13 C 488/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem nám. titul E. jméno 1/1, PSČ obec a číslo - obec o zaplacení částky 8 400 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalovanému č. 1 rozsudkem pro uznání <b>I. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky ode dne 20. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 4 756 Kč, tuto k rukám advokátky žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení zahájeného dne 30. 3. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zaplacení částky 8 400 Kč za náklady zásahu [název] [anonymizována dvě slova] [územní celek] při odstraňování následků dopravní nehody, kterou dne 26. 3. 2018 ve 22:55 hodin způsobil žalovaný č. 1 vozidlem žalovaného č. 2 [značka automobilu], rg. zn. [číslo registrační značky] [číslo], které nemělo povinné pojištění odpovědnosti, na dálnici č. [označení ], konkrétně na 43,29 km ve směru na [město] k. ú. [obec]. Žalovaný č. 1 řídil bez řidičského oprávnění a pod vlivem alkoholu, kdy z místa nehody odešel, aniž by nehodu nahlásil, do odstaveného vozidla nabouralo následně další. Žalovaný č. 2 je vlastníkem a provozovatelem vozidla. Při odstraňování následků dopravní nehody zasahoval hasičský záchranný sbor, kterému [právnická osoba] řešící tuto pojistnou událost vyplatila 16 800 Kč za náklady celého zásahu, a následně uplatnila vůči žalobkyni nárok ve výši 50 % z vyplacené částky. Tuto částku žalobkyně pojišťovně uhradila, žalované pak vyzvala dne 20. 3. 2019 k její náhradě do 19. 4. 2019, a jelikož žalovaní neuhradili, nárokuje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího do zaplacení.

2. Soud ve věci vydal dne 18. 5. 2020 elektronický platební rozkaz, jehož součástí byla i výzva k vyjádření dle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), aby se žalovaní ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy vyjádřili k žalobě, kdy byli i poučeni o následcích nesplnění této výzvy podle odst. 5 § 114b o. s. ř. Elektronický platební rozkaz byl žalovanému č. 1 doručen do vlastních rukou, což stvrdil svým podpisem na doručence dne 22. 7. 2020. Jelikož se však nepodařilo řádně doručit elektronický platební rozkaz i žalovanému č. 2, soud tento elektronický platební rozkaz svým usnesením ze dne 6. 10. 2020 zrušil.

3. Žalovanému č. 1 však i přes zrušený elektronický platební rozkaz plynula lhůta 30 dnů k vyjádření dle § 114b o. s. ř. Lhůta uplynula marně, neboť žalovaný č. 1 v této lhůtě žádné vyjádření nedoručil, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom případně brání. Soud proto v souladu s poučením, kterého se žalovanému č. 1 dostalo, rozhodl bez dalšího ve vztahu k němu rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť nečinnost žalovaného č. 1 zakládá fikci, že nárok, který je proti němu uplatňován, uznává. Povaha věci pak umožňuje takové rozhodnutí, kdy se nejedná dle odst. 2 o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, tedy o věc, kde by účastníci nemohli s předmětem sporu smluvně nakládat, a to jak ohledně samotné jistiny, tak jejího příslušenství z titulu prodlení. Nic nebrání ohledně těchto nároků účastníkům v tom, aby tyto řešili dohodou, tj. lze o nich uzavřít i smír a tedy je i nečinností uznat jako v tomto případě. Podle odst. 4 § 153a o. s. ř. nemuselo být pro vydání rozsudku pro uznání nařízeno jednání a došlo pouze k vyhlášení rozsudku dle § 156 odst. 1 o. s. ř., žalovaného č. 1 tedy soud nejen nepředvolával, ale ani nevyzýval ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání.

4. Protože ve vztahu k žalovanému č. 2, který nárok neuznal, bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval ho soud, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Výzvu si žalovaný č. 2 na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. Soud tak rozhodl bez jednání, toliko rozsudek veřejně vyhlásil, a to ve vztahu k oběma žalovaným.

