13 C 420/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem datum , PSČ obec V - anonymizováno o zaplacení částky 414 195 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky ode dne 29. 11. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do dalších 412 195 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 79 000 Kč ode dne 29. 11. 2019 do zaplacení, a z částky 143 195 Kč ode dne 30. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady tohoto řízení ve výši 160 378 Kč, tyto k rukám advokáta žalovaných, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna nahradit ČR – Okresnímu soudu v Liberci vynaložené náklady státu ve výši 996 Kč na svědečném, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně dne 25. 9. 2020 zahájila řízení, ve kterém uplatnila proti žalovaným celkem tři nároky. Jednak částku 81 000 Kč s tím, že jde o nedoplatek části ceny díla - stavby domu, které pro žalované žalobkyně provedla. V tomto rozsahu jí nebyla doplacena faktura [číslo] [rok], kterou dne [datum] vyúčtovala doplatek za dílo ve výši 222 705 Kč se splatností [datum]. Na fakturu uhradili žalovaní dne [datum] částku 132 705 Kč a dne [datum] pak ještě dalších 9 000 Kč, v soudním řízení se tak žalobkyně domáhá rozdílu oproti fakturované částce, se kterým jsou žalovaní ode dne [datum] v prodlení. Od následujícího dne proto nárokovala z částky 81 000 Kč i úrok z prodlení ve výši 10 % ročně do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že se ke stavbě rodinného domu na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] zavázala žalovaným smlouvou uzavřenou [datum], kde účastníci sjednali cenu díla ve výši 2 807 741 Kč, tato byla později zvýšena dvěma dodatky. Dodatkem [číslo] byla dne [datum] zvýšena cena díla spolu s úpravou jeho rozsahu díla na 3 083 417 Kč a dodatkem [číslo] dne [datum] pak na částku 3 181 890 Kč spolu s další úpravou rozsahu díla. Dílo bylo provedeno dne [datum], kdy jej jako žalobkyní dokončené žalovaní protokolárně převzali, [datum] pak byly odstraněny vady a nedodělky z předávacího protokolu z [datum].

3. Žalobkyně dále v řízení uplatnila i nárok na smluvní pokutu právě za prodlení s úhradou doplatku ceny díla, a to za období od [datum] do [datum], kdy za těchto 190 dnů, kdy neměla doplaceno výše uvedených 81 000 Kč, nárokovala dalších 190 000 Kč s poukazem na článek XI. odstavec 2 uzavřené smlouvy o dílo. Zde se žalovaní jako objednatelé pro případ prodlení s úhradou peněžitého plnění zavázali za každý den prodlení uhradit zhotoviteli a tedy žalobkyni pokutu 1 000 Kč.

4. Předmětem řízení pak žalobkyně učinila ještě částku 143 195 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne [datum] do zaplacení s tím, že jde o navýšení ceny díla, kdy tuto částku žalovaným vyfakturovala pod [číslo] 2020 dne [datum] se splatností [datum]. Nárok měl podle žalobkyně vzniknout podle článku VI. odstavec 5 smlouvy, ve kterém byla sjednána tzv. záruka pevné (smlouvou sjednané) ceny jen na 10 měsíců ode dne uzavření smlouvy. Pro případ, že tak dojde k jejímu zániku před dokončením stavby, může dojít ke změně ujednané ceny ve smlouvě, resp. k jejímu zvýšení. To iniciuje dle smlouvy svým návrhem na uzavření dodatku o změně ceny díla zhotovitel. Pokud se strany na částce nedohodnou ve lhůtě 1 měsíce od učinění návrhu, zvyšuje se původně dohodnutá cena díla na částku dle aktuálního ceníku zhotovitele ke dni dokončení stavby, nejvýše však o částku odpovídající růstu indexu spotřebitelských cen zveřejněného ČSÚ za dobu ode dne uzavření smlouvy do dne dokončení stavby.

5. Žalobkyně tvrdila, že záruka pevné ceny zanikla [datum] uplynutím 10 měsíců ode dne uzavření smlouvy o dílo, a protože toto bylo dokončeno až [datum], byly splněny podmínky pro zvýšení původně sjednané ceny. Proto dne [datum], resp. po doplnění přílohy dne [datum], žalobkyně vyzvala žalované k uzavření třetího dodatku na zvýšení ceny, kdy zpracovala ke dni dokončení díla kalkulaci na 4 011 789 Kč, což však přesáhlo index růstu spotřebitelských cen za období od uzavření smlouvy v říjnu [rok] do dne dokončení stavby v červenci [rok]. Tento nárůst při použití součtu přírůstků spotřebitelských cen činil nejméně 5,1 % a toto zvýšení z původně sjednané částky 2 807 741 Kč, kdy následné dodatky žalobkyně nezohledňovala, činí částku 143 195 Kč. Té se tak nyní domáhá, kdy ke sjednání tohoto navýšení žalované formou dodatku ke smlouvě vyzvala. Žalovaní jej prostřednictvím svého zástupce uzavřít odmítli dne [datum], proto po uplynutí měsíční lhůty od doručení výzvy došlo [datum] k automatickému zvýšení ceny díla, jak si strany sjednaly ve smlouvě. Toto zvýšení ve výši 143 195 Kč žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] 2020, kterou žalovaní neuhradili, a ode dne [datum] jsou tak s touto částkou v prodlení.

6. Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta s tím, že je zcela nedůvodná. Potvrdili, že jako objednatelé se žalobkyní jako zhotovitelkou skutečně [datum] uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu tzv. na klíč, kdy žalobkyně měla od zhotovení projektové dokumentace zajistit i všechna potřebná rozhodnutí a oprávnění a stavbu jim hotovou předat ve lhůtě 110 pracovních dnů od získání povolení. Pro případ nedodržení sjednaného termínu s dokončením stavby byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč denně v článku XI. odstavec 1 smlouvy.

7. Proti žalobkyni tuto smluvní pokutu za období od [datum] do [datum], tedy za 81 dnů prodlení žalobkyně, neboť od [datum], kdy získali žalovaní společný souhlas stavebního úřadu č. j. [spisová značka] [číslo], plynula lhůta pro provedení díla, a tato skončila [datum], uplatnili. Učinili tak písemně dne [datum], její výše je přiměřená, neboť zajišťovala možnost uspokojovat bytové potřeby žalovaných, a do stanovené lhůty pro úhradu do [datum] nejpozději jim ji žalobkyně k výzvě neuhradila. Proto žalovaní tuto svou pohledávku vůči žalobkyni jednostranně započetli právě na doúčtovanou cenu díla fakturou [číslo] [rok] a písemně provedli [datum] zápočet. Nejprve špatně spočítali pokutu, resp. počet dnů, a v omylu, že jde o 90 dnů, uplatnili částku 90 000 Kč. Po zjištění chyby proto doplatili ještě 9 000 Kč, zbývající část ceny díla však byla pokryta tímto zápočtem. Proto žalovaní nedluží doplatek ceny a nejsou s ním ani v prodlení.

8. Co se týká smluvní pokuty 190 000 Kč, nárok zde s ohledem na výše uvedené podle žalovaných není dán, kromě toho by šlo o nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, tedy nemravnou, kdy takové ujednání by bylo pouze zdánlivé. Denní sazba nebyla navázána na dlužnou částku, a pokud ji žalobkyně uplatnila ve výši 1 000 Kč denně při prodlení s částkou 81 000 Kč, jedná se o 1,23 % dlužné částky denně, což je v rozporu i s judikaturou, která připouští smluvní pokutu maximálně 0,5 % denně a vyšší pokutu pak jako nemravnou nelze aplikovat.

9. Dále žalovaní zdůraznili, že smlouvu o dílo uzavírali v pozici spotřebitelů se žalobkyní v pozici podnikatelky, kdy byli slabší smluvní stranou. Potvrdili, že cena díla byla sjednána ve výši 2 807 741 Kč, jakož i uzavření obou dodatků, kterými byla cena zvýšena nejprve na 3 083 417 Kč a později ještě na 3 181 890 Kč. Ve smlouvě byla sice žalobkyní tvrzená záruka pevné ceny obsažena, současně se však její platnost dle příslušného ustanovení měla prodloužit o dobu, po kterou je zhotovitel v prodlení s dokončením stavby, kdy za jeho zavinění se považují i chyby v podkladech pro stavební řízení, o které se poté prodlužuje lhůta pro jejich vydání.

10. Jelikož žalobkyně byla v prodlení už se zajišťováním společného souhlasu, který byl získán až [datum], tedy po více jak roce od uzavření smlouvy, označili žalovaní za absurdní, že by záruka ceny měla zaniknout ještě před tím, než by žalobkyně vůbec byla povinna zahájit stavbu. Rovněž ani ve lhůtě navázané na vydání souhlasu pak žalobkyně dílo řádně neprovedla, a proto se nemohla cena měnit. Ujednání o zániku záruky žalovaní označili rovněž za zakázané ujednání dle § 1814 písm. g) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť dovoluje podnikateli, aby ze své vůle práva a povinnosti stran změnil, proto k němu nelze přihlížet. Rovněž žalovaní argumentovali tím, že ujednání představuje sjednání nevyvratitelné domněnky zvýšení ceny díla, kdy takovou domněnku lze ale založit pouze zákonem a nikoliv dohodou stran.

11. Rovněž odmítli nárok s poukazem na to, že dílo bylo předáno [datum] a dne [datum] byla vedle zápočtu zaplacena poslední část jeho ceny, vzájemná práva a povinnosti stran tak byly vypořádány, závazek zanikl. Obsah závazku, který splněním zanikl, měnit nelze, kdy z toho vychází i smlouva v článku VI. odstavec 5, kdy žalovaní mají právo odstoupit a předpokládá se výslovně existence neprovedených částí díla. Žalobkyně projevila svou vůli dílo dokončit za cenu dle dodatku [číslo] ke smlouvě a takto ho také dokončila. Závěrem ještě žalovaní zmínili, že je zde nepřiměřenost v ujednání, neboť žalobkyně by měla mít možnost zvyšovat cenu, když ceny dle jejího ceníku rostou, ale pro případ poklesu zde nebylo zakotveno snížení ceny díla, z čehož rovněž plyne, že ujednáním je jednostranně zvýhodňována žalobkyně jako podnikatelka.

12. Žalobkyně v písemné replice vznesla námitku, že v prodlení s dokončením a předáním díla nebyla, neboť podle článku VIII smlouvy byli žalovaní žalobkyni povinni prokázat některým ze způsobů stanovených v odstavci 2 garanci peněžních prostředků k úhradě ceny díla. Jednalo se o převod na účet zhotovitele, sjednání úvěru nebo zápůjčky účelově vázaných, o vinkulaci prostředků ve prospěch zhotovitele na účtu objednatele, notářskou nebo advokátní úschovu či o kombinaci uvedených způsobů. V článku VIII odstavec 1 pak bylo sjednáno, že zhotovitel není povinen začít s prováděním díla a lhůty pro jeho plnění nezačnou běžet dříve, než bude objednatelem dostatečné zajištění ceny prokázáno dle této smlouvy. Veškeré lhůty tak mohly žalobkyni začít běžet teprve ode dne, kdy žalovaní prokázali, že mají zajištěnu úhradu ve výši 2 807 741 Kč, resp. následně ve zvýšené výši dle dodatků.

13. Protože žalovaní nezřídili ve prospěch žalobkyně zajištění plateb a zřízení žalobkyni nijak neprokázali, nezapočala jí vůbec lhůta pro dokončení stavby běžet, tedy se nedostala do prodlení, a proto nemohl žalovaným vzniknout z tohoto důvodu nárok na smluvní pokutu 81 000 Kč. Pohledávka žalobkyně na doplatek ceny díla v této výši tedy nezanikla jednostranným zápočtem a nadále existuje se splatností od [datum]. Proto má žalobkyně rovněž nárok na svou smluvní pokutu za prodlení s úhradou, kdy 1 000 Kč denně bylo sjednáno pro případ prodlení s jakýmkoliv peněžitým plněním. O 1,23 % denně se tak jedná při prodlení s částkou 81 000 Kč, což by se mohlo zdát nepřiměřeně vysoké, pokud by však bylo prodlení např. 1 242 320 Kč, pak by procentní výše činila jen 0,08 % denně a zdaleka by se k hranici nepřiměřené dle judikatury nepřibližovala. V tomto kontextu tak nepřiměřená není a ujednání není nemravné.

14. Co se týká automatického zvýšení ceny, pak záruka pevné ceny nemohla trvat ještě v době dokončení díla právě proto, že žalobkyně v prodlení s dokončením nebyla, když lhůta k dokončení stavby jí pro nedoložení zajištění plateb na cenu díla nepočala vůbec běžet. Uplynula tedy po 10 měsících, a proto nastoupila pravidla pro automatické zvýšení. V tom, že by záruka ceny měla zaniknout dříve, než se zahájí stavba, nespatřuje žalobkyně problém. U ceny jde o kalkulaci v určité době, kdy se smlouva sjednává a smyslem je zamezit tomu, aby uvažované náklady v době realizace byly i vyšší než dohodnutá cena. Výjimku tvoří případy, kdy by k tomu došlo zaviněným prodlením zhotovitele, protože jen v takovém případě by toto měl nést on, pokud však časovou prodlevu nezpůsobil, je zvýšení ceny legitimní, i pokud záruka ceny zanikne před zahájením realizace stavby.

15. Nejde přitom o zakázané ujednání, protože byla definována jednoznačně výše a konkrétní podmínky, a žalobkyně nemohla jednostranně obsah závazku měnit, jak tvrdí žalovaní. Současně smlouva nestanoví žádnou lhůtu, do kdy by mělo být zvýšení ceny aplikováno. K automatickému zvýšení ceny dojde v návaznosti na výzvu k uzavření dodatku za situace, kdy k jeho uzavření nedojde, aniž by výzva byla nějak časově limitována. Není ani pravda, že by se měl měnit již zaniklý závazek, protože žalovaní byli v prodlení s doplatkem ceny a jde o smluvní ujednání s odkládací podmínkou podle jasně stanovených předpokladů, nikoliv o právní domněnku.

16. Smlouva byla uzavřena svobodně, představuje kompromis stran, a pokud bylo sjednáváno pouze zvyšování a nikoliv snižování ceny, tak o takové možnosti strany vůbec nejednaly. Žalobkyně odkázala na podobnost s § 1765 o. z., které má obdobný dopad, jako kdyby žalovaní tedy uzavřeli smlouvu s převzetím nebezpečí změny okolností podle odstavce 2, což zákon nevylučuje, proto ujednání nelze považovat za nepřiměřené.

