13 C 224/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 19 061,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 15 152,54 Kč, jakož i co do všeho nárokovaného kapitalizovaného příslušenství, a co do všeho příslušenství plynoucího do zaplacení, s výjimkou ročního zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 1 531,77 Kč ode dne 31. 10. 2023 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení zahájeném dne , datum, , ve kterém se žalobkyně domáhala nároků z celkem tří smluv o půjčce, které měl žalovaný uzavřít s její právní předchůdkyní, RB a.s. (dále jen banka), soud rozhodl dne , datum, rozsudkem č. j. , spisová značka, , kde přiznal důvodné částky. Opomněl však vyhlásit v termínu odročeném již jen za účelem samotného vyhlášení rozhodnutí zamítavý výrok. Dříve než rozsudek nabyl právní moci, navrhla , datum, žalobkyně, aby byl konkrétní zamítavý výrok, který v rozhodnutí schází, doplněn.

2. Podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) odst. 1 nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odst. 2 doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením.

3. Jelikož návrh žalobkyně na doplnění byl podán včas a je důvodný, stanovil soud další termín vyhlášení opomenutého výroku, když podle odst. 3 § 166 o. s. ř. zbývající část již nabyla v mezidobí právní moci, a rozhodl tak o zbývajícím předmětu řízení, kde žalobě nevyhověl. Zamítnuty byly všechny zbývající nárokované částky i příslušenství, které nebylo dříve přiznáno, když takto měl v úmyslu soud rozhodnout, jak plyne z prvního rozsudku v této věci, již v době jeho vyhlášení a došlo jen k pochybení.

4. Jako nárok č. 1 uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy uzavřené , datum, pod č. , hodnota, na 6 000 Kč, kdy návrh na její uzavření měl učinit žalovaný, banka jej akceptovala, částku poskytla a žalovaný byl povinen splácet po 433 Kč k 18. dni v měsíci počínaje 18. 3. 2020. Resp. splátky měla banka inkasovat z účtu žalovaného, kde měl být dostatek prostředků. Úrok za půjčení byl sjednán 12,52 % ročně. Ke dni 6. 8. 2021 byl úvěr zesplatněn, dopisem z tohoto dne, do této doby bylo uhrazeno 4 018,49 Kč. V doplnění pak uvedla, že po zesplatnění ještě žalovaný uhradil 449,74 K, a celkem tedy provedl platby ve výši 4 468,23 Kč.

5. Konkrétně žalobkyně nárokovala nevrácenou úvěrovou jistinu ve výši 4 244,14 Kč, a to včetně plynoucího smluvního úroku z této částky ode dne 7. 8. 2021 do zaplacení, a smluvního úroku ve výši 435,18 Kč za období do té doby od 18. 3. 2021, ovšem při sazbě 31,90 % ročně, nikoliv 12,52 %, do 6. 8. 2021. Ten vyčíslila žalobkyně na 563,75 Kč s tím, že z celkem provedených plateb žalovaného bylo na jeho úhradu použito 128,57 Kč, a proto je dlužná a žalovaná pouze částka 435,18 Kč.

6. Kromě úvěrové jistiny učinila žalobkyně předmětem řízení dalších 2 063,43 Kč s tím, že jde jednak o smluvní pokutu 1 036,49 Kč za období od 6. 8. 2021 do 5. 10. 2021 z dlužné jistiny 4 547,26 Kč a od následujícího dne do 9. 4. 2022 pak z jistiny 4 244,14 Kč, vše sazbou 0,1 % denně. Dále nárokovala dlužné poplatky, co do 1 026,94 Kč, kdy mělo jít o neuhrazenou částku z celkem 1 043 Kč tvořených 2x 499 Kč za písemné upomínky z 20. 5. 2021 a 10. 6. 2021 a o pojistné ve výši 5x 9 Kč za období od dubna do srpna 2021, když uhrazeno bylo jen 16,06 Kč.

