13 C 243/2019

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Šoljakové a přísedících Jaroslavy Tomášové a Michaela Roma ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za účasti vedlejší účastnice pojišťovna , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 334 949 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 259 819 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 159 819 Kč ode dne 12. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč ode dne 8. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně co do dalších 75 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 12. 12. 2019 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně k rukám advokátky žalobce nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 68 345 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit podle výsledku řízení soudní poplatek z něho ve výši 9 366 Kč České republice – Okresnímu soudu v Liberci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Na nákladech státu jsou dále účastníci povinni uhradit České republice – Okresnímu soudu v Liberci celkem 3 838 Kč, kdy žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 844 Kč a žalovaná společně a nerozdílně s vedlejší účastnící pak ve stejné lhůtě částku 2 994 Kč.</b> 1. Žalobce dne 18. 11. 2019 zahájil řízení o odškodnění pracovního úrazu, kde se domáhal původně dvou nároků, konkrétně bolestného ve výši 13 233,50 Kč a ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v době, kdy pobíral namísto výdělku jen nemocenskou, ve výši dalších 222 449 Kč za období od 1. 12. 2016 do 15. 2. 2018. Tvrdil, že u žalované byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy jako údržbář technologických zařízení a dne 17. 11. 2016 v 17:30 hodin při plnění pracovních úkolů, kdy opravoval portálový jeřáb, pocítil náhle prudkou bolest v oblasti ramene a později pro bolest nemohl rukou pohybovat. Konkrétně povoloval šroubový spoj matricovým klíčem, přičemž došlo ke svalovému vypětí a zranění. V pracovní neschopnosti byl od 18. 11. 2016 do 15. 2. 2018, kdy zpočátku se léčil pro omezenou hybnost a bolestivost ramene, na jaře 2017 mu byl doporučen operativní zákrok, neboť bylo diagnostikováno poranění svalu a šlachy manžety rotátorů ramene. Operaci podstoupil 20. 6. 2017 v [anonymizováno], kde byl hospitalizován od [datum] do [datum], následně probíhala rehabilitace.

2. Bolestné zde vyčíslil žalobce s hodnotou bodu 264,67 Kč, dále avizoval, že na nemajetkové újmě bude žalobu rozšiřovat o nárok ze ztráty společenského uplatnění, kdy ještě čeká na lékařský posudek, a pokud jde o ztrátu na výdělku, pak spočítal (jak bylo později osvětleno) čistě aritmetickým průměrem za předchozí čtvrtletí před úrazem průměrný výdělek ve výši 33 867 Kč a od této částky pak odečítal měsíční nemocenské, které mu bylo vypláceno od 1. 12. 2016 do konce pracovní neschopnosti. Žalobu podal, neboť žalovaná nárok postoupila pojišťovně, ta však 4. 6. 2018 sdělila, že jej neuznává, neboť k poškození zdraví došlo pro dlouhodobé namáhání pravé ruky, a jde o obecné onemocnění – bolest ramenního kloubu. Žalobce se však do pracovního úrazu s ramenem neléčil, odmítl, že by se mělo jednat o obecné onemocnění, naopak setrval na tom, že jde o pracovní úraz a mezi jeho poraněním ramene existuje příčinná souvislost s úrazovým dějem, při kterém k úrazu došlo.

3. Podáním z 18. 12. 2019 žalobce vzal žalobu částečně zpět s tím, že hodnota bodu činí správně pro pracovněprávní nároky 250 Kč a na bolestném tak ponížil žalobu na 12 500 Kč, celkem tedy na 234 949 Kč. Řízení proto bylo co do rozdílu zastaveno. Dne 14. 9. 2020 byla žaloba dále rozšířena o avizovaný nárok na ztížení společenského uplatnění ve výši 100 000 Kč, kdy jde o 400 bodů za následky na zdraví spočívající v omezení pohyblivosti ramenního kloubu lehkého stupně, což tedy činí nárokovanou částku při hodnotě bodu 250 Kč Celkem tak byl nárok zvýšen na 334 949 Kč, když tato změna žaloby byla soudem připuštěna. Soud dále připustil i rozšíření o úroky z prodlení, kdy se žalobce domáhal 10 % ročně z částky 234 949 Kč na nárocích na bolestném po jeho snížení a ze ztráty na výdělku ode dne 12. 12. 2019 do zaplacení, neboť do 11. 12. 2019 vyzýval žalovanou stranu marně k řešení situace a zaslal jí i původní žalobu. Z později rozšířené částky pak žalobce nově nárokoval 8,25 % ročně ode dne 8. 10. 2020 do zaplacení s tím, že 30. 9. 2020 bylo žalované doručeno rozšíření žaloby a nejpozději do týdne tak mělo dojít k úhradě, což se nestalo.

4. Po poslední změně žaloby tak soud rozhodoval o nároku žalobce na 334 949 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 234 949 Kč (skládající se z 12 500 Kč bolestného a z náhrady ztráty na výdělku 222 449 Kč) ode dne 12. 12. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč (za ztížení společenského uplatnění) ode dne 8. 10. 2020 do zaplacení.

5. Žalovaná proti žalobě brojila s tím, že žalobce byl u ní zaměstnán téměř 20 let, poslední více jak 4 roky v pozici vedoucího údržby až do doby zranění, kdy byl proškolen a seznámen s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jejichž dodržování žalovaná soustavně dodržovala a kontrolovala. Úraz žalobce byl sepsán do knihy úrazů, následně smluvní externí bezpečnostní technik pan [příjmení] sepsal hlášení, a zaslal je i na zdravotní pojišťovnu a inspektorát práce. Zhruba po roce žalovaná kontaktovala [právnická osoba], jak má dále postupovat, a dostala telefonickou instrukci, že má vyčkat po skončení DPN žalobce, a poté úraz nahlásit. Dále žalovaná uvedla, že si žalobce zranění přivodil z důvodu přecenění svých sil při běžné činnosti, a to při povolování šroubu. [příjmení] [příjmení], který s ním vykonával tu samou činnost, a je i uveden v knize úrazů jako svědek, tuto činnost, tedy povolení šroubu, provedl bez problému, a práci dokončil bez jakýchkoli zdravotních následků. Žalovaná tedy dovozovala, že činnost se dala provést bezproblémově a nebyla nijak zdraví ohrožující. Je otázkou, zda žalobce nejednal i lehkomyslně, když si vzhledem ke kvalifikaci a zkušenostem musel být vědom, že si může přivodit újmu na zdraví. Jestliže žalobce prováděl něco, co bylo nad jeho síly, anebo si zdravotní problém způsobil jinde, není důvod k úhradě, kdy za neobvyklé žalovaná označila i to, že nedošlo k obvyklému odvozu na traumatologii, ale žalobce kontaktoval svého obvodního lékaře. Žalovaná naznačovala, že úraz nesouvisí s výkonem práce, protože žalobci hrozilo i sesazení z funkce vedoucího, když při dřívější nepřítomnosti ho plně zastoupil kolega [příjmení]. Proto je žalovaná přesvědčená, že zde příčinná souvislost s vykonávanou činností chybí, neboť při běžné činnosti si tak zkušený pracovník nemůže způsobit tak závažné zranění. Dále žalovaná odkazovala na stanovisko pojišťovny a domáhala se, aby tato vstoupila do řízení.

6. Vedlejší účastnice byla soudem k požadavku účastníků vyzývána ke vstupu do řízení nejprve marně, účast odmítla. Uvedla, že stanovisko žalované dala, a že případ byl odmítnut pro neexistenci pracovního úrazu. Záznam o něm byl sepsán až 20. 2. 2018, resp. po skončení pracovní neschopnosti po údajném úrazu, a chybí lékařská zpráva či ošetření prokazující poranění bezprostředně po úrazu. Až poté, co bylo provedeno první jednání ve věci, oznámila, že do řízení vstupuje, nárok bez dalšího vyjádření toliko popřela.

7. Soud provedl až na výjimky, které budou níže zdůvodněny, důkazy navržené všemi účastníky, konkrétně záznamy pracovního úrazu zaměstnavatelem – žalovanou, jejím hlášením pracovního úrazu inspektorátu práce, potvrzením lékaře o pracovní neschopnosti žalobce, lékařskými zprávami o jeho zdravotním stavu, propouštěcí zprávou po operaci žalobce, vyjádřením pojišťovny k jeho stavu, lékařským posudkem k bodovému ohodnocení úrazu, uplatněním náhrady škody advokátkou, její výzvou pojišťovně, a to včetně doručenek, a jako svědka vyslechl spolupracovníka žalobce, který byl přítomen přímo při činnosti, u které k úrazu došlo. V řízení dále soud zadal i znalecký posudek, vyslechl znalkyni, v této souvislosti provedl i důkaz fotografiemi, rovněž pak provedl důkazy k výši mzdy žalobce a ztráty na ní, tedy jeho výplatními páskami za druhé čtvrtletí roku 2016 a potvrzením o výši vyplacených nemocenských dávek podle jednotlivých měsíců trvání pracovní neschopnosti žalobce.