17. Při nařízeném jednání zástupce žalovaných dále namítal, že žalobkyně nároky na smluvní pokutu ani zvýšení ceny vůbec neuplatnila, protože o tom jednal jen zástupce žalobkyně a plná moc pro zastupování v tomto řízení ho k tomu neopravňuje, když jde o nároky hmotněprávní. Žalobkyně pak na povinnosti doložit prostředky netrvala, toto své právo odložit do té doby plnění nikdy neuplatnila, a se stavbou započala a tu také provedla, čímž aplikaci této podmínky vyloučila, nemůže s tím přijít až dodatečně. Kromě toho žalovaní po celou dobu hradili řádně a včas, žalobkyně proto byla povinna do 110 dnů od získání oprávnění dílo provést. Protože to neučinila, vznikl protinárok na smluvní pokutě a zápočtem byla sjednaná cena doplacena. I pokud by o ní snad mělo být uvažováno, musel by ji soud moderovat, a to až na hranici prokázané škody.

18. Dodatečné navyšování ceny podle rozhodnutí samotné žalobkyně nelze připustit, jedná se o stav právní nejistoty, který je zakázaný u spotřebitelských závazků. Nelze přehlédnout, že žalobkyně za plného vědomí sjednaných podmínek, včetně konkrétní ceny, zrealizovala celé dílo, a až dodatečně se rozhodla sama podmínky změnit. Jestliže měla záruka zaniknout dříve, než se vůbec začalo stavět, měla žalobkyně v tu dobu cenu řešit, aby na to žalovaní mohli reagovat, a ne až po dokončení celého díla. Spotřebitelská ochrana pak žalovaným svědčí bez ohledu na to, že smlouvu svobodně podepsali, a nelze argumentovat ani § 1765 o. z., který řeší podstatnou změnu okolností, ke které skutečně došlo, neboť zde na straně žalobkyně se nic takového nestalo, a nejde ani o spor o vícepráce, kde by se tato úprava použila.

19. Právní zástupce žalobkyně poukázal na to, že dle plné moci může uplatňovat veškerá plnění a tato argumentace je ryze účelová. Žalovaní měli povinnost doložit, že mají prostředky, a to dle smlouvy bez dalšího. Protože tak neučinili, nastupují ve smlouvě uvedené následky. Na ty nemá vliv, že žalobkyně započala s prováděním díla, když toto tak bylo jen na její libovůli, a nelze z toho odvozovat, že by žalované neměly stíhat následky jejich prodlení, upozorňovat je na jejich povinnost žalobkyně nemusela a její nárok to nenuluje, není to nutné ani podle judikatury. Ustanovení není samoúčelné, ale vyvažuje riziko žalobkyně, které nese, když do stavby vkládá své prostředky a žalovaní platí až poté. Je to jen rozložení, aby toto riziko nenesla sama. Současně je sjednána procedura zvýšení ceny, kde je ale žalobkyně omezována inflací, a až pro případ, že se strany na zvýšení nedohodnou, nastupuje způsob zvýšení ceny, takže tu není žádná právní nejistota, a není zřejmé, proč by měla žalobkyně toto řešit ještě před zahájením stavby, když tak může učinit, jestliže nastaly smluvené okolnosti, kdykoliv poté.

20. K dotazům soudu pak zástupce žalobkyně doplnil, že uzavřená smlouva byla vypracována žalobkyní, zájemcům se předkládá k podpisu, většinou se realizují typové stavby. Existuje sice orientační ceník, ale každý dům se naceňuje jednotlivě podle zvolených materiálů a různého vybavení, které je požadováno. Žalovaní měli sjednanou kompletní dodávku, kdy vše na klíč zařizovala i stavěla žalobkyně, žalovaní žádnou součinnost, pokud jde o podklady či stavbu samotnou, neměli. Doba 10 měsíců garance ceny sice neumožňuje stihnout celou stavbu, ale pokud jde o dřevostavbu z prefabrikovaných panelů, standardně se v této době ví, co se bude dle povolení stavět a po jeho získání už je žalobkyně schopná objednat ony panely a materiál. Když to nestihne, pak toto riziko změny ceny na sebe berou žalovaní, a ve smlouvě je to transparentně popsané.

21. Ke zvýšení ceny jako v tomto případě sice ojediněle, ale dochází. Cena se překalkulovává zpětně k uzavření smlouvy, protože po oněch 10 měsíců nese riziko ceny žalobkyně a garantuje její výši, a pokud se to nestihne, přechází toto riziko na druhou stranu. O doložení zajištění peněz sjednaným způsobem nemá žalobkyně žádnou informaci, že by na to žalovaní byli upozorněni, tedy, že žalobkyně není povinna začít, a vše se tak může prodloužit. Žalobkyně se rozhodla začít plnit, protože měla zájem zakázku realizovat, a činila tak s vědomím, že se sama nemůže dostat do prodlení. Nešlo o to, že by se tak rozhodla pro konkrétní žalované, nebo že by se s nimi takto domluvila, ale ohledně této povinnosti se s nimi vůbec nekomunikovalo.

22. Proč se zaniklá záruka ceny v době, kdy se ještě nestavělo, alespoň v rámci předejití sporům neřešila, nejsou informace, resp. mechanizmus navýšení ceny pracuje s výpočtem ke dni dokončení díla, tj. nevědělo by se, kolik má dílo stát, pokud by se strany nedohodly. Toto je patrně důvod, proč se žalobkyně nesnažila řešit situaci hned, kdy záruka padla, a pravda je, že poprvé tento nárok byl uplatněn až při komunikaci právních zástupců na jaře [rok]. Po dokončení díla se sice uzavíral dodatek [číslo] kde se cena měnila, to bylo ale jen v návaznosti na vícepráce a nereagovalo se zde na zaniklou garanci původní ceny. Co by mělo vyúčtování bránit ještě v této době, když již dílo bylo hotovo, není zřejmé.

23. Žalovaní při jednání v reakci dále uvedli, že krátce po uzavření smlouvy, v říjnu či listopadu [rok], dokládali obchodnímu zástupci panu [příjmení], svou hypoteční smlouvu, a že tedy prostředky mají, zda to bylo emailem nebo osobně si pro časový odstup již nejsou schopni vybavit. Bylo to do roku [rok], kdy p. [příjmení] skončil a věc převzala jeho nástupkyně. Svou povinnost si tak splnili, když hypotéka činila 90 % a jako podmínku museli přímo bance dle hypoteční smlouvy doložit, že zbývajících 10 % mají. Kromě toho byli povinni dle smlouvy zaplatit prvních 100 000 Kč hned do 10 dnů od podpisu smlouvy.

24. Byla to naopak žalobkyně, která řádně nepostupovala, a dostávala se do prodlení již při vyhotovování projektové dokumentace, kdy toto museli žalovaní opakovaně urgovat, a řešilo se to právě s nástupkyní p. [příjmení], později i s jednatelem. Žalobkyně nepostupovala plynule, sám žalovaný musel řešit za ni věci i s úřady a odstraňovat nedostatky na straně žalobkyně. I přes to, že ji o plnění jejích povinností ze smlouvy urgoval, nikdy nevznesla námitku, že by snad žalovaní sami neměli něco splněného, a že proto pokračovat nebude. Po dodatku [číslo] se vše uzavřelo, nedostali ani žádnou informaci, že se měla cena měnit, či ohledně ztráty záruky její výše, vše se objevilo až později mezi právními zástupci.

25. K důkazu soud provedl smlouvu o dílo včetně připojených příloh, ze které zjistil, že ji žalobkyně a žalovaní podepsali dne [datum], a jejím předmětem byla stavba rodinného domu žalobkyní pro žalované tzv. na klíč na p. p. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobkyně se zavázala provést dílo za cenu 2 807 741 Kč ve lhůtě nejpozději do 110 pracovních dnů ode dne získání oprávnění ke zřízení stavby a doložení dostatečného zajištění finančních prostředků, kdy zde odkazovala smlouva v čl. IV odst. 2 na čl. VIII. V tomto článku VIII pak bylo v prvním odstavci stanoveno, že žalobkyně není povinna započít s prováděním díla a lhůty pro plnění dle této smlouvy nezačnou dříve, než jí bude objednatelem prokázáno dostatečné zajištění splnění peněžitých závazků objednatele dle této smlouvy. V druhém odstavci čl. VIII pak bylo vyjmenováno, kdy se považuje splnění za zajištěné. Kromě samotného uhrazení je zmíněna smlouva o půjčce či úvěru na částku odpovídající ceně díla, kdy prostředky jsou účelově vázány a budou vyplaceny přímo zhotoviteli, nebo vinkulace prostředků v potřebné výši na účtu objednatele, notářská či advokátní úschova takové částky, anebo kombinace těchto způsobů.

26. Do doby, než je získáno oprávnění ke stavbě pak smlouva nestanoví žalobkyni žádné lhůty, přestože její povinností je i zajištění vypracování dokumentace, zahájení potřebných řízení atd., první sjednaná lhůta je právě až od získání oprávnění, kdy samotný termín„ získání“ není nijak blíže vymezen. V čl. IV. bod 4 je pak řečeno, kdy se stanovené termíny prodlužují ve prospěch zhotovitele, tj. žalobkyně, a v bodu 5 na splnění jakých všech podmínek pro stavbu je žalobkyně oprávněna vyčkat, kdy bez zbytečného odkladu po jejich splnění určí žalobkyně den zahájení prací a druhou stranu vyrozumí. Bez zbytečného odkladu se měla dle čl. V. předávat po jejich dokončení jednotlivá plnění, termínově však žádné etapy plnění samotného ujednány také nebyly.

27. Ve smlouvě byla splatnost ceny rozdělena na zálohu 100 000 Kč splatnou do 10 dnů od podpisu smlouvy, další části pak byly splatné po dokončení základové desky, dále po hrubé stavbě a dalších vymezených částech, vždy ve stejně dlouhé lhůtě, kdy poslední dvě platby byly navázány na dokončení a předání díla, a na odstranění vad a nedodělků z protokolu o předání s tím, že splátky bude žalobkyně fakturovat a hradit se budou dle této faktury. V čl. XI byly ujednány smluvní pokuty, jednak pro nepředání díla v dohodnutém termínu, a to 1 000 Kč za každý den prodlení, které žalobkyně zaplatí žalovaným, a stejná smluvní pokuta pak pro případ prodlení žalovaných s úhradou peněžitých plnění dle této smlouvy, toliko takto obecně. Částek pak bylo počínaje nejnižší ve výši 100 000 Kč na záloze uvedených několik různých. Smluvní pokuta nereagovala nijak na výši skutečně dlužné částky a nebylo ujednáno nic dalšího pro případ, že nastane prodlení jen s částí některé z plateb.

28. Ve smlouvě se pak dále nachází ujednání o tzv. záruce pevné ceny díla, a to v čl. VI odst. 5, kde se uvádí, že zhotovitel a tedy žalobkyně poskytuje žalovaným záruku pevné ceny díla sjednané smlouvou po dobu 10 měsíců ode dne uzavření smlouvy. Její platnost se prodlužuje o dobu, po kterou je žalobkyně svým zaviněním v prodlení s dokončením díla. Za zavinění se považuje též pochybení v podkladech pro územní rozhodnutí a stavební řízení, o které se prodlouží lhůta pro jejich vydání. Kromě toho zaniká záruka již po 7 měsících, i pokud není v této době získáno oprávnění ke stavbě. Pro případ, že záruka zanikne před dokončením stavby, a nedohodnou-li se strany ve lhůtě jednoho měsíce od doručení návrhu žalobkyně na uzavření dodatku o ceně jinak (aniž by však pro učinění samotného návrhu byla stanovena nějaká lhůta, tj. kdy takový návrh žalobkyně učiní nebo do kdy je tak případně oprávněna učinit nejpozději), zvyšuje se dohodnutá cena díla na částku odpovídající aktuálnímu sazebníku žalobkyně ke dni dokončení stavby, nejvýše však o částku odpovídající růstu indexu spotřebitelských cen zveřejněnému ČSÚ, a to za dobu ode dne uzavření smlouvy do dne dokončení stavby. Dále zde smlouva obsahuje ustanovení o tom, že dojde-li takto k navýšení ceny díla o více než 10 % proti ceně dohodnuté ve smlouvě, je objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit, kdy je povinen zaplatit část dohodnuté ceny za provedenou část do odstoupení a současně již vynaložené náklady spojené s neprovedenou částí díla.

29. V příloze smlouvy byla, kromě studie zachycující podobu domu a jeho nacenění dle položek, připojena plná moc. Tuto udělil jednatel žalobkyně ke všem věcem souvisejícím se smluvními vztahy [jméno] [příjmení], včetně uzavírání smluv, jejich změnám či ukončení. Na takto zmocněné osoby pak odkazoval čl. XIV smlouvy, kde je v odst. 1 uvedeno, že mohou měnit smlouvu vedle statutárního orgánu. Stejná plná moc byla později udělena [jméno] [příjmení], a to dne [datum], jak soud zjistil z předloženého vyhotovení tohoto dokumentu.

30. Jako svědek byl ve věci vyslechnut [jméno] [příjmení], který vztah k oběma stranám označil za pracovní a neutrální, a z jehož výpovědi a chování během ní nebylo patrné cokoliv jiného, hovořil věcně, nezaujatě, logicky si na některé věci již s odstupem nevzpomínal. Uvedl, že na základě tipu sám kontaktoval žalované s nabídkou, aby plánovaný dům stavěli se žalobkyní. Žalovaní měli svůj podklad, jak by stavba měla vypadat, šlo tak o dům mimo typovou nabídku žalobkyně, a on jejich zakázku vyřizoval do doby, než u žalobkyně na konci února [rok] skončil.

