13 C 472/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 36 561,50 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky ode dne 16. 7. 2018 do zaplacení, to vše do jednoho týdne od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 12 283,40 Kč, tyto k rukám advokáta žalobce, rovněž do jednoho týdne od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce zahájil dne 20. 10. 2020 řízení o náhradu škody, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím. Tvrdil, že dne 19. 11. 2013 mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání [číslo jednací] ze dne 13. 11. 2013, vydané [stát. instituce], [anonymizováno] [územní celek], Územním odborem [obec], oddělením hospodářské kriminality, a to pro podezření ze spáchání zločinu pokusu pojistného podvodu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 210 odst. 2, odst. 5 písm. c), formou pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Vedené trestní řízení bylo skončeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne 21. 8. 2017, který nabyl právní moci dne 9. 9. 2017, kdy byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť v řízení nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán.

2. Žalobce dále uvedl, že dne 15. 1. 2018 prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil výše uvedený nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR v souladu s ustanovením § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., které mu doručení potvrdilo. Dále byla dne 21. 6. 2018 právnímu zástupci žalobce doručena žádost Ministerstva spravedlnosti ČR o doplnění uplatnění nároku, na kterou řádně reagoval, Ministerstvo spravedlnosti ČR však do podání žaloby žádost nijak nevyřídilo, a ani nezodpovědělo dotaz na stav řízení zaslaný právním zástupcem žalobce dne 15. 1. 2020.

3. Žalobce se tak žalobou domáhá konkrétně náhrady nákladů v trestním řízení, které vynaložil za obhajobu s tím, jak později doplnil, že dosud ani nezaplatil všechny právní služby, splácí je kvůli tíživé situaci po celou dobu se zpožděním, kdy v roce 2015 začal splácet odměnu obhájce účtovanou mu od roku 2014. Při jednání soudu pak konkretizoval úkony, které byly jeho obhájcem provedeny, a které již zaplatil, a jejichž úhrada je tak nárokována. V plném rozsahu uhradil 11 úkonů právní služby a režijních paušálů, i s daní, částečně pak ještě 12. úkon, uplatňuje tedy jen materiální škodu, od nemateriální újmy upustil.

4. Konkrétně se, jak vzhledem ke shora uvedenému upřesnil, domáhá náhrady za úkon převzetí a přípravy obhajoby advokátem ze dne 26. 11. 2013, účast advokáta při výslechu samotného žalobce v postavení obviněného dne 18. 12. 2013, účast advokáta při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne 20. 10. 2014, účast advokáta při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne 29. 10. 2014, účast při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne 8. 12. 2014, prostudování spisu dne 19. 1. 2015, účast advokáta při hlavním líčení dne 31. 8. 2015 v rozsahu dvou úkonů, neboť hlavní líčení přesáhlo dvě hodiny, účast advokáta při hlavním líčení dne 2. 11. 2015 a při hlavním líčení dne 29. 2. 2016, účast při hlavním líčení dne 9. 1. 2017, která všechna proběhla před Okresním soudem v Liberci a dále ještě nárokoval část úkonu za účast advokáta při hlavním líčení dne 4. 5. 2017, který nebyl dosud uhrazen v plném rozsahu a zaplaceno na něj bylo žalovaných 1 955,50 Kč.

