13 C 559/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalobce , datum narození trvale bytem adresa žalované a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalované a žalované obě zastoupeny advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobce o snížení výživného <b>I. Výživné na žalovanou [číslo] [celé jméno žalobce], kterým bylo žalobci uloženo přispívat na její výživu naposledy částkou 2 650 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2021 snižuje na částku 200 Kč měsíčně a s účinností od 1. 7. 2021 se povinnost žalobce přispívat žalované [číslo] výživným zcela ruší.</b> <b>II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhá snížení výživného na žalovanou [číslo] [celé jméno žalobce] za období od 13. 11. 2019 do 31. 3. 2020, zcela zamítá.</b> <b>III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> <b>IV. Výživné na žalovanou [číslo] [celé jméno žalované], kterým bylo žalobci uloženo přispívat na její výživu naposledy částkou 2 150 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 12. 2020 do 30. 6. 2021 snižuje na částku 300 Kč měsíčně, a s účinností od 1. 7. 2021 do budoucna pak na částku 500 Kč měsíčně.</b> <b>V. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhá snížení výživného na žalovanou [číslo] [celé jméno žalované] za období od 13. 11. 2019 do 30. 11. 2020 zcela zamítá, dále se zamítá co do snížení o dalších 200 Kč měsíčně za období od 1. 7. 2021 do budoucna.</b> <b>VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> <b>VII. Výrokem I. a IV. se mění předchozí rozhodnutí o výživném, konkrétně rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 6. 2016 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 2. 2017.</b> 1. Žalobce dne 21. 12. 2020 zahájil řízení, ve kterém se domáhal, aby mu bylo výživné placené na žalovanou [číslo] [celé jméno žalobce] s účinností od 13. 11. 2019 sníženo na částku 200 Kč měsíčně, a na žalovanou [číslo] [celé jméno žalované] pak od stejného data na částku 300 Kč měsíčně s tím, že u něho k tomuto dni došlo ke změně poměrů. Výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 6. 2016 č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka [obec], ze dne 6. 2. 2017 č. j. [číslo jednací], kdy konečná výše výživného pro žalovanou [číslo] byla stanovena na 2 650 Kč měsíčně, a na žalovanou [číslo] pak 2 150 Kč měsíčně. Soudy tehdy vycházely z příjmů, kterých žalobce dosahoval při podnikání, 13. 11. 2019 se ale stal práce neschopným pro závažné [anonymizováno], podstoupil následující den první [anonymizováno], začátkem roku 2020 druhou, a jeho stav je nadále vážný. [příjmení] požádat o invalidní důchod a zůstal bez příjmů. Do 26. 11. 2020 pobíral dávky [anonymizováno] pojištění, od následujícího dne pak nemá příjem žádný. Žalovaná [číslo] je i výdělečně činná.

2. Žalované ve vyjádření k žalobě se snížením výživného nesouhlasily, poukazovaly na to, že žalovaná [číslo] byla přijata na vysokou školu, kde bude od podzimu 2021 studovat, žalovaná [číslo] pak studovala do června 2021. Ke změnám došlo na straně matky žalovaných, která změnila zaměstnavatele a má nyní vyšší výdělek, za bydlení pak platí méně, neboť jednotka přešla do jejího vlastnictví, a jsou tak hrazeny již jen služby. Uváděly, že mají dále výdaje za mobilní paušál a na životní a stavební spoření.

3. Při nařízeném jednání žalovaná [číslo] uvedla dále, že si je vědoma skutečnosti, že vyživovací povinnost k ní zanikla k 30. 6. 2021, do té doby však nesouhlasí se žádným snížením. K ukončení studia sdělila, že šlo o nástavbu, kdy ze tříletého studia absolvovala jen dva roky, pokračovat už prostě nechtěla a nastoupila do zaměstnání. Jiný důvod než své rozhodnutí k tomu neměla. Od jara 2020, konkrétně od dubna, již i při studiu pracovala. Žalovaná [číslo] rovněž setrvala na tom, aby výživné snižováno nebylo, kdy obě žalované současně potvrdily, že mají toliko běžné výdaje odpovídající jejich věku, a studiu u žalované [číslo].