31. Po nahlédnutí do smlouvy ze spisu potvrdil, že s nimi i smlouvu uzavřel na základě plné moci, a že šlo o případ, kde vše zařizovala na klíč žalobkyně, což bylo v podstatě i pravidlem. Smlouva byla žalobkyně, předkládal ji jako firemní klientům k podpisu, někdy se upravovala, když si ji dali opřipomínkovat anebo se ladily termíny splátek. Hned s podpisem se vždycky vyžadovala záloha, pak se platilo po provedení etap, po základové desce, největší část po hrubé stavbě. Než se ale deska začala dělat, nebo se objednávaly panely, tak se po klientech žádalo, aby doložili hypotéční smlouvu, anebo aby peníze složili do úschovy, vždy než žalobkyně závazně objednala materiál. Svědek uvedl, že se vyžadovalo jedno nebo druhé, stačila jen samotná hypotéční smlouva. K upřesňujícímu dotazu výslovně znovu potvrdil, že to byly dvě různé varianty vedle sebe a stačila buď jedna, nebo druhá. Nevyžadovali, pokud částku sjednala s klienty banka v hypotéční smlouvě, aby se tato ještě někam skládala do úschovy nebo zajištovala, stačilo, že ji klienti měli s bankou smluvenou. Respektovali, jak byla sjednaná, ať již banka platila přímo firmě, anebo úvěr vyplatila klientům a ti potom hradili žalobkyni. Hypotéční smlouvu předkládali klienti tomu, kdo s nimi uzavíral smlouvu, tím mu doložili, že mají prostředky před tím, než žalobkyně měla činit výdaje, před tou deskou zpravidla, a tady v té době u firmy už nebyl. Jestli jemu samotnému případně smlouvu předložili žalovaní i dříve, a řešili by to tak ještě s ním, si už konkrétně nevzpomínal. Kdyby sjednané peníze, první záloha, nepřišla, tak by z firmy, kde měli přístup na účet, dali vědět jemu, aby si s klienty dořešil, protože kdo si klienta zasmluvnil, musel hlídat, zda si plní své povinnosti ohledně smlouvy. Ten, kdo po něm klienta převzal, pak i řešil právě tuhle garanci všeho z té konkrétní smlouvy. Že by si žalovaní neměli povinnosti plnit, tak nic takového mu neutkvělo. Zmíněné doložené financování byla skutečně podmínka, aby se začalo stavět, svědek vyloučil, že by si firma řekla, že to snad vyjde, a stavět začala, kdyby neměla doklady na finance tak, jak od klientů žádala.

32. Dále svědek uvedl, že co se týká ceny, tak si nevybavuje, že by sjednaná cena platila jen po nějakou dobu, a potom se klientům účtovalo něco jiného. Možná, že by se cena řešila, když by to trvalo dlouho, takto tam pak byla nějaká část ve smlouvě, že ta cena platí jen určitou dobu, on se s tím ale sám konkrétně nikdy za tu dobu, co jsem působil ve firmě, což bylo tři nebo čtyři roky, nesetkal.

33. Dokumentaci pro úřady dle svědka vyřizoval za žalobkyni externista, trvalo to standardně 2-3 měsíce, u žalovaných to bylo náročnější, protože se vyřizovala ČOV, nebylo se možné napojit na kanalizaci. ČOV musel projektant navrhnout a musela se povolit, v době, kdy se dodělávala dokumentace, už ve firmě nebyl. Zda se zde řešily průtahy v tomto směru, si nevybavoval. Většinou stavby trvaly tak půl, do tři čtvrtě roku od uzavření, a takové informace se i dala klientům podat. Vlastní stavba nebyla na dlouho, většinou se to vše stihlo do devíti měsíců. Dle svědka se předpokládalo, že úplně od začátku bude klient zhruba do roku moci bydlet. Kdy konkrétně budou práce zahájeny, se klienti na pokyn stavbyvedoucího vyrozuměli emailem nebo telefonicky. Pro dokončení stavby od vydání povolení byla sjednaná ve smlouvě určitě konkrétní doba, firma ji musela dodržet. Nebylo to tak, že by stavěla s tím, že termínem vázaná není, a až to bude, takto bude. Termín se určitě snažila vždy dodržet. Svědek se nesetkal s tím, že by byla nějaká úvaha nebo strategie firmy v tom směru, že nebude vyžadovat zálohu, nebo doložení peněz, a z toho bude odvozovat, že není vázaná termínem a může dostavět kdykoliv. Nic takového neslyšel ve firmě ani od nikoho jiného.

34. Vyslechnuta byla i svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že nahrazovala na pracovní pozici pana [příjmení], i ona má vztah ke stranám jen pracovní. Ve firmě byla jen velmi krátce, celkem 6 měsíců, od ledna nebo února [rok], maximálně po srpen. Pan [anonymizováno] jí předával své klienty, o které se pak dále měla starat, bylo jich ale povícero a v různé fázi rozpracovanosti, za tu krátkou dobu se se všemi nestihla ani seznámit. Konkrétně žalované si nevybavila, nevybavovala se jí ani paní [příjmení] jako projektantka. Inženýring, tedy podklady pro úřady a vyřizování povolení, řešila [příjmení] [příjmení], [jméno] [jméno] byl majitel firmy. S klienty komunikovala emailem nebo telefonicky, výjimečně se sešli v kanceláři. Záleželo na tom, zda to spěchalo, nebo zda potřebovala písemnou odpověď. Emailem se posílaly návrhy smluv, protože ty potřebovali klienti pro banku, v kanceláři se spíše uzavíraly smlouvy, za jejího působení se jich moc nestihlo.

35. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, jehož součástí je nacenění s datem [datum], bylo dále zjištěno, že strany dohodou podepsanou dne [datum] upravily rozsah prací a výši ceny, která stoupla na 3 083 417 Kč, konkrétně pak byla upravena i výše splátek ceny. Stejně tak učinily i dodatkem [číslo] který podepsaly [datum], a jehož součástí je cenová nabídka z [datum] Cena se zvýšila na 3 181 890 Kč, kdy v dodatku jsou rovněž rozepsány splátky, u všech kromě poslední, je pak potvrzeno, že již byly uhrazeny, a zbývá jen doplatek 222 705 Kč po odstranění vad a nedodělků již předaného díla.

36. Právě na tuto částku pak zní faktura [číslo] 2019 ze dne [datum] s datem splatnosti [datum], která byla k důkazu rovněž žalobkyní předložena. Dle výpisu z internetbankingu byla od žalovaného dne [datum] připsána platba 132 705 Kč pod VS této faktury, další platba ve výši 9 000 Kč pak dne [datum]. Z protokolu o předání díla vyplývá, že dílo bylo s určitými vadami, které měly být dle protokolu odstraněny do [datum], žalobkyní předáno dne [datum].

37. Žalobkyně dále k důkazu předložila cenovou nabídku datovanou [datum], kde dům žalovaných kalkuluje na 4 011 789 Kč včetně DPH a nepodepsaný dodatek [číslo] na částku 3 325 085 Kč včetně DPH, ve kterém se odkazuje na čl. VI. odst. 5 smlouvy a s poukazem na to, že záruka pevné ceny zanikla před dokončením stavby, se cena díla zvyšuje o 143 195 Kč, které mají odpovídat růstu spotřebitelských cen za dobu ode dne uzavření smlouvy do dne dokončení stavby. K tomu předložila žalobkyně hodnoty míry inflace po měsících v roce [rok] a [rok], kdy z tabulky nárůstu oproti předchozímu měsíci sečetla nárůsty na 5,1 % v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] včetně a emailovou komunikaci mezi právními zástupci.

38. Z emailu plyne, že tuto sazbu použila žalobkyně pro výpočet další částky nárokované na ceně díla pro dodatek [číslo] jeho uzavření se domáhal advokát žalobkyně dne [datum], kdy zaslal email advokátu žalovaných, s tím, že ceníková kalkulace je vyšší, než takto stanovená cena. Resp. samotný dodatek, který nebyl připojen, zaslal emailem dne [datum]. Advokát žalovaných uzavření dodatku odmítl emailem z [datum] s odůvodněním, že vzájemné závazky stran zanikly splněním a požadavek je neoprávněný. Zmiňuje se zde i dříve uvedená argumentace, tj. došlo na toto téma ke komunikaci zjevně již dříve. Advokát žalobkyně poté emailem [datum] sděluje, že jelikož uplynula marně měsíční lhůta pro uzavření dodatku [číslo] zvýšila se cena automaticky a připojuje fakturu [číslo] [rok] právě na částku 143 195 Kč, kdy současně uvádí, že tato částka již byla v rozporu se smlouvou, aniž by v té době k automatickému zvýšení došlo, fakturována žalobkyní dne [datum] pod [číslo] [rok], proto na ni byl vystaven dobropis, kterým je odklizena. K úhradě vyzývá ve lhůtě splatnosti nově vystavené faktury, tj. do [datum]. Emailem z [datum] pak zaplacení urguje, advokát žalovaných emailem z [datum] sděluje, že stanovisko klientů je neměnné. [jméno] faktura [číslo] [rok] byla rovněž přečtena k důkazu, a doúčtovává částku 143 195 Kč jako navýšení ceny díla dle čl. VI. odst. 5 smlouvy ze dne [datum].

39. Žalovaní předložili k důkazu dopis datovaný [datum] adresovaný žalobkyni, označený jako uplatnění smluvní pokuty. Uvádí v něm, že s odkazem na čl. X odst. 1 smlouvy o dílo ze dne [datum] uplatňují proti žalobkyni smluvní pokutu za její prodlení s předáním díla. Jelikož oprávnění ke stavbě bylo vydáno [datum], mělo být dílo předáno a dokončeno ve 110 pracovních dnech od jeho získání, a tedy do [datum], předáno však bylo až [datum] a za 90 dnů trvající prodlení jim náleží smluvní pokuta 90 000 Kč, k jejímu uhrazení vyzývají ve lhůtě do [datum] nejpozději. Dle výpisu ze sledování pošty byla zásilka žalovaných v listinné podobě podaná [datum] doručena [datum], žalovaní dále předložili email z [datum], kterým bylo uplatnění smluvní pokuty zasláno jednateli žalobkyně, na email„ [jméno] [jméno] – [anonymizována dvě slova]“, v tento den i elektronicky.

40. S datem [datum] pak byl předložen žalovanými sepsaný zápočet adresovaný žalobkyni, kdy v této listině žalovaní uvádí, že tímto přípisem započítávají svoji pohledávku na zaplacení smluvní pokuty 90 000 Kč, tak jak byla uplatněna dopisem z [datum], proti pohledávce žalobkyně z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum] na částku 222 705 Kč, čímž se pohledávky ruší, a fakturu proto považují žalovaní za v plné výši uhrazenou. Zápočet byl podle podacího lístku předán k poštovní přepravě [datum], žalobkyně pak při jednání potvrdila, že obě tyto zásilky jí byly žalovanými doručeny.

41. Žalovaní dále k důkazu předložili hypotéční smlouvu, ze které bylo zjištěno, že ji uzavřeli s [právnická osoba] dne [datum] na částku 2 526 966 Kč právě na výstavbu rodinného domu v [obec]. [příjmení] si mj. vymínila na podmínkách, že bude doložen doklad prokazující zánik dluhu žalovaného na již dříve poskytnutém hypotéčním úvěru, předložení smlouvy o dílo a doložení, že před zahájením čerpání tohoto úvěru investovali dlužníci do objektu vlastní peněžní prostředky ve výši rozdílu mezi cenou dle smlouvy o dílo a výší úvěru, případně doloží, že takové prostředky mají. K tomu žalovaní předložili potvrzení [právnická osoba], že byl žalovaný dne [datum] vyvázán z úvěrové smlouvy z roku [rok], kdy potvrzení bylo vydáno [datum], z následujícího dne mu je pak toutéž bankou potvrzen zůstatek na účtu ve výši 504 403,95 Kč, a z výpisů u [právnická osoba] z [datum] a z [datum], [datum] plyne, že byl vyčerpán hypotéční úvěr, ani z jednoho z dokladů však nelze dovodit, že tyto by se dostaly do dispozice žalobkyně. Ještě dříve, než čerpali úvěrové prostředky, uhradili žalovaní 100 000 Kč dne [datum] pod [variabilní symbol], kdy se jedná o fakturu žalobkyně, jež byla rovněž předložena, vystavená [datum], splatná [datum].

42. Dále žalovaní dokládali provedené úhrady žalobkyni výpisy z účtu, kdy z potvrzení [právnická osoba] o provedených úhradách plynou platby na totožné číslo účtu dne [datum] ve výši 167 325 Kč, [datum] ve výši 496 928 Kč, [datum] ve výši 55 775 Kč, [datum] ve výši 186 348 Kč a ve stejné výši i [datum], 275 676 Kč tentýž den, což ovšem i při použitém VS nedokládá, že by bylo placeno vždy včas, k čemuž žalovaní výpisy předkládali, nicméně žalobkyně netvrdila, že by žalovaní byli až do sporu o doplatek a o navýšení ceny, jež jsou předmětem tohoto řízení, s jakoukoliv úhradu v prodlení a povinnosti hradit si řádně neplnili, proto soud nevyzýval k dokládání faktur, podle kterých bylo placeno, ani k doložení dalších úhrad, když všechny jsou i potvrzeny, kromě poslední položky po odstranění vad i v dodatku [číslo] ke smlouvě.

43. Z předložené emailové komunikace mezi žalovaným a p. [příjmení] bylo dále zjištěno, že [datum] za účelem zajištění hypotéčního úvěru žalovaný žádal o vyčíslení investičních nákladů, aby je banka mohla posoudit. Pan [anonymizováno] za tím účelem posílá [datum] zpět vyplněnou tabulku pro banku. Dále pak emailem z [datum] sděluje, že projektantem je Ing. [jméno] [příjmení], připojuje na ni email a mobil s tím, že již zadává profese a jediné, na co se ještě čeká, je hydrogeologický průzkum. Tímto reagoval na připomenutí se žalovaného emailem z [datum], kde žalovaný kontakty znovu žádá odkazem na dřívější dohodu, současně prosí o veškerou aktivitu tak, aby bylo hotovo dle původního předpokladu, ideálně do konce června. V červenci potřebují předat svůj byt novým majitelům. Zmiňuje rovněž, že koncem léta čekají přírůstek do rodiny, a že je tedy situace pro ně složitější.

44. Z emailové komunikace žalovaných se žalobkyní či projektantkou, případně úřady, pak bylo zjištěno, že se žalovaný dne [datum] obracel na paní [příjmení], kdy namítal, že již několikrát slyšel od paní [příjmení], že bude vše hotovo, slibovala to již v březnu, projekt měla mít [anonymizováno] hotový a po drobné úpravě mu ho slíbila poslat i s odhadem, kdy bude povolení, ale informace nemá, telefonicky ji nezastihl, zpět nevolá, důvod zpoždění o tři měsíce neznají, podepsali už smlouvu na prodej svého bytu, manželka je těhotná, což komplikuje situaci. [příjmení] [příjmení] odpovídá emailem z [datum], že už kompletní PD má sl. [příjmení] a bude žádat dotčené orgány, poté o povolení, na přelomu července a srpna by mělo být SP vydáno.