8. Ze záznamu žalované o úrazu sepsaného dne 18. 11. 2016, kdy byl vyplňován pro to určený tiskopis, soud zjistil, že ve výrobní hale žalované, při práci na portálovém jeřábu, kdy se jednalo o pravidelné pracoviště žalobce, se mu stal pracovní úraz, pro který je ode dne sepisu záznamu v pracovní neschopnosti. Úraz se stal dne [datum] v 17,30 hod., poté, co žalobce odpracoval v ten den 10,5 hodiny. Jedná se o zaměstnance v pracovním poměru, který trvá více jak 22 let. V popisu úrazového děje je v tiskopisu uvedeno, že žalobce při opravě portálového jeřábu povoloval šroubový spoj matricovým klíčem, kdy při nadměrném svalovém vypětí pocítil prudkou bolest v rameni pravé ruky, později pro bolest ruky nemohl rukou pohybovat. Šetřením dle zápisu nebylo zjištěno porušení žádných předpisů, žalobce použil ochranné pomůcky, kdy příčinou bylo pravděpodobně přecenění fyzických možností, i vzhledem k věku, při povolování spoje. Zápis je podepsán žalobcem jako poškozeným, dále jako svědek zápis podepsal [jméno] [příjmení], za žalovanou jednatel společnosti (který v řízení potvrdil, že se jedná o jeho podpis) a specialista BOZP [obec] [anonymizováno].

9. Tento záznam byl v řízení předložen ještě v podobě, kdy tiskopis byl vyplněn ručně, a to dne 20. 2. 2018, obsahově je totožný, pouze v tomto provedení je doplněno i datum konce pracovní neschopnosti, tj. že trvala od 18. 11. 2016 do 15. 2. 2018, kdy v prvním provedení únorové datum z roku 2018 schází. Oproti prvnímu záznamu z roku 2016 je navíc ještě vyplněna část E, vyjádření poškozeného, a záznam tak navíc obsahuje i text„ Při povolování šroubového spoje jsem ucítil prudkou bolest v rameni“. Podepsán je žalobce, svědek [jméno] [příjmení], a jednatel žalované (pravost svého podpisu při posledním jednání soudu rovněž potvrdil), dále pak zástupce za [příjmení] [jméno] [příjmení].

10. Záznam (není konkretizováno který, časově však muselo jít o ten z roku 2016), byl připojen k dopisu z 5. 12. 2016, který byl rovněž přečten k důkazu. Jedná se o hlášení pracovního úrazu z listopadu 2018 Oblastnímu inspektorátu práce, za žalovanou jej vyhotovil BOZP specialista [obec] [anonymizováno]. Kromě zaměstnance a zaměstnavatele je adresátem na vědomí dle rozdělovníku i VZP.

11. Ve věci byl vyslechnut jako svědek spolupracovník žalobce, [jméno] [příjmení], který vypověděl, že se žalobcem opravovali portálový jeřáb, bylo potřeba odvézt na zbroušení jeho kola, která drhla, proto ho kvůli jejich demontáži nadzvedávali. Použili k tomu tzv.„ hupcuk“, což je zpřevodovaný řetězový zvedák. [příjmení] jeřáb má dvě kola přímo na zemi a další dvě pak ve výšce asi 3,5 metru na zemí, postupovali shora. Kola brousila jiná firma, slíbila jim to v [obec] na počkání, takže je demontovali na konci směny kolem páté šesté večer den před odvozem na úpravu. Při té práci s „ hupcukem“ pan [celé jméno žalobce] vykřikl bolestí a říkal, že ho bolí rameno. Když se to stalo, pracovali ve výšce, stáli na plošině. Kola sundali, měli to hotové kolem sedmé večer, a společně odcházeli domů. Jestli potom ještě mluvil žalobce o bolavém ramenu, nebo že půjde k lékaři, to si svědek už nevzpomínal. Druhý den ještě byli oba v práci, společně svářeli, a večer jel svědek vyzvednout upravená kola k jeřábu. K dotazu na to, jak šlo žalobci druhý den pracovat, jestli se šetřil, nebo si na něco stěžoval, svědek uvedl, že si to už prostě nepamatuje. Hned ráno odvážel ta demontovaná kola, a pak čekal, až se ozvou ohledně vyzvednutí, druhý den je hned montovali zpátky. Papíry k pracovnímu úrazu žalobce se vyplňovaly na firmě za běžného provozu, něco k tomu sám podepisoval. Na jeřábu pracovali o víkendu, papíry se řešily po něm, ne hned, možná déle než za týden. To, co jim tam k tomu řekl a podepsal, bylo to, co se stalo, a co nyní říká u soudu. Že by si dříve stěžoval žalobce na rameno, že ho bolí nebo s ním něco má, tak nic takového si svědek nevybavoval. Se žalobcem jsou kolegové, bližší vztah než pracovní nemají, u žalované je stále zaměstnán. Jak mohl vzniknout rozpor, kdy v zápisu je jako činnost, při které se to žalobci stalo, uvedeno povolování šroubu, a nyní svědek hovoří o práci s „ hupcukem“, svědek uváděl, že neví, jak se to přesně do zápisu uvedlo, každopádně činnost, když se povolují šrouby, a když se jeřáb zvedal„ hupcukem“, vypadá stejně, musí se rukou zapáčit, jde o páku k povolení. Je přesvědčený, že bolestivě vykřikl žalobce při té práci s „ hupcukem“. Byl v té době metr dva od něho vedle, protože na plošinu, která má podobu zvedající se klece, se dva vedle sebe nevejdou. Při sundávání kol se se žalobcem střídali, šroubovali oba. Když se to žalobci stalo, byla už některá kola sundaná, dělá se jedna strana, potom druhá, jeřáb pak stojí normálně na zemi, ale aby šla kola sundat, musí se jeřáb nadzvednout a uvolnit tlak na kola. Tahle demontáž byla jedinečná, řešili opravu jeřábu, správně odhadli, že příčinou jeho poruchy jsou sjetá kola, a protože nejsou v rovině, jeřáb drhne. Jinak druhem práce, montování, šroubování, takto byly práce běžné. Co se stalo, popsal„ bezpečákovi“, který měl papíry na starost, a podepsal mu to, co mu popsal. Opravu zařizoval svědek se žalobcem, nakonec sami vymysleli, jak to udělat levněji, než jim nabízely firmy, které se na jeřáb přijely podívat. Sehnali firmu na obroušení kol, nakoupili ložiska a pak to naplánovali po směně tak, aby to všechno navazovalo, a mohlo se co nejrychleji zase začít vyrábět. Ve firmě se prohodilo 17. 11., aby pak byly tři dny volna v kuse, takže se normálně pracovalo, byl to čtvrtek, a když odešli po směně zaměstnanci, začali jeřáb rozebírat, na opravu tak měli tři dny v kuse. Při práci jsou v pohybu po firmě, dělají zrovna to, co je potřeba, nejde o sedavou práci.

12. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 18. 11. 2016 bylo dále zjištěno, že v tento den ošetřoval žalobce, který vyhledal lékařskou pomoc s tím, že když předchozího dne v práci povoloval šroub, ucítil křupnutí v pravém rameni, při pozvednutí končetiny cítí bolest. Řešeno bylo studeným, NSA (nesteroidní antirevmatikum, lék, jak osvětlila při výslechu znalkyně), s kontrolou do týdne.

13. Dále byla přečtena i lékařská zpráva MUDr. [příjmení] z 21. 3. 2017, kde se shrnuje, že žalobce ucítil 17. 11. 2016 v práci při prudkém pohybu bolest v pravém rameni, od té doby má omezenou hybnost. Stav se zlepšil po opichu, opět se ale zhoršuje, pohybovat lze paží do 90 stupňů, poté již bolest. Na RTG je normální nález na skeletu, lehce vyšší postavení hlavice humeru, na ultrazvuku je rozvláknění úponu. Doporučen byl klidový režim, omezená zátěž, rozcvičování, s tím, že lékař objednává k revizi a zadává předoperační vyšetření.

14. Z propouštěcí zprávy žalobce podepsané primářem MUDr. [příjmení] a ošetřujícím lékařem MUDr. [příjmení], bylo dále soudem zjištěno, že žalobce byl hospitalizován od [datum] do [datum], jde o pacienta MUDr. [anonymizováno], přijat byl z ambulance MUDr. [příjmení] pro potíže s ramenem, jiné neguje. Na jinak klidném rameni je mírný otok, rotace je omezená. Diagnóza zní poranění svalu a šlachy manžety rotátorů ramene, S460. Operatérem žalobce byl MUDr. [příjmení], zjištěna výše uvedená diagnóza, 40 minutová operace proběhla bez komplikací, řešen byl slap s trhlinou. Další léčba analgetika, ledování, rehabilitace. Propouštěn byl žalobce s mírnými bolestmi, tlumen analgetiky, s mírným otokem měkkých tkání a volnou hybností po horizontálu. Kromě ortézy doporučena po rehabilitaci na oddělení i rehabilitace ambulantní.

