13 C 530/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 271 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 513 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši dalších 32 Kč při sazbě 10 % ročně od 7. 12. 2019 do 22. 7. 2020, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně co do dalších 758 Kč na jistině a co do dalších 48 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Předmětem řízení zahájeného dne 22. 7. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně dlužné pojistné za období od 22. 8. 2019 do 6. 12. 2019 včetně ve výši 1 271 Kč z pojistné smlouvy uzavřené se žalovaným dne 22. 8. 2014 pod [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [označení vozidla] [anonymizováno] rg. zn. [číslo registrační značky] [číslo]. Tvrdila, že roční pojistné činilo 1 765 Kč a pro pojistné období od 22. 8. 2019 došlo k úpravě na částku 2 316 Kč ročně. Předmětem řízení dále žalobkyně učinila 600 Kč jako náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, konkrétně 2 x 300 Kč za zaslanou upomínku a pokus o smír. Ode dne 7. 12. 2019 do 22. 7. 2020 pak nárokovala žalobkyně i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 80 Kč.

2. Žalovaný při nařízeném jednání uvedl, že s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasí, neboť smlouvu s žalobkyní vypověděl, doklad prokazující odeslání výpovědi, či kopii samotné výpovědi však nemá a nemá k dispozici ani následnou emailovou komunikaci s žalobkyní, která v ní na jeho výpověď reagovala. Žalovaný potvrdil, že uzavřel samotnou pojistnou smlouvu, odmítl však, že by došlo navýšení pojistného, či že by měl platit ještě cokoliv jiného než pojistné. Během trvání smlouvy mu pravidelně docházely jen složenky na úhradu pojistného v přibližné výši 1 800 Kč a nic jiného placeno být nemělo.

3. Po skutkové stránce soud zjistil z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 22. 8. 2014, podepsané oběma účastníky, že strany sjednaly pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značky [označení vozidla], [registrační značka]. Pojištění bylo ujednáno s počátkem ode dne 22. 8. 2014. Celkové roční pojistné činilo 1 765 Kč, splatné bylo ročně.

4. Z dopisu ze dne 18. 6. 2019 týkajícího se zvýšení pojistného, soud zjistil, že žalobkyně sepsala oznámení, že pro následující pojistné období žalovanému zvyšuje výši ročního pojistného na částku 2 316 Kč ročně. Že by se toto oznámení a kdy dostalo do jeho dispozice, z dopisu nevyplývá a žalobkyně k tomu nedoložila žádný doklad, kterým by bylo prokázáno, že se dopis do dispozici žalovaného vůbec kdy dostal. I v samotném textu se pak odkazuje na zákonnou úpravu s tím, že doručením běží žalovanému měsíční lhůta, aby navýšení případně odmítl, a pojištění tak zaniklo.

5. Žalobkyně dále sepsala upomínku ze dne 14. 10. 2019, ve které žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 2 615 Kč Sazebník, kterým mají být stanové nárokované poplatky, není podepsán žalovaným, stejně tak jako všeobecné pojistné podmínky. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.

6. Problematika pojistných smluv je upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o.z.“, konkrétně se jedná o ustanovení § 2758 a násl. Pojistnou smlouvou se dle § 2758 o.z. pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Dle § 2786 o. z. lze výši pojistného upravit, nový výše však musí být oznámena alespoň dva měsíce před splatností a pojistník má měsíc na to, aby s novu výší vyslovil nesouhlas. V případě tzv. povinného ručení je dále nutno aplikovat především zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění, dle něhož pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem (§ 3 odst. 1 zákona). Stranám samozřejmě nic nebrání, aby si v rámci své smluvní volnosti v rámci smlouvy sjednaly další nároky.

7. Žalobkyně prokázala uzavření pojistné smlouvy a tedy i původní výši pojistného, což potvrdil i žalovaný, avšak již neunesla břemeno důkazní k prokázání skutečnosti ohledně zvýšení pojistného. Kdy a zda vůbec byl žalovaný seznámen s novou výší a zda mu tedy uplynula lhůta, během které mohl vyslovit nesouhlas, nebylo v řízení nijak doloženo. Soud proto vycházel z původně ujednané výše pojistného. Žalovaný pak v řízení neprokázal, že by smlouvu ukončil dříve, před žalovaným obdobím, případně, že by smlouva zanikla jinak. Za tvrzenou dobu tak bylo na místě přiznat žalobkyni odpovídající poměrnou část nezvýšeného pojistného.

8. Při sjednaném ročním pojistném připadá na jeden den po zaokrouhlení částka 4,84 Kč, a tedy má žalobkyně za žalované období čítající 106 dnů nárok na zaplacení pojistného ve výši 513 Kč. Co do částky 513 Kč tak nebyl důvod jí včetně zákonného úroku, který mohla nárokovat již od 23. 8. 2019 a nárokuje tak co do časového nároku méně, nevyhovět. Na úroku při sazbě 10 % p. a. se jedná o dalších 32 Kč, které tak byly přiznány za období od 7. 12. 2019 do 22. 7. 2020. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když nezaplacením k datu splatnosti, ke kterému se pak stanoví i rozhodná sazba, se podle § 1968 o. z. dostal žalovaný do prodlení a žalobkyně tak má na něj nárok dle § 1970 o. z.

9. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba včetně příslušenství zamítnuta, když nebylo prokázáno, že by se žalovaný jako spotřebitel skutečně smluvně k úhradě vyššího pojistného, či k poplatkům, které žalobkyně nárokuje, zavázal, kdy to, že jsou přehledy poplatků někde dostupné k nahlédnutí, k jejich ujednání se spotřebitelem nepostačuje. Že by žalobkyně pak jednostranně řádně zvýšila pojistné, neprokázala.

10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Větší úspěch měl žalovaný a měl by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.