4. Žalobce v návaznosti na to rozšířil žalobu ve vztahu k žalované [číslo] začal se domáhat rozhodnutí, kterým jeho povinnost platby ve vztahu k žalované [číslo] bude od 1. 7. 2021 namísto snížení úplně zrušena. Tuto změnu soud při jednání 21. 9. 2021 připustil.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce měl v době posledního rozhodování tři vyživovací povinnosti, od července 2021 to jsou již jen dvě, když zaniká tato povinnost k žalované [číslo]. Matka žalovaných pak stejně tak měla tuto povinnost k oběma žalovaným, od července 2021 pak již jen k žalované [číslo]. Shodně pak všichni účastníci uváděli i to, kdy bylo naposledy o výživném rozhodováno. Žalované i pak zdůraznily, že žalobce i dříve doplácel výživné v rámci tzv. účinné lítosti až v průběhu [anonymizováno] řízení, a jelikož šlo o sumy poměrně vysoké, mají za to, že je schopen prostředky vydělávat a vydělává. Rovněž dle jejich názoru za žalobcem jde to, že nesplnil potřebné doby pro vznik nároku na invalidní důchod a ani se pro takový případ nepojistil, proto bez ohledu na jeho invaliditu bez nároku na důchod, by měl soud zjišťovat, a vycházet z toho, jaký by jinak měl žalobce příjem, pokud by si pojištění platil. To, že nejde o pojištění povinné, podle nich nehraje roli.

6. Soud provedl dokazování, kdy z výše citovaných rozsudků ze 7. 6. 2016 a 6. 2. 2017 ověřil, že bylo rozhodováno o výživném naposledy tak, jak účastníci shodně tvrdí, a dále provedl důkazy k situaci žalobce. Z rozhodnutí o jeho DPN vystaveného 18. 11. 2019 zjistil, že žalobce je od 13. 11. 2019 práce neschopen, kdy další kontroly pokračovaly až po 30. 6. 2020 a neschopnost trvala. Z potvrzení o vyplacených dávkách OSSZ z 11. 2. 2021 soud dále zjistil, že od 27. 11. 2019 byly žalobci vypláceny dávky nemocenského pojištění, a to až do 26. 11. 2020, kdy se jednalo o částku [číslo] tisíci Kč měsíčně, prováděny z těchto dávek byly exekuční srážky.

7. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 15. 2. 2021 bylo zjištěno, že pod č. j. R – 15. 2. 2021 [číslo] bylo rozhodnuto, že se zamítá žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek, kdy nezískal potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na tuto dávku. S datem 27. 7. 2021 byl vypracován posudek o invaliditě žalobce, kde za účelem posouzení jeho [anonymizováno] stavu a pracovní schopnosti byl dle obsahu posudku nejprve vyžádán [anonymizováno] nález z 1. 12. 2020, následovaly odborné posudky z onkologie a radioterapie, kliniky otorinolaryngologie a interní gerontometabolické kliniky, vše ve FN HK, kdy byla stanovena míra pracovní schopnosti žalobce snížená o 70 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jedná se o invaliditu 3. stupně, a tato vznikla 12. 11. 2020. Z tohoto posudku, jakož i z potvrzení o [anonymizováno], vyplývá, že žalobce byl znovu od 3. 2. 2020 do 25. 3. 2020 [anonymizováno] na [anonymizováno], kdy první exstirpace [anonymizováno] s [anonymizováno] byla provedena v listopadu 2019, byly zjištěny [anonymizováno] a tumor, v lednu 2020 proběhla [anonymizováno] a zaveden žilní vstup pro obtížné polykání, vzhledem k váhového úbytku, byla zahájena výživa PEGem. Tato pokračovala ještě na podzim 2020, dle posudku došlo k dalším komplikacím po [anonymizováno] a k [anonymizováno]. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 10. 8. 2021 dále vyplývá, že byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí z 15. 2. 2021, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod. Ze zprávy ČSSZ, kterou soud vyžádal, bylo v březnu 2022 zjištěno, že výše uvedená rozhodnutí o invalidním důchodu jsou konečná, neboť žalobce žádné další doby pojištění nedoložil.