7. Na úroku z prodlení, a to z částky jistiny a poplatků a pojištění v celkové výši 6 307,57 Kč, pak nárokovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně ode dne 7. 8. 2021 do zaplacení, a kapitalizovaný za předchozí období do 6. 8. 2021 ve výši 17,44 Kč. Původně jej vyčíslila touto sazbou z dlužných jistin po splatnosti ode dne 24. 3. 2021 do 30. 3. 2021 z částky 295,27 Kč, od 16. 4. do 15. 5. 2021 z částky 303,12 Kč, od 16. 5. do 15. 6. 2021 z částky 614,30 Kč, od 16. 6. do 15. 7. 2021 z částky 933,74 Kč a ode dne 16. 7. do 4. 8. 2021 z částky 1 261,68 Kč. Na celkovou sumu 19,43 Kč započetla část úhrady a nárokovala tak částku 17,44 Kč.

8. Až při nařízeném jednání k výzvě, kterou soud opakoval, byla doplněna tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti k tomuto nároku. Konkrétně žalobkyně uvedla, že banka ověřila z výpisů z účtu připisovaný příjem cca 40 tis. Kč měsíčně. Žalovaný sám uváděl, že má výdaje jen 3 tis. Kč na živobytí a zbývající ve výši dalších 5 tis. Kč, proto banka použila modelový výpočet, vypočetla náklady na bydlení ve vlastním 5 523 Kč, na živobytí 5 280 Kč, připočetla žalovaným tvrzených 5 000 Kč, a dále ověřila celkové úvěrové zatížení, které činilo 9 984 Kč. Po odečtení mu zbývalo 14 313 Kč, ze kterých byl schopen splátku hradit.

9. Soud provedl důkaz návrhem smlouvy č. , hodnota, , ze kterého zjistil, že má jít o návrh žalovaného učiněný bance, který jím není podepsán, toliko jsou uvedeny (vytištěny) údaje o čísle mobilního telefonu, kód potvrzovací SMS, a jméno a příjmení žalovaného. Zda, a kdy byl kód zaslán na mobilní telefon, z toho neplyne, ani zda a kdy byl použit. Z akceptace návrhu soud zjistil, že návrh měla dle obsahu banka přijmout, kdy a zda vůbec se ale listina s datem , datum, dostala k žalovanému, z ní neplyne. Doplněny rozhodné skutečnosti ani k návrhu, ani k akceptaci žalobkyní nebyly ani ve lhůtě, o kterou při jednání požádala, a přes odročení. Problematice akceptace návrhu se žalobkyně zcela vyhnula. Stejně tak nebyl označen ani žádný důkaz k tvrzení, že mobilní číslo, na které měl být (snad) zasílán potvrzovací kód, je vůbec číslem žalovaného.

10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti vyplývá, že banka se zabývala poměry žalovaného. Z výstupu o ověřování existence závazků byly zjištěny tvrzené úvěry, a z bankovních výpisů žalovaného za 10-12/2019 a 01/2020 připisované tvrzené příjmy. Z výpisu z února 2020 pak bylo zjištěno připsání částky 6 000 Kč pod VS , var. symbol, . Z oznámení , Anonymizováno, a. s. o postoupení pohledávky VS , var. symbol, datované , datum, vyplývá, že sama banka sepsala žalovanému adresované oznámení, že pohledávku postoupila žalobkyni. V předložené smlouvě o postoupení pohledávek od , Anonymizováno, a. s. jsou pak uvedeny všechny tři tvrzené smlouvy žalovaného na řádcích 31-33 v příloze č.

1. Úplata za postoupení byla dle potvrzení z 24. 5. 2022 žalobkyní zaplacena, když úhradou se pohledávky dle smlouvy nabývaly.

11. Po skutkové stránce tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně v prvé řadě neprokázala, že by žalovaný vůbec učinil návrh na uzavření tvrzené smlouvy. Návrh jím nebyl klasicky podepsán, možná byl připraven kód k jeho podpisu, ale zda byl zaslán, a zda a kdy byl použit, nebylo v řízení ani přes výzvu a poučení zjištěno. Stejně tak nebylo prokázáno ani to, že uvedené mobilní číslo vůbec patří žalovanému. Banka se sice zabývala poměry žalovaného a ověřovala jeho úvěruschopnost, kdy zjistila, že má dostatečný příjem, aby byl schopen tvrzený závazek splácet sjednanou splátkou, ale že by došlo skutečně žalovaným k učinění návrhu na uzavření smlouvy, že by na skutečně jeho telefonní číslo byl zaslán kód určený pro podpis návrhu, a že by byl k podpisu použit, ale ani že by tento návrh byl skutečně akceptován, resp. že by se sepsaná akceptace dostala vůbec k žalovanému, prokázáno nebylo.