15. Dále soud provedl důkaz potvrzením MUDr. [anonymizováno] na tiskopisu pro vedlejší účastnici ze dne 23. 4. 2018, kde praktická lékařka žalobce potvrzuje, že pro pracovní úraz byl v pracovní neschopnosti od 18. 11. 2016 do 15. 2. 2018, a že až v tento den bylo ukončeno léčení tohoto pracovního úrazu, který pak byl jedinou příčinou neschopnosti, a na její délku nemělo vliv žádné jiné onemocnění.

16. Z odpovědi vedlejší účastnice adresované dne 4. 6. 2018 žalované ve věci pojistné události žalobce, pracovního úrazu ze 17. 11. 2016, vyplývá, že vedlejší účastnice obdržela doklady, které nijak blíže nekonkretizuje. Dále cituje výklad pojmu pracovního úrazu, kdy uzavírá, že z předložených lékařských zpráv vyplývá, že k poškození zdraví žalobce došlo dlouhodobým namáháním pravé ruky, což mělo za následek obecné onemocnění – bolest pravého ramenního kloubu. Záznam o úrazu byl sepsán až 20. 2. 2018, i když pracovní neschopnost trvala od 18. 11. 2016 do 15. 2. 2018. Proto nelze úraz odškodnit ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a [anonymizováno] z povolání, spis se vyřazuje z evidence s nulovým plněním.

17. Z dopisů advokátky žalobce datovaných 27. 11. 2019 adresovaných žalované a vedlejší účastnici bylo dále zjištěno, že v reakci na stanovisko vedlejší účastnice ze dne 4. 6. 2018 sděluje žalobce žalobkyni, že odmítá toto akceptovat, neboť se do doby úrazu s ramenem pravé ruky neléčil a žádnými potížemi netrpěl, a jde o pracovní úraz, proto žalobce trvá na jeho odškodnění, kdy nárokována dle přiložené žaloby je částka 235 682,50 Kč. Žaloba byla podána, aby byla zachována promlčecí lhůta, nicméně žalobce preferuje mimosoudní řešení a navrhuje, aby po odsouhlasení pojišťovnou byl zadán znalecký posudek ohledně poškození zdraví při úraze žalobce. Přímo vedlejší účastnici pak zasílá advokátka listiny, které zaslala přímo žalované, žádá o přehodnocení stanoviska, a navrhuje vypracovat znalecký posudek. V obou dopisech pak žádá a odpověď do 11. 12. 2019. Dle výpisů ze systému datových schránek byly dodány obě zprávy ještě tentýž den žalované i vedlejší účastnici.

18. Ve věci byl zadán znalecký posudek, kdy byla ustanovena [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá a stanovení nemateriální újmy na zdraví, se specializací na urgentní medicínu. Proti ustanovení znalkyně s touto specializací neměl žádný z účastníků žádné výhrady, kdy spojení úrazové medicíny a odškodňování nemateriální újmy u jediné znalkyně účastníkům přineslo úsporu a i z hlediska odborného záběru znalkyně jej lze hodnotit pro danou věc jako optimální. Znalkyně na základě zadání osobně vyšetřila žalobce, zaměřila se jeho pravé rameno, komplexně se seznámila s jeho zdravotním stavem, kdy žalobce udělil souhlas s vyžádáním jeho kompletní zdravotní dokumentace, kdy brala v potaz vše, co by mohlo mít vliv na postižení jak samotného žalobcova ramene pravé paže, tak na jeho léčbu a případné následky, které přetrvávají. V rámci šetření v nálezové části zapracovala znalkyně veškerou žalobci poskytnutou zdravotní péči od ledna roku 2011 do prosince 2018, dále pak lékařské zprávy od obvodní lékařky i odborníků, kde žalobce svůj stav po úrazu řešil, včetně rehabilitace. Byť zde opomněla zaznamenat vlastní vyšetření žalobce, při svém výslechu tuto část doplnila, a potvrdila, že závěry činila i dle takto bezprostředně zjištěných skutečností, kdy vyšetření bylo v posudku zmíněno při ohodnocování následků. Na základě zmapovaného předchozího i současného stavu žalobce pak znalkyně dovodila, že žalobce byl na zdraví poškozen dne 17. 11. 2016 úrazem, kdy poškození klasifikovala jako poranění svalu a šlach – natržení, a toto ohodnotila počtem 50 bodů, dalšími celkem 20 body pak ránu pronikající do kloubu 1cm á 5 bodů + 10 bodů, kdy celkových 70 bodů bolestného při sazbě 250 Kč za bod činí částku 17 500 Kč. Z hlediska ztížení společenského uplatnění stanovila znalkyně jeho rozsah 400 body za omezení pohybu ramenního kloubu lehkého stupně, celkem tedy částkou 100 000 Kč.

19. V rámci podaného posudku pak znalkyně zodpověděla otázky položené soudem, kdy uvedla, že s jistotou lze konstatovat dle zdravotní dokumentace a účtovaných úkonů za péči poskytnutou žalobci, že před datem 17. 11. 2016 se žalobce s pravou horní končetinou neléčil, toliko v roce 2015 utrpěl poranění šlach dvou prstů ruky. S odkazem na to, že žalobce každoročně docházel na preventivní prohlídky k závodnímu lékaři, by bylo případné onemocnění ramenního kloubu zapsáno v jeho zdravotní kartě, kromě toho by pravděpodobně vedlo i k omezení pracovní činnosti, kdy ani k jednomu z toho nedošlo. K dotazu, zda příčinou poranění svalu a šlachy manžety rotátorů jeho pravého ramene, které bylo operativně řešeno 20. 6. 2017, bylo vypětí a námaha pravé ruky při povolování šroubového spoje, znalkyně uvedla, že žádnou jinou příčinu, než tuto nenachází, nic tomu dle anamnézy žalobce nenasvědčuje. Poukázala na to, že rotační pohyb velmi často vede k poranění svalů a šlach paže. Z dostupné dokumentace, kdy znalkyni byl poskytnut spis a posudek zpracovávala nejen na základě zápisů o pracovním úrazu a další dokumentace, ale i po výpovědi svědka, kde práci, při níž došlo k úrazu, popisoval, shrnula, že rotační pohyb žalobce, který byl silový, byl jedinou hlavní příčinou ruptury rotátorové manžety. Nezjistila nic dalšího, co by se na tom podílelo, i přes výslovný dotaz soudu. Rovněž uvedla, že operací ze dne 20. 6. 2017 byl skutečně řešen stav vzniklý při žalobcově úrazu ze dne 17. 11. 2016, kdy poukazovala na to, že dne 18. 11. 2016 se žalobce dostavil k obvodnímu lékaři s bolestmi pravého ramene, 25. 11. 2016 byl odeslán na ortopedii, neboť bolesti trvaly, termín však byl až 10. 1. 2017, takže ještě v prosinci se žalobce opět s bolestmi ramene dostavil k obvodní lékařce. V lednu na ortopedii bylo vysloveno podezření na rupturu rotátorové manžety, a žalobce objednán na další vyšetření na březen 2017. Bolesti trvaly, proto se žalobce čekající na tento další termín ortopeda dostavil k lékařce 30. 1. 2017 s tím, že mu nejde zabírat paží, a opět v únoru pro bolesti. Po vyšetření na ortopedii 22. 3. 2017 byl objednán na operaci 19. 6. 2017. Právě z tohoto průběhu je dle znalkyně zcela průkazné, že operací byl řešen stav žalobce při řešeném úrazu. Dále znalkyně odpověděla, že žalobce se léčil řádně, docházel na pravidelné kontroly, žádné zanedbání z jeho strany nelze shledat. Jelikož po operaci docházel žalobce na rehabilitace, a k jeho žádosti bylo v říjnu 2017 rozhodnuto o prodloužení DPN, neshledala znalkyně žádnou pochybnost, že by délka neschopnosti nekorespondovala se stavem žalobce. Potvrdila rovněž, že úraz provázely dlouhotrvající bolesti, a že operací nelze odstranit zcela následky omezení pohybu, pohyb je prakticky vždy omezen trvale. Osobně vyšetřila žalobce, kdy toto omezení lehkého stupně zjistila, a žalobce limituje při běžných činnostech, když chce dát něco do výše, při práci i sportu.

20. Znalkyně byla rovněž podrobně vyslechnuta, kdy žalující strana před dotazy na znalkyni předložila fotografie, z nichž bylo zjištěno, jak samotný řetězový zvedák („ hupcuk“) vypadá, a jak se s ním pracuje, když jednatel se vyfotil při práci s ním. Zařízení s pákou je u stropu na řetězu zavěšené, je třeba natáhnout se (zvednout paži do výše) nahoru pro rameno páky, a toto stlačit (zabrat za ně silou) směrem dolů, aby se začalo to, co je zavěšené na dalším řetězu, zvedat.

