13 C 82/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 209 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení 3 209 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 113 Kč se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> Předmětem řízení zahájeného dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně dlužné pojistné za období od 1. 5. 2020 do 1. 10. 2020, z pojistné smlouvy na životní pojištění pod č. nabídky [číslo] ze dne 11. 2. 2020, kdy měsíčně bylo sjednáno 754 Kč, resp. nižší zápornou kapitálovou hodnotu smlouvy ve výši 2 859 Kč, která zůstala dlužná. Předmětem řízení dále učinila poplatek 350 Kč spojený s ukončením pojistné smlouvy dle č. l. 17 odst. 7 VPP. V žalobě původně tvrdila, že došlo k uzavření pojistné smlouvy dne [datum] v písemné formě podpisem vyplněného formuláře na produkt [anonymizováno] – [anonymizováno] pojištění, kdy jedno vyhotovení pojistné smlouvy si převzal žalovaný a jedno žalobkyně. V doplnění žaloby pak uvedla, že dne 19. 2. 2020 vystavila pojistku jako potvrzení o uzavření pojistné smlouvy na základě přijaté a žalovaným podepsané nabídky ze dne 11. 2. 2020, což by naznačovalo tomu, že smlouva byla uzavírána jinak, současně však neuvedla, a to ani přes výzvu soudu, nic dalšího o kontrakčním procesu, pouze dotvrdila, že pojistku zaslala žalovanému jako potvrzení o uzavření smlouvy s průvodním dopisem s tím, že předkládá doklad o zaslání. Po skutkové stránce soud z listiny podepsané žalovaným [datum] zjistil, že se jednoznačně o samotnou pojistnou smlouvu nejedná, ale jde pouze o nabídku na její uzavření [číslo]. Nebylo z ní tedy možno dovodit, že by byl mezi stranami uzavřen smluvní vztah a podepsána smlouva. Podle závěrečných ustanovení se jedná o nabídku žalovaného, nikoliv žalobkyně, za kterou byla nabídka pouze převzata. To koresponduje s tím, že žalobkyně v doplnění tvrdila, že žalovanému zaslala potvrzení o uzavření smlouvy, a připojila k tomu svůj záznam z interního systému, kde si toto poznačila. Kromě toho, že žalobkyně ani k výzvě soudu nedoplnila, kdy nabídku žalovaného přijala, přestože byla konkrétně dotazována, kdy se přijetí dostalo do dispozice žalovaného, netvrdila ani, jaká lhůta pro přijetí nabídky byla stanovena. Připojený doklad pouze dokládá, že do interního systému žalobkyně kdosi činil záznam o odeslání zásilky, nikoliv, že se tak skutečně stalo, a v žádném případě z tohoto záznamu neplyne, kdy a zda vůbec se zásilka do dispozice žalovaného dostala. Proto nebylo ani možné podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přiznat žalobkyni nároky, které měly plynout ze smlouvy. Smlouvu lze uzavřít i přijetím nabídky ve lhůtách stanovených v odst. 1 § 2759 o. z. nebo včasným zaplacením pojistného, rozhodné skutečnosti ovšem musí být v prvé řadě tvrzeny a v řízení prokázány dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) Žalobkyně ani netvrdila ve smyslu § 2759 o. z. v jaké lhůtě měla být nabídka přijata, a kdy se tak konkrétně stalo, tedy že se projev vůle nabídku přijmout dostal do dispozice druhé strany, a že se tak stalo včas během lhůty pro to stanovené. Absentují tedy pro věc i základní tvrzení, kdy není co v řízení dále prokazovat. Předloženým interním záznamem pak ani dostání se do dispozice druhého účastníka prokázat není možné, jde o záznam o odeslání a to vlastní záznam žalobkyně, který ve vztahu k výsledku doručovacího procesu, kterým je dostání se do dispozice, nemá žádnou vypovídací hodnotu. Žalobkyně rovněž netvrdila ani žádné jiné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit včasnou akceptaci z její strany, a to ani chování stran, kdy naopak to, že žalovaný uhradil jen na počátku, nasvědčuje tomu, že se vázán být necítil. Žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta, když nebylo prokázáno uzavření pojistné smlouvy, ze které měly nároky žalobkyně vyplynout. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nebyla nikomu přiznána náhrada nákladů řízení, neboť úspěšnému žalovanému žádné nevznikly.