12. Smlouva o zápůjčce je upravena v § 2390 a násl. o. z., kdy v případě přenechání zastupitelné věci, včetně peněz, při sjednaném vrácení po jejich užívání, vznikne právě tento druh smlouvy. Úroky lze ujednat podle § 2392 odst. 1 o. z., nejsou ale nezbytnou součástí, a strany mohou ujednat další práva a povinnosti v rámci smluvní volnosti, pokud tomu nebrání zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), který se vztahuje na smlouvy uzavřené se spotřebitelem.

13. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva z tohoto důvodu neplatná podle § 87 odst. 1.

14. Podle § 104 z. s. ú. je vyžadována písemná forma smlouvy, a i když není spojeno její nedodržení se sankcí neplatnosti, musela by v případě ústního ujednání být prokázána její existence a obsah, včetně všech náležitostí, které musí mít. Za situace jednání na dálku, které bylo tvrzeno, toto nepadá ani v úvahu. V případě písemné formy právního jednání se vyžaduje dle § 561 o. z. podpis jednajícího, kdy v případě prostého elektronického podpisu, kterým by mohl být SMS kód, se ale dále vyžaduje podle § 562 odst. 1 o. z., aby byla určena takto jednající osoba.

15. Soud v tomto směru nijak nezpochybňuje, že jedinečný kód, je způsobilý smlouvu, resp. v tomto případě jen její návrh, podepsat, ovšem za podmínky, že bude prokázáno, že tímto kódem, garantujícím, že jde o dotyčnou osobu, právě tato osoba disponovala, a umožní ji tak určit a identifikovat. Za situace, kdy žalobkyně jen tvrdila, že byl návrh podepsán SMS kódem, ale jak tento kód doručila právě žalovanému, a že v prvé řadě šlo o jeho číslo, a že pokud byl použit, byl použit konkrétně žalovaným, neunesla již ani břemeno tvrzení, natož pak důkazní.

16. Totéž pak platí ohledně tvrzeného přijetí smlouvy. Z návrhu na uzavření smlouvy musí být zřejmé, kdo jej činí podle § 1731 o. z., a pokud je nabídka činěna vůči nepřítomné osobě, musí podle § 1735 o. z. být přijata ve lhůtě v ní uvedené, a je třeba aktivně projeveného souhlasu podle § 1740 odst. 1 o. z. Právní jednání pak vůči nepřítomné osobě působí podle § 570 odst. 1 o. z. od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde, a smlouva je podle § 1745 o. z. uzavřena až okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

17. Ohledně existence smlouvy, resp. jejího vzniku, tak scházela cela řada tvrzení, jakož i jejich prokázání. Zda vůbec učinil žalovaný (právě on) návrh na uzavření smlouvy, nemohlo být pro pasivitu žalobkyně i přes poučení a lhůtu prokázáno, stejně tak nebylo prokázáno, že by přijetí návrhu mělo nabýt účinnosti a skutečně došlo do dispozice tvrzené druhé smluvní straně. Jediné, co tak prokázáno bylo, že na účet konkrétně žalovaného, jehož výpisy byly předloženy, byla připsána v souvislosti s (toliko) tvrzenou smlouvou částka 6 000 Kč, a tedy bez prokázání existence tvrzeného smluvního titulu. Za situace, kdy podle žalobkyně mělo být žalovanému již sraženo z jeho účtu 4 468,23 Kč celkem, zůstala tu povinnost žalovaného vrátit podle § 2991 o. z. ještě částku 1 531,77 Kč, která tak byla žalobkyni přiznána, neboť o ni by se žalovaný na její úkor obohatil.

