13 C 59/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 300 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 300 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky ode dne 24. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 300 Kč za den 23. 4. 2019.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení zahájeného dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně úhradu nákladů za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ technický prostředek“) strážníkem Městské policie [obec] ve výši 300 Kč, neboť žalovaný dne [datum] v 9:32 hod. ponechal vozidlo [jméno] [příjmení], [registrační značka], v ulici [ulice] v [obec] na vyhrazeném parkovišti, za což mu byla v blokovém řízení uložena pokuta. O povinnosti uhradit vzniklé náklady do 15dnů byl žalovaný příslušníkem policie dne [datum] poučen. Jelikož však žalovaný náklady do 22. 4. 2019 neuhradil, učinila žalobkyně předmětem řízení i úhradu zákonného úroku z prodlení ode dne 23. 4. 2019 do zaplacení.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“, vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný si výzvu na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaný ponechal dne [datum] výše uvedené vozidlo v ulici [ulice] na vyhrazeném parkovišti, za což mu byla v blokovém řízení uložena pokuta. Žalovaný podepsal nejen blok na pokutu, ale současně i poučení o povinnosti uhradit manipulační poplatek za odstranění technického prostředku ve výši 300 Kč do 15 dnů. Výše náhrady nákladů za jeho odstranění je stanovena [anonymizováno] [územní celek] [číslo] konkrétně článkem II, odst. 5 na částku 300 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky výzvami ze dne 5. 6. 2019 a 29. 4. 2021, kdy obě byly zaslány na adresu trvalého bydliště žalovaného, avšak obě byly vráceny zpět odesílateli, neboť žalovaný na uvedené adrese nemá schránku, kam by bylo možné písemnosti vložit.

4. Právně žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů spojených s odstraněním technického prostředku z vozidla podle § 17a odst. 5 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění účinném do 31. 12. 2020, které žalovaný ponechal v prostoru, kde je stání, nebo zastavení vozidla zakázáno, a příslušníkem městské policie tak byl přiložen technický prostředek podle § 17a odst. 1, písm. a) téhož zákona. Zákaz stání na vyhrazeném parkovišti je dán § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb. Městská policie je orgánem žalobkyně podle § 1 odst. 1 zákona o obecní policii a působnost jí je dána § 2 téhož zákona. Jelikož žalovaný v řízení nejen neprokázal ale ani netvrdil, že by dlužnou částku uhradil, soud dlužnou jistinu přiznal v plném rozsahu.

5. Do prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, se žalovaný dostal, jakmile řádně a včas dlužnou částku neuhradil. Jelikož termín nebyl sjednán, byl dlužník povinen plnit bezodkladně podle § 1958 odst. 2 o. z., zde tak nejpozději v poskytnuté lhůtě 15 dnů ode dne poučení, které žalovaný podepsal dne 7. 4. 2019, a která mu tak byla poskytnuta delší. Tím, že konec lhůty připadl na den [datum], kdy bylo Velikonoční pondělí a tedy státní svátek, mohl žalovaný plnit v souladu s § 607 o. z. ještě dne 23. 4. 2019, a do prodlení se tak dostal až dnem následujícím. Žalobkyni byl proto dle § 1970 o. z. úrok z prodlení přiznán ode dne 24. 4. 2019 v sazbě 9,75 % stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a za den 23. 4. 2019, kde nebyl nárokován důvodně, byl zamítnut.

6. Žalobkyně odeslala v červnu roku 2019 žalovanému předžalobní výzvu k plnění, kterou tak splnila podmínku dle § 142a o.s.ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyni, která měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části (nepřiznaný zákonný úrok z prodlení za jeden den) proto náleží náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř. v plné žalobkyní nárokované výši 200 Kč Náklady jsou tvořeny dvěma paušálními náhradami po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby a výzvu k plnění.

7. Jelikož žalobkyně je od zaplacení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena, byla dle § 2 odst. 3 povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, neboť žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, který je přílohou zákona, tedy ve výši 1 000 Kč.

8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.