8. Ze zprávy ÚP ČR, kterou soud rovněž vyžádal, a na kterou obdržel odpověď ze 14. 2. 2022, bylo zjištěno dále, že žalobci byla poskytována od 28. 1. 2021 do 27. 9. 2021 podpora v nezaměstnanosti, jejíž startovací výše činila do dubna 2021 částku 12 562 Kč, další dva měsíce pak výše podpory činila 9 663 Kč a poslední tři měsíce pak 8 697 Kč. Za měsíc září už byla pozastavena, protože žalobce sdělil, že mu byl přiznán invalidní důchod 3. stupně a nemůže tak souběžně být dávka dále vyplácena. Důchod však žalobce nedoložil, údajně neměl rozhodnutí k dispozici, a proto dále úřad dávku nevyplácel, když důchod může být přiznán i zpětně a na podpoře by vznikl přeplatek. V druhé části zprávy pak ÚP připsal, že se žalobce na telefonickou urgenci dostavil, předložil rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu 3. stupně, který mu byl přiznán zpětně od 12. 11. 2020, kdy rozhodnutí je z 10. 8. 2021. Z toho plyne, že zpráva sice hovoří o přiznání invalidního důchodu, ale na mysli má invaliditu, nikoliv důchod samotný, který přiznán nebyl. Nicméně z tohoto důvodu, úřad vystornoval celou evidenci žalobce, a vyzval ho k vrácení dávek podpory vyplacených ve výši 71 663 Kč celkem, kdy současně, protože nemá pro důchod odpracované roky, odkázal žalobce na oddělení hmotné nouze.

9. Žalobce pak předložil i samo rozhodnutí, ze kterého soud zjistil, že dne 22. 2. 2022 bylo uloženo, že žalobce je povinen vrátit podporu v nezaměstnanosti za období od 28. 1. 2021 do 31. 8. 2021 ve výši 71 663 Kč. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory datovaného 1. 3. 2022 vyplývá, že ÚP ČR rozhodl s ohledem na životní a existenční minimum o přiznání příspěvku na bydlení v měsíční výši 4 016 Kč od začátku roku 2022, kdy společně posuzovanými osobami jsou žalobce s nulovým příjmem a další tři spolu žijící osoby. Z oznámení datovaného 18. 3. 2022, pak bylo zjištěno, že přímo žalobci byl přiznán měsíční příspěvek na živobytí 672 Kč od února 2022, který je určen na úhradu základních životních potřeb. Z [anonymizováno] zpráv žalobce plyne, že se i v současné době léčí na interně v [obec], zprávy jsou předávány posudkovému lékaři a z kontroly ve FN HK na [anonymizováno] vyplývá, že i zde jde o zprávu pro posudkového lékaře vždy pravidelně po třech měsících, kdy trvá stav plného invalidního důchodu. Žalobce trpí zvýšenou únavností a kontrolní nález se nemění, známky recidivy zjištěny nebyly. Takové závěry jsou ve zprávě onkologie jak z 3. 3. tak 23. 6. 2022 se závěrem, že pracovní neschopnost trvá.

10. Dokazování bylo doplněno potvrzeními o studiu, ze kterých soud zjistil, že žalovaná [číslo] byla studentkou Střední zdravotnické školy od 1. 9. 2019, kdy v tomto potvrzení je uvedeno do 30. 6. 2020, má jít ale o chybu, protože potvrzení je vystavováno v září 2021, a žalovaná tvrdí, že skončila studium po dvou letech. Z potvrzení zaměstnavatele žalované [číslo] Kliniky Dr. [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaná [číslo] zde pobírala od dubna 2020 do července 2021 příjem v průměrné výši 27 963 Kč čistého, potvrzení je vystaveno 7. 9. 2021. Žalovaná [číslo] je pak od školního roku 2021 2022 studentkou prvního semestru vysokoškolského studia AJ a ŠP se zaměřením na vzdělávání.

11. Ze mzdového výměru [jméno] [celé jméno žalované] u firmy [právnická osoba] vyplývá, že je zde zaměstnána od 1. 7. 2021 se základní měsíční mzdou 44 831 Kč včetně případných 150 přesčasových hodin ročně. Z potvrzení TUL pak vyplývá, že u této instituce dosahovala [jméno] [celé jméno žalované] od listopadu 2019 do května 2021 průměrně čistého měsíčního výdělku 31 579 Kč, kdy čistá mzda se pravidelně pohybovala mezi 25 – 27 tis. Kč měsíčně, průměr byl zvyšován podstatně vyšší mzdou v měsících listopadu a červnu.