45. Emailem z [datum] se obrací na žalovaného [jméno] [jméno], jednatel žalobkyně, s tím, že se dověděl o jeho komunikaci. Rekapituluje, že v loňském roce byla podepsána smlouva a po doložení veškerých nezbytných podkladů byla objednána PD s následným zajištěním povolení. Přeposílá vyjádření z projekční kanceláře, konkrétně paní [příjmení] k případu. Ta uvádí, že vedle studie se od počátku v případě žalovaných řešili i jiné věci, chtěli čističku, kterou vybírali, musel se udělat hydrogeologický průzkum, což není standardní, a vše má nějaké meziintervaly, kdy nikdo nereaguje ze dne na den, podklady měli v ruce v únoru. [příjmení] [jméno] k tomu doplňuje, že není možné z hlediska legislativy, aby zpracování PD s realizací ČOV a vydání povolení pro stavbu trvalo 5 měsíců, kdy odhad p. [příjmení] v tomto případě byl velmi nepřesný a neměl ho sdělovat, velmi se za to omlouvá. Reálný termín stavby s realizací ČOV je až 10 měsíců. Je možné, že p. [příjmení] o tom nevěděl, pak by reálný termín byl 6-7 měsíců. Samozřejmě zájmem žalobkyně je stavět, takže paní [příjmení] sami urgují, jak to jde. Pokud tedy půjde všechno hladce, snad za cca 3 týdny by měla být komplet stanoviska a paní [příjmení] bude vše předávat na stavební úřad, ten by do měsíce měl zvládnout vydání povolení, a protože mají souhlasy sousedů, do dvou měsíců by tak měli mít vše pro zahájení stavby, udělá maximum, aby se vše urovnalo a zakázka šla hladce.

46. Žalovaný na to reaguje zpět mailem z [datum], kde připomíná, že o ČOV věděl p. [příjmení] od prvního setkání a s paní [příjmení] měl proto domluvit septik, aby bylo povolení rychleji, a až následně se měla řešit změna projektu na ČOV, což se tedy patrně nestalo. Zdůrazňuje, že paní [příjmení] plní slíbené s několikatýdenním zpožděním, nebere telefony, zatímco on reagoval s výjimkou dvou případů do 24 hodin. V emailu z téhož dne jej jednatel žalobkyně opět ujišťuje, že udělají maximum, aby na stavbu vzpomínal v dobrém, když dosavadní průběh již vrátit nejde.

47. V emailu z [datum] sděluje žalovaný paní [příjmení] a [příjmení], kdo řeší žádosti, pokud jde voda do vodních toků, a že na starosti je má pan [příjmení], na kterého tedy dává kontakty, do konce týdne slíbil stanovisko poslat. Zpět potvrzuje paní [příjmení], že stejně jako na [anonymizováno] je to na [anonymizováno]. Dne [datum] pak žalovaný píše další email, že podle kolegy p. [příjmení] to není zpracované, a je tedy potřeba p. [příjmení] urgovat.

48. Dále probíhala emailová komunikace ohledně žádosti na životní prostředí, kdy [datum] paní [příjmení] úkoluje žalovaného, aby si vyzvedl dokumentaci ze SÚ, a zanesl ji tam, protože od žalobkyně by se k němu dostala pozdě, ztratili by další týden či více. Žalovaný to žádá upřesnit, projektantka vysvětluje, že mu poslala žádosti a přílohy, ale má k tomu sehnat ještě tu dokumentaci s tím, že si s tím už pan [příjmení] poradí, chtěl extra žádost, stanovisko nedal. Žalovaný dále odpovídá, že už vše podal, dokumentaci jim ještě doloží. Z téhož dne je pak email paní [příjmení] z firmy žalobkyně žalovanému, kde se mu omlouvá za komplikace související s neúplnou dokumentací, byla informována paní [příjmení], která řeší s paní [příjmení], od ní pak ví, že hlavní problém je sjezd na pozemek, který patří kraji. Situaci prý paní [příjmení] řeší a žalovaného průběžně informuje, je možné, že se vše prodlouží až o dva měsíce, vše se budou snažit zkrátit na maximum. 49. [příjmení] [příjmení] pak emailem [datum] sděluje cenu za projekt sjezdu s tím, že to bude do 14 dnů hotové, a i když ona pak nebude, kolega to předá na [anonymizováno]. Emailem ze [datum] urguje žalovaný o spolupráci na tomto paní [příjmení] s tím, že paní [příjmení] je na dovolené, projekt hotový není, byť měl být do včerejška, a měl pocit, že obtěžuje kolegu paní [příjmení], kdy kontakt dohledal na stránkách projekční kanceláře. Stěžuje si, že na [anonymizováno] projekty a jejich práci nikdo nedohlíží, že musí vše sledovat a urgovat jen sám a tvrzení, že bude děláno maximum, na něho působí prázdně. Svým emailem vždy vyvolá jen krátkodobou aktivitu. Žádá, aby se někdo od žalobkyně aktivně zapojil do řešení. 50. [příjmení] [příjmení] emailem ze [datum] sděluje žalovanému, že na [příjmení] žádost obdrželi, ať dá paní [příjmení] pár dnů a osloví ne magistrát, ale kraj, odbor dopravy, kde mají žádost od [anonymizováno] a stále od nich nemají souhlas. Toto dle dalšího mailu žalovaný vzápětí činí, paní [příjmení] píše dále, že na odboru dopravy na kraji je paní dlouhodobě nemocná, nikdo s tím nehnul, a že nemají stanovisko policie, které nedostali, mohou vyžádat, ale znovu se to zdrží a bez něj souhlas nedají. Následně tentýž den píše žalovaný paní [příjmení] znovu, že mu volala paní z magistrátu, že u nich to bylo podané špatně, že silnice III. třídy neřeší kraj, takže to předávají magistrátu, ale i ten bude chtít stanovisko policie. [příjmení] [příjmení] žalobci dalším mailem odpovídá, že stanovisko policie může vyžádat, magistrát se jí neozval. Dalším emailem žalovaný sděluje paní [příjmení], že je to ještě jinak, na magistrátu nic podané není, poslali to vše na tu [anonymizováno], což bylo k ničemu, a aby tedy magistrát konal, chtějí nejen stanovisko policie, ale souhlas krajské správy silnic. Dále jí rozepisuje, které kroky a s jakými podklady má učinit, a žádá o informaci, aby mohl dořešit na úřadech s konkrétními lidmi. Vzápětí píše zpět paní [příjmení], že si tam každý dělá, co chce, a až bude mít stanoviska, podá tedy novou žádost na magistrát, do té doby to nemá cenu.

51. Žalovaný dále emailem z [datum] vyrozumívá paní [příjmení], že správa silnic a údržby stanovisko sepíše dnes a nejpozději zítra pošle, ptá se, co stanovisko policie. [příjmení] [příjmení] odpovídá zpět, že ho nemá. Následně píše žalovaný [datum], že stanovisko odešlo do datové schránky projektantů [datum], ať to tedy ověří. Dne [datum] dostává žalovaný podklady od správy silnic, stanovisko ke sjezdu, současně ho ale upozorňují, že vodovodní přípojka žalovaných částečně zasahuje do pozemku kraje a je třeba zřídit služebnost, pro kterou musí po zaměření být vyhotoven geometrický plán. Žalovaný obratem přeposílá paní [příjmení], žádá o předložení na magistrát spolu se stanoviskem policie a o info. 52. [příjmení] [příjmení] [datum] píše, že to řešila předchozí den do večera, a jak se to strašně dlouho vleče, žila v domnění, že už jsou všechna stanoviska, ale dvě nemá, nepřišlo to ze správy silnic a pak vysvětluje, jak na magistrátu ani kraji nemají tu dopravu, je tam strašný chaos, nikdo to nemá, a ona to tedy podá znovu další den, a ať to zkusí řešit. Žalovaný jí stanovisko správy silnic posílá znovu s tím, že až podá na magistrát, bude to řešit tam, že se tak domluvili. Zpět píše paní [příjmení], že je sama ráda, že se jí to úplně zamotalo, jak má souběžně několik akcí, vysvětluje, co si myslela a proč. Žalovaný dalším emailem píše, že chápe, a paní [příjmení] na to odpovídá, že je ráda, že aspoň mají všechnu dokumentaci pro pana [jméno], až přijde magistrát. Žalovaný [datum] sděluje, že mu vše slíbili dořešit do konce týdne, a už to snad bude moci jít i na [anonymizováno].

53. Stanovisko [anonymizováno] ke sjezdu na pozemek bylo vydáno [datum]. Ze žádosti Ing. [příjmení] adresované Odboru dopravy [anonymizováno] vyplývá, že byla sepsána ohledně vydání rozhodnutí o povolení vjezdu na pozemek žalovaných až dne [datum]. Ze Společného souhlasu Stavebního úřadu dále plyne, že byl vydán se stavebním záměrem žalovaných na rodinný dům na p. [číslo] v k. ú. [obec] dne [datum] a dle vypravovacího razítka byl předán k doručení dne 22 [anonymizováno] 2018. Z emailu ze dne [datum] tento souhlas přeposílá žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], Projekty [právnická osoba], kdy v tento den byl i dle doručenky ve spisu [anonymizováno] převzat právě Projekty [právnická osoba] V souhlasu je mj. uvedeno, že právních účinků nabývá dnem doručení stavebníkovi.

54. Skutkově tak soud po provedeném dokazování, kdy hodnotil jak každý důkaz samostatně, tak ale i ve vztahu s ostatními, dospěl k závěru, že žalovaní byli osloveni za žalobkyni p. [příjmení], který jim nabídl, že by jim žalobkyně postavila dům, který plánují. Následně žalobkyně se žalovanými dne [datum] podepsala smlouvu o dílo na stavbu jejich rodinného domu v [obec] za částku 2 807 741 Kč. Z uzavřené smlouvy pak nevyplývá, že by ji žalovaní, na rozdíl od žalobkyně, podepisovali v pozici podnikatelů. Smlouva byla vyhotovena žalobkyní a žalovaným předkládána k podpisu, což potvrdil i svědek [příjmení], který ji žalovaným nejen nabízel, ale rovněž ji s nimi na základě plné moci i přímo uzavřel.

55. Po uzavření smlouvy žalovaný uhradil dle výpisu dne [datum] sjednanou zálohu 100 000 Kč a žalobkyně dle emailové komunikace žalovaného s p. [příjmení] poskytla [datum] podklady pro hypoteční banku, se kterou žalovaný uzavřel hypotéční smlouvu [datum] na úvěr ve výši 2 526 966 Kč. Dle textu smlouvy musel ve zbývajícím rozsahu před čerpáním úvěru bance doložit, že disponuje vlastními prostředky ve zbývajícím rozsahu, kdy dle potvrzení banky je měl na účtu u [právnická osoba] Pan [anonymizováno] poskytl dále žalovanému dle emailové komunikace [datum] informace o projekční kanceláři, kdy žalovaný už v této době zdůrazňoval, že na stavbu spěchají, v červenci [rok] budou předávat svůj byt a čekají rodinu, původní předpoklad dokončení stavby potřebují dodržet.

56. Dle pana [příjmení], jak vypověděl i v soudním řízení, byly poskytovány klientům informace, že standardně trvá dokumentace 2 - 3 měsíce, a lze bydlet i za půl roku od uzavření smlouvy, do tři čtvrtě roku se toto stíhá, do roku je pravidlem, že klient bydlí. V řízení pak i p. [příjmení] uvedl, že u žalovaných trvala dokumentace déle kvůli ČOV, o tom pak hovořil ve svých emailech z května 2018 jednatel, když uvažoval o tom, že termíny mohly být žalovanému p. [příjmení] sděleny nesprávně kratší, protože o ČOV nevěděl. P. [příjmení] nejenže o tom věděl, když si to vybavil i v průběhu svědecké výpovědi, ale i podle toho, že již v emailu [datum] uváděl, že projektantka zadává i hydrogeologický posudek, který byl pro ČOV potřeba, a na co jediné se ještě má údajně čekat. Dle předložené emailové komunikace však plyne, že projektantka nebyla hotova s dokumentací ani na konci dubna, nereaguje na urgence, dokončení slibovala již v březnu, kdy se žalovaný zlobí kvůli prodlevě tří měsíců, a i svědkyni [příjmení] si stěžuje na prodlevy, kdy důvod tohoto zpoždění o tři měsíce mu není znám. V květnu má být dle emailu vše hotovo, žalovanému se omlouvá jednatel společnosti, svědkyně [příjmení] slibuje mailem z [datum], že se již bude žádat o povolení a na přelomu prázdnin by mělo nejpozději být. Ani toto se však nenaplňuje, z emailů je zřejmá velmi intenzivní snaha žalovaného, který urguje jak projektantku o jednotlivé kroky, tak si zjišťuje na úřadech a orgánech, kdo se o dílčí kroky stará, a urguje jak tyto osoby, tak projektantku o to, aby dodala to, co schází.

57. Dodatkem [číslo] dne [datum] je zvýšena, spolu s úpravou rozsahu díla, jeho cena na 3 083 417 Kč. Dále se však, ještě i na slibovaném přelomu prázdnin, konkrétně [datum] řeší omluvy žalobkyně za neúplnou dokumentaci, kdy se věcí teprve zabývá odbor životního prostředí, resp. zabývat začíná, a zjišťuje se, že není nijak dořešený sjezd na pozemek. Projekt na něj je přislíben projektantkou do 14 dnů, což opět není splněno, žádost je nakonec podávána až v říjnu [rok]. Projektantka má evidentně v zakázce zmatek, iniciativu za ni v podstatě přebírá postupně žalovaný, a tlakem ohledně celé řady nesrovnalostí, kdy různé podklady chybí či jsou dodány jinam, nakonec docílí toho, že vůbec je žádáno a dodáváno to, co orgány potřebují. Zakázka ze strany subdodavatele žalobkyně, pokud jde o dokumentaci a zajištění oprávnění ke stavbě, je vedena neprofesionálně, kroky jsou chaotické, provází je jak zřejmá neznalost, kdy např. až v závěru řízení se zjišťuje, že není nijak řešen sjezd na pozemek, tak i chyby v práci. Souhlas se stavbou je tak nakonec vydán až [datum], tedy po 13 měsících od po podpisu smlouvy. Dne, kdy byl doručen stavebníkovi, resp. zmocněné projekční kanceláři, tj. [datum], pak nabývá právních účinků, což je v jeho vyhotovení i výslovně uvedeno. Dílo bylo žalovaným nakonec předáno [datum] s určitými vadami a nedodělky, které měly být dle protokolu odstraněny do [datum], odstraněny však byly až [datum]. I v tomto směru tak docházelo na straně žalobkyně k prodlení s tím, co přislíbila.

