13 C 485/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 2 500 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ode dne 5. 2. 2019 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Předmětem řízení zahájeného dne 14. 2. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek celkem 2 500 Kč do garančního fondu ČKP za období od 16. 1. 2018 do 13. 4. 2018, tj. 88 dnů po 25 Kč, kdy žalovaný coby provozovatel motocyklu se zdvihovým objemem válců motoru nad 500 cm3, rg. zn. [číslo registrační značky], [VIN kód], číslo technického průkazu [číslo technického průkazu], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za mimosoudní uplatnění ve výši dalších 300 Kč za 21. 12. 2018 zaslanou výzvu k úhradě příspěvku, doručenou 5. 1. 2019, kdy jeho splatnost nastala 4. 2. 2019, proto od následujícího dne žalobkyně nárokuje i zákonný úrok z prodlení.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Výzvu si na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Po skutkové stránce soud zjistil ze zprávy Magistrátu města Liberec, odboru dopravy, že v tvrzeném období byl vlastníkem a provozovatelem předmětného motocyklu evidován nikoliv žalovaný, ale [jméno] [příjmení]. Ze žalobkyní předložené kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2017, bylo dále zjištěno, že žalovaný uzavřel tvrzeného dne kupní smlouvu s [jméno] [příjmení], kterou byl žalovanému prodán motocykl za sjednanou kupní cenu 80 000 Kč. Strany si ve smlouvě ujednaly výhradu vlastnického práva, a tedy, že vlastnické právo k motocyklu přechází na kupujícího až uhrazením celé kupní ceny. Ze žalobkyní předloženého dopisu ze dne 6. 9. 2018, sepsaného původním vlastníkem motocyklu a adresovaného žalobkyni, bylo dále zjištěno, že celá kupní cena za předmětný motocykl byla uhrazena dne 24. 7. 2018, kdy k tomuto byl rovněž předložen i přehled provedených transakcí, kde jsou uvedeny příchozí platby za měsíc květen a červen roku 2017, každá po 5 000 Kč a dále platba právě z července roku 2018 ve výši 70 000 Kč. Všechny tyto platby jsou vedené pod stejným VS, které je shodné s rodným číslem žalovaného, jako kupujícího.

4. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odst. 1, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu. Podle odst. 2 § 4 tohoto předpisu se pak má za to, že osoba zapsaná v registru jako vlastník a jako provozovatel, jím je. Jde o tzv. vyvratitelnou právní domněnku, kdy může být prokázán opak, dokud se tam nestane, platí zápis.

5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Vyhradí-li si dle § 2132, věty prvé o. z., prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny, a nikoliv že strany jsou povinny své povinnosti splnit současně, jak také stanoví § 2079 o. z.

6. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný se vlastníkem motocyklu nestal již uzavřením kupní smlouvy, nýbrž až uhrazením, resp. doplacením poslední části kupní ceny, a tedy 24. 7. 2018, když toto plyne ze žalovanou předložené kupní smlouvy a dokladů o splátkách na kupní cenu. Nepodařilo se jí tedy vyvrátit, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, naopak prokázala, že za dané období byl plně v souladu s tím, že sice byla uzavřena kupní smlouva, ale okamžik přechodu vlastnictví byl posunut, a to až za tvrzené dlužné období. Jelikož v něm tak nebyl vlastníkem žalovaný, ale stále ještě původní vlastník, nebylo povinností žalovaného, ale [jméno] [příjmení], mít za tvrzené období sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem výše uvedeného motocyklu. Žalovaný tak v tomto řízení není pasivně legitimován, a žaloba proti němu jako nedůvodná byla zamítnuta.

7. Soud ve věci nenařizoval jednání, neboť skutkový stav byl plně objasněn předloženými listinami, a žalobkyně neuspěla ne proto, že by ve věci dostatečně netvrdila, nebo neoznačila důkazy, ale proto, že důkazy jednoznačně vyvrátily, že by proti žalovanému za tvrzené období měla uplatněný nárok. Za tohoto stavu by nařízení jednání na věci nemohlo nic změnit, toliko by zvýšilo náklady obou stran, které pak s rozhodnutím bez jednání souhlasily, postup by proto byl nehospodárný.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byl plně úspěšný žalovaný. Ten by tak měl nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady mu však nevznikly.