12. Další důkazy pak soud neprováděl, neboť nebyly k ničemu potřebné. Konkrétně se jedná o žádost o podrobení se vyšetření, kdy byl již k dispozici výsledek tohoto vyšetření, vyčíslení exekučních srážek a komunikaci ohledně nich mezi stranami, dále pak doklady na běžné výdaje či jejich přehledy, jakož i starší [anonymizováno] zprávy, když k dispozici byly v době rozhodování aktuálnější, a ve kterých byl i přehled předchozího zdravotního stavu. Soud rovněž nezjišťoval, jakého příjmu by mohl hypoteticky žalobce dosahovat, pokud by si sjednal pro případ invalidity komerční pojištění, neboť toto není pro rozhodnutí ve věci podstatné.

13. Skutkově soud dospěl k závěru, že v listopadu 2019 se začal žalobce léčit se závažným [anonymizováno], pro které podstoupil první operaci ještě v tomto roce, léčba pokračovala v roce následujícím včetně další [anonymizováno], a jeho stav se v roce 2020 i zhoršoval, než došlo k jeho stabilizaci a zaléčení. Po dobu prvního roku, do listopadu 2020 pobíral nemocenské dávky, a to ve výších kolem 20 - 21 tis Kč měsíčně celkem, kdy ale soud v době předchozího rozhodování vycházel z příjmů žalobce 18,5 tis Kč měsíčně, jeho poměry příjmové se tedy v tomto období nezhoršily ani přes pracovní neschopnost. Změna u žalobce nastala až od prosince 2020, kdy již nedostal prvně dávku nemocenského pojištění, a nevznikl mu nárok na invalidní důchod pro nesplnění podmínek potřebných dob existence důchodového pojištění, přestože byla zjištěna jeho invalidita třetího stupně. Jeho [anonymizováno] stav je nadále nepříznivý, trvá pracovní neschopnost, žalobce je v pravidelné péči odborných pracovišť, která pak podávají o jeho stavu zprávy i pro účely posudkového lékařství. Z nich pak plynou i zvýšené potřeby žalobce, zejména na kvalitní stravu. Žalobci byla sice vyplácena v roce 2021 podpora v nezaměstnanosti, tuto je však povinen vrátit, neboť byl zpětně shledán invalidním, kdy není rozhodující, že nemá nárok na důchod, souběh invalidity a podpory v nezaměstnanosti není možný. Od prosince 2020 je tak možný jediný závěr, že žalobce není schopen vykonávat výdělečnou činnost pro svůj zdravotní stav, který je závažný a značně nepříznivý, když byl shledán plně invalidním, resp. v nejvyšším stupni invalidity. Odkázaný je pak na minimální dávky v hmotné nouzi, které mu stát vyplácí v rámci záchranné sítě podpůrného systému na úhradu základních životních potřeb.

14. Změna pak byla zjištěna u žalované [číslo] od dubna roku 2020, kdy si žalovaná začala vydělávat a dosahovala příjmů podstatně vyšších, než žalobce, od července 2021 pak přestala být zcela studentkou. Jelikož se tak ale rozhodla sama, a nedokončila poslední rok ze tříleté nástavby, přišlo vniveč celé toto vzdělávání, včetně předchozí doby. Žalovaná [číslo] nastoupila na podzim 2021 vysokoškolské studium, které s sebou samozřejmě nese zvýšení nákladů samo o sobě, kdy i s uplynutím času a vyšším věkem se její potřeby zvyšují. Finančně si polepšila matka žalovaných, které od posledního rozhodování stoupl příjem, nabyla do vlastnictví byt, kde žije i s nezaopatřenou dcerou, a tím klesly dále výdaje na bydlení.

15. Nárok na výživné dítěte vůči rodiči, založený § 910 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, kdy tato povinnost rodičů předchází vyživovací povinnosti prarodičů, je současně podmíněn dle § 911 o. z. tím, že oprávněný, tj. žalované dcery, se nejsou schopny samy živit. Jen do té doby, bez ohledu na případnou zletilost, taková povinnost trvá.

16. Pro její výši jsou pak rozhodné podle § 913 odst. 1 o. z. odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry na straně jedné, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného na straně druhé. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

17. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) lze na návrh rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů, současně však nelze překročit žalobní návrh.