18. Dřívější výzva než sama žaloba, která by se dostala do dispozice žalovaného, a po které byl dosud nevrácenou částku žalovaný povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. vrátit bezodkladně, zjištěna nebyla. Žaloba byla doručena 26. 10. 2023, a pokud by následující den, jak je běžné, zadal žalovaný příkaz k úhradě, byla by platba připsána, a tedy zaplaceno i s ohledem na státní svátek 30. 10. 2023. Proto ode dne 31. 10. 2023 do zaplacení soud přiznal i zákonný úrok z prodlení v nárokované sazbě, která je nižší než k tomuto datu dle nař. vl . nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož v tomto případě žalobkyně nejen dotvrdila, že se zabývala schopností žalovaného splácet, ale toto i prokázala, jde o klasické bezdůvodné obohacení, nikoliv dle úvěrového zákona, který pak určuje splatnost jinak. Na jiné (smluvní) plnění, ani na úrok z prodlení ve větším rozsahu nemá žalobkyně nárok, a proto byla žaloba, pokud jde o nárok č.1 kromě jistiny 1 531,77 Kč a úroku z prodlení z této částky ode dne 31. 10. 2023 do zaplacení zamítnuta.

19. Nárok na plnění žalobkyně získala v řízení prokázaným postoupením pohledávky od původní věřitelky dle § 1879 o. z., ke kterému se nevyžaduje souhlas dlužníka, a se kterou se nabývá podle § 1880 odst. 1 o. z. i její příslušenství. Pro úplnost pak soud dodává, že pokud by byla prokázána existence smlouvy, pak žalobkyně dle svého tvrzení nebyla schopna prokázat zesplatnění, a tedy že by se měnila původní splatnost, potažmo nárok na splátky. Ty však předmětem řízení nebyly, a tedy by žalobkyni ani nemohly být (jiný skutek, než ze kterého se pak domáhala i jiných nároků, než splátek) přiznány. Paradoxně je tak pro ni výsledek řízení lepší, než kdyby smlouvu prokázala.

20. Jako nárok č. 2 uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy z , datum, uzavřené pod č. , hodnota, na , částka, , kdy opět měla banka akceptovat návrh žalovaného. Půjčku měl splácet žalovaný po , částka, měsíčně počínaje , datum, , i zde splátky měla banka inkasovat z účtu, kde měl být dostatek prostředků. Tvrdila, že úrok za půjčení byl sjednán ve výši 12,54 % ročně, a ke dni , datum, byl úvěr zesplatněn dopisem z tohoto dne. Do zesplatnění měl žalovaný uhradit , částka, , v doplnění žaloby pak uvedla, že poté ještě uhradil žalovaný , částka, , celkem tedy , částka, .

21. Konkrétně žalobkyně nárokovala nevrácenou jistinu úvěru 6 418,83 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru z ní do 6. 8. 2021 ve výši 612,29 Kč a ode dne 7. 8. 2021 do zaplacení pak ve výši 12,54 % ročně. Vyčíslení úroku předložila žalobkyně ale v sazbě 31,90 % ročně za období od 26. 3. 2021 do 30. 3. 2021 z jistiny 7 946,02 Kč a od 31. 3. 2021 do 6. 8. 2021 pak z jistiny 6 941,30 Kč. Pouze k úroku plynoucímu až do zaplacení uvedla, že jde o sazbu, za kterou domácnostem banky půjčovaly v rozhodné době, kapitalizovaný úrok však ponechala v původní výši sazby, pouze částku ponížila o část platby na nárokovaných 612,29 Kč.

22. Z celkových uhrazených částek žalobkyně započetla na půjčenou jistinu ve výši 10 000 Kč platby 3 058,70 Kč a 522,47 Kč, čímž vznikla nadále dlužná jistina 6 418,83 Kč. Kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění umořila co do 202,30 Kč z původních 814,59 Kč, čímž vznikla nárokovaná částka 612,29 Kč a na úroku z prodlení ke dni zesplatnění vyčísleném na částku 31,22 Kč za období od 10. 3. 2021 do 4. 8. 2022 započetla 4,60 Kč, čímž vznikla nárokovaná částka 26,62 Kč.