5. Po skutkové stránce soud zjistil ze záznamu Policie České republiky o dopravní nehodě ze dne 27. 3. 2018, doplněného dne 3. 4. 2018, že osobním vozidlem [označení vozidla], rg. zn. [číslo registrační značky] [číslo], řízeným žalovaným č. 1, byla dne 26. 3. 2018 v 22:55 hod. způsobena dopravní nehoda na dálnici [označení], na 43,249 km ve směru z [obec] do [obec]. Vozidlo řídil bez platného řidičského oprávnění, kdy bylo zjištěno, že nikdy ani nebyl jeho držitelem, a pod vlivem alkoholu, kdy nepřizpůsobil rychlost, ve smyku narazil do svodidel, a z místa nehody odešel bez jejího nahlášení, vozidlo ponechal přetočené v levém jízdním pruhu, zadržen a přivezen zpět na místo byl následně policejní hlídkou, která provedla i dechovou zkoušku. Do vozidla narazilo po jeho opuštění nákladní vozidlo rg. zn. [číslo registrační značky] [číslo], řízené [jméno] [příjmení], které nepřizpůsobilo rychlost rozhledové vzdálenosti, a byl k němu předložen doklad o povinném pojištění u [právnická osoba] Policií bylo rovněž zjištěno, že vlastníkem vozidla [označení vozidla] je žalovaný č.

2. Z výpisu z databáze pojistných smluv dále plyne, že povinné pojištění k vozidlu [označení vozidla] bylo ještě před nehodou ukončeno, pojistníkem naposledy, jakož i vlastníkem a provozovatelem vozidla, byl zapsán žalovaný č. 2.

6. Z vyúčtování zásahu [název] [anonymizována dvě slova] [územní celek] vyplývá, že za nehodu ze dne 26. 3. 2018, které se účastnilo vozidlo rg. zn. [číslo registrační značky] [číslo], vyúčtoval [právnická osoba] částku 16 800 Kč za 3 hodiny zásahu. Z připojené zprávy o zásahu ev. [číslo] soud zjistil, že hasičský sbor dne 26. 3. 2018 ve 23:08 hod zasahoval u celkem 2 po sobě jdoucích nehod, kdy řidič prvního vozidla narazil do svodidel a následně do tohoto vozidla narazil řidič druhého vozidla, zásah byl ukončen v 01:48 hod. Z likvidační zprávy č. [číslo] [rok] [číslo] vyplývá, že vyúčtovaná částka byla následně vyplacena ze strany pojišťovny dne 29. 5. 2018, o čemž pojišťovna hasičský sbor informovala dopisem z téhož dne, který byl rovněž předložen.

7. Z dopisu„ Uplatnění práva na regresní náhradu škody“ ze dne 18. 12. 2018 bylo zjištěno, že Generali pojišťovna a. s odkazem na to, že v rámci své pojistné události vážící se k vozidlu rg. zn. [číslo registrační značky] [číslo] uhradila celé náklady hasičského zásahu ve výši 16 800 Kč při dopravní nehodě dne 26. 3. 2018 s vozidlem [číslo registrační značky] [číslo], které nebylo pojištěno, vyzvala žalobkyni, aby z garančního fondu při spoluvině [celé jméno žalovaného] na této nehodě, proplatila jednu polovinu zásahu. V příloze poskytla podklady k likvidaci události. Provedení požadované úhrady žalobkyní dne 21. 2. 2019 bylo doloženo výpisem„ detaily transakce pro závazek [číslo]“, kde byly použity bankovní údaje včetně variabilního symbolu dle výzvy [právnická osoba]

8. Z listiny nazvané„ Uplatnění práva na náhradu plnění“ ze dne 20. 3. 2019 vyplývá, že žalobkyně uplatnila vůči oběma žalovaným nárok na náhradu plnění v celkové výši 8 400 Kč, kdy je vyzvala k úhradě do 19. 4. 2019. Žalovanému č. 2 bylo marně doručováno dne 21. 3. 2019, kdy zásilka byla následně uložena do 5. 4. 2019, a jelikož si žalovaný zásilku nepřevzal, byla vrácena odesílateli. Upomínku pak sepsala, aniž by bylo doloženo odeslání, v zastoupení žalobkyně [právnická osoba] v květnu a červnu roku 2019, předložena byla i předžalobní výzva advokátky datovaná 24. 2. 2020, ke které byla pod označením podací arch připojena tabulka o jednom řádku, bez potvrzení o předání k poštovní přepravě.