58. Dodatkem [číslo] dne [datum], tj. až po předání celého hotového díla dne [datum], byť s vadami, pak je zvýšena cena díla na částku 3 181 890 Kč spolu s další úpravou rozsahu díla, která již byla provedena. Tyto částky, jakož i data, nejsou mezi účastníky sporné, a mj. právě z dat vyplývá, že žalovaní reflektovali na to, co bylo skutečně provedeno, a ještě i po předání díla žalobkyni podepsali v návaznosti na skutečně provedené práce i dodatek [číslo]. Žalobkyně po nich nic jiného, než cenu dle dodatku [číslo] původně, a to právě ani po provedení a předání díla nenárokovala, a do této částky v souladu s dodatkem [číslo] také vystavila dne [datum] konečnou fakturu po odstranění vad se splatností za smlouvou sjednaných deset dnů, tj. [datum], [číslo] [rok].

59. Z té v poslední den splatnosti uhradili žalovaní 132 705 Kč, a současně sepsali v tento den požadavek na smluvní pokutu za prodlení s provedením díla. Konkrétně v dopisu z tohoto dne vyúčtovávají za každý den prodlení ode dne [datum] do [datum] celkem 90 denních pokut po 1 000 Kč, kdy za toto období se ale jedná správně jen o 81 dnů. Žalobkyni v tento den na email jednatele doručili uplatnění smluvní pokuty, které zaslali i poštou, a vyzvali k její úhradě do [datum], v tento den pak sepsali zápočet uplatněné smluvní pokuty na doplatek faktury, který i odeslali a následně byl poštou žalobkyni doručen. Vzápětí poté evidentně zjistili i chybný výpočet, pokud jde o dny prodlení, a ještě dne [datum] doplatili 9 000 Kč, o které měl být jejich nárok na smluvní pokutu menší. Žalobkyně na to reaguje svou další fakturou z [datum], kterou rovnou doúčtovává 143 195 Kč na navýšení ceny díla, aniž by dříve vykonala v souvislosti s tím nějaké kroky, tuto fakturu na jaře [rok] odklízí jako neoprávněnou.

60. Zvýšení ceny bylo postupem ve smlouvě navrhovaného dodatku uplatněno až emailem právního zástupce v dubnu [rok], kdy podle plné moci předložené v tomto řízení, je právní zástupce žalobkyně za ni oprávněn činit jakékoliv, i hmotněprávní úkony, a tato byla udělena již v roce [rok]. Nárok na 143 195 Kč byl uplatněn v tomto řízení ve stejné podobě jako v dubnu [rok], evidentně tak tento krok právního zástupce žalobkyně nijak nezpochybňuje, ale souzní s ním, kdy v řízení byl zaplacen přímo žalobkyní soudní poplatek. Nelze tedy dovodit, že by tyto úkony činil právní zástupce bez žalobkyně, bez jejího vědomí, nebo dokonce v rozporu s ním, a rovněž že by se tak dělo bez plné moci.

61. Skutkově bylo zjištěno i to, že nárok nikdy dříve takto uplatněn (návrhem na uzavření dodatku) nebyl, což v řízení právní zástupce žalobkyně potvrdil. Rovněž bylo ohledně tohoto nároku z emailové komunikace právních zástupců právě zjištěno, že sama žalobkyně tento nárok bez dalšího a rovnou vyčíslila, i bez pokusu o proces zvyšování, ve faktuře vystavené [datum] tedy vzápětí poté, co nebyla doplacena její jinak poslední faktura, ale proveden na ni zápočet smluvní pokuty odeslaný [datum], a kde byla doúčtována naposledy mezi stranami sjednaná cena dodatkem [číslo] ke smlouvě.

62. Zjevně tak šlo o reakci na krok žalovaných, kteří vyčíslili a započetli smluvní pokutu za pozdní předání díla, namísto plného doplacení faktury, kterou jim žalobkyně vystavila. Od doby, co byl, a to ještě po dokončení celého díla, uzavřen dodatek [číslo] kterým se promítly do ceny další práce, reálně vykonané, a ani nikdy dříve, žalobkyně ani nenaznačila, že by cena měla být dotčena ujednáními o ztrátě záruky. V této době jí pak nebránilo ani to, že dílo nebylo dokončené a nebylo tedy možno porovnávat ceníkovou cenu ke dni dokončení díla s nárůstem inflace, jak v řízení tvrdila, že jí bránilo učinit do té doby. Evidentně do doby, než žalovaní realizovali zápočet jejich nároku na smluvní pokutu, necítila nejmenší potřebu řešit cenu díla, která by měla v mezidobí narůst. V této souvislosti lze s pravděpodobností blížící se jistotě uzavřít, že tímto krokem„ ztrestala“ žalobkyně žalované za realizaci, či pokus o realizaci jejich práva, žádný jiný důvod toto nemělo, a ujednání smlouvy bylo nikoliv využito, ale zneužito k bránění uplatňování práv druhé smluvní strany. Tento závěr plně podporuje i to, že za dobu tří až čtyř let, kdy pro žalobkyni pracoval p. [příjmení], se nic takového neaplikovalo, a i sama žalobkyně uváděla, že pokud k tomu dochází, pak ojediněle, kdy ale sama bez právního zástupce neuměla ani aplikovat smlouvou pro to sjednaný mechanizmus. Nabízí se tak závěr, že ono ojediněle, je jednou, a to v tomto konkrétním případě, a z uvedených důvodů, jinak by žalobkyně již musela mít s tímto procesem určitou zkušenost, a ne navyšování ceny řešit vystavením faktury, která nemá žádný smlouvou předpokládaný podklad pro takový krok.

63. Celkově situace vede k závěru, že žalobkyně až dodatečně, bez ohledu na to, jak ve skutečnosti postupovala, a zcela účelově vyhledávala ve smlouvě vše, co by se dalo využít. Nejen ono zvýšení ceny, kdy do doby, než tyto kroky již v souladu se smlouvu realizoval její právní zástupce na jaře [rok], prostě rovnou vystavila fakturu na zvýšenou cenu v prosinci [rok], ale i poukazování na to, že jí lhůta pro provedení díla od získání souhlasu neběžela, a termínem dle smlouvy nebyla vázána, neboť žalovaní nesplnili povinnost doložit prostředky, kdy zároveň tvrdila, že plnění tak bylo jen na její libovůli, a aniž by měla či musela žalované upozorňovat, že něco schází, využívala toto, že není vázána termínem, kdy tím znemožnila, aby byla proti ní využita sankce ze strany žalovaných. Argumentace, proč je záruka ceny sjednávána, co je její podstatou, o které by bylo možno reálně uvažovat jako o smysluplném institutu, se v tomto případě míjí s tím, co skutečně žalobkyně dělala a proč. Namísto toho, aby řešila potřebu zvýšit cenu, a to když podle ní měla záruka zaniknout (a což by se pravda realizovalo dost těžko, neboť dle emailů v té době neplnila plynule své povinnosti, pokud jde o vyhotovování dokumentace pro stavbu, což musel stále žalovaný urgovat, a proto nemohlo být oprávnění pro stavbu získáno), tj. koncem sedmého měsíce, kdy nebylo oprávnění ani na konci května [rok] získáno (a kdy se žalobkyně naopak omlouvá za prodlevy projektantky, jakož i za mylné informace a odhady svého reprezentanta p. [příjmení]), ale čeká s tím až poté, co celou stavbu zrealizuje za dle ní nejasnou, až do dokončení díla neznámou cenu, pozdě, chráněna svým mlčením o tom, že by jí lhůta snad neměla vůbec běžet a žalovaní by měli mít něco v nepořádku. Takové chování je ale nejen neprofesionální, ale i neférové, kdy všichni by se měli snažit sporům předcházet, nezneužívat svého postavení, a nevytvářet situace, kdy se z využívání práva stává jeho zneužívání formou šikanózního výkonu, v rozporu s tím, k ochraně čeho, a k jakému smysluplnému účelu mělo sloužit.

64. Pokud se textu smlouvy týká, uzavírá soud skutkově, že tato na celé řadě míst zjevně chrání žalobkyni, a nelze ho považovat za vyrovnaný ve vztahu k druhé smluvní straně. V prvé řadě již co do termínu plnění nelze přehlédnout, že je zde první konkrétní lhůta, která žalobkyni váže, stanovena až od získání oprávnění pro stavbu. Toto by bylo zcela v pořádku za situace, kdy žalobkyně jen stavěla. Žalobkyně však byla povinna zpracovat i projektovou dokumentaci stavby a zahájit potřebná řízení a obstarat všechny další administrativní kroky tzv. na klíč. Samozřejmě po ní nelze žádat, aby se zavázala ke lhůtě, ve které bude oprávnění získáno, což nemůže sama v plném rozsahu ovlivnit, nicméně žalobkyně se ve smlouvě nezavázala, ani v jaké lhůtě zpracuje potřebnou dokumentaci, ani do kdy nejpozději zahájí příslušná řízení. Zde nebyla vázána konkrétní lhůtou, přestože to bylo možné, a ani žádnou sankcí, a první lhůta jí plynula až od získání oprávnění ke stavbě. Žalovaným tímto bylo mj. znemožněno jednoduše posoudit, zda je žalobkyně v prodlení, a postupuje dle smlouvy, či nikoliv. Konkretizovat pak nějaké její prodlení v této části plnění díla, se pro ně stalo de facto nemožné, kdy ani objektivně nemohli mít přehled jaké kroky konkrétně, a jak rychle, jsou projektantkou vůbec činěny.

65. Kromě toho z hlediska záruky ceny právě pro prodlení v těchto fázích čistě a jen z důvodů na straně žalobkyně mohli žalovaní o záruku, a to jen liknavostí žalobkyně s vypracováváním podkladů a zahajováním řízení přijít. Sice se dle textu smlouvy její platnost měla prodloužit o dobu, po kterou je žalobkyně v prodlení s dokončením stavby s tím, že za její zavinění se považují i chyby v podkladech pro stavební řízení, o které se poté prodlužuje lhůta pro jejich vydání, ale toto ustanovení je téměř neaplikovatelné. Pokud je žalobkyně liknavá se zpracováváním dokumentace, a než ji vůbec někam předá, není to zde nijak promítnuto, poté pak jen v případě, že lze skutečně stanovit konkrétní počet dnů tím zaviněného prodlení. Tj. v tomto druhém případě jen za situace, kdy by ze strany úřadů byli žalovaní vyzváni, aby v dokumentaci něco opravili. Jinak se konkrétní doba„ vyčíslit“ nedá a ustanovení ve skutečnosti žádnou ochranu žalovaným neposkytuje.

66. Jakkoliv se to jeví žalovaným absurdním, že by záruka měla zaniknout ještě dříve, než je povinna žalobkyně stavět, je to dle toho ujednání ve smlouvě skutečně tak, a to dříve, než tvrdila sama žalobkyně, neboť ne po 10 měsících, ale již po 7, pokud není získáno oprávnění ke stavbě. Že se tak může ale stát proto, že v krajním případě žalobkyně v této době ani nezačne zpracovávat dokumentaci, na to v textu smlouvy odpovídajícím způsobem reflektováno není. Ochrana žalovaných pro prodlení žalobkyně je ve skutečnosti jen nic negarantující floskulí, přestože po uplynulém čase ztrácí jistotu sjednané ceny, a nemělo by se tak stát pro důvody na straně žalobkyně. Uplatnit je, doložit, a vyčíslit prodlení je však nereálné, v konečném důsledku tak žalovaní ztrácí jistotu ceny, i pokud toto způsobí či se na tom nejméně podílí svých postupem žalobkyně, jako se to i stalo.

67. Současně i využití smlouvou stanoveného mechanizmu, jak zvýšit cenu, je v rukou žalobkyně, která tento proces dá do pohybu návrhem na zvýšení ceny. Není však nijak časově limitováno, do kdy po padnutí záruky ceny tak nejpozději může učinit, a protistranu tak může nechávat trvale v nejistotě, zda tak učiní či ne. Plyne z toho také její možnost skutečně ovlivňovat cenu ve svůj prospěch, když ceník je čistě její vnitřní věcí, a limit inflace, kterým je zvýšení smlouvou zastropováno, tak umožňuje vydání si ceníku účelově v konkrétním případě dle své potřeby, aby byl jen o něco nižší, než inflace, čímž by si až do této hranice mohla žalobkyně cenu zvednout, když se nedá pro konkrétní dům ceník nikde vyčíst, není ani povinnost ceníky zveřejňovat či archivovat. Rovněž se toto stává nástrojem, jak přimět druhou stranu k poslušnosti, když při ztrátě záruky ceny je zde časově neomezená možnost učinit návrh na zvýšení ceny, jak ostatně učinila žalobkyně i v tomto případě, a to tři čtvrtě roku po předání dokončeného díla s tím, že dle smlouvy může kdykoliv, pokud by toto ujednání mělo být platným a závazným.

68. Celý smlouvou zakotvený mechanizmus zvyšování ceny se pak tváří, že lze změnu ceny při ztrátě záruky zastavit, a že je možné od smlouvy v takovém případě odstoupit, ale ve skutečnosti to možné není. Ostatně i sama žalobkyně v argumentaci, proč se nesnažila v rámci předejití sporu řešit nárůst ceny hned, když záruka padla, uváděla, že cenu lze stanovit až po dokončení díla, k tomu datu se teprve porovnává ceník žalobkyně a růst inflace, dříve to není možné. To však neumožňuje žalovaným, aby od smlouvy odstoupili, když jim sjednaná cena má padnout, naopak ustanovení smlouvy je„ nutí“ čekat až na dobu, kdy dílo bude dokončené a už nebude odstupovat od čeho, protože až tehdy si ve smlouvě žalobkyně zakomponovala, jak cena tedy vzroste, pokud se strany nedohodnou, a žalované tak o možnost se smlouvy zbavit, když se na změně ceny nedohodnout, tímto ujednáním připravila.

69. Žalobkyni smlouvou nastavená pravidla dávala možnost de facto vždy hýbat s cenou o několik procent, a přiúčtovat žalovaným obecný inflační nárůst, což ale u částky několika milionů představuje právě desetitisíce až statisíce korun. A to i za situace, kdy o garanci ceny přichází pro liknavost žalobkyně či jejích subdodavatelů, jak bylo výše uvedeno. Současně se inflace napočítává již od podpisu smlouvy a cena se tak zvyšuje úplně od začátku, nikoliv až od doby, po kterou má být garantována.