5. Žalovaná potvrdila, že nárok na odškodnění u ní žalobce uplatnil 15. 1. 2018, byť v jiném rozsahu, součástí byla i nemateriální újma, a sdělila, že mimosoudní projednávání odškodnění ukončila stanoviskem z 9. 3. 2021, žádost shledala částečně důvodnou co do újmy nemajetkové. Potvrdila rovněž trestní řízení vedené se žalobcem, jakož i jeho zproštění pravomocně k 9. 9. 2017 s tím, že tyto skutečnosti nejsou sporné. Žalobce se domáhal mimosoudně vyšších nákladů za právní zastoupení, nedoložil ale žalované doklad o úhradě, pro což musela nárok jako nedůvodný celý zamítnout, kdy v řízení může být situace jiná a spíše z opatrnosti, jak uvedla, navrhla zamítnutí žaloby. Ani poté, co byly i doklady o úhradách žalované předloženy, a přes nesporný základ nároku, pokud jde o trestní stíhání ukončené zproštěním, kdy žalovaná sama mimosoudní žádost shledala částečně důvodnou a nemajetkovou újmu řešila, žalovaná stanovisko, aby byla žaloba zamítnuta, nezměnila s tím, že stanovisko již není možné přehodnotit. Protože nebyly dodány doklady o platbách, nezabývala se úkony, trestní spis vrátila. Závěrem toto podtrhla sdělením, že právní úkony co do jejich vykonání vůbec, i jejich účelnosti, činí tedy spornými, což nelze vyložit jinak, než že tedy popřela i to, že byly provedeny.

6. Soud provedl navržené a předložené důkazy, kdy z usnesení [číslo jednací] ze dne 13. 11. 2013, vydaného [stát. instituce], KŘP [územní celek], Územním odborem [obec], oddělením hospodářské kriminality, bylo zjištěno, že policie zahájila trestní stíhání žalobce tak, jak je tvrzeno. Dále pak z rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 3T 29/2015 ze dne 21. 8. 2017 bylo zjištěno, že soud žalobce zprostil, kdy jde o rozhodnutí okresního soudu, nebylo proti němu ani podáno odvolání, a dle trestního spisu, který byl připojen, je v právní moci.

7. Z trestního spisu uvedeného výše bylo dále dokazování doplněno listinami týkajícími se prováděných úkonů právní služby, které jsou předmětem řízení. Soud z něho zjistil, že žalobce udělil plnou moc obhájci tak, jak tvrdí, plná moc ze dne 26. 11. 2013 je v trestním spisu založena. Dle protokolu o výslechu obviněného byl při tomto úkonu dne 18. 12. 2013 přítomen obhájce, stejně tak se účastnil dle protokolu výslechu svědka [příjmení] dne 20. 10. 2014, dle protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení] se účastnil i dne 29. 10. 2014 tohoto úkonu a dle protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení] pak byl obhájce obviněného účasten i dne 8. 12. 2014 tohoto úkonu. Dle záznamu o prostudování spisu se advokát účastnil tohoto úkonu dne 19. 1. 2015. Dle protokolu Okresního soudu v Liberci se dne [datum] od 8:30 hod. konalo hlavní líčení, kterého se obhájce účastnil, a které skončilo v 11:35 hod, tedy přesáhlo (jako jediný z dosud uvedených úkonů) délku 2 hodin. Další hlavní líčení se dle protokolu za účasti obhájce konalo [datum], a dle dalšího protokolu se obhájce účastnil i hlavního líčení dne [datum], jak zachycuje protokol z tohoto dne. Dle protokolu z 9. 1. 2017 se obhájce účastnil hlavního líčení konaného v tento den, a dle protokolu sepsaného 4. 5. 2017 se účastnil v tento den rovněž hlavního líčení. Dle těchto protokolů žádné z těchto líčení již nepřesáhlo dobu dvou hodin.

8. Z výpisů úhrad provedených žalobcem na účet advokátní kanceláře bylo dále zjištěno, že žalobce v roce 2015, pod VS roku 2014, zaplatil dne 5. 3. 2015 částku ve výši 1 815 Kč, dne 26. 3. 2015 částku ve výši 2 528,50 Kč a dne 10. 7. 2015 pak částku ve výši 1815 Kč. V roce 2016 provedl další 4 úhrady, kdy 29. 2. 2016 provedl tři platby pod VS roku 2015, a to ve výších 7 260 Kč, a 2x 2 723 Kč, čtvrtá platba provedená 10. 5. 2016 ve výši 4 538 Kč již nesla VS roku 2016. V roce 2017 pak žalobce provedl dne 28. 2. 2017 platbu 908 Kč ještě pod VS roku 2016, a platbu 3 176 Kč již pod VS roku 2017, dne 23. 6. 2017 také pod VS roku 2017 zaplatil dalších 4 084 Kč, dalších 4 991 Kč uhradil pod VS roku 2017 dne 30. 10. 2017 Celkem tak žalobce provedl úhrady v žalované výši 36 561,50 Kč.