21. Ke své specializaci znalkyně úvodem výslechu uvedla, že je anesteziolog a má specializaci na urgentní medicínu, z tohoto oboru má i atestaci. Pracovala jak na ARO, tak chirurgické JIP, kde se řeší traumata, současně ve [anonymizováno] šéfovala traumatýmu na emergency, od roku 2001 dvacet let vykonávala praxi na záchranné službě, kde jsou traumata na denním pořádku, má zkušenosti se zraněními, jaké měl žalobce. Uvedla, že svaly na pažích jsou uzpůsobené ke zvedání břemen, pokud dojde k rotaci a vyvinutí určité síly, k tomu uzpůsobené nejsou, a dochází k těmto zraněním.

22. Znalkyně vypověděla, že zdravotní stav žalobce zjišťovala podrobně z výpisu z jeho individuálního účtu pojištěnce, kde je veškerá poskytnutá péče vykázána, a tento detailní výpis kontrolovala již od roku 2011, aby si ověřila jeho dřívější zdravotní stav. Vyplývá z něho, že mu nikdy nebyla poskytována nejen žádná ortopedická péče, ale nedošlo k žádným vyšetřením, ani např. rentgenu, pokud jde o pravou horní paži, kromě léčby šlach prstů v roce 2015, které se žalobcovým ramenem nemají nic společného. Vyžádala si dále i zápisy praktické lékařky, u které se žalobce léčil, a sledovala, jaký byl sled událostí, a co se dělo už od začátku roku 2016. V lednu byl žalobce pouze na urologii, dále se řešil úraz na prstech, za podstatné pak označila znalkyně, že ihned po úrazu 17. 11. 2016 u obvodního lékaře řešil žalobce, že se mu úraz stal a má bolesti, se kterými pak k ní chodil stále, když čekal na ortopedické vyšetření. Indikovaná operace je standardní způsob, jak takový stav řešit. Operatér řeší stav, ne proč k němu došlo, zjišťuje a odstraňuje příčinu bolesti, nemá ani žádnou povinnost pátrat po tom, z čeho to člověk má, ani toto zaznamenávat, a v dokumentech se to neuvádí s jedinou výjimkou, kdy je podezření na spáchání trestného činu. Operatér po uplynutí měsíců není schopen toto vyhodnotit. Ani on, ani ona pak jen z dokumentace nemohou říci jistě, v jakém stavu rameno před úrazem bylo, protože neproběhlo žádné jeho vyšetření, které by to s jistotou dokládalo. To, že žalobce na něm nebyl, říká, že se s ramenem neléčil, a že si ale také na žádné obtíže s ním nestěžoval. Nelze ignorovat, že nejméně 5 let před úrazem žalobce žádné obtíže neměl, a nebylo ho tedy nutné léčit, zatímco potom, co se dne 17. 11. 2016 zranil, začal pravidelně docházet za lékařem, stěžoval si a opakovaně žádal řešení bolestivého stavu. Nelze za této situace dle znalkyně dospět k jinému závěru, než že si rameno poškodil právě při tomto úrazu. Žalobce v rámci znaleckého zkoumání osobně vyšetřovala, fyzicky zjišťovala zejména možnosti hybnosti pravé paže a ramene. Bylo třeba posoudit hybnost, a to obou paží, aby bylo možno provést srovnání. Z rozsahu fyzických pohybů při vyšetření jako zvedání paží, upažení, zapažení atp. znalkyně zjistila, že je zde lehké omezené hybnosti, kdy pohyb vzhůru je u pravé paže pro žalobce bolestivý, což odpovídá zranění a nemá žádný důvod pochybovat o tom, že by to nesouhlasilo. Při srovnání s druhou paží je omezení zřetelné, z čehož plyne dále to, že nejde o běžný důsledek věku a opotřebení. Z aktivních pohybů, které žalobce sám dokáže učinit, znalkyně zjistila, že je omezen u běžných činností, kdy potřebuje cokoli zvednout, nebo tam, kde je nutné zvednutí samotné paže nad úroveň horizontu, větší rozsah záběru či síly. Proto žalobce funguje, např. se i učeše, nemůže ale už zvednout bez bolestí paži nad úroveň ramene, nevymaloval by např. místnost, nebo nemůže normálně umýt celé auto. Jakmile potřebuje více kroužit, a více zvedat, je zde již omezený, kdy celý tento rozsah znalkyně zhodnotila jako lehký.

23. Znalkyně potvrdila, že pokud má srovnat úraz žalobce s jinými obdobnými úrazy a jejich následky, které viděla, neshledává nic neobvyklého ani podezřelého, následek úrazu i jím vyvolaný stav odpovídá situacím podobným. Žalobce neměl úplnou rupturu, i proto je omezení, které mu zůstalo, jen lehké. Dále soudu odpověděla, že není nic divného na tom, pokud se žalobce ještě druhý den dostavil na firmu a snažil se tam pracovat, protože ani např. cestou autobusem si v případě takového postižení na něm nelze ničeho všimnout, postižení není patrné a zřetelné. Jde o nepříjemný stav, provázený bolestmi, se kterými právě chodil průběžně i za lékařem, řešil je, byla mu předepisována analgetika, kdy i tehdy zmiňoval bolest po zátěži, což odpovídá. Zejména musel pociťovat následky, pokud potřeboval paži zvednout a právě s ní vykonávat pohyby, nebylo ale důsledkem, že by nebyl schopný jinak normálně fungovat, a to že byl, nijak dle znalkyně nepopírá existenci úrazu a následků. K dotazu žalované v návaznosti na předložené fotografie, zda z hlediska vzniku úrazu jsou pohyby při práci s „ hupcukem“ a povolování šroubu srovnatelné či nikoli, znalkyně uvedla, že pokud současně dochází k páčení i kroucení či rotaci, jde o nejčastější příčinu, kdy se to přímo nabízí, že se něco takového stane. I samotné páčení a podobná činnost je v porovnání s tím příčinou méně častou, ale běžnou, kdy k tomu může dojít i při zcela běžných činnostech, kde se rukou silou zabere, v podstatě skutečně při čemkoli. Zásadní je to, že žalobce pět let nazpět s ramenem nic neměl, na nic si nestěžoval, s ramenem se neléčil, a při práci, kdy zabral, zařval bolestí, a od té doby řešil přetrvávající bolesti, docházel s nimi k lékaři, a od té doby se s tím léčil, to je dle znalkyně směrodatné. Dále znalkyně doplnila k práci s „ hupcukem“, že aby pohyb mohl být bez jakékoli rotace paže, musel by asi mít žalobce ruce v pozici před břichem a tahat jimi střídavě nahoru a dolů za řetěz, kdy by ale takto hmatal jen rozsahu před břichem a po hrudník, jakmile je zvedá výše, sahá si pro ten řetěz, či s nimi jde do většího rozsahu pohybu do stran, pak už i tam určitá rotace je a být musí, i při tom pohybu, při kterém je na fotografiích jednatel žalované vyfocený. Pohyb, při kterém je jednatel žalované nafocen, je pohyb, při kterém mohlo jednoznačně dojít k tomu, co uvádí žalobce, a bylo u něho zjištěno, kdy manžeta rotátoru není žádný kompaktní kruh nebo obal kolem celého ramene, ale tvoří ji jednotlivé šlachy svalů, jejich vlákna a úpony. Jde o jednotlivé části, kdy již při prvním vyšetření na ortopedii 10. 1. 2017 bylo zjištěno, že šlacha dlouhé hlavy bicepsu probíhá v obvyklé lokalizaci, její pochva je ale lehce rozšířená s mírným zmnožením tekutiny, z čehož vyplývá, že v místě úrazu bylo zjištěno poškození, byl tam nález, a při samotné operaci se pak toto potvrdilo. Určité práce i po tomto úrazu žalobce schopen byl, práci by vyloučilo jen to, kdyby byla rotátorová manžeta přerušená úplně, tady v ní ale byla jen malá prasklinka, a tedy fungovat i pracovat s ní žalobce mohl, nemohl dělat úplně všechno, patrně si, jak je obvyklé v takové situaci, dával i žalobce pozor na to, co a jak dělá.

24. Nelze pak dle znalkyně říci obvyklou dobu DPN, neboť záleží na tom, co všechno se zkouší, a také na čekacích dobách. Je nutné si uvědomit, že žalobce nejprve přišel s bolestí ramene, několik dnů se to řešilo, dle zprávy z obvodu dostal prášky na bolest, potom je tam záznam praktické lékařky, že po opichu došlo k částečnému zlepšení. Na konci listopadu 2016 pak byl objednaný žalobce na ortopedii, kdy ale volný termín byl až 10. 1. 2017, je obvyklé, že se rovnou neoperuje, ale ještě se to zkouší řešit jinak, druhá návštěva byla v březnu a tam už byla operace indikována. Termín za 3 měsíce není nic divného, pak se to musí nějakou dobu hojit, než je možné začít rehabilitovat. Jestliže žalobci prodloužili DPN nad dobu 1 roku, tak k tomu musel být podle jeho lékařského posouzení důvod, jinak by k tomu nedošlo. Z hlediska toho, jak to probíhalo, a jak dlouho byl žalobce v DPN, tam není dle znalkyně nic divného nebo podezřelého, kdy do října 2017 rehabilitoval žalobce v nemocnici, následně do února 2018 včetně, probíhala fyzikální terapie, která byla účtovaná, de facto tak pokračoval v rehabilitaci, ale pouze jinde, a to až do konce pracovní neschopnosti. Fyzikální terapie je v podstatě totéž co rehabilitace, jde o obnovování stavu funkčnosti postižené části těla.