9. Po právní stránce žalobkyně v řízení uplatnila nárok vyplývající z § 24 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o odpovědnosti“), kdy podle odst. 2 písm. b) tohoto zákona poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. Touto výplatou pak podle § 24 odst. 9 zákona o odpovědnosti žalobkyni vzniká nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč, a jsou-li splněny podmínky dle § 10, pak bez omezení. Vůči pohledávce žalobkyně jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit.

10. Podle § 10 odst. 1 zákona o odpovědnosti má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný, podle písm. c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, podle písm. g) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, a pokud podle písm. i) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Rovněž toto platí podle písm. j) ve vztahu k osobě, která v takových případech, tedy osobě bez oprávnění či pod vlivem předala řízení.

11. Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

12. Žalobkyně v řízení prokázala, že vyplatila částku 8 400 Kč za zásah hasičského sboru při dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný č. 1 vozidlem, jehož provozovatelem a vlastníkem je evidován žalovaný č.

2. Ten ani netvrdil, ani neprokazoval, že by vlastníkem a provozovatelem nebyl, stejně tak netvrdil a neprokázal, že by v době dopravní nehody měl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Žalobkyni tak za něho vznikla povinnost plnit z garančního fondu, a to bez omezení, neboť předal vozidlo osobě bez řidičského oprávnění. Byly zde tedy splněny podmínky pro solidární neomezenou odpovědnost žalovaného č. 2 se žalovaným č. 1, který nárok uznal, pokud plnění žalobkyně, a to ve výši, v jaké plnila, vyplatit musela.

13. Nárok na náhradu za zásah hasičů, který byl v řízení prokázán v rozsahu celkem 3 započatých hodin, vyplývá z § 44 odst. 1 zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, dále jen„ zákon HZS“). Podle tohoto ustanovení se hasičskému záchrannému sboru kraje uhradí náklady při jeho zásahu u dopravní nehody, a to dle odst. 2 za každou započatou hodinu zásahu paušální částkou, kterou stanovuje vláda nařízením dle zmocnění v odst. 8 téhož ustanovení. Podle § 51 odst. 6 zákona o HZS se do doby jeho přijetí použije částka stanovená úpravou k 31. 12. 2015, kterou je jinak zrušené nařízení vlády č. 263/2013 Sb., o paušální výši úhrady nákladů zásahu, a které stanovilo za každou započatou hodinu zásahu 5 600 Kč. V případě tří započatých hodin jde tedy o částku 16 800 Kč celkem.

14. V řízení bylo prokázáno, že polovinu této částky vyplatila žalobkyně pojišťovně, u které bylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti druhého vozidla, které nabouralo do vozidla žalovaného č. 2, s nímž havaroval žalovaný č. 1, a zanechal je na místě nehody. Tato pojišťovna jako pojistitel vyřídila celou pojistnou událost a uhradila škodu nejen za svého pojištěného, ale v rámci vyřizování pojistné události, kdy poškozeným byl hasičský sbor, mu nahradila celý zásah, který souvisel s oběma nehodami. Splnila tak i funkci osoby pověřené vyřízením případu a vyplacením plnění, předpokládanou v § 24 odst. 9 zákona o odpovědnosti, kdy žalobkyně vyřízením události jinak pověřuje některou z pojišťoven, když sama nedisponuje aparátem určeným k likvidaci škodních událostí, toto zadává, a má tedy i ze zákona nárok na výdaje, o které se takto vyřízení zvyšuje. Ty žalovaní v tomto případě ušetřili, když událost byla vyřizována takto společně a [právnická osoba] na těchto nákladech tedy nic neuplatňovala, pouze náklady za samotný hasičský zásah.

15. Částka 16 800 Kč tedy hasičskému sboru dle výše citovaných ustanovení musela být uhrazena, kdy nastalé situaci odpovídá, že každému z viníků obou nehod byla k náhradě stanovena její polovina. Pokud by žalovaný č. 2 měl řádně uzavřené povinné pojištění jím provozovaného vozidla, i za něho by plnila jeho pojišťovna, a uhradila polovinu hasičského zásahu spojeného s oběma nehodami, případně pak s ohledem na specifika případu řešila jeho regres. Tím, že žalovaný č. 2 nesplnil svou povinnost provozovatele mít povinné pojištění, byla za něho povinna plnit právě žalobkyně.