9. Z uplatnění nároku u [anonymizováno] datovaného 15. 1. 2018 dále vyplývá, že žalobce podal žádost o mimosoudní odškodnění, kde nárokoval na nákladech obhajoby 55 237 Kč za 17,5 úkonu právní služby po 2 300 Kč dle tarifu, 18 režijních paušálů po 300 Kč a DPH, a dále pak nemajetkovou újmu, jejíž výši ponechal na [anonymizováno]. Z potvrzení o přijetí vyplývá, že tentýž den byla žádost doručena [anonymizováno]. Z výzvy [anonymizováno] k doplnění žádosti soud dále zjistil, že žalobce byl sice vyzýván s datem 18. 6.2018 k doplnění, a to o speciální plnou moc a další, nikdo jej však nezval, aby doložil doklad o úhradě. Z doplnění žádosti vyplývá, že žalobce poskytl součinnost, a to, co bylo žádáno, s datem 30. 5. 2019 předložil. Dne 14. 1. 2020, resp. 15. 1. 2020 dle doručenky pak činí žalobce dotaz na stav řízení. Z vyřízení žádosti datované 9. 3. 2021 vyplývá, že se žalobkyně omluvila za nezákonné trestní stíhání, čímž má nemajetkovou újmu za vyřešenou, uhradit náklady obhajoby odmítla s tím, že nebyl předložen doklad o úhradě.

10. Po skutkové stránce tak soud uzavřel, že žalobce byl stíhán pro skutek, který nebylo prokázáno, že by se byl stal. V trestním řízení byl zproštěn rozsudkem soudu prvního stupně, který nebyl ani napaden odvoláním, a nabyl tak právní moci. Již na konci roku 2013, v časové v návaznosti na usnesení o zahájení trestního stíhání udělil žalobce plnou moc obhájci, který v řízení provedl všechny tvrzené úkony, za které je nyní nárokována náhrada. První platby účtoval obhájce v roce 2014, dále pak v letech 2015 2017, kdy trestní řízení trvalo. Žalobce začal splácet v roce 2015, kdy hradil na VS z roku 2014, v roce 2016 splácel rok 2015, a začal platit účty z roku 2016, ty doplácel ještě v roce dalším, naposledy pak v hradil v červnu 2017, tj. dříve než bylo řízení skončeno, a než se konalo srpnové hlavní líčení, kdy byl vyhlášen i rozsudek. Časově tak platby odpovídají probíhajícímu trestnímu řízení, a jejich sled koresponduje s tím, že žalobce, jak jeho advokát uváděl, se dostal do potíží, což při trestním řízení není nic neobvyklého, a dosud nemá ani vše uhrazeno. Celkem zaplatil 36 561,50 Kč, kdy po poslední platbě ještě řízení dále pokračovalo, a tedy nemohlo být ani zaplaceno vše, jak i uváděl žalobcův zástupce. Také s tím koresponduje to, že uplatňované náklady zastoupení byly v mimosoudní žádosti uvedeny vyšší, když i v žalobě jsou zmiňovány další úkony, které byly či mohly být provedeny, nicméně soud se zde jimi nezabýval, neboť nebyly (úhrada za ně) předmětem řízení. Žalobu v tomto řízení pak podával tentýž advokát, který byl i obhájcem v trestní věci, a tvrdil provedené úkony a dokládal platby na ně s tím, že jde o úhradu obhajoby v trestní věci. Žalovaná pak během prvního půl roku po podání mimosoudní žádosti vyzvala žalovaného k doplnění, nikoliv však dokladů o zaplacení, přestože právě s ohledem na jejich absenci nakonec tento nárok zcela odmítla uspokojit. Učinila tak až za probíhajícího řízení, kdy až po více jak třech letech na podanou žádost vůbec odpověděla, a ve vztahu k žalobci tedy postupovala nejen velice liknavě, ale i nepředvídatelně, když si vyžádala konkrétní další podklady k doplnění, následně však nárok odmítla pro absenci dokladu, o který ale vůbec nežádala.