25. Z výplatní pásky žalobce za červenec 2016 vyplývá, že hrubá mzda za práci, bez náhrad v červenci 2016 činila celkem 29 906 Kč ([číslo] [číslo]) za odpracovaných 175,5 hodiny. Hrubá mzda za práci, bez náhrad v srpnu 2016 činila dle pásky za tento měsíc ([číslo] [číslo]) celkem 32 922 Kč za odpracovaných 207 hodin. V září 2016 pak hrubá mzda za práci bez náhrad dle pásky za září 2016 činila ([číslo] [číslo]) celkem 33 079 Kč za odpracovaných 201 hodin. Za čtvrtletí celkem tedy čtvrtletní hrubá mzda činila 95 907 Kč za odpracovaných 583,5 hodin celkem.

26. Z potvrzení o vyplacených dávkách žalobci z nemocenského pojištění soud zjistil, že v prosinci 2016 bylo vyplaceno na nemocenském žalobci 17 640 Kč, v lednu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč, v únoru 2017 bylo vyplaceno 16 688 Kč, v březnu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč, v dubnu 2017 bylo vyplaceno 17 880 Kč, v květnu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč, v červnu 2017 bylo vyplaceno 17 284 Kč, v červenci 2017 bylo vyplaceno 19 072 Kč, v srpnu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč, v září 2017 bylo vyplaceno 17 880 Kč, v říjnu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč, v listopadu 2017 bylo vyplaceno 17 880 Kč, v prosinci 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč, v lednu 2018 bylo vyplaceno 22 537 Kč, a v únoru za období do 15. 2. 2018 pak bylo vyplaceno 10 905 Kč.

27. Z tiskopisu vedlejší účastnice vyplněného dne 16. 9. 2020 bylo zjištěno dále, že MUDr. [příjmení] u žalobce bodově ohodnotil po ustálení zdravotního stavu ztížení společenského uplatnění žalobce 400 body s tím, že se jedná o poškození zdraví omezením pohyblivosti ramenního kloubu lehkého stupně.

28. Účastnický výslech samotného žalobce soud neprováděl, neboť sám žalobce uvedl, že si už na věc s odstupem času moc nevzpomíná, a v úvahu by přicházel, jen pokud by prokazovanou skutečnost nebylo možné prokázat jinak. Stejně tak soud neprováděl důkaz důchodovou evidencí žalobce z let 2015 2016, aby bylo zjištěno, že nebyl v pracovní neschopnosti a s ničím se neléčil, neboť toto bylo zjištěno z materiálu shromážděného znalkyní, která v posudku zpracovala období až k roku 2011 Pracovní smlouva nebyla potřebná, neboť existence pracovního poměru žalobce u žalované byla nesporná, stejně tak nikdo netvrdil, že by neprobíhala školení BOZP či byly porušeny jakékoliv povinnosti v této oblasti, ani doklady k nim předložené žalobkyní proto soud nečetl.

29. Proveden nebyl ani výslech MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], kdy se mělo jednat o operatéry žalobce. Zjištěno totiž bylo, že operatérem byl ve skutečnosti MUDr. [příjmení], jehož lékařské zprávy byly k důkazu přečteny, a který se závěrem, že jde o pracovní úraz, vyplňoval i žalobci bodové ohodnocení. Čekat, že by tedy vzápětí vyvracel ve výpovědi své vlastní závěry, že o pracovní úraz jde, k čemuž byl navrhován vedlejší účastnicí, je nereálné. Kromě toho po několika letech není v silách operatérů vybavit si konkrétního jednoho pacienta s relativně běžně operovaným problémem v rameni, kdy znalkyně k tomu osvětlila, že operatéři nemají žádný důvod se zabývat příčinou operovaného stavu, a do dokumentace se toto skutečně nezaznamenává, tj. nebyl ani důvod dále řešit, proč toto ve zprávě není.

30. Soud pak nezadal ani revizní znalecký posudek, který navrhovala žalovaná strana, kdy v prvé řadě si je nutné uvědomit, že je zde celá řada důkazů, které prokazují, že šlo v případě žalobce o pracovní úraz. Důkazy spolu korespondují, a povinností soudu při dokazování je hodnotit je i ve vzájemné souvislosti, nikoliv izolovaně. Zatímco v situaci, kdy by u pracovního úrazu nebyl nikdo další přítomen, a jediný důkaz by tak byl posudek, který by stanovil příčinu, je zde situace jiná, u události byl přítomen svědek, od následujícího dne byl žalobce v pracovní neschopnosti, navazovala lékařská ošetření, a léčba. Znalkyně není odbornicí na ortopedii a pracovněprávní [anonymizováno], jak namítala vedlejší účastnice, a navrhovala proto revizi posudku, nicméně pracovní lékařství primárně řeší nemoci z povolání a vyhodnocuje i to, zda z vykonávané práce vznikne postižení, což zde bylo prokázáno zejména svědkem, který popsal, že k události došlo při práci, a byly o tom záznamy. Nikoliv jeden, ale několik, a to jak sepsaných přímo zaměstnavatelem, tak i záznamy lékařů, kterým od počátku a konzistentně popisoval žalobce, že jde o pracovní úraz a jak se mu stal. Naopak žádné jiné potíže v rámci preventivních prohlídek u pracovního lékaře nebyly ani tvrzeny, natož dokládány. Znalecký posudek z oboru pracovního lékařství tak není na místě. Ortopedie je pak obor, který se s oborem znalkyně v podstatné části překrývá, jde o obor zabývající se prevencí, léčbou a rehabilitací pohybového aparátu, a to i léčbou jeho zranění. Urgentní medicína zahrnuje diagnostiku, primární ošetření a léčbu úrazových stavů, kdy takovou péči musí být schopna poskytnout i při hromadných neštěstích a v terénu. Rozhodně i jak vyplynulo z výpovědi znalkyně, se s tímto typem úrazů znalkyně v tomto oboru běžně setkává, ošetřuje pacienty, má informace o příčinách, a vidí následky. Soud tak nemá za to, že by znalecký obor neumožňoval tuto problematiku odborně posoudit, kdy i znalkyně svou specializaci potvrdila. Nelze pak přehlédnout, že žalovaná, resp. vedlejší účastnice, obor znalkyně začala zpochybňovat až poté, co její závěry nevyzněly v její prospěch, při ustanovení žádné výhrady proti její specializaci neuplatnila.