16. Žalobkyně tedy prokázala, že částku 8 400 Kč uhradila důvodně, kdy žalovaného č. 2 k plnění vyzvala, a to ve lhůtě do 19. 4. 2019, kdy mu poskytla časový prostor ze své vůle navíc, neboť podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) by mohla požadovat plnění ihned, a žalovaný by byl povinen plnit bez zbytečného odkladu poté. Na tom nic nemění to, že si zásilku nevyzvedl, neboť toto jde k jeho tíži.

17. Počátek prodlení, resp. i nárok na celé žalované příslušenství žalovaný č. 1 uznal, žalovaný č. 2 se pak do prodlení dostal, jakmile řádně a včas neuhradil ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. V takovém případě dle § 1970 o. z. má žalobkyně nárok na úrok z prodlení dle prováděcího předpisu. Tím je vládní nařízení č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 činí zákonný úrok ročně součet repo sazby ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí vzniku prodlení a 8 %. Protože žalobkyně uplatňuje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy nárokuje co do časového rozsahu méně, než kolik by ve skutečnosti mohla (až po uplynutí žalobkyní stanovené lhůty), soud tak přiznal i vůči žalovanému č. 2 nejen žalovanou jistinu, ale i nárokované příslušenství v uplatněné výši.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení plně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, a odměnou za zastupování žalobkyně advokátkou, která věc převzala a podala žalobu. Náleží jí tak odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 400 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t.. Ke každému z úkonů pak náleží paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 3 000 + 600 Kč. Z částek kromě soudního poplatku pak advokátce náleží i náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., a tedy z částky 3 600 Kč, kdy DPH činí dalších 756 Kč Náklady v celkové výši včetně soudního poplatku 4 756 Kč, jsou splatné dle § 149 o. s. ř. k rukám advokátky, neboť žalobkyně je zastoupena. Společné náklady se dle § 141 odst. 1 platí podle poměru účastenství na věci, tedy společně a nerozdílně.

19. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokátky spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby, jak vyžaduje § 142a o. s. ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Výzvu sice předložila, doklad o odeslání a tedy předání k poštovní přepravě, však nikoliv. Namísto něho byla soudu zaslána toliko tabulka o jednom řádku, bez potvrzení o přijetí zásilky do přepravy, vyhotovená patrně samotnou advokátkou, kde si i uvedla číslo zásilky. Přestože soud na toto výslovně upozornil a vyzval žalobkyni, aby doložila, že zásilku skutečně odeslala (nikoliv doručila), kdy i poukazoval na to, že předložená nepotvrzená tabulka žalobkyně nestačí a nedokládá odeslání, odkázala žalobkyně opět na tuto tabulku a doplňovala sledování zásilky čísla, které si v tabulce uvedla. Ani ke zcela konkrétní výzvě soudu tedy nedoložila, že by předžalobní výzvu skutečně odeslala. Jí sledované číslo je ono číslo, které si sama do své nepotvrzené tabulky zapsala, tj. nelze dovodit, že jde o odeslanou zásilku žalovanému. Pokud by tuto tabulku žalobkyně předložila v kterémkoliv jiném řízení, nelze to zjistit, když tabulku bez potvrzení o odeslání vyhotovuje jen ona sama, a předání k přepravě včetně údajů adresátu nijak potvrzeno není. Bez odeslání pak takový úkon nemůže splnit ani svou funkci, odměnu za něj proto soud nepřiznal. Výjimečně však dle odst. 2 § 142a o. s. ř. i tak přiznal ostatní náklady řízení, neboť žalovaní zůstali pasivní, ani po zaslání žaloby soudem nereagovali, a tedy by na věci ani předžalobní výzva, řádně odeslaná, nemohla nic změnit. Svůj účel, umožnit vyhnout se soudnímu řízení, by nemohla splnit.

20. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.