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena jednak rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a jednak nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 tohoto zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Nárok na náhradu škody se podle § 14 odst. 1 zákona uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (tj. u [stát. instituce]) a toto uplatnění je podle § 14 odst. 3 podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Z citovaných ustanovení vyplývá, že podmínkou nároku na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb. je pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V daném případě jde u žalobce o usnesení o zahájení trestního stíhání, které je nutné hodnotit jako rozhodnutí nezákonné, když žalobcovo trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem a byl obžaloby zproštěn. Žalobce rovněž splnil podmínku, aby tímto rozhodnutím vzniklou škodu mohl uplatnit u soudu, neboť jej dříve uplatnil u [stát. instituce]. Má tedy nárok, aby mu byla způsobená újma přiznána v soudním řízení.

15. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 3 jsou součástí nákladů řízení náklady zastoupení, které zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, konkrétně jde o vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ a.t.“ 16. Podle tohoto předpisu žalobce náhradu nárokoval, kdy činěné úkony v trestním řízení prováděl jediný obhájce, a jde o zcela běžné a standardní úkony obhajoby, která pak byla úspěšná a vedla ke zproštění žalobce. Podle tohoto předpisu se jedná o úkony podle § 11 odst. 1 a. t., konkrétně písm. a), pokud jde o převzetí a přípravu obhajoby, dle písm. e), pokud jde o účast obhájce při prováděných vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, dle písm. f) v případě prostudování spisu po skončení vyšetřování, a dle písm. g) v případě účasti při jednání soudu, a to za každé dvě započaté hodiny takové účasti. Všechny úkony učiněné obhájcem žalobce, které byly nárokovány, jsou úkony zastoupení tímto předpisem předvídané a zde zakotvené. Ke každému z nich pak přísluší náhrada advokátových hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. po 300 Kč. Kdy obě položky se v případě doloženého plátcovství DPH dle § 14a a. t. zvyšují o tuto daň.

17. Výše hodnoty samotného jednoho úkonu je odvislá v případě obhajoby v trestním řízení dle § 10 odst. 3 a. t. od horní hranice trestu odnětí svobody, který může být uložen, a tedy v tomto případě je tarifní hodnotou, ze které se hodnota úkonu vypočte, částka 30 000 Kč dle písm. c), neboť pro zločin pokusu pojistného podvodu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 210 odst. 2, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku je stanovena sazba nad pět let, ale do deseti let, zde je až osm let konkrétně. Hodnota úkonu dle § 7 bod 5 a. t. pak činí z dané tarifní hodnoty nárokovanou částku 2 300 Kč.

18. Žalobce nárokoval úkonů v plné výši spolu s režijními paušály a daní celkem 11, v rozsahu částečné platby na úkon 12. pak částku nižší, než je plná hodnota samotného úkonu bez DPH. Z trestního spisu vyplývá, že všechny tvrzené úkony obhájce žalobce skutečně provedl, kdy žádný z nich nelze označit za neúčelný. I když žalovaná takovou myšlenku v rámci obrany„ vše je sporné“ předestřela, konkrétně k tomu žádná tvrzení neuvedla, v čem by ona neúčelnost měla spočívat, a kterého úkonu se týkat, kdy tuto vágní námitku jako součást nekonkrétní destruktivně vedené obrany žalované soud shledal účelovou a nepodloženou. Žalobce prokázal, že obhajoba v žalovaném rozsahu byla provedena, a že zde vznikly náklady vyšší, než které jsou v tomto řízení uplatňovány, když žalobce se domáhal jen částek dosud uhrazených. Ustanovení, podle kterého takové náklady přísluší, je definuje jako určitý paušál, vypočtený dle předpisu, neboť není primárně rozhodné, zda měl žalobce s obhájcem dohodu jinou, vynaložené náklady se nahrazují podle § 31 odst. zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů právě podle advokátního tarifu.