31. Z provedených důkazů při jejich hodnocení zvlášť, i ve vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že dne [datum] se u žalované ve čtvrtek běžně pracovalo, namísto nadcházejícího pracovního pátku, aby se spojily dny volna. Po ukončení běžné směny žalobce se svým kolegou [jméno] [příjmení], oba pracovníci údržby u žalované, zahájili práce na demontáži kol portálového jeřábu, která při provozu drhla, a měla být další den odvezena na zbroušení. Postupovali shora, jeřáb má kola nejen na zemi, ale i ve výšce cca 3,5 metru nad zemí, a museli povolit šroubové spoje. Od země jeřáb nadzvedávali tzv. hupcukem, což je zvedák, na který se nadzvedávané břemeno zahákne, a páčením se přes zpřevodovaný řetěz zdvihá postupně nahoru. Při práci se zvedákem páčili za účelem jeho nadzvednutí, aby spodní kola mohli odšroubovat. Jak výslovně uvedl svědek, který tuto [anonymizováno] dělal se žalobcem, jde o stejné pohyby, a musí se rukou zapáčit. Toto potvrdila i znalkyně, a to i poté, co viděla nafocenou práci se zvedákem, kdy poukazovala na to, že v obou případech, jak u povolování šroubu, tak práce s „ hupcukem“, jde i o pohyby rotační, neboť se nedá pohybovat rukama jen čistě v ose. Jednoznačně bylo prokázáno, že při práci a plnění pracovního úkolu, žalobce vykřikl bolestí, a stěžoval si na bolest ramene. Žalobce nejen, že tvrdí v žalobě, ale od samotného počátku, od prvního zápisu o pracovním úrazu, že v rameni pocítil křupnutí a bolest při povolování šroubu, toto pak potvrdil i jeho kolega [příjmení], který tento zápis podepsal, a v řízení jako svědek vypověděl, že v zápisu podepsal to, co sám k věci tenkrát do zápisu uvedl. I když nyní byl přesvědčen, že žalobce vykřikl při práci se zvedákem, podepsaný zápis z doby po této události hovoří o povolování šroubu, a toto podepsal svědek dokonce dvakrát, i při ukončení neschopnosti žalobce. Žalobce pak dle všech lékařských záznamů popisoval vždy činnosti jako povolování šroubu, kdy nelze než dospět k závěru, že svědek až při plynutí času od události nabyl přesvědčení, že to byla práce se zvedákem. V každém případě ale žalobce plnil pracovní povinnosti, kdy z výslechu svědka vyplynulo i to, že se snažili firmě ušetřit peníze, hledali nejlepší způsob opravy, pracovali po směně a o víkendu, aby byl prostoj co nejmenší. Toto o jejich osobách již něco vypovídá, jakož i to, že žalobce pro žalovanou pracoval více jak dvacet let, kdy namísto nějakého nekalého jednání, které bez jakéhokoliv podkladu v řízení jen planě naznačovala žalovaná, toto nasvědčuje loajálnímu a zodpovědnému chování žalobce směřovaného ve prospěch žalované, nikoliv opačně. 32. [jméno] žalovaná sepsala ihned po úrazu záznam o tom, že se žalobci stal pracovní úraz, a že je z tohoto důvodu v pracovní neschopnosti. Žádné výhrady ani pochybnosti neprojevila, zápis pak zaslala Inspektorátu bezpečnosti práce i na zdravotní pojišťovnu. Znovu záznam o pracovním úrazu sepsala i o rok a půl později, několik málo dnů po ukončení pracovní neschopnosti žalobce, ani v této době nijak nezpochybňovala, že by mělo jít o pracovní úraz, či že by se stal jinak, než je v záznamu popsáno. Oba záznamy podepsal i svědek, který byl v době, kdy k úrazu došlo, přímo přítomen. Není tedy ani v nejmenším pravdivé, jak tvrdí vedlejší účastnice, že od počátku žalovaná zpochybňuje, že šlo o pracovní úraz a proběhl tak, jak tvrdí žalobce. Právě až v důsledku postupu samotné vedlejší účastnice, která odmítala plnění, začala i žalovaná hledat důvody, jak se plnění vyhnout, když se tak dostala do složité situace. Přestože hradí povinné pojištění pro takové případy, pojišťovna odmítala plnění, a to bylo žádáno žalobcem po žalované. Pojišťovna se po prvním vyjádření ze 4. 6. 2018 odmítala věcí jakkoliv zabývat, šetření události bylo odmítnuto bez jakékoliv snahy událost šetřit, nebyly vyžádány žádné podklady a následně se ani nechtěla účastnit soudního řízení. Toto samo o sobě shledává soud jako selhání její funkce, kterou má plnit, kdy nejenže neřešila a nešetřila řádně událost, žalobce neodškodnila, ale tento svůj postup se ani nenamáhala obhajovat tak, aby se žalovaná společnost nedostala do těžko řešitelné situace. Nelze přehlédnout, že pojišťovna údajně z lékařských zpráv vyčetla, že zde není pracovní úraz, ale obecné onemocnění, bolest ramenního kloubu, způsobené dlouhodobým namáháním pravé ruky, žádnou takovou zprávu, ale v soudním řízení nepředložila, žádná taková zpráva se do soudního spisu nedostala ani jinak, kdy z lékařských záznamů a evidence zdravotní péče poskytnuté žalobci od roku 2011 bylo toto dokonce přímo vyvráceno. V soudním řízení pak již nic takového netvrdila, pouze začala příčinu úrazu (nikoliv obecné nemoci), toliko zpochybňovat, aniž by však šlo o pochybnosti plynoucí z nějakého konkrétního a racionálního zjištění. Přitom sám žalobce ve snaze vyhnout se soudnímu sporu navrhoval ještě v předžalobní výzvě, aby byl zadán znalecký posudek a úraz posouzen, ani této možnosti však žalobkyně zcela nehospodárně nevyužila, a nijak nereagovala.

33. Žalobce se již [datum], tj. druhý den po úrazu, dostavil k lékaři na obvod, kde byl ošetřen s bolestmi, ten samý měsíc se s problémem vrátil, a byl odeslán na odborné pracoviště, k ortopedovi. Na volný termín musel čekat do ledna, kdy tak znovu v prosinci s bolestmi ramene navštěvoval obvodního lékaře. V lednu 2017 byla zjištěna ortopedem omezená hybnost paže, bolesti, kdy i ortopedovi popsal pracovní úraz žalobce shodně. Aplikované opichy situaci zlepšily jen na určitou dobu, po provedených vyšetřeních bylo zjištěno rozvláknění úponů a v březnu žalobce indikován k operaci, nicméně již na konci ledna a v únoru žalobce docházel na obvod kvůli trvajícím bolestem. Lze shrnout, že žalobce od úrazu v listopadu 2016 byl každý měsíc opakovaně u lékaře s bolestmi, kdy v mezidobí čekání na ortopedickou péči docházel k obvodnímu lékaři. Nikdy dříve s ramenem konkrétně u lékaře nebyl, žádnou potřebu necítil, a rameno mu léčeno nejméně po rok 2011 včetně nazpět nikdy nebylo ošetřováno ani léčeno. Lékaři přitom vyzkoušeli konzervativní postupy, obklady, tlumení bolesti, rozcvičování, ale toto se ukázalo neúčinným, kdy již v lednu 2017 byl i u ortopeda nález, a poškození se pak potvrdilo při otevření ramene při operaci, na jejíž termín čekal žalobce do června 2017. Nejen ortoped zaznamenal, kromě zjištěného rozvláknění, a to již na počátku i omezení hybnosti paže do 90 stupňů, ale s takto omezenou hybností po horizontálu byl žalobce propuštěn i po operaci, při které byla nalezena trhlina v manžetě ramena. Jak vypověděla znalkyně, ani operací se zpravidla hybnost neobnoví, zde se tak také nestalo, když vyšetřením nejen ortopeda bylo zjištěno lehké omezení hybnosti, ale i vyšetřením znalkyně, a potvrzeno, že žalobce je tak omezen trvale v činnostech, při kterých je třeba zvednout paži nad úroveň ramene. Toto pak ničím nezapříčinil žalobce, naopak po operaci rehabilitoval jak v nemocnici, tak následně mimo ni. Skutkově soud nemá žádné pochybnosti o tom, že do té doby zdravý žalobce, bez potíží s ramenem, utrpěl 17. 11. 2016 při práci úraz, od kterého se souvisle a trvale snažil bolestí zbavit, byl léčen, následně operován, bylo nade vší pochybnost zjištěno poškození jeho pravého ramene, a to poškození, které odpovídá nehodovému ději, naopak se nezjistilo nic, z čeho jiného by toto poškození mohlo nejen pramenit, ale mít na ně vůbec jakýkoliv vliv, a které zanechalo trvalé následky na žalobci. Pracovní neschopnost od 18. 11. 2016 byla vyvolána tímto úrazem, a jak potvrdila nejen obvodní lékařka, která stav žalobce léta sleduje, jediným jejím důvodem, a to po celou délku byl pracovní úraz. Znalkyně toto potvrzuje, kdy po jednom roce trvání musí být, jak trefně připomenula, zdravotní stav přezkoumán pro další trvání dávek, a jestliže žalobce byl po posouzení jeho stavu v neschopnosti ponechán, byl zde další odborník, který se nutností žalobce v DPN ponechat zabýval na podzim roku 2017. Rehabilitace navazující na úraz pak trvala dle potvrzení lékařky žalobce, i vykázaných úhrad, až do jejího ukončení v polovině února 2018.

34. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“) je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Dle odst. 4 je zaměstnavatel povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí. Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je podle § 271k odst. 1 ZP poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

35. Plněním pracovních úkolů je podle § 273 odst. 1 ZP výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Podle odst. 2 je plněním pracovních úkolů též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či člena evropské rady zaměstnanců, člena vyjednávacího výboru nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

36. Důvody, pro které se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela upravuje § 270 ZP, podle kterého se tak stane zcela dle odst. 1, prokáže-li, že škoda či újma vznikla za a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo za b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

37. Částečně se pak zprostí dle odst. 2, pokud prokáže, že škoda či újma vznikla za a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo za b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

38. Jak vyplývá z výše uvedeného, je odpovědnost za pracovní úraz odpovědností za výsledek, který nastal, bez ohledu na to, že zaměstnavatelem byly dodrženy předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a nic tedy v tomto směru neporušil, pokud se odpovědnosti zaměstnavatel nezprostí, a úraz vznikl při plnění pracovních povinností. V řízení bylo prokázáno, že žalobce plnil přímo své pracovní povinnosti, v podstatě běžné v jeho profesi a zařazení, když nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů došlo k poškození jeho zdraví. Proto je žalovaná povinna nahradit mu tím způsobenou škodu, neboť se odpovědnosti nezprostila. Žalobce neporušil žádné předpisy, ani nebyl opilý či pod vlivem návykových látek, toto ostatně nebylo ani tvrzeno. Žalovaná si sice kladla ve vyjádření k žalobě otázku, zda nešlo o lehkomyslnost žalobce, což by mohl být důvod jen pro zproštění se částečné, v tom, v čem ji však spatřovala, ji rozhodně dovodit nelze. Žalovaná o lehkomyslnosti žalobce hovořila obecně v tom směru, že si vzhledem ke kvalifikaci a zkušenostem musel být žalobce vědom, že si může přivodit újmu na zdraví, že to bylo nad jeho síly, a že kolega [příjmení] žádný úraz neutrpěl, žalobce tedy své síly přecenil, ale současně nevyjasnila, jak by si vůbec správný postup představovala. Zda tedy žalobce měl běžné činnosti při své práci odmítat, neboť by si hypoteticky mohl přivodit úraz, a na základě čeho by tak měl činit, ani na základě čeho by měl předem vědět, co ještě bude pro něho bezpečné a co již nikoliv, pokud i sama žalobkyně v podstatě současně říká, že šlo o běžné práce, které bylo možné provést bez poškození zdraví. Nároky, které takto klade na žalobce, jsou nesmyslné, kdy i sám ZP stanoví, že jednání vyplývající z rizika práce nejsou lehkomyslností.