23. Dále nárokovala částku 2 570,23 Kč s tím, že se jedná o poplatky ve výši 998 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 572,23 Kč. Pokutu vyčíslila sazbou 0,1 % denně z částky 6 941,30 Kč za období od 6. 8. 2021 do 17. 10. 2021 a od 18. 10. 2021 do 17. 4. 2022 pak z částky 6 418,83 Kč. K poplatkům doplnila, že jde o 2x 499 Kč za zaslanou upomínku z 20. 5. a 10. 6. 2021. Z této celkové částky a dlužné jistiny, tj. celkem 8 989,06 Kč pak nárokovala i plynoucí úrok z prodlení 8,5 % ročně ode dne 7. 8. 2021 do zaplacení.

24. K projednání tohoto nároku se pak již žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nedoplnila tak tvrzení ani k samotné úvěruschopnosti, resp. že by se jí banka před tvrzeným uzavřením smlouvy vůbec zabývala. Tato smlouva pak časově předchází smlouvu z nároku č. , hodnota, , a tedy nelze ani dovodit, že by úvěruschopnost byla ověřena v souvislosti s druhou až pozdější smlouvou. Pokud jde o předložený návrh smlouvy a jeho údajnou akceptaci, byla situace zcela shodná, jako u nároku č. , hodnota, . Soud provedl k důkazu obě tyto listiny k nároku č. , hodnota, , jak návrh z , datum, č. , hodnota, , tak akceptaci sepsanou téhož dne, dále bankovní výpis za leden 2020, kde byla žalovanému připsána částka , částka, , jakož i oznámení banky o postoupení pohledávky VS , var. symbol, z , datum, . Návrh měl namísto podpisu uvedeny údaje o mobilním čísle a SMS kódu, jehož spojitost se žalovaným z ničeho nevyplývá a nebyla doložena, akceptace byla toliko sepsána, kdy a zda vůbec se dostala k žalovanému, nebylo ani tvrzeno.

25. Na základě shora uvedeného je nutné uzavřít, že žalobkyně ani netvrdila, ani neprokázala, že banka v tomto případě zkoumala úvěruschopnost, jak jí ukládá zákon. To, že tak činila u později poskytované půjčky neznamená, že tak činila i u předchozích půjček, které měly být sjednávány dříve, resp. nelze to ve vztahu k nim z toho dovodit. Dále pouze tvrdila, že žalovaný učinil bance návrh na uzavření smlouvy, když neprokázala v prvé řadě, že v návrhu uváděné telefonní číslo, kam měl být zaslán kód nahrazující podpis, je skutečně číslem žalovaného, a že by tímto kódem tak žalovaný návrh podepsal. Dále neprokázala, že by v době v návrhu uvedené, doručila žalovanému, resp. do jeho dispozice dostala, přijetí tohoto návrhu. Samotné uzavření smlouvy tak ani v tomto případě nebylo prokázáno.

26. Prokázáno bylo to, že na účet žalovaného byla připsána částka 10 000 Kč, kterou tak byl žalovaný povinen vrátit v režimu dle úvěrového zákona, podle § 87 odst. 1 z. s. ú., když nebylo prokázáno, že by byla zkoumána úvěruschopnost. V takovém případě je smlouva vždy neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Zákon tak upravuje i to, kdy má k vydání přijatého plnění bez řádně uzavřené smlouvy dojít. Tato úprava je speciální, kdy následkem porušení povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy je nejenom to, že má nárok jen na vydání nesplacené jistiny bez dalších smluvených nároků, ale i v nově stanovované lhůtě, kterou teprve soud v řízení určí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nárok věřiteli na úroky vzniká až od okamžiku prodlení, které ale nastává právě až v návaznosti na lhůtu stanovenou soudem, který přezkoumává možnosti dlužníka, a připouští se situace, kdy může být nově uložen dluh k úhradě v nízkých splátkách či výjimečně může nastat stav, že po určitou dobu splácení není možné vůbec. Do doby, než takto soud určí dobu splatnosti, zde není splatný závazek a úvěrový dlužník není v prodlení.

