13 C 437/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 795 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení 1 795 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> Předmětem řízení zahájeného dne 28. 5. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek do garančního fondu [anonymizováno] za období 23 dnů od 12. 5. 2018 do 3. 6. 2018 s tím, že žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód] s objemem motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Dále nárokovala 300 Kč za mimosoudní uplatnění příspěvku výzvou ze dne 1. 3. 2019, která byla žalovanému doručena 16. 3. 2019, a jelikož nezaplatil ve zde stanovené 30denní lhůtě, nárokovala i zákonný úrok z prodlení ode dne 16. 4. 2019 do zaplacení. Po skutkové stránce soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], odboru dopravy, že za tvrzené období byla v registru vozidel evidována vlastníkem a provozovatelem výše uvedeného vozidla paní [jméno] [příjmení]. Ze žalobkyní předložené kupní smlouvy bylo dále zjištěno, že paní [jméno] [příjmení] jako prodávající sice podepsala se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu na předmětné vozidlo, strany si ve smlouvě ale ujednaly výhradu vlastnického práva. To mělo přejít až uhrazením kupní ceny, ohledně které nic uvedeno není, nejen její částka, ale není podpisem smlouvy ani potvrzováno, že kupní cena byla vůbec uhrazena. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Vyhradí-li si dle § 2132 věty prvé o. z., prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny, a nikoliv že strany jsou povinny své povinnosti splnit současně, jak také stanoví § 2079 o. z. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odst. 1, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu. Podle odst. 2 § 4 tohoto předpisu se pak má za to, že osoba zapsaná v registru jako vlastník a jako provozovatel, jím je. Jde o tzv. vyvratitelnou právní domněnku, kdy může být prokázán opak, dokud se tam nestane, platí zápis. [příjmení] mohla být žalobkyně úspěšná s nároky, které v řízení vůči žalovanému uplatňovala, musela by v prvé řadě prokázat, že žalovaný ve tvrzeném období skutečně byl vlastníkem předmětného vozidla. Jestliže žalobkyně tvrdila, že vlastníkem vozidla je právě žalovaný, a že vlastnictví nabyl na základě předložené kupní smlouvy, musela by rovněž předložit i doklad prokazující, že kupní cena za vozidlo byla kupujícím zaplacena, a tedy vlastnictví na žalovaného přešlo. Jestliže se tak nestalo, žaloba musela být zamítnuta, kdy za situace kdy se žalobkyně k jednání nedostavila, a to i přes větší počet jejích věcí nařízených po sobě, nemohla být ani poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označené důkazů. Nemohlo být ani odročováno za tímto účelem, neboť s koncem prvního jednání ve věci nastala i zákonná koncentrace řízení a nově by již žalobkyně ani uvádět dříve známé skutečnosti nemohla. Kromě toho, že soud má zásadně rozhodovat již při prvním jednání a postupovat v řízení hospodárně, zákonná koncentrace neumožňuje, aby účastníci opožděně řešili základní náležitosti. Rozhodnutí neúčastnit se jednání pak jde k jejich tíži, kdy se tímto výhody poučení i přes právní zastoupení jinak udělovaného vzdávají. Provádění dalších důkazů by v daném případě bylo zcela nadbytečné, neboť by na řízení nemohly ničeho změnit. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byl plně úspěšný žalovaný. Ten by tak měl nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žádné náklady mu však nevznikly.