39. Stejně tak nelze nijak žalobci vyčítat, že šel k obvodními lékaři, a nenechal se odvézt rovnou na traumatologii, když s ohledem na vše výše uvedené byl toto zcela odpovídající a racionální postup, a o urgentní případ evidentně nešlo. Nesmyslné jsou pak argumenty, že takto zkušený pracovník si nemůže způsobit tak závažné zranění, které se i dle znalkyně může stát při zcela běžné činnosti, či že zde není příčinná souvislost, protože žalobci mělo hrozit sesazení z funkce, což samo o sobě žádný vliv na vztah mezi úrazem a jeho následkem mít nemůže. Stejně tak je i prázdným„ zvoláním“ ničím nepodložené pouhé naznačování, že si úraz mohl žalobce způsobit jinde, aniž by k tomu bylo cokoliv konkrétního alespoň tvrzeno, natož pak navrženo k důkazu, když nehodový děj ze dne 17. 11. 2016 byl prokázán, odehrál se před svědkem, a navazuje na to veškerý další postup žalobce i samotné žalované, jakož i léčba a další kroky.

40. Pro úplnost je nutné uvést, že nejen žalovaná, ale i vedlejší účastnice, se věnovala intenzivně zjišťování a rozlišování toho, zda k úrazu došlo při povolování šroubu, nebo při práci s „ hupcukem“, kdy situaci v tomto směru lehce zamlžil svědek. V prvé řadě obě tyto činnosti byly prováděny za účelem splnění pracovních povinností, není mezi nimi v tomto směru žádný rozdíl. Jediné, co by tak mohlo mít vliv, pokud by při jedné z činností byl takový druh zranění objektivně vyloučen, a k čemu patrně postup žalované strany směřoval. V řízení však bylo prokázáno, a potvrdil to jak samotný svědek, který tuto práci vykonával společně se žalobcem, tak i znalkyně, že u obou těchto činností může ke zranění, které žalobce utrpěl, dojít. Znalkyně upozornila na to, že obě činnosti vyžadují nejen silový pohyb, ale i rotaci, kdy u rotace uvedla, že se zranění přímo nabízí, ale že k němu může dojít i zcela bez rotace, kdy jde o příčinu běžnou, a může dojít ke zranění, jaké utrpěl žalobce, i při zcela běžných činnostech. Argumenty, že žalobce byl s ohledem na věk opotřeben, a proto se mu to stalo, jsou nepřijatelné nejen lidsky, ale i právně. Jakkoliv kterýkoliv organismus stárne, nemění to nic na povinnosti zaměstnance řádně pracovat, ani na povinnosti jeho zákonného pojištění pro takové případy, které by při akceptování takového argumentu ovšem postrádalo u strarších a opotřebených osob svého smyslu vůbec, pokud by se z něho s tímto odůvodněním plnit nemuselo. Žalobce prokázal, že při výkonu jeho práce došlo ke zranění, pro které trpěl bolestmi, byl v DPN, a zůstal trvale omezen, žalovaná strana je proto povinna nahradit mu z toho vzniklou škodu i újmu.

41. Podle § 271a odst. 1 ZP náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. Podle § 353 odst. 1 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se podle odst. 2 považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Rozhodným obdobím je dle §354 odst. 1 ZP předchozí kalendářní čtvrtletí, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období podle odst. 2.

42. Pro výpočet náhrady tak bylo nutné vycházet z výše mzdy vyplacené žalobci v druhém kalendářním čtvrtletí roku 2016, tj. ze mzdy za červenec až září a počtu hodin, kdy bylo zjištěno, že za čtvrtletí celkem hrubá mzda včetně odměn a příplatků, ale bez vyplácených náhrad, činila 95 907 Kč, a žalobce odpracoval 583,5 hodin celkem. Z toho plyne, že jedna hodina tak činí 164,37 Kč a po vynásobení 40 pracovními hodinami týdně a počtem týdnů 4,348 v jednom měsíci v roce, dosahoval žalobce rozhodného průměrného výdělku 28 587 Kč měsíčně.

43. Škoda na ztrátě na výdělku mu pak vznikla v jednotlivých měsících ve výši rozdílu mezi touto částkou a vyplaceným nemocenským. Konkrétně bylo žalobci v prosinci 2016 vyplaceno nemocenské 17 640 Kč a tedy o 10 947 Kč méně, v lednu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč a tedy o 10 111 Kč méně, v únoru 2017 bylo vyplaceno 16 688 Kč a tedy o 11 899 Kč méně, v březnu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč a tedy o 10 111 Kč méně, v dubnu 2017 bylo vyplaceno 17 880 Kč a tedy o 10 707 Kč méně, v květnu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč a tedy o 10 111 Kč méně, v červnu 2017 bylo vyplaceno 17 284 Kč a tedy o 11 303 Kč méně, v červenci 2017 bylo vyplaceno 19 072 Kč a tedy o 9 515 Kč méně, v srpnu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč a tedy o 10 111 Kč méně, v září 2017 bylo vyplaceno 17 880 Kč a tedy o 10 707 Kč méně, v říjnu 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč a tedy o 10 111 Kč méně, v listopadu 2017 bylo vyplaceno 17 880 Kč a tedy o 10 707 Kč méně, v prosinci 2017 bylo vyplaceno 18 476 Kč a tedy o 10 111 Kč méně, v lednu 2018 bylo vyplaceno 22 537 Kč a tedy o 6 050 Kč méně, kdy rozdíl za tyto měsíce činí 142 501 Kč.

44. V únoru za období do 15. 2. 2018 pak bylo vyplaceno 10 905 Kč, kdy únor měl 28 dnů, pracovních pak 20, z těch zameškal žalobce 11 do 15. 2. a zbývalo ještě 9, v tomto poměru z 28 587 Kč připadá na zameškanou pracovní část měsíce (11 x 1429,35 Kč) 15 723 Kč, a tedy mu ušlo ještě dalších 4 818 Kč za toto období. Celkový rozdíl za celé žalované období činil 147 319 Kč, které tak soud jako důvodné přiznal, a to včetně úroku z prodlení z této částky, částku dalších 75 130 Kč jako nedůvodnou včetně příslušenství zamítl.

45. Pro úroky z prodlení jako zákonné příslušenství peněžité pohledávky nemá ZP vlastní úpravu, a použije se tak dle jeho § 4 úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle jeho § 1958 odst. 2 o. z. platí, že není stranami ujednáno, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost tak nastala tzv. na vyzvání žalobce, a žalovaná pak byla povinna k platbě bez zbytečného odkladu, neboť splatnost škodního nároku není ujednávána smluvně. Žalobce se zde domáhal, aby mu byl úrok přiznán v návaznosti na výzvu advokátky z 27. 11. 2019, kde se domáhala reakce žalované strany ve lhůtě do 11. 12. 2019, tj. poskytla lhůtu o něco delší, než bezodkladně. Nepochybně tak prodlení žalované nastalo podle § 1968 o. z. dnem následujícím, když splněn tento peněžitý závazek nejen bezodkladně, ale ani ve stanovené lhůtě nebyl. Proto také žalobci vzniklo podle § 1970 o. z. právo nárokovat i zákonný úrok, jehož výše je stanovena vládním nařízením. Soud jej proto přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob k datu vzniku prodlení.

46. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje podle § 271c odst. 1 ZP zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení dle odstavce 2. Podle něho vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Tímto předpisem je vládní nařízení č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Podle jeho § 2 se jak bolest, tak ztížení společenského uplatnění hodnotí v bodech dle příloh tohoto nařízení a bodové ohodnocení se uvede v lékařském posudku o ohodnocení těchto nároků, kdy posudek vydává poskytovatel zdravotní služby poškozenému dle § 8. Hodnota bodu činí dle § 3 částku 250 Kč, kterou se počet bodů vynásobí. 47. [příjmení] ohodnocení žalobci vystavil ošetřující lékař, a to jak pro bolest, tak pro ztížení společenského uplatnění. V souvislosti se znaleckým posouzením jeho zdravotního stavu tak učinila v návaznosti na svá zjištění i znalkyně. Pokud jde o bolestné, toto žalobce žaloval ve výši 50 bodů, znalkyně dospěla k částce ještě vyšší, nebyl tedy důvod nevyhovět žalobci co do žalované částky 12 500 Kč na bolestném, když tento nárok byl v řízení prokázán. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, zde výši nároku znalkyně stanovila shodně s lékařským posudkem na 400 bodů, a tedy byl prokázán nárok žalobce na částku 100 000 Kč. I tu soud přiznal, obě pak rovněž se žalovaným zákonným příslušenstvím. Pro ně platí výše citovaná úprava, kdy o bolestné byl žalobce vyzván stejnou výzvou, jako pro náhradu ztráty na výdělku, proto byl úrok přiznán od stejného data a ve stejné výši. Ztížení společenského uplatnění bylo nárokováno až později, v průběhu soudního řízení, a žalobce tak vyzval žalovanou stranu k plnění až momentem, kdy jí byla doručena změna žaloby, její rozšíření o částku 100 000 Kč. K tomu skutečně došlo dle obsahu spisu 30. 9. 2020, a jestliže žalobce nárokuje úrok z prodlení po uplynutí jednoho týdne, je tato doba nepochybně dostačující k tomu, aby žalovaná bezodkladně plnila. Jelikož se tak nestalo, je důvodným uplatněný nárok na úrok z prodlení od 8. 10. 2020, kdy sazba stanovená výše citovaným nařízením činila 8,25 % ročně, žalobci tak bylo jak co do počátku úročení, tak výše úroku i zde vyhověno.

48. Žalobce byl v řízení převážně, avšak nikoliv zcela úspěšný, a má tak podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající jeho celkovému úspěchu v řízení. Žalobce byl úspěšný ze 78 % při přiznaných 259 819 Kč z celkem žalovaných 334 949 Kč. Po odečtení úspěchu žalované v rozsahu zamítnuté žaloby co do 75 130 Kč, tedy ve výši 22 %, je zde celková úspěšnost žalobce v řízení 56 %, a v tomto rozsahu má žalobce na nárok na náhradu svých nákladů řízení jak proti samotné žalované, tak po vedlejší účastnici, neboť platí, že vedlejší účastník sdílí osud účastníka, jehož podporuje, a to i vzhledem pro náhradu nákladů (srov. [příjmení], [jméno] aj. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2021 [číslo]). ASPI_ID KO99_p2b1963CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: [číslo]) Konkrétně jsou pak náklady žalobce tvořeny odměnou za jeho zastupování advokátkou stanovenou dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty, jakož i vynaloženými hotovými výdaji žalobce.

49. Advokátka žalobce převzala věc, sepsala prostou předžalobní výzvu, která neobsahovala právní rozbor věci, a podala žalobu o částku 235 682,50 Kč, kdy tato částka je pro zmíněné úkony považována za tarifní hodnotu. Advokátce žalobce proto náleží odměna podle § 7 odst. 6 a. t. ve výši 9 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) d) a. t., kterými je převzetí věci a sepis žaloby, a v poloviční výši částka 4 630 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. Celkem tedy 23 150 Kč.

50. Advokátka žalobce dále v řízení učinila úkon částečného zpětvzetí žaloby do co částky 733,50 Kč, kdy náhradu za tento úkon neúčtovala, kdy soud tento postup sdílí a náhradu za učiněné zpětvzetí nepřiznal, neboť advokátka tímto podáním toliko opravovala chybu v žalobě, a nebylo by takového úkonu jinak třeba. Advokátka žalobce v řízení dále dne 3. 8. 2020 v reakci na vyjádření žalovaného doplnila tvrzení, kdy pracovala s judikaturou a dalšími zdroji, což lze jen těžko činit bezprostředně při jednání. Byť tak tato reakce nebyla soudem žádána, hodnotí ji jako úkon účelně vynaložený. Následně dne 6. 8. 2020 se advokátka zúčastnila jednání v délce 2 hodiny 35 minut. Náleží jí proto odměna podle § 7 odst. 6 a. t. stanovená z tarifní hodnoty 234 949 Kč, na kterou žalobu dříve omezila, a tedy částka ve výši 9 260 Kč za každý ze třech úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. d) g) a. t., kterými je písemné podání a dva úkony za účast při jednání, které přesahovalo svou délkou dvě hodiny. Tarifní hodnota byla ve srovnání s předešlými úkony ponížena o učiněné zpětvzetí, přesto však se sazba mimosmluvní odměny náležící za každý jeden úkon nijak nezměnila. Celkem tedy žalobkyni za učiněné a v řízení přiznané úkony z tarifní hodnoty 234 949 Kč náleží další částka 27 780 Kč.

51. Advokátka žalobce dále rozšířila žalobu o částku 100 000 Kč. Za tento úkon jí proto náleží náhrada podle § 7 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z tarifní hodnoty 100 000 Kč, a tedy ve výši 5 100 Kč za tento úkon. V řízení se dále advokátka žalobce zúčastnila dvou nařízených jednání, kdy jednání dne 22. 7. 2021 trvalo 4 hodiny a 5 minut, jde tak o 3 úkony. Jednání dne 23. 9. 2021 trvalo rovné 2 hodiny, tj. jde o jeden úkon. Za tato jednání náleží advokátce žalobce podle § 7 odst. 6 a. t. odměna z tarifní hodnoty 334 949 Kč a tedy částka 9 660 Kč za každý z celkem čtyř úkonů podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., za každé započaté dvě hodiny účasti při jednání. Cekem tedy dalších 38 640 Kč.

52. Ke každému z uvedených úkonů, za které soud přiznal náhradu, pak náleží paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a tedy při celkem 11 účtovaných úkonech částka 3 300 Kč. Advokátka žalobce jako plátkyně pak má jako plátce nárok i na náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, a to z celkové částky nákladů ve výši 97 970 Kč, která činí dalších 20 573,70 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Jde tak o 118 543,70 Kč celkem na právním zastoupení.

53. K náhradě nákladů řízení dále náleží žalobcem zaplacená záloha znaleckého posudku ve výši 3 500 Kč Celkem tak veškeré náklady řízení žalobce činí 122 043,70 Kč, z nichž 56 % činí zaokrouhleno 68 345 Kč, tato částka tak byla žalobci přiznána. Splatné jsou náklady podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky.

54. Jelikož je žalobce osvobozen od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o SOP“), byla s ohledem na výsledek soudního řízení dle § 2 odst. 3 zákona o SOP uložena povinnost zaplatit soudní poplatek žalované a vedlejší účastnici, když žádné z nich právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci nevzniklo a samy nejsou od poplatku osvobozené, povinnost úhrady tak na ně přechází.

55. Žalobě bylo zcela vyhověno v rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy, tj. pokud jde o bolestné a ztížení společenského uplatnění, přičemž při uplatněném nároku ve výši do hranice 200 000 Kč činí soudní poplatek podle Položky 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o SOP, částku 2 000 Kč, tato tak přechází zcela. V rozsahu vzniklé majetkové škody na výdělku byla žalobci přiznána částka 147 319 Kč, z níž výše soudního poplatku podle Položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, činí 7 366 Kč Celkem tak soudní poplatek podle výsledku řízení, který je povinna uhradit žalovaná strana, činí tedy částku 9 366 Kč.

56. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V řízení byl objednán znalecký posudek, za který činilo znalečné částku 8 745 Kč. Žalobce a žalovaná zaplatili každý zálohu na znalecký posudek ve výši 3 500 Kč, částka 1 745 Kč nekrytá zálohami účastníků na znalecký posudek byla znalkyni uhrazena z prostředků státu. V řízení dále vznikly náklady ve výši 2 093 Kč, které byly uhrazeny znalkyni za její výslech a účast u jednání. Tyto náklady rovněž hradil stát. V řízení tak stát uhradil celkem z rozpočtových prostředků částku 3 838 Kč.

57. Jelikož řízení skončilo neúspěchem žalobce v rozsahu 22 % a neúspěchem žalované a vedlejší účastnice v rozsahu 78 %, byly náklady uhrazené státem i takto poměrně rozděleny mezi účastníky řízení, kdy žalobce je povinen zaplatit 844 Kč a žalovaná s vedlejší účastnicí společně a nerozdílně dalších 2 994 Kč, neboť i zde platí, že pomáhal-li ve sporu vedlejší účastník účastníkovi, který je povinen nahradit státu vzniklé náklady, soud uloží vedlejšímu účastníkovi, aby zaplatil státu náhradu nákladů společně a nerozdílně s účastníkem. (srov. [příjmení], Mojmír. § 148 (Náhrada nákladů státu). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [obec] a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, marg. [číslo]; (cit. 2021 [číslo])).

58. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžitá plnění.