70. Smlouva upravovala dále sankce, a to smluvní pokuty oběma stranám, což se opět na první pohled jeví jako vyvážené, tím spíše, když smluvní pokuta v obou případech činí 1 000 Kč za den prodlení. Ona vyváženost je ovšem jen iluzorní. V případě žalobkyně je tato pokuta sjednána pro případ nepředání díla, tj. domu určeného k bydlení, včas. Zajišťovaná povinnost směřuje k uspokojování bytové potřeby, bez které se nelze obejít, a kdy zajištění náhradního bydlení je věcí náročnou nejen finančně, ale i technicky. Bydlení pro rodinu, která počítá v určitý čas s nastěhováním, prodává dosavadní bydlení, musí si vystěhovat své věci, a vše zorganizovat při běžném vytížení, je natolik zásadní a nákladnou záležitostí, že krytí, že tak bude skutečně učiněno, ve výši 1 000 Kč denně je až nedostatečné. Za tuto částku nepořídí rodina ani přenocování v hotelu, o dalších výdajích a komplikacích ani nemluvě.

71. Na druhé straně zajištění jakéhokoliv finančního závazku, byť v minimální výši, rovněž částkou 1 000 Kč denně, je tomu naprosto neodpovídající. Kromě toho, že žalobkyně má z nezaplacené částky nárok na úroky z prodlení, a to ne v zanedbatelné výši, není na rozdíl od na ní závislých žalovaných, pokud jde o potřebu bydlení, závislá existenčně na jediném obchodním případu, byť je samozřejmě oprávněným a pochopitelným, že chce i přesto vyvíjet tlak a motivovat sankcí ke splnění platební povinnosti. V této souvislosti je pak podstatné dále to, že jsou zde další zajištění, o kterých i sama žalobkyně hovoří, kdy vyžaduje doklad, že prostředky mají žalovaní k dispozici, což jí dává jistotu, že budou mít hradit z čeho, nelze odhlédnout od toho, že se jim staví dům, tj. mají majetek, ze kterého se lze případně uspokojovat, jakož i to, že ve smlouvě jsou sjednány etapy, ve vztahu ke kterým se v průběhu stavby hradí postupně, žalobkyně nečeká až na konec, kde zůstává již jen menší doplatek. V tomto srovnání je tedy zajištění žalobkyně i bez smluvní pokuty značné, zatímco žalovaným se rýsuje možnost bydlet ve stanu na jejich vlastním pozemku, neboť užívání stavby jim musí být, a to po jejím dokončení, úředně povoleno.

72. Jak pak připomněla sama žalobkyně, výše sankce se liší, podle toho, kolik je aktuálně dlužná částka, ovšem jen procentuální vyčíslení, jak je to vlastně vysoká sankce, protože nárokovat podle smlouvy lze a nárokováno i je v tomto řízení 1 000 Kč denně, bez ohledu na to, kolik dlužného opravdu z té které platby zbylo. Ona výše smluvní pokuty tedy může mít jak podobu přiměřenou, kdyby nezaplatili žalovaní vysokou splátku, tak zcela extrémní, pokud by měla být nyní přiznána k dvěma dlužným tisícům korun. Toto však ze smlouvy zřetelně a jasně nevyplývá, zákazník nedostává jasnou informaci, že pokud nezaplatí jednu jedinou korunu, bude to pod sankcí tisíce korun za každý den. Zákazník vidí vysoké, původní částky, k tomu vidí 1 000 Kč denně pro obě strany, kdy bez dalšího vysvětlení v tu chvíli nikoho (člověka průměrného rozumu bez právního vzdělání) nenapadne to, k čemu v podnikatelských vztazích dospívala výkladem judikatura, a to judikatura v obchodních podnikatelských vztazích, že bude brán zřetel jen na onen původní poměr, který se jeví jako v pořádku, ale stejná pokuta bude platit i pro mizivý zůstatek, kde může být poměr až absurdním. I žalobkyně v řízení poukazuje na to, že zde při tom, co vymáhá, se jedná o 1,23 % denně při tvrzeném prodlení s částkou 81 000 Kč, což by se mohlo i dle ní zdát nepřiměřeně vysoké, současně poukazuje na to, že pokud by žalovaní nezaplatili jednu ze splátek, např. tu ve výši 1 242 320 Kč, pak by procentní výše činila jen 0,08 % denně a zdaleka by se k hranici nepřiměřené dle judikatury nepřibližovala. Přesto je ve smlouvě sjednána paušální smluvní pokuta, pro jakékoliv finanční závazky, a není současně limitována např. právě maximální procentní hranicí denně ze skutečného dluhu.

73. Žalovaní mají pravdu v tom, že žalobkyně se dále zajišťovala jen pro svou ochranu a možnost cenu případně zvýšit, a to aniž by prokazovala, že skutečně došlo k navýšení jejích výdajů a nákladů na stavbu. Žalovaní se smlouvou, textem připraveným žalobkyní, zavazovali uhradit cenu a po uplynutí určitého času, aniž by tento na cenu musel mít současně vliv, k ceně vyšší, jen obecně dle inflace (nikoliv inflace ve stavebnictví), ale žalobkyně se snížit cenu v případě byť i faktického snížení jejích nákladů na stavbu, či pro prostý pokles inflace, nezavazovala. Na řadě míst tak soud smlouvu shledal jako uzavřenou disproporčně čistě k ochraně podnikající žalobkyně, bez odpovídajícího vyrovnání práv a jejich zajištění na straně žalovaných.

74. Dále, pokud jde o skutkové závěry, ve vztahu ke smluvnímu ujednání o tom, že žalobkyně není povinna se stavbou začít a lhůta pro provedení díla jí nezačne plynout, dokud žalovaní nedoloží sjednaným způsobem, že mají zajištěné prostředky na úhradu ceny díla a tyto jsou vázané pro žalobkyni, učinil závěr, že tímto způsobem, tj. včetně účelového vázání prostředků pro žalobkyni, k doložení zajištění prostředků nedošlo. Ta však ve skutečnosti po žalovaných, a dle praxe nejen po nich, ale po všech zákaznících, žádala doložení jiným způsobem, který pro ni byl bez dalšího dostatečný a po kterém měla povinnosti žalovaných v tomto směru za splněné.

75. Jak vypověděl svědek [příjmení], vyžadovalo se, aby byla doložena hypoteční smlouva nebo vinkulace prostředků, a to výslovně buď jedno, nebo druhé, nikoliv současně. Svědek [příjmení] přitom reprezentoval žalobkyni, sděloval za ni podmínky, a jejich splnění také v případě jím uzavíraných smluv hlídal a požadoval, pokud by něco řádně splněno nebylo. I před soudem na opakované dotazy bez ohledu na text smlouvy opakovaně potvrdil, že pokud byla doložena hypoteční smlouva, že je úvěr na stavbu zajištěn, bylo to samo o sobě plně dostačující, žalobkyně nevyžadovala zajištění těchto prostředků. [příjmení] [příjmení] sdělované informace, potvrzené před soudem, a jím vyžadované povinnosti, se tedy rozcházely se smlouvou, a byť je chybou žalovaných, že si nenechali písemně potvrdit, že povinnosti mají splněné, a že je žalobkyní žádáno jen předložení samotné hypoteční smlouvy (čímž by veškeré této diskuzi a sporům předešli), smlouvu zástupce žalobkyně obsahově v tomto směru změnil. Oprávněn k tomu pak byl dle plné moci.

76. Žalovaní v řízení dokládali hypotéční smlouvu, čerpání úvěru, jakož i to, že měli ve zbývajícím rozsahu potřebné prostředky a splnili i všechny podmínky pro hypotéku, k vázání prostředků pro žalobkyni podle těchto dokladů ale nedošlo, kromě toho ani z jednoho z předkládaných dokumentů přímo neplyne, že s jejich obsahem byla seznámena žalobkyně.

77. Svědek [příjmení] ale rovněž vypověděl, že pokud by žádané zajištění, touto menší formou, než stanovila přímo smlouva, nebylo doloženo, nezačala by žalobkyně se stavbou. Jednoznačně uvedl, že dokud neměla prostředky žalobkyně doložené, stavět by nezačala, vždy před svou investicí toto striktně vyžadovala. Nepřímo z toho lze dovolit, že to, co po žalovaných z hlediska zajištění ceny díla žalobkyně žádala, bylo splněno, a že se tak stalo dříve, než bylo započato se stavbou, jinak by se stavět nezačalo. Skutkově z toho plyne závěr, že tou formou, jakou žalobkyně zajištění skutečně vyžadovala, zajištěno a doloženo žalovanými bylo. I pokud měla převzít případy po panu [příjmení] nová zástupkyně, paní [příjmení], pak tu opět zaučoval pan [příjmení], tj. postupovala by stejně. Kromě toho, to že není splněno zaplacení, takto by řešil z firmy ten, kdo měl na starosti účty, a chtěl by ale opět právě po obchodním zástupci, aby si to s klientem vyřídil. Vše tedy v celkovém kontextu skutečně umožňuje jediný závěr, že zajištění prostředků pro žalobkyni dostačujícím způsobem, který akceptovala, bylo doloženo.

78. Kromě toho, zatímco myšlenka nemuset začít stavět dříve, než je zajištěno, že je to druhá strana schopna zaplatit, je zcela legitimní, a k tomu nastavené ochranné ustanovení nepochybně také. Myšlenka, že stavět ve vší tichosti mohu, patrně se necítím natolik ohrožen, abych na tom trval a splnění si ověřil, zvlášť, když je průběžně i hrazeno, ale svých prodlev se nemusím bát, protože na začátku nemělo být doloženo, že prostředky jsou, a mám právo nechat si to pro sebe, aniž by pak za mnou šly následky mého prodlení, ta již legitimní dle názoru soudu není. Samozřejmě, že povinnost byla ujednána ve smlouvě, pokud to však byla odkládací podmínka pro započetí plnění, a žalovaná se ji rozhodla nevyužít, nemůže se na ni odvolávat, a určitě nemůže těžit z toho, že v druhé straně vyvolala přesvědčení, že zahájení plnění z její strany nic nebrání, termíny běží, a ještě jsou zajištěny smluvní pokutou, když vytvoří nebo nejméně využívá situaci, že by sankce neměly být použitelné. To není férové jednání smluvního partnera, jaké by mělo smluvní vztahy provázet.

79. K předestřeným skutkovým závěrům a k provedenému dokazování pak soud pro úplnost uzavírá, že pokud žalovaná začala zpochybňovat výpověď svědka [příjmení] až v samotném závěrečném návrhu, nemůže mít toto žádný vliv na z jeho výpovědi učiněná zjištění, neboť pouhým takovým sdělením toho docílit není možné. Musely by být provedeny další důkazy, ze kterých by toto vyplynulo, a buď by jimi tedy byl i zjištěn stav správně (jinak než vypověděl svědek), nebo by musela být, ovšem relevantně, opět důkazy, popřena věrohodnost provedeného důkazu, tj. výslechu, aby z něj nebylo možné vycházet. Na takový návrh se dokonce vztahuje prolomení koncentrace řízení a výjimka dle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Aniž by se tak stalo, pouhé konstatování, že je svědecký výslech a z něho vzešlá zjištění, zpochybňován, na tom, co bylo po řádném poučení svědka zjištěno, nic nemění. Z chování svědka a toho, co uvedl, nevyplývalo nic, co by zpochybňovalo, že mluví pravdu, jde i o bývalého zaměstnance samotné žalobkyně, se kterou se nerozešel ve zlém, a neměl žádný důvod stranit žalovaným. Jeho výpověď byla pro soud ve všech směrech věrohodná, nejen to, co vypovídal, ale i jeho chování, nezavdávaly žádnou příčinu pochybovat, zda mluví pravdu. Žádné pochybnosti pak nevzešly ani v souvislosti jeho výpovědi s dalšími provedenými důkazy, kdy ani mezi nimi nedocházelo k žádným rozporům.

80. V návaznosti na svědecký výslech p. [příjmení] pak žalobkyně ještě předkládala závěrem, po poučení podle § 119a o. s. ř., emaily z prosince [rok] mezi právními zástupci, kterými chtěla dokládat, že v tom, že začala stavět bez doložení prostředků, nebyl kalkul, že toto sama nevěděla, ale jen to v řízení následně využila jako obranu. K těmto emailům soud nepřihlížel, neboť žalobkyně nikdy dříve netvrdila, že o nesplnění podmínky pro běh lhůt k plnění nevěděla, a tato skutková verze se zcela nově objevila až před dokončením posledního jednání. Po celou dobu žalobkyně tvrdila, že jde o její právo ze smlouvy posunout počátek, dokonce zdůvodňovala, že to nemusí dávat druhé straně nijak vědět, a že právě takový postup je v pořádku. Je tedy vcelku i nepodstatné, nejen pozdě tvrzeno, že se mělo jednat jen o nedopatření, když po celé řízení žalobkyně bez dalšího hájí myšlenku, že takový postup je se vším souladný, a že z něho může žalobkyně těžit.

81. Právně první nárok, pokud jde o doplacení ceny díla ve výši 81 000 Kč, vychází z § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy si strany smluvily v rámci uzavřené smlouvy cenu díla konkrétní částkou a tuto později uzavřenými dvěma dodatky upravovaly. Žalobkyně se dle smlouvy zavázala pro žalované provést dílo, postavit jejich rodinný dům, na svůj náklad a nebezpečí, žalovaní se pak zavázali k převzetí tohoto díla a úhradě, je zde tedy platná a účinná smlouva o dílo. Vystavení faktury [číslo] [rok] na částku 222 705 Kč, její oprávněnost, nebyla ani mezi stranami sporná, a to ani co do částky, ani co do splatnosti. Naopak, žalovaní směřovali k tomu, aby tuto celou částku pokryli, tj. nárok žalobkyně uznávali, a i v tomto řízení jej učinili nesporným s tím, že dle nich ale dluh zanikl, částečně byl splněn platbami, částečně došlo k započtení jejich pohledávky. Vzhledem k tomu, že v penězích nebyla doplacena právě částka 81 000 Kč, která měla být započtena, musel se soud v prvé řadě zabývat tím, zda existovala pohledávka, kterou měli žalovaní započíst, a zda k zápočtu došlo.

