13 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 7 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 655 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 655 Kč ode dne 28. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje co do částky 15 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 Kč ode dne 28. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení zahájeného dne datum, později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně náhradu nákladů za jí zaplacené lékařské a laboratorní vyšetření žalovaného a náklady za jeho převoz k němu a na služebnu poté, co při kontrole žalovaného datum vzniklo podezření, že žalovaný řídil vozidlo pod vlivem návykových látek. Konkrétně nárokovala po zaokrouhlení částku 781 Kč za lékařské vyšetření žalovaného spojené s odběrem krve, dalších zaokrouhleno 6 861 Kč za provedené laboratorní (toxikologické) vyšetření krve, kdy se potvrdila přítomnost návykové látky v krvi žalovaného, a 28 Kč pak za převoz žalovaného z místa kontroly služebním vozidlem anonymizováno, registrační značka, nejprve na ulice oddělení policie obec a poté do nemocnice a následně zpět na ulice oddělení anonymizováno, kdy vozidlo ujelo celkem 4 km. Ode dne po splatnosti faktury číslo kterou žalovanému vynaložené částky naúčtovala, nárokovala i zákonný úrok do zaplacení.

2. Před zahájením jednání pak žalobkyně vzala zpět žalobu co do 15 Kč s příslušenstvím zpět, neboť původně při stanovení náhrady za pohonné hmoty vycházela z jiných údajů o spotřebě vozidla a současně nárokovala i zpáteční cestu služebního vozidla se žalovaným, kdy tuto neměla jak prokázat, a proto žalobní nárok o tuto zpáteční cestu také ponížila. Řízení tak soud výrokem II částečně zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř., když do té doby může žalobkyně žalobou disponovat bez ohledu na stanovisko druhé strany a soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný si výzvu na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a přestože mu byla po uplynutí úložní doby i vhozena do schránky na zákonné doručovací adrese, nereagoval nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. Má se tak za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí a soud tedy rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaného dne datum ve údaj o čase hod. kontrolovala v ulici ulice v obec hlídka anonymizováno, které se řidič zdál být nervózní, neklidný, v obličeji bledý a upocený s propadlými tvářemi. Byl proto vyzván k podrobení se testu na omamné látky, přičemž test byl pozitivní na Amfetamin/Metamfetamin. Hlídka proto převezla žalovaného k dořešení na obvodní oddělení policie a následně do anonymizováno nemocnice, kde se provedeným vyšetřením potvrdila přítomnost návykové látky v jeho krvi. Vyšetření byla účtována ve shora uvedených výších, a žalobkyně je uhradila. Převoz žalovaného na obvodní oddělení policie, a posléze do nemocnice si vyžádalo ujetí celkem 2 km, kdy vozidlo má dle technického průkazu kombinovanou spotřebu 6,6 l na 100 km. Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu číslo se splatností dne datum, kde přeúčtovala náklady za vyšetření v žalovaných výších a náklady za cestu ve výši 28 Kč při ceně benzínu 32 Kč za litr. Fakturu spolu s informací o případném vymáhání soudní cestou si žalovaný datum osobně převzal.

5. Na uplatněné částky má žalobkyně nárok podle § 24 odst. 1 a 2 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ z.o.z.“, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo ji v rámci své působnosti k odbornému vyšetření, které je povinna dle § 20 odst. 1 a 4 strpět, v souladu s § 21 odst. 1 vyzval a takto vzniklé náklady poskytovateli zdravotních služeb uhradil. Působnost žalobkyně je dána § 2 a 3 zákona č. 273/2008 Sb. o stát. instituce, kdy oprávnění vyžadovat orientační, ale i odborné vyšetření při podezření ovlivnění návykovou látkou jí plyne při kontrole z § 67 odst. 1 písm. c) a d) téhož předpisu.

6. Žalobkyně v řízení prokázala, že nárokované částky za vyšetření žalovaného uhradila, nebylo proto důvodu nepřiznat jí po zaokrouhlení náhradu ve výši 7 642 Kč za provedené lékařské a toxikologické vyšetření, když výsledky vyšetření prokázaly přítomnost návykové látky. V takovém případě vyšetřovaná osoba dále podle odst. 3 hradí i náklady na svou dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení vyšetření, které byla podle tohoto ustanovení žalobkyně povinna zajistit, proto má dále i nárok jednak na náhradu za opotřebení vozidla podle vyhl. č. 358/2019 Sb. v sazbě 4,20 Kč za 1 km, a tedy 8,40 Kč, a dále za PHM na částku 4,22 Kč, když cena za litr benzinu byla stanovena rovněž podle vyhlášky na 32 Kč a žalobkyně ujela 2 km. Po zpětvzetí nárokovaných 13 Kč (po zaokrouhlení) za cestu, je tak důvodných.

7. Jelikož žalovaný v řízení nejen neprokázal ale ani netvrdil, že by dlužné částky uhradil, soud jistinu přiznal, a to i se zákonným příslušenstvím z titulu prodlení, do kterého se žalovaný dostal podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, jakmile řádně a včas dlužnou částku neuhradil. Jelikož termín nebyl sjednán, je dlužník povinen plnit bezodkladně k výzvě věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., zde tak v termínu splatnosti faktury, kdy byla poskytnuta lhůta delší. V takovém případě dle § 1970 o. z. má žalobkyně nárok na roční úrok z prodlení podle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. ve výši součtu repo sazby ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí vzniku prodlení a 8 %, což je žalovaných 8,25 %, které byly přiznány od nárokovaného dne, kterým je počátek prodlení.

8. Žalobkyně, která měla v řízení kromě nepatrné části (v rozsahu učiněného zpětvzetí) úspěch byly podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznány náklady tohoto řízení, kdy jako nezastoupená má nárok na dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby a výzvu k plnění.

9. Jelikož žalobkyně je od zaplacení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena, byla dle § 2 odst. 3 povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, neboť žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, který je přílohou zákona, tedy ve výši 1 000 Kč.

10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. Proti tomuto rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o částečném zastavení řízení (ve výroku II), není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Odvolání se podává do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat datovou schránkou, nebo řádně podepsané elektronicky, případně ve dvojím vyhotovení písemně. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.