13 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10 635 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 635 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10 335 Kč ode dne 20. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně zamítá, co do ročního zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10 335 Kč od 13. 4. 2022 do 19. 4. 2022.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 768 Kč, tuto k rukám advokáta žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně zahájila dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, řízení o zákonný příspěvek do garančního fondu [anonymizováno] za období od [datum] do [datum] ve výši 10 335 Kč za celkem 159 dnů po 65 Kč, kdy žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za mimosoudní uplatnění ve výši dalších 300 Kč za [datum] zaslanou výzvu k úhradě příspěvku, doručenou [datum], kdy jeho splatnost nastala [datum], a proto od následujícího dne žalobkyně nárokovala i zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k věci v průběhu řízení nijak nevyjádřil, nepřebíral zásilky a zůstal tak zcela pasivní. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se nevyjádřil ani na výzvu, ani k věci samé, přestože mu po marném uplynutí úložní doby byla zásilka na zákonné doručovací adrese vhozena do schránky.

3. Soud provedl důkazy navržené žalobkyní, kdy ze zprávy [stát. instituce], odboru dopravy zjistil, že v tvrzeném období byl vlastníkem a provozovatelem vozidla rg. zn. [anonymizováno] [číslo] žalovaný, a jde o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru 1 896 cm3. K úhradě dlužného příspěvku byl žalobkyní vyzván doporučeným dopisem sepsaným dne [datum], kdy tato zásilka byla dle sdělení pošty doručena žalovanému dne [datum]. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě nejpozději do 60 dnů, kdy mu bylo osvětleno, za co je povinen uhradit příspěvek a jak vznikla jeho výše, rovněž mu byl vyčíslen náklad za uplatnění, a byl poučen o zákonné úpravě, jakož i možnostech doložit, že povinnost k úhradě nemá, a o tom, že v případě nesplnění povinnosti budou nároky vymáhány soudně.

4. Sama žalobkyně poté ještě, a to doporučeně, upomínala upomínkou sepsanou dne 2. 6. 2022, která byla po uplynuté úložní lhůty vhozena dne [datum] do domovní schránky. Kromě této upomínky II předložila žalobkyně i upomínku I s datem [datum]. Výzvy sepsané žalobkyní byly adresovány na adresu trvalého pobytu žalovaného. Advokátka sepsala předžalobní upomínku také, jako doklad o jejím odeslání pak předložila soudu pouze tabulku o jednom řádku, kterou patrně sama vytvořila, která však nedokládá, že by zásilka byla předána k poštovní přepravě, neboť není poštou potvrzena a dále printscreen ze systému [obec] Pošty pro sledování zásilek obsahující však jen číslo podané zásilky a postup jejího doručování, kdy z tohoto nelze dovodit, co a především kým, ale ani komu konkrétně bylo zasláno.

5. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odst. 1, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu. Dle odst. 3 § 4 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel je stanovena ustanovením § 2 Vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., dále jen„ vyhláška“. V případě osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí podle § 2 odst. 1 písm. h) denní výše příspěvku 65 Kč.

6. Žalobkyně v řízení uplatnila jak tento nárok, tak nárok podle § 4 odst. 4 téhož zákona, dle kterého je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše předmětných nákladů je stanovena § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč. Aby žalobkyně mohla nárok na příspěvek uplatnit u soudu, musí žalovanému dát možnost uhradit jej právě mimosoudně.

7. Dle § 4 odst. 7 zákona musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. Podle odst. 6 téhož ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

8. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný byl ze zákona povinen mít za tvrzené období sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla. Jelikož neprokázal, že ji splnil, byl povinen uhradit žalovaný příspěvek i náklady mimosoudního vymáhání, a to nejpozději [datum], kdy tímto dnem skončila šedesátidenní lhůta v souladu s § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ 9. Neuhrazením příspěvku se žalovaný podle § 1968 o. z., dostal následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje jejich výše, kdy ke skutečnému datu prodlení 20. 4. 2022 činila sazba 11,75 %. Žalobkyně tak nárokovala sazbu úroku ve správné výši, avšak od dřívějšího data, než kdy skutečně prodlení nastalo. Za období od 13. 4. 2022 do 19. 4. 2022 proto nezbylo než žalobu, jako nedůvodnou, zamítnout.

10. Jelikož žalobkyně byla v řízení až na nepatrnou část příslušenství převážně úspěšná, má proto nárok na náhradu nákladů, kterou soud přiznal v plné výši podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátkou ve výši 800 Kč (za dva úkony právní služby po 300 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Advokátka jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 768 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky.

11. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokátky spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzvala tak, jak jí ukládá i samotný zákon, a to doporučeně, neboť v návaznosti na doručení výzvy musí prokázat uplynutí lhůty, aby se s nárokem mohla vůbec obrátit na soud. Právě na soudní uplatnění pak i zákon v této výzvě ukládá žalovaného upozornit, a za tuto výzvu má také žalobkyně předpisy přiznánu dokonce odměnu, která je i předmětem tohoto řízení a přiznána v rámci celkové jistiny. Žalobkyně tak speciální zpoplatněnou předžalobní výzvou má současně splněnu i podmínku pro přiznání náhrady nákladů v souladu s § 142a o. s. ř., když tato úprava mimosoudního upozornění, jenž má stejný smysl i účel jako procesní předžalobní výzva, a to vyřešit případné opomenutí úhrady a možnost se vyhnout soudnímu řízení, byla ve speciální úpravě dříve, než § 142a o. s. ř. To však neznamená, že by nemohla splňovat kritéria a současně být i výzvou podle tohoto ustanovení, či musela být duplikována. Žalobkyně rovněž předložila i výzvu obyčejnou a dále i druhou výzvu poslanou doporučeně, i sama vyzývala ještě žalovaného mimo zákonnou výzvu, tedy došlo opakovaně k vyzývání žalovaného o zaplacení, a v případě advokátky byla činěna nejméně čtvrtá výzva k žalovanému období, kterou pak nevyžadují ani zvláštní předpisy citované výše, ani samotné procesní předpisy (o. s. ř.), a která tak již není účelná, když žalovaný byl u dluhu opakovaně na tento upozorněn.

12. Sama žalobkyně je právnickou osobou, která byla zřízena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jakožto profesní organizace pojistitelů. Její činností je právě a přímo správa garančního fondu, do kterého tedy [anonymizováno] rovněž zajišťuje vybírání příspěvků, nejde o jakousi vedlejší činnost vymáhání, kterou by byla navíc mimo předmět své činnosti zatěžována, ale přímo o plnění jejích úkolů, a na ty má k dispozici potřebný aparát a rozpočet. Jestliže jsou její úředníci schopni vystavovat ony zpoplatněné kvalifikované výzvy, pak by nepochybně byli schopni i doplňovat formulářové žaloby a překládat je soudu. Postavení žalobkyně je srovnatelné s postavením České televize, která je rovněž zřízena zákonem a zodpovídá za řádné odvody telekomunikačních poplatků, kde je výzvu rovněž nutné učinit, ale na rozdíl od žalobkyně ani není ze zákona zpoplatněna. Soud má v této souvislosti značné pochyby o tom, zda by měla být vůbec žalobkyně zastupována advokátem, když právě mezi postavením, financováním a úkoly České televize a žalobkyně nelze najít naprosto žádný rozdíl, a tento nebyl nikde, ani Ústavním soudem, nijak vysvětlen a rozebrán, přestože se objevilo rozhodnutí, ve kterém bez bližšího zdůvodnění či vysvětlení bylo uvedeno, že zde rozdíl je, a na toto rozhodnutí pak další dvě rozhodnutí odkazovaly jako na vyřešenou otázku, přestože odůvodnění a vysvětlení není ale nikde vůbec žádné.

13. V souvislosti s přiznávanými náhradami soudních sporů bylo u České televize judikováno, že se jedná o subjekt s výsadním postavením, kterému nepřísluší, aby byl v typových sporech zastupován advokátem, neboť pro tyto spory není třeba uplatňovat specializované znalosti, a zvládnou to tak sami zajistit pracovníci České televize. Nejenže tedy České televizi nepřísluší nechat se zastupovat advokátem, je navíc povinna dlužníkům zasílat povinné výzvy k plnění, za které nemá přiznánu žádnou náhradu. Za situace, kdy doposud nebylo judikováno u žalobkyně obdobně výsadní postavení, jako tomu je v případě České televize, a je akceptováno, aby se žalobkyně nechala v naprosto typových věcech a ve své hlavní agendě činnosti zastupovat advokátem, odmítá soud přiznávat ještě další odměnu a další upomínku jím činěnou, opakovaně a nad rámec zákonných povinností, jak z práva hmotného, tak procesního.

14. Pokud by žalobkyně neměla advokáta, nikdo by nepochyboval o tom, že placená upomínka stanovená zákonem by sama o sobě, i bez jakýchkoliv dalších, byla dostatečná k tomu, aby se žalobkyně mohla obrátit na soud, aniž by činila výzvy další a nárokovala za ně odměnu. Výzvu by nepochybně soud akceptoval jako splnění podmínky dle § 142a o.s.ř., když za povinnou upomínku upozorňující žalovaného, že dojde k soudnímu řízení, má žalobkyně navíc přímo zákonem přiznánu náhradu ve výši 300 Kč. Požadavky na další upomínku a platby se tu odvíjí jen od advokátního zastoupení, které je samo o sobě diskutabilní, a soud tak shledává za plně odůvodnitelné, aby si žalobkyně alespoň sama zvládala upomínací proces, bez vzniku dalších nákladů advokáta, který pak přebírá vedení soudního řízení. Tento další úkon, navíc opakovaný a neúčelný, tak soud nepřiznal.

15. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.