19. Dle výše citovaných ustanovení advokátního tarifu jde v případě 11 úkonů o částku 25 300 Kč, k nim náležející režijní paušály činí dalších 3 300 Kč, s DPH jde o 34 606 Kč, a s částečnou platbou na 12. úkon ve výš 1 955,50 Kč se jedná o žalovanou částku. Žalobce doložil, že tuto částku postupně v průběhu trestního řízení již i obhájci uhradil, a v žalovaném rozsahu mu tak nepochybně vznikl nárok na náhradu škody podle § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Soud mu ji proto jako důvodnou také přiznal.

20. Lhůta, během které byla žalovaná povinna dokončit mimosoudní odškodňovací fázi řízení, a měla tedy možnost bez následků plnit dobrovolně, činí 6 měsíců. Ty uplynuly dne 15. 7. 2018. Dnem následujícím se žalovaná ocitla ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) v prodlení, a v takovém případě dle § 1970 o. z. náleží žalobci i úrok z prodlení dle prováděcího předpisu. Tím je vládní nařízení č. 351/ 2013 Sb., podle jehož § 2 činí zákonný úrok ročně součet repo sazby ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí vzniku prodlení a 8 %. V této výši jej proto soud přiznal, a to podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb., který odkazuje na subsidiární použití občanského zákoníku tam, kde zákon samotný úpravu vztahů při poskytování odškodnění neobsahuje.

21. V řízení byl plně úspěšný žalobce, kterému tak vzniklo podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) právo na náhradu nákladů, které mu byly soudem přiznány. Konkrétně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 829 Kč a odměnou za zastupování advokátem, který věc převzal, podal žalobu a zúčastnil jednání ve věci.

22. Náleží mu za poskytnuté úkony odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 a. t. z tarifní hodnoty ve výši žalované částky, kdy hodnota úkonu tak činí 2 580 Kč za každý úkon uvedený výše, dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a. t. Celkem se tak jedná 7 740 Kč.

23. K jednotlivým úkonům náleží paušální náhrada výdajů po 300 Kč, jako náhrada advokátových hotových výdajů, náležejících k jednotlivým úkonům právní služby podle § 13 odst. 4 a. t. a tedy dalších 900 Kč.

24. Z částek shora pak advokátu náleží i náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., a tedy z částky 8 640 Kč, kdy DPH činí 1 814,40 Kč. Za právní služby jde celkem o částku 10 454,40 Kč.

25. Náklady v celkové výši 12 283,40 Kč jsou splatné dle § 149 o. s. ř. k rukám advokáta, neboť žalovaný byl zastoupen. Nárokovaný další úkon za žalobcem podanou žádost o odškodnění, který k náhradě žalobce v tomto řízení rovněž uplatnil, přiznat nelze, neboť to vylučuje předpis, podle kterého je v tomto řízení postupováno, svou speciální úpravou. Zákon č. 82/1998 Sb. ve svém § 31 odst. 4 výslovně řeší otázku nákladů spojených s povinným předsoudním uplatněním nároků u příslušného úřadu a to tak, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

26. Lhůty k plnění, jak pro samotný nárok, tak náhradu nákladů pak soud postupem dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem prodloužil, a to ze základní lhůty 3 dny pro peněžité plnění, kdy žalovaná s ohledem na technickoorganizační podmínky výplaty ze státního rozpočtu žádala o lhůtu 15 dnů. K tomu je nutno uvést, že i když proces výplaty je u organizačních složek státu o něco technicky náročnější, jde o zadání příkazu k úhradě obdobně jako u jiných subjektů. Za situace, kdy pro převod ČNB vyžaduje dva dny, a žalovaná již od vyhlášení rozsudku ví, o jaké částky se jedná, je týdenní lhůta pro realizaci dostačující.