18. Pro období do listopadu 2020 včetně, do kdy měl žalobce i přes svůj špatný zdravotní stav příjem, který slouží pro dobu nemoci a nahrazuje výdělek, dospěl soud k závěru, že nenastala změna jeho poměrů, co do možností a schopností nadále výživné na dcery hradit. Jeho příjem z nemocenských dávek byl nejen srovnatelný, ale i vyšší než ten, z jakého bylo vycházeno při posledním rozhodování soudu, změna však nastala v průběhu této doby, konkrétně od dubna 2020 u žalované [číslo] která začala dosahovat pravidelného výdělku o několik tisíc měsíčně vyššího, než příjem žalobce. Jakkoliv tedy nenastala změna na straně žalobce, pro kterou by byl důvodný jeho návrh na snížení výživné od 13. 11. 2019, ke změně a jen u žalované [číslo] došlo od 1. 4. 2020.

19. Od tohoto data tak soud vyhověl žalobci a snížil na jím nárokovaných 200 Kč měsíčně, když je jeho návrhem vázán, od července 2021 pak povinnost hradit na žalovanou [číslo] výživné v souladu s jeho rozšířeným návrhem zrušil zcela. Žalovaná [číslo] nabyla schopnost se živit sama již od dubna 2020, nelze však přiznat více, než kolik je nárokováno, a to ani v časovém rozsahu. Pro dobu do konce března 2020 pak soud proti žalované [číslo] zamítl žalobu, kdy do této doby studovala a připravovala se na budoucí povolání. Pravda je, že žalovaná [číslo] studium nedokončila, nicméně jen z toho, nelze dovodit dle názoru soudu, že by zpětně mělo být výživné, v té době přijímané během studia, kdy pro ně byly splněny podmínky, odebráno. Primárně jde toto k tíži samotné žalované [číslo] která nebude mít vyšší než středoškolské vzdělání, a v době do dubna 2020 řádně studovala, a bylo povinností rodičů ji živit.

20. V případě žalované [číslo] její nárok na výživné trvá, neboť se soustavně připravuje na budoucí povolání, kdy žaloba byla zamítnuta od 13. 11. 2019 až do konce listopadu 2020, do kdy ke snížení výživného na žalovanou [číslo] nebyl zjištěn důvod. Změna poměrů z hlediska příjmů žalobce zde do té doby nenastala, na rozdíl od žalované [číslo] si ani ona sama nezačala vydělávat. A přestože se ani po tomto datu není schopna živit sama, nelze nezohlednit, že žalobce od prosince 2020 ztratil příjem, a to z objektivních důvodů, které u něho bez jeho zavinění nastaly, když vážně onemocněl. Jeho invalidita byla přezkoumána, a z hlediska jeho možnosti dosahovat příjmu z výdělečné činnosti, toto možnost výdělku zásadně omezilo, až znemožnilo.

21. Od 1. 12. 2020 až do konce června 2021 je tak návrh na snížení výživného na žalovanou [číslo] důvodný zcela, kdy navrhovaná částka 300 Kč odpovídá tomu, že žalovaný je v podstatě bez příjmu, a nelze dovodit, že by byl schopen hradit výživné vyšší, přestože by je žalovaná [číslo] potřebovala. Od července 2021 žalobci odpadá povinnost hradit jím samotným navrhovaných 200 Kč na žalovanou [číslo] které se tak žalobci„ uvolnily“, a tedy zde soud od 1. 7. 2021 snížil do budoucna již jen na 500 Kč měsíčně, když jde o součet žalobcem dříve navrhovaných částek původně na obě dcery, které by měl po snížení dle podaného návrhu platit, ale vyživovací povinnost mu zůstane už jen k jedné dceři. Zamítnut tak byl od 1. 7. 2021 rozdíl co do snížení o dalších 200 Kč do budoucna.

22. Argumentaci žalovaných, že by mělo být nadále vycházeno z příjmů žalobce, které měl před invaliditou, nebo že by mělo být zjištěno, kolik mohl mít důchod, kdyby splnil potřebnou dobu pojištění, či z pojištění komerčního, nelze přijmout. Pro výživné jsou rozhodující jeho možnosti a schopnosti, případně to, zda se nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Schopen dosahovat příjmů dřívější činností žalobce objektivně není, nemá možnost pro svůj zdravotní stav, který si sám nijak nepřivodil, a který je velice závažný, získávat dřívější příjem.

23. Důchodové pojištění pak není pojištěním povinným, již jen z toho důvodu nelze tvrdit, že jej žalobce měl či dokonce musel mít, a jestliže nemá, bude z něj vycházeno. Tím spíše toto pak platí pro pojištění komerční, kde by takové úvahy mohly vést až k diskuzi, jak velké si je tedy povinen platit pojištění, a kolik toho musí obstarat pro takové případy, kdy je nutné si uvědomit, že jde o pojištění velmi nákladná, ne každý je schopen je vůbec financovat. V tomto směru nejde o běžnou možnost nebo schopnost, kterou by měl z příjmového hlediska kdokoliv mít. Pokud pak nesplní doby pojištění, nebo si neplatí komerční pojištění, nastane situace, že nemá ony zmíněné možnosti a schopnosti dosahovat příjmu, což se promítne bohužel nejen do jeho životních poměrů, ale i všech vyživovaných osob, na které s ním participují.

24. Nelze ani dovodit, že by se jednalo o případ, kdy by se vzdal majetkového prospěchu nebo příjmu, který by jinak musel mít, nikoliv jen hypoteticky v důsledku konstrukce neexistujícího pojištění, aby mu toto dle citovaného ustanovení mohlo jít k tíži. A život bez důchodového pojištění, natož pak pojištění komerčního, nelze ani podřadit pod podstupování nepřiměřených majetkových rizik, kde by se jednalo o riskantní nakládání, ale opět s existujícím nikoliv hypotetickým, majetkem.

25. Argumentace žalovaných tak nemá oporu v právní úpravě, kdy právě invalidita a ztráta schopnosti dosahovat příjmu, potažmo tedy někoho živit, je častým důvodem pro snižování či rušení povinnosti platit výživné. Kdyby měla existovat povinnosti zajistit se pojištěním proti ztrátě či poklesu příjmu z tohoto důvodu, nebylo by snižování výživného v podstatě vůbec možné pro ztrátu možností a schopností, neboť by takovou možnost (pojistit se pro tyto případy) bylo možné dovodit u každého povinného.

26. Soud proto rozhodl dle objektivně zjištěných možností a schopností na straně jak žalobce, tak žalovaných, kdy nepochybuje o tom, že by žalovaná [číslo] potřebovala vyšší příspěvek, nejsou pro to však splněny podmínky. Zvýšit podporu tak bude muset matka, které naopak příjem vzrostl, výdaje klesly, a stejně jako žalobci i jí ubyla vyživovací povinnost k již zletilé dceři.

27. Výroky III a VI soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy obecně má nárok podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve sporu úspěšný účastník, pokud je úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí či nepřizná nikomu.

28. Ve vztahu mezi žalovanou [číslo] žalobcem soud část žaloby zcela zamítl, v části vyhověl, a do budoucna sice vyhověl, ale kdy zánik vyživovací povinnosti připouštěla i sama žalovaná [číslo] která se bránila snížení jen do této doby a sama své poměry sdělila a doložila. Soud zde tedy neshledal převážný úspěch ani u jednoho z nich, aby náklady přiznal.

29. U žalované [číslo] soud zamítl první rok jako nedůvodný, následně pro o něco delší období plně vyhověl, do budoucna pak plně neuspěla se svým stanoviskem ani jedna strana. K tomu přistupuje fakt, že osobní poměry pro věc rozhodné se zjišťují až v řízení, v případě neharmonických vztahů v rodině schází pro věc podstatné informace o druhém z účastníků, a za takové situace ani ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo] neshledal soud podklady pro jiné rozhodnutí, než s ohledem na částečný úspěch jich obou v řízení právo na náhradu nákladů mezi nimi nepřiznat. Nemluvě o tom, že jedna strana je studentka odkázaná na výživné, na straně druhé je invalidní otec bez příjmu, kde by bylo jinak na místě uvažovat i o výjimečném odepření náhrady, i pokud by pro ni jinak důvody byly.

30. Posledním výrokem pak soud zachytil, že se u tohoto rozhodnutí jedná právě o změnu dříve vydaných soudních rozhodnutí dle § 163 o.s.ř.