13 C 67/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 715 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 715 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 715 Kč ode dne 24. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení zahájeného dne 16. 2. 2021, později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně zaplacení částky 715 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o náklady spojené s převozem žalovaného dne datum vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, registrační značka do protialkoholní záchytné stanice, kdy při převozu ujelo vozidlo celkem 115 km na trase Pohotovostní a eskortní oddělení obec – nemocnice v obec – protialkoholní záchytná stanice obec – Pohotovostní a eskortní oddělení obec. Jelikož žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně ze dne 23. 9. 2019 neuhradil, nárokuje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení ode dne 24. 10. 2019 do zaplacení.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni i žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný si výzvu na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaný byl tvrzeného dne převážen do protialkoholní záchytné stanice, a to prostřednictvím výše specifikovaného vozidla, které při této cestě a zpět ujelo celkem 115 km. Převozu předcházelo zajištění žalovaného hlídkou Policie České republiky, konkrétně dne 14. 9. 2019 ve 20:25 hod, neboť žalovaný byl v silně podnapilém stavu a následně mu bylo hlídkou naměřeno 3,2 promile alkoholu v dechu. Náklady na převoz žalovaného z místa jeho zajištění do nemocnice k vyšetření, poté do protialkoholní záchytné stanice v obec a následně navrácení hlídky Policie České republiky zpět do obec byly žalovanému vyúčtovány v žalované výši, kdy byla zohledněna kombinovaná spotřeba vozidla 6,4 l číslo km dle technického průkazu, dále i průměrná cena pohonných hmot, konkrétně benzínu 95 oktanů 33,10 Kč a náhrada za opotřebení vozu při sazbě 4,10 Kč za 1 km. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala doporučeně dopisem ze dne 23. 9. 2019, kdy zásilka byla po marném uplynutí lhůty k vyzvednutí dne 9. 10. 2019 vhozena do domovní schránky na adrese obec a číslo, kdy tato adresa byla sdělena žalovaným do protokolu o dopravě osoby. Následně žalovaného vyzvala opakovaně výzvou ze dne 30. 9. 2020 na adresu trvalého pobytu ulice a číslo, obec, kdy k tomuto dopisu přiložila i doručenku zachycující nedoručení zásilky, neboť na uvedené adrese adresáta sídlí městský obecní úřad.

4. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na žalobou uplatněné náklady na převoz žalovaného, když podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických anonymizováno službách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o specifických službách“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Žalovaný pak v řízení nejen neprokázal ale ani netvrdil, že by žalobkyni dlužnou částku uhradil.

5. Do prodlení se žalovaný dostal, jakmile řádně a včas neuhradil ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, v takovém případě dle § 1970 občanského zákoníku má žalobce nárok na úrok z prodlení dle prováděcího předpisu. Tím je vládní nařízení č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 činí zákonný úrok ročně součet repo sazby ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí vzniku prodlení a 8 %. Protože žalobkyně uplatňuje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy nárokuje co do časového rozsahu méně, než kolik by ve skutečnosti v návaznosti na výzvu (bezodkladně po ní) mohla, soud přiznal i nárokované příslušenství v požadované výši.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, který představuje dvě paušální náhrady po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za úkony sepis žaloby a výzvy k plnění.

7. S ohledem na to, že žalobkyně je od zaplacení soudního poplatku je dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena, byla dle § 2 odst. 3 povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, neboť žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, který je přílohou zákona, tedy ve výši 1 000 Kč.

8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.