82. Žalovaní v této souvislosti tvrdili, že jim vznikl nárok na smlouvou sjednanou pokutu, za pozdní předání díla. Smluvní pokutu lze sjednat podle § 2048 odst. 1 o. z. pro případ porušení smluvené povinnosti, a to buď v určité výši, nebo je možné ujednat způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, poté ji může věřitel požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Pro případ prodlení s dodáním díla si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu 1 000 Kč denně, což je v souladu s citovanou úpravou. Je tedy nutné dále zhodnotit, zda k prodlení došlo, a po jakou dobu.

83. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala dílo provést ve lhůtě nejpozději do 110 pracovních dnů ode dne získání oprávnění ke zřízení stavby a doložení dostatečného zajištění finančních prostředků, kdy bylo výslovně sjednáno, že žalobkyně není povinna započít s prováděním díla a lhůty pro plnění dle této smlouvy nezačnou dříve, než jí bude objednatelem prokázáno dostatečné zajištění splnění peněžitých závazků objednatele dle této smlouvy. Na toto ustanovení také žalobkyně odkazovala, kdy popírala, že by žalovaní doložili sjednaným způsobem zajištění prostředků na úhradu ceny, a proto jí lhůta pro provedení díla nezačala nikdy běžet, nemohla se tedy dostat do prodlení.

84. Jak bylo skutkově shrnuto výše, soud dospěl k závěru, že sice žalovaní nedoložili zajištění prostředků v písemném vyhovení smlouvy uvedeným způsobem (včetně vinkulace), neboť takové nebylo zřízeno, nicméně že ze strany p. [příjmení], který měl udělenou plnou moc za žalobkyni jednat, bylo ve skutečnosti vyžadováno doložení jiné, bez vinkulace, a stačila sama hypotéční smlouva. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud nedošlo ke změně smlouvy písemně, nejde v případě díla o smlouvu, kde by zákon vyžadoval písemnou formu, a žalobkyně (jednající p. [příjmení]) se neplatnosti z tohoto důvodu nejen nedovolávala, ale dovolávat ani nemohla podle § 579 odst. 1 o. z., když by ji sama případným nedodržením formy způsobila. Hypotéční smlouvu pak žalovaní měli sjednanou, p. [příjmení] pro její uzavření poskytoval žalovaným součinnost, a vyplňoval podklady, kdy hypotéční bance byli i povinni doložit, že rozdíl co do výše potřebných prostředků mají sami k dispozici, k čemuž si opatřili výpis z účtu. Žalobkyně dle smlouvy bez doložení zajištění nemusela s plněním smlouvy začít, kdy dílo zde nebyla jen samotná stavba, ale již zpracování dokumentace a další práce s ní, směřující k zajištění oprávnění, neboť v tomto případě bylo stavěno tzv. na klíč, kdy v díle bylo zahrnuto vše. S tím započala dle emailů s p. [příjmení] nejpozději v lednu [rok], kdy v emailu psal, že projektantka již zadala řemesla a je zadán i hydrogeologický posudek, tj. do té doby se doložení s největší pravděpodobností řešilo, kdy žalovaní i tvrdili, že hypotéční smlouvu a doklady předkládali ještě p. [příjmení], což by časově odpovídalo. V každém případě však bylo zjištěno, jak vypověděl svědek, že žalobkyně by bez doložení prostředků nikdy nezačala stavět, nejpozději před základovou deskou a nákupy materiálu toto doložení zajištění striktně vyžadovala. Z toho, že nejen realizace díla, ale i stavba žalovaných jako taková tedy byla žalobkyní zahájena, vyplývá, že dříve než se tak stalo, měla žalobkyně ověřeno, že žalovaní potřebnými prostředky disponují.

85. Kromě toho si žalobkyně sjednala tuto podmínku jako odkládací, aby nemusela začít stavět, i když již existuje oprávnění ke zřízení stavby, pokud nejsou do té doby prostředky doloženy, dle § 548 odst. 2 o. z., kdy teprve doložením zajištění prostředků se mělo aktivovat právo žalovaných na zahájení stavby a pro to sjednanou lhůtu, do té doby žalobkyně povinna zahájit nebyla. I pokud by tedy žalobkyně se stavbou začala, aniž by tato podmínka byla splněna, zmařila by tím toto odložení a možnost jejího naplnění ze strany žalovaných, což měli učinit právě oni. Tato podmínka ji měla chránit, ale jen do té míry, že nebyla povinna dříve začít stavět, nikoliv, že by neměla být povinna dodržet sjednanou lhůtu plnění. Tvrzení žalobkyně, že když přesto začala, není vázána sjednanou lhůtou, kdy toto mělo být čistě na její libovůli, nelze zhodnotit jinak, než jako postup, který zmařil odložení zahájení stavby a posunutí počátku běhu lhůty pro plnění do doby doložení zajištění prostředků, a který byl ve prospěch žalobkyně, tento z toho ostatně ona sama dovozuje. Žalobkyně sice začala dříve, než byla povinna, ale z nesplnění pro to odkládací podmínky sama dovozovala, že tedy není vázána lhůtou pro provedení díla. Podmínka se v takovém případě, kdy zmaření jejího splnění je straně, která tak učinila, ku prospěchu, považuje podle § 549 odst. 2 o. z. za splněnou.

86. V neposlední řadě je v tomto směru podstatné i to, že smlouvu a její text je možné vyložit dvěma způsoby, pokud je sjednáno, že žalobkyně„ není povinna započít s prováděním díla a lhůty pro plnění dle této smlouvy nezačnou dříve, než jí bude objednatelem prokázáno dostatečné zajištění splnění peněžitých závazků objednatele dle této smlouvy“. Žalobkyně tyto dvě části věty oddělené spojkou„ a“ vykládá nyní v řízení jako samostatné a na sobě nezávislé. Říká, že nebyla povinna začít s prováděním díla, ale i když začala, lhůty přesto běžet nezačaly, protože neměla mít doloženo. Sám o sobě je tento výklad nejen krkolomný ale i v rozporu s tím, co ujednání ve smyslu § 556 odst. 1 o. z. sleduje, tedy aby žalobkyně nemusela začít, dokud nemá jistotu, že jsou prostředky, a tedy, aby ji k tomu v takové situaci nenutil ani sjednaný termín plnění, tj. pokud bude oprávněně odmítat zahájit, aby se jí posunula z tohoto důvodu lhůta pro plnění. Účelem tohoto ujednání, což je zásadní, je stále jen ochrana před rizikem nezaplacení díla. I kdyby však takový výklad bylo možné akceptovat, pak sám nyní, a dle soudu v řízení účelově tvrzený úmysl žalobkyně a smysl ujednání mít možnost začít s dílem, ale nebýt současně vázán lhůtou plnění, je nejen nelogický ale v podstatě nepoctivý, směřující k tomu, aby se jedné ze základních povinností žalobkyně (dodržet sjednaný termín) vyhnula.

87. Kromě toho, že k takovému výkladu smlouvy, podle kterého by mělo být ujednání vyloženo, přichází žalobkyně zjevně účelově v řízení, jej není možné bez dalšího použít, neboť tento výklad je pro žalované nepříznivější, než vykládat obě části jako spojené. Toto se ostatně nejen slovně, včetně smyslu, v jakém se používá právě spojka„ a“, kdy obě části jsou míněny jako jedna situace, nabízí. Tj. žalobkyně nebyla povinna začít a pak jí (v takovém případě, a současně s tím) nezačala ani plynout lhůta. Žalovaní totiž uzavřeli smlouvu, aniž by se tak stalo v rámci jejich podnikatelské činnosti, a tedy jako spotřebitelé dle § 419 o. z. V takovém případě se podle § 1812 odst. 1 o. z. použije z více možných výkladů smlouvy pro spotřebitele vždy ten nejvýhodnější. Podle něho sice není žalobkyně povinna začít s prováděním díla, ale jen pokud nezačne, neběží (a jen v takovém případě) ani sjednané lhůty.

88. Soud tedy uzavírá, že jediný konkrétně sjednaný termín, tj. 110 pracovních dnů pro samotnou realizaci stavby, a to ode dne, kdy bylo získáno oprávnění pro stavbu, byla žalobkyně povinna dodržet. Žalovaní tuto lhůtu počítali ode dne, kdy byl souhlas vydán, tj. [datum], a které je na něm i napsáno, což je i vcelku pochopitelné. Zvlášť, kdy použit byl ve smlouvě termín„ získání“, pod kterým si lze představit různé situace, a smlouvou nijak upřesněn, či vyložen není. Soud zde velmi váhal, zda zvolenému termínu neodpovídá skutečně den, kdy úřad souhlas vydal, a který z něho tak byl zřejmý, den, kdy evidentně začal souhlas existovat. Nakonec se přiklonil k tomu, že i žalovaní tuto listinu měli k dispozici, měli si ji přečíst, a pak by v něm nalezli i zcela konkrétní informaci, že právních účinků nabývá až doručením stavebníkovi. Zejména ale i žalovaným v pozici spotřebitelů by mělo v tomto směru pomoci i to, že od onoho získání oprávnění měla plynout lhůta pro stavbu, tj. dokud o tom žalobkyně neví, neměla by jí ani lhůta začít běžet, neboť nemůže začít stavět. Soud proto dospěl nakonec k závěru, že termín„ získání“ měli žalovaní vyhodnotit v onom smyslu„ mít v ruce = získat“, a měli být v tomto směru opatrní, když stanovovali datum určující počátek prodlení a vznikající sankce. O termínu, kdy doručen byl, pak věděli, emailem z [datum] jim byl přeposlán, a tento email i sami v řízení k důkazu předkládali. Nechyběly jim tedy ani pro toto posouzení potřebné informace.

89. Zatímco ode dne [datum] by skutečně uplynulo 110 pracovních dnů [datum], ode dne [datum] tato sjednaná lhůta skončila o dva dny dříve, a do dne předání díla [datum] se jedná nikoliv o 81 dnů, ale o 79 dnů prodlení žalobkyně. Za každý tento den vznikl žalovaným samostatný nárok na 1 000 Kč na smluvní pokutě za pozdní předání díla, a jejich pohledávka tak v celkové výši činila 79 000 Kč. Jen takovou částku tedy mohli oprávněně vyúčtovat žalobkyni, nikoliv vyšší. Splatnost zde nastává tzv. na vyzvání, bez zbytečného odkladu, neboť splatnost tohoto nároku ve smlouvě nebyla nijak konkrétně ujednána. Žalovaní proto mohli plnění žádat v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. po uplynutí již každého jednotlivého dne prodlení právě za tento den, učinili tak však až emailem a dopisem z [datum]. Žalobkyně byla existující nároky na smluvní pokuty, tj. dílčích 79 denních pokut, za skutečně existující dny prodlení, povinna uhradit bez zbytečného odkladu. Žalovaní ve vyúčtování sami stanovili lhůtu do [datum], která toto kritérium splňuje. Vyúčtování bylo doručeno jednateli žalobkyně emailem [datum], což byl čtvrtek, pokud by i následující den byl zadán příkaz k úhradě, došlo by k připsání platby bez potíží právě na konci stanovené lhůty, i přes proběhlý víkend, v pondělí. Mezi stranami přitom bylo běžné hradit bezhotovostně převodem z účtu, jedná se o obvyklý způsob, a částka není nijak zásadně vysoká, aby v těchto termínech a tímto způsobem při podnikání žalobkyně nebylo možno bezodkladně plnit. Žádný důvod pro odklad pak nebyl v řízení ani tvrzen, a splatnost smluvní pokuty tak nastala [datum].

90. Tohoto dne pak byli žalovaní oprávněni požadovat uspokojení své pohledávky na smluvní pokutu, současně to bylo datum, kdy již byli povinni plnit svůj dluh a doplatit fakturu s doúčtovanou cenou díla ve výši dle dodatku [číslo] když její splatnost byla [datum]. Jelikož si tak strany vzájemně dlužily peněžitá plnění, měla kterákoliv z nich právo prohlásit dle § 1982 odst. 1 o. z., že započítává svou pohledávku proti pohledávce druhé strany, kdy takovým jednáním dle odst. 2 docílí, že se pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. K započtení jsou způsobilé podle § 1987 odst. 1 o. z. pohledávky, které lze uplatnit před soudem, což nepochybně jsou pohledávky obou stran. Podle odst. 2 pak nejsou způsobilé pohledávky nejisté a neurčité, na což cílila svými výhradami i žalobkyně, kromě toho tvrdila, že je povinností soudu zkoumat, zda pohledávka není nejistá, což není pravdou, neboť by se jednalo o relativní neúčinnost, které by se musela žalobkyně dovolat, jak judikoval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 9. 9. 2020 ve věci sp. zn. 31 Cdo 64/2020.

91. Pokud jde o neurčitost, pak význam by měla jen taková neurčitost, která by znemožňovala vůbec zjistit obsah právního jednání i přes provedený výklad, pak by o právní jednání vůbec nešlo, bylo by dle § 533 odst. 1 o. z. toliko zdánlivé. Žalovaní započítávali pohledávku s odkazem na vyúčtování smluvní pokuty ze dne [datum], kde uvedli nejen, že mají nárok na smluvní pokutu 1 000 Kč denně, a to včetně odkazu na konkrétní smluvní ujednání mezi stranami, ale uvedli i časové období, za které jim měly tyto denní nároky vzniknout. O tom, co tedy započítávají, nebylo žádných pochyb, vymezení bylo zcela určité, jen v něm došlo k matematickým chybám, v důsledku kterých se neshodovala celková částka, a byly tvrzeny i dva denní nároky navíc, což vyplývalo z toho, že žalovaní prodlení dopočítali již ode dne vydání souhlasu. Chybně tedy uváděli, že mají o dvě dílčí pohledávky po 1000 Kč za dny, kdy ještě prodlení nenastalo, navíc. Ještě vedle toho špatně spočítali počet dnů, nejprve na 90, kdy toto později opravili na 81 dnů, které souhlasily s jimi uváděným obdobím prodlení a počtem denních smluvních pokut, proto také doplatili na fakturu žalobkyně ještě 9 000 Kč. Chyby v počtech však nejsou podle § 578 o. z. právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný. Dle textu uplatnění smluvní pokuty je nepochybné, že žalovaní nárokovali za každý den 1 000 Kč, uvedli sami období čítající 81 dnů, ale vypočetli 90, jde o čistě matematickou chybu, kterou sami následně zjistili a řešili. To, že prodlení nastalo později, a jedná se tak do předání díla jen o 79 kalendářních dnů, pak znamená toliko to, že dva dny nárokované smluvní pokuty nebyly oprávněné a tyto dva dílčí nároky po 1 000 Kč žalovaní neměli, nemohli je proto ani započíst.

92. Pohledávka žalobkyně proto započtením zanikla jen co do 79 000 Kč z v konečném stavu nezaplacených 81 000 Kč na doplatku ceny za dílo účtovaného fakturou [číslo] [rok], a proto soud přiznal žalobkyni rozdíl i se zákonným příslušenstvím, které bylo nárokováno ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob k datu vzniku prodlení, tj. dni po splatnosti faktury žalobkyně, dle § 1970 o. z. Podle tohoto ustanovení má věřitel v případě prodlení s peněžitým dluhem nárok na úrok z prodlení stanovený vládním nařízením, prodlení nastává podle § 1968 o. z., pokud dlužník nesplní řádně a včas.

93. Pro úplnost pak soud doplňuje, že započítávaná pohledávka nebyla ani nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., neboť jak vyložil Nejvyšší soud ve výše citovaném rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 64/2020, toto ustanovení sleduje dle důvodové zprávy, aby se předešlo vyvolávání nejasností a sporů namísto toho, aby zanikly vzájemné pohledávky, což současně nesmí ale bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Vychází-li tak obě pohledávky ze stejného právního vztahu založeného stejnou smlouvou, nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky (žalobkyní nárokované plnění) na její uhrazení zde stojí právo žalovaných jako věřitelů aktivně započítávané pohledávky z titulu prodlení na to, aby dříve, než budou nuceni uhradit svůj dluh, byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti z celého vztahu, přestože jejich pohledávka je žalobkyní sporována. Není totiž vhodnějšího místa, kde tento spor dořešit, a zůstat nedořešen nemůže. Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá rozumnému a spravedlivému uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka„ neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., není v takových případech možné poskytovat věřiteli ochranu prostřednictvím tohoto ustanovení a způsobit tím nutnost dalšího samostatného sporu z téže smlouvy mezi týmiž stranami. Proto v takovém případě pohledávka„ nejistá nebo neurčitá“ ve smyslu citovaného ustanovení není, přestože by ji jinak bylo možné za takovou považovat.

94. Vzhledem k tomu, že soud shledal důvodným nárok žalobkyně na doplacení části ceny díla, a dovodil, že částku 2 000 Kč dosud žalovaní dluží a jsou s ní v prodlení, připadal by zde v úvahu nárok žalobkyně z titulu prodlení žalovaných s tímto doplatkem ceny díla. V článku XI. odstavec 2 uzavřené smlouvy o dílo bylo sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč denně pro případ prodlení žalovaných s úhradou peněžitého plnění dle smlouvy, kterou tak žalobkyně vyčíslila za 190 konkrétních dnů.

95. Jak již bylo skutkově posouzeno shora, strany měly sjednány shodné smluvní pokuty na bázi pevné částky denně, které se jevily, ovšem jen na první pohled, jako vyrovnané sankce. Při bližším zkoumání, však sankce ve prospěch spotřebitelů byla velmi malá a nepokrývající ani očekávatelné výdaje, které by jim nepředání díla a zamezení možnosti bydlet ve sjednaném termínu, způsobila. Naopak smluvní pokuta v jejich neprospěch byla sjednána velmi tvrdě a až nesmyslně, když i v případě jedné jediné dlužné koruny by je měla stíhat rovněž povinnost uhradit za každý den částku 1 000 Kč. Taková ujednání ve smlouvách se spotřebiteli, kterými žalovaní jsou, a která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, jsou zakázaná podle § 1813 o. z. Pokud se jich sám spotřebitel nedovolá, podle § 1815 o. z. se k nim nepřihlíží, tj. nelze podle takového ujednání ani nic přiznat. Žalovaní se tohoto ustanovení rozhodně nedovolávali, naopak brojili proti takovému nároku, a soud jej ve smyslu § 1815 o. z. nepřiznal.

96. Kromě toho by šlo o pokutu v tomto řízení nárokovanou ve výši 50 % z dlužné částky za každý den prodlení, a takový nárok již nelze hodnotit nijak jinak než nemravný a nepoctivý. Jestliže by dle žalobkyní citovaného judikátu měla být posuzována přiměřenost sjednávané pokuty jen ve vztahu k původním částkám, které byly pokutou garantovány, částkám v původních výších, a proto by nárokovat i za dlužné 2 000 Kč denně další 1000 Kč na pokutě touto optikou nebylo nepřiměřeným, nešlo by již ad hoc o uplatněním práva, ale jde o zneužití práva. Zvlášť, když takto koncipovaná smlouva byla vytvořena žalobkyní a takto extrémní důsledky z ní nebyly pro laického spotřebitele snadno zjistitelné, nedaly se přímo ze smlouvy vyčíst, spotřebitel na ně nebyl výslovně upozorněn, když i právníci mají zafixováno, že za přiměřenou se považuje smluvní pokuta kolem půl procenta denně až na výjimky maximálně, a ona možnost posuzovat přiměřenost jen na počátku, při plných částkách, jim povětšinou uniká.

97. Žalobkyně argumentovala sazbou přes 3 % denně, ke které po přepočtení byla odsouzena podnikající firma, která se podobně pevnou denní částkou jiné firmě zavázala. Nešlo o spotřebitele, ale o profesionální subjekt, kde je na místě šance a schopnosti ohledně obsahu sjednávaných závazků posuzovat jako rovnocenné. Jen těžko si pak lze představit, že by měly být proti spotřebiteli přiznány desítky procent denně, polovina samotné dlužné částky za každý den, zatímco při mnohem spravedlivějším mechanizmu, kdy je sjednávána pokuta určitým procentem jen ze samotné skutečně dlužné částky denně, je soudy dále ještě chráněn, a tato sazba zpravidla limitována na úrovni zmiňovaného půl procenta. Dle názoru soudu není zdůvodnitelné, proč by jedné skupině podle formulace smlouvy měla být poskytována maximální ochrana, a stanovena hranice i u sjednané procentuální sazby denně navázané na výši dluhu, zatímco jen proto, že druhá skupina podepsala smlouvu s pevnou denní sazbou, nenavázanou na skutečný dluh, by neměla být chráněna obdobným poměrem vůbec a odsuzována k nesmyslným denním procentům. V konečném výsledku by toto vedlo k vytvoření dvou nerovnoprávných kategorií osob, kdy chráněna, a to skutečně účinným způsobem, je jen jedna, zatímco druhé se nedostává nejen stejné ochrany, ale žádné. Vzhledem k tomu, jak široce je pak koncipována spotřebitelská ochrana, je nepředstavitelné, že by současně mělo být připuštěno, stejně jako v podnikatelských vztazích, aby pro vysoce právní otázku, mohl být spotřebitel v podstatě finančně likvidován za drobnější nedoplatek.

98. Posledním uplatněným nárokem byl nárok na navýšení sjednané ceny ve výši 143 195 Kč, kdy i zde musel soud posuzovat, zda k takovému jednání lze vůbec ve smyslu § 1815 o. z. přihlížet, a dospěl k závěru, že nikoliv. Jak bylo dříve uvedeno, žalobkyně garantovala, že dodrží sjednanou cenu žalovaným pouze, pokud by do 7 měsíců bylo získáno oprávnění pro stavbu, a to i v případě, kdy sama řádně nepostupovala při jeho získávání a zhotovování dokumentace pro ně, neboť jak soud skutkově vyložil, ujednání tvářící se, že v takovém případě se doba prodlouží, nebyla reálně aplikovatelná. Pokud docházelo k průběžným prodlevám, chaotickému či nedostatečně odbornému postupu při přípravě podkladů pro získání oprávnění, jaký byl zjištěn v tomto případě na straně projekční kanceláře, pak nebylo v silách žalovaných, aby mohli vůbec definovat, natož prokázat, o kolik se měla doba platnosti záruky v důsledku toho prodloužit.

99. Ustanovení, že platnost záruky ceny se navyšuje právě o dobu, po kterou je žalobkyně svým zaviněním v prodlení, zní obecně dobře a laikovi dává falešný pocit, že je chráněn, a je to vše jasné. Realizace takového ustanovení a praktická využitelnost ale není až na naprosté výjimky možná, zvlášť když nejsou stanoveny žádné lhůty pro zpracování dokumentace, ani pro další práci s ní. Žalovaní tak nesou ve skutečnosti následky i protiprávního jednání druhé strany, když o smluvenou cenu přijdou. Následně je již jen na libovůli žalobkyně, zda toho využije, a bude se domáhat zvýšení ceny, kdy s ohledem na nastavený mechanizmus musí žalovaní vyčkat, a ve smluvním vztahu setrvat až do doby provedení díla, smlouva jim neumožňuje, aby z tohoto důvodu dříve odstoupili, resp. neumožňuje jim to tak vůbec, neboť po dokončení díla už není odstupovat od čeho, a jsou tak nuceni v podstatě automaticky vedle smluvené ceny rovnou ještě nést navýšení o inflaci, ke které běžně v čase dochází, a to dokonce již od podpisu smlouvy.

100. Nelze přehlédnout ani to, že žalobkyně sama (jednatel v omluvném emailu) vysvětluje, že termín, pokud má dům ČOV, pro získání oprávnění je 10 měsíců, jinak 6-7 měsíců, tedy záruka ceny v tomto konkrétním případě, bez prodloužení, byla předem nefunkční, a i v ostatních případech se to vůbec dá stěží stihnout. Ujednání o 7 měsících tak reálně znamená to, že cena bude navýšena, a to od počátku vztahu, je to spíše garance zvýšení, než jistoty smluvené částky, pouze to v objednateli stavby vyvolává zcela mylnou představu, s jakou cenou může počítat, zatímco ujednání zastírá skutečnost, že téměř s jistotou si bude moci žalobkyně cenu zvýšit. Jedná se tak o ustanovení, které zakládá významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, kdy mu informace dle § 1813 o. z. ohledně takto nevýhodného ujednání o ceně nejsou poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem, ale naopak doslova zamlženo, že sjednaná cena s téměř jistotou nebude konečná.

101. Podle takového ujednání tak nelze nic přiznat, kdy obsahově by ujednání bylo i dokonce výslovně zakázané dle § 1814 písm. h), neboť odkládá určení ceny díla až na dobu plnění, a podle písm. i), když umožňuje zvýšit cenu, aniž by skutečně měli žalovaní právo při podstatném zvýšení odstoupit. To, že uplatnění tohoto práva, bylo ve výše popsaných souvislostech zjevně šikanózní, a nepožívalo by tak právní ochrany podle § 8 o. z., tak již jen vše završuje. Žalobkyně ani v době, kdy dílo bylo dokončené, a strany podepisovaly dodatek [číslo] nepociťovala žádnou potřebu upravovat cenu, neřešila inflaci, doúčtovala toliko cenu do výše dle tohoto dodatku. Reálně tak sama inflace nebyla rozhodující, ani to, co se opravdu řešilo. Až, když žalovaní nárokovali sankci za alespoň ten úsek postihnutelného prodlení, který bylo možné opřít o sjednanou lhůtu, vystavila žalobkyně, a to v rozporu s textem ujednání, rovnou navyšující fakturu. Takto motivované právní jednání s cílem vykompenzovat si na úkor druhé strany její oprávněný nárok, je dle názoru soudu zjevným zneužitím práva, právě ve smyslu § 8 o. z., a kdyby nepředcházely dřívější důvody, nepřiznal by je s odkazem na toto ustanovení. I tento nárok včetně příslušenství tak byl zamítnut.

102. V řízení s ohledem na jeho výsledek byli až na nepatrnou část plně úspěšní žalovaní, kterým tak vzniklo podle § 142 odst. o. s. ř. právo na náhradu nákladů. Tyto jim proto byly přiznány. I když jde o manžele, nebyli žalováni společně a nerozdílně, tj. ani náklady takto soud nepřiznával dle § 140 odst. 1 o. s. ř., kdy podle postavení v řízení jim náklady náleží každému rovným dílem, a jejich náklady byly i shodné.

103. Konkrétně jsou pak náklady tvořeny odměnou za zastupování obou žalovaných advokátem, který věc převzal, a podal vyjádření ve věci (blanketní odpor, který odůvodnění neobsahoval, se neúčtuje), dále se zúčastnil jednání [datum] v délce přes dvě hodiny, jednání [datum] rovněž v délce přes dvě hodiny, a jednání [datum] rovněž nad dvě hodiny.

104. Náleží mu za ně odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 414 195 Kč sestávající z částky 7 984 Kč (80 % z plné hodnoty úkonu 9 980 Kč) za každý úkon uvedený výše, dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a. t., a to za každého ze žalovaných, kdy u společných úkonů při zastupování dvou osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu podle § 12 odst. 4 odměna snížená o 20 % Celkem se tak jedná o 2x 8 úkonů právní služby, a tedy částku 127 744 Kč.

105. K jednotlivým úkonům náleží paušální náhrada výdajů po 300 Kč, jako náhrada advokátových hotových výdajů, náležejících k jednotlivým úkonům právní služby podle § 13 odst. 4 a. t.. Při 2x 8 provedených úkonech celkem za oba žalované činí paušální náhrada dalších 4 800 Kč.

106. Z částek shora pak advokátu náleží i náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., a tedy z částek 127 744 Kč a 4 800 Kč, kdy DPH činí 27 834 Kč zaokrouhleno.

107. Náklady v celkové výši 160 378 Kč jsou splatné dle § 149 o. s. ř. k rukám advokáta, neboť žalovaní byli zastoupeni.

108. Žalobkyni pak s ohledem na výsledek řízení byly k náhradě uloženy i náklady státu, které v řízení vynaložil. Jedná se o svědečné přiznané [jméno] [příjmení] ve výši 966 Kč, na které má stát právo podle § 148 odst. 1 o. s. ř. K navrhované separaci těchto nákladů soud neshledal žádný důvod. Svědkyně řešila, stejně jako svědek [příjmení], za žalobkyni obchodní případ žalovaných. Žalovaní se snažili prokazovat, že oni si své povinnosti plnili, zatímco problémy byly na straně žalobkyně, a že ona byla s plněním smlouvy v prodlení, a jaký byl její postup. Návrhy pak činili k výzvě soudu před koncem prvního jednání ve věci, kdy nastala koncentrace řízení. To, že si svědkyně nakonec nic konkrétního nevybavila, nemůže předem nikdo vědět, a tedy ani podle toho od výslechu předem upustit.

109. Lhůty k plnění byly stanoveny jako základní zákonné pro peněžité plněné dle § 160 odst. 1 o. s. ř.