13 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4 070 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 070 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky ode dne 18. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 126 Kč, tuto k rukám advokáta žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně dne 27. 8. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, zahájila řízení, kde se domáhala úhrady zákonného příspěvku ve výši 3 770 Kč do garančního fondu [anonymizováno] za období od 28. 5. 2019 do 24. 7. 2019, tj. 58 dnů po 65 Kč, s tím, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za mimosoudní uplatnění ve výši dalších 300 Kč za 3. 10. 2019 zaslanou výzvu k úhradě příspěvku, doručenou 15. 10. 2019, kdy jeho splatnost nastala 17. 11. 2019, a proto od následujícího dne žalobkyně nárokovala i zákonný úrok z prodlení.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Výzvu si na zákonné doručovací adrese žalovaný nevyzvedl, a nereagoval nejen na ni, ale ani k věci samé, přestože mu po uplynutí úložní doby, byla zásilka vhozena do schránky.

3. Po skutkové stránce soud zjistil z kupní smlouvy ze dne 20. 5. 2019 předložené žalobkyní, že [anonymizována dvě slova] uzavřel se žalovaným tvrzeného dne kupní smlouvu, kterou žalovanému prodal automobil za sjednanou kupní cenu 10 000 Kč. Ze zprávy [stát. instituce], odboru dopravy, soud zjistil, že se jedná o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru 1 896 cm3 a v tvrzeném období byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla zapsán v Centrálním registru vozidel prodávající z kupní smlouvy. K úhradě dlužného příspěvku byl žalobkyní žalovaný vyzván doporučeným dopisem ze dne 3. 10. 2019, kdy tato zásilka byla dle sdělení pošty doručena žalovanému dne 15. 10. 2019. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě nejpozději do 30 dnů, kdy mu bylo osvětleno, za co je povinen uhradit příspěvek a jak vznikla jeho výše, rovněž mu byl vyčíslen náklad za uplatnění, a byl poučen o zákonné úpravě, jakož i možnostech doložit, že povinnost k úhradě nemá, a o tom, že v případě nesplnění povinnosti budou nároky vymáhány soudně. [jméno] žalobkyně poté ještě, a to doporučeně upomínala upomínkou ze dne 5. 2. 2020. Kromě této upomínky II předložila žalobkyně i upomínku I z 12. 12. 2019. Advokátka sepsala předžalobní upomínku také, jako doklad o jejím odeslání pak předložila soudu pouze printscreen ze systému [obec] [anonymizováno] pro sledování zásilek obsahující však jen číslo podané zásilky a postup jejího doručování, kdy z tohoto nelze dovodit, co a především kým, ale ani komu konkrétně bylo zasláno.

4. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Vlastnické právo k věci určené jednotlivě se dle § 1099 o. z. převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

5. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odst. 1, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel je stanovena ustanovením § 2 Vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., dále jen„ vyhláška“. V případě osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí podle § 2 odst. 1 písm. H) denní výše příspěvku 65 Kč.

6. Podle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše předmětných nákladů je stanovena dle § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč. Dle § 4 odst. 7 zákona musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

7. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný se dle výše uvedené kupní smlouvy stal dne 20. 5. 2019 vlastníkem předmětného vozidla, což předchází žalovanému období, a jen v registru zůstal prodávající z kupní smlouvy. Žalovaný pak ani netvrdil, ani neprokazoval, že by se před počátkem dlužného období, anebo kdykoliv v jeho průběhu vlastnictví vozidla zbavil. Byl tak ze zákona povinen mít za tvrzené období sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla. Jelikož ani netvrdil, ani neprokázal, že ji splnil, byl povinen uhradit žalovaný příspěvek i náklady mimosoudního vymáhání, a to nejpozději 14. 11. 2019, kdy tímto dnem skončila třicetidenní lhůta. Soud proto žalobkyni přiznal žalovanou jistinu v plném rozsahu.

8. Neuhrazením příspěvku se žalovaný podle § 1968 o. z. dostal následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje jejich výše, kdy sazba byla nárokována ke dni vzniku prodlení správně, a pokud o časový rozsah, zde bylo nárokováno méně, až od data pozdějšího.

9. Plně úspěšné žalobkyni náleží dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) náhrada nákladů řízení, které jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 126 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.

10. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokátky spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. [jméno] žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzývala, ostatně jí tak ukládá i samotný zákon, a má za to i přiznánu náhradu, kdy byl k dispozici s ohledem na doporučenou zásilku i doklad o odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Doporučeně pak odeslala i druhou upomínku ze dvou předložených. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátem, když tak už dříve žalobkyně sama, proto soud náhradu za tento úkon advokáta jako neúčelný nepřiznal.

11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.