27. V případě nároku č. 2 tak soud přiznal při celkem zaplacených 7 622,49 Kč k vrácení toliko rozdíl do poskytnuté částky 10 000 Kč ve výši 2 377,51 Kč, bez úroku z prodlení i smluvních nároků, které byly zamítnuty, stejně jako částka na jistině převyšující 2 377,51 Kč. Situace bez platné smlouvy i z dalších důvodů nemůže za těchto okolností být pro dlužníka horší jen proto, že navíc nebylo prokázáno ani dokončení kontraktačního procesu, pokud se úvěruschopnost řeší v pořadí jako první, a podle ní se primárně stanoví i režim bezdůvodného obohacení. Speciální úprava má vždy přednost, stejně jako ochrana spotřebitele. Není-li zjištěno, že by byl schopen hradit, pak soud (teprve) určí lhůtu, ve které je povinen takové obohacení vrátit a prodlení nenastává.

28. Totéž platí i pro nárok č. 3, kde byla situace zcela totožná jako u nároku č.

2. Jako nárok č. 3 učinila předmětem řízení žalobkyně nároky ze smlouvy o půjčce ze dne z 14. 1. 2020 č. , hodnota, na 6 000 Kč, jejíž návrh měl opět učinit žalovaný a banka jej měla akceptovat. Splácet měl po 416 Kč ke 14. dni v měsíci počínaje 14. 2. 2020 resp. splátky měly být inkasovány z jeho účtu, úrok za půjčení činil 12,54 %, a ke dni 6. 8. 2021 byl úvěr zesplatněn, dopisem z tohoto dne. Celkem měl uhradit na tuto smlouvu žalovaný do postoupení 4 637,53 Kč, a jak uvedla žalobkyně v doplnění žaloby, po postoupení pak ještě 3 000 Kč.

29. Konkrétně žalobkyně nárokovala jistinu ve výši 3 765,19 Kč, smluvní úrok 12,54 % ročně z této jistiny ode dne 7. 10. 2022 do zaplacení a v kapitalizované výši ode dne 7. 8. 2020 do 6. 10. 2022 ve výši 338,52 Kč. Rovněž nárokovala zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z dlužné jistiny 3 765,19 ode dne 7. 10. 2022 do zaplacení a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení do té doby částku 1 070,78 Kč.

30. K projednání ani tohoto nároku se žalobkyně nedostavila a nedoplnila tak tvrzení ani k samotné úvěruschopnosti, resp. že by se jí banka před tvrzeným uzavřením této smlouvy vůbec zabývala. Jde přitom v časovém pořadí o úplně první smlouvu, tj. pokud až později byla úvěruschopnost posuzována, neplyne z toho, že se tak muselo stát i dříve, či že z tohoto posouzení již byla situace bance známa. Pokud jde o předložený návrh smlouvy a jeho údajnou akceptaci, i zde soud provedl k důkazu obě tyto listiny, jak návrh ze , datum, č. , hodnota, , tak akceptaci sepsanou téhož dne, dále bankovní výpis za leden 2020, kde byla žalovanému připsána částka 6 000 Kč, jakož i oznámení banky o postoupení pohledávky VS , var. symbol, z , datum, . Návrh měl namísto také podpisu uvedeny údaje o mobilním čísle a SMS kódu, jehož spojitost se žalovaným z ničeho nevyplývá a nebyla doložena, akceptace byla rovněž toliko sepsána, kdy a zda vůbec se dostala k žalovanému, nebylo ani tvrzeno.

31. Skutkové závěry jsou tak zcela shodné jako u nároku č. 2 a zcela shodná je i právní úprava a právní posouzení. V tomto případě však sama žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil, resp. bylo mu z jeho účtu vysráženo více, než kolik mu bylo bez uzavřené platné smlouvy poskytnuto, a nezůstal tak žádný rozdíl k vrácení. Ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 z. s. ú. zde tedy žalobkyni nevznikl. Tato část žaloby tak byla zamítnuta zcela.

32. Vzhledem k tomu, že doplňující rozsudek byl toliko vyhlášen, když nedopatřením nebyl vyhlášen při původním termínu vyhlášení i zamítavý nárok, nevznikly již žádné náklady řízení, které by měly být podle principu úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal.