15 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 207 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 007 Kč od 8. 4. 2016 do 13. 8. 2018 kapitalizovaný částkou 190 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyni se na náhradě nákladů řízení přiznává částka 2 699 Kč, ze které je nadále žalovaný povinen zaplatit částku 2 299 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 1 207 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 007 Kč od 8. 4. 2016 do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl pojistný produkt„ Pojištění majetku a odpovědnosti občanů“, s počátkem pojištění od [datum]. Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalovanému závazek hradit sjednané pojistné ve výši 3 327 Kč ročně. Svoji povinnost však žalovaný porušil, když neuhradil pojistné splatné dne 18. 12. 2015. Toto pojistné neuhradil ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění ke dni 7. 4. 2016. Žalovaná částka představuje pojistné za období od 18. 12. 2015 do 7. 4. 2016 a poplatek ve výši 200 Kč za odeslání upomínky.

2. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 23. 10. 2018 sdělila, že žalovaný po podání žaloby dne 14. 8. 2018 uhradil žalobkyni částku ve výši 1 607 Kč, ze které byla částka ve výši 1 207 Kč zaúčtována na úhradu jistiny dluhu a částku ve výši 400 Kč považuje žalobkyně za zálohu na náhradu nákladů řízení, a ohledně částky 1 207 Kč vzala svůj žalobní návrh zpět. O zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí návrhu rozhodl soud samostatným usnesením ze dne 27. 1. 2020, [číslo jednací], a předmětem řízení nadále zůstal úrok z prodlení z částky 1 007 Kč od 8. 4. 2016 do 13. 8. 2018.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění od [datum], jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škody z činností v běžném občanském životě a pojištění obytné budovy na adrese [adresa]. Z uvedené smlouvy byl žalovaný zavázán hradit sjednané pojistné ve výši 3 327 Kč ročně, skládající se ze složky pojistného za pojištění odpovědnosti za škody občana ve výši 618 Kč ročně a pojistného za pojištění obytných budov ve výši 2 777 Kč ročně, poníženo o slevy za propojištěnost. Žalovaný však žalobkyni neuhradil pojistné splatné dne 18. 12. 2015. K jeho úhradě byl vyzván upomínkou, v níž byl upozorněn na možnost zániku pojištění po marném uplynutí lhůty k zaplacení. Pro nezaplacení dlužného pojistného pak pojistná smlouva ke dni 7. 4. 2016 zanikla, přičemž žalovaný dlužil na pojistném částku 1 007 Kč (poměrná část pojistného za období od 18. 12. 2015 do 7. 4. 2016), kterou uhradil dne 14. 8. 2018.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (zákon o pojistné smlouvě) pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle § 12 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě právo pojistitele na pojistné vzniká dnem uzavření pojistné smlouvy nebo dnem dohodnutým v pojistné smlouvě a nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku soukromého pojištění. Podle § 13 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě má pojistitel právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li zákon či smlouva jinak. Podle § 20 zákona o pojistné smlouvě nestanoví-li tento zákon jinak, zaniká soukromé pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc. Upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik soukromého pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného. Lhůtu podle věty první lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit.

7. Po právní stránce byla v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena pojistná smlouva, ze které žalovanému plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 20 zákona o pojistné smlouvě smlouva zanikla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh před datem 14. 8. 2018 uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou.

8. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, byl v prodlení. Podle § 1 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem. Žalobkyni vznikl v souladu s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje ve vztahu k dlužnému pojistnému výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a za dobu od 8. 4. 2016 do 13. 8. 2018 činí z neuhrazeného pojistného celkem 190 Kč.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. následovně. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. [obec] zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno. Zastavuje-li soud řízení, zabývá se ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Tam, kde účastník zavinil zastavení řízení, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení. Zavinění může spočívat i v tom, že žalobce vzal žalobu zpět. V tomto případě zavinil zastavení řízení v rozsahu částky 1 207 Kč žalovaný tím, že po až po podání žaloby zaplatil žalobkyni žalobou požadovanou částku. Ve zbývající části svého nároku (úrok z prodlení z částky 1 007 Kč), o němž bylo rozhodnuto výrokem I. tohoto rozsudku, byla žalobkyně úspěšná. Soud proto přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (a v rozsahu zastavení řízení toto zastavení zavinil svým jednáním žalovaný), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 207 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 1 207 Kč (odpovídající částce, ohledně níž byla žaloba vzata zpět) sestávající z částky 1 000 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (podání ve věci samé – částečné zpětvzetí žaloby) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 900 Kč ve výši 399 Kč.

10. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela odměna a paušální náhrada hotových výdajů. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). V případě sepsání předžalobní upomínky, za kterou zástupce žalobkyně požaduje rovněž přiznat odměnu, jde o úkon činěný ještě před zahájením řízení – nejedná se tedy o náklad řízení. Smyslem této upomínky je právě to, aby žádné náklady řízení nevznikaly. V daném případě je zřejmé, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky již samotnou žalobkyní, v této upomínce byl upozorněn, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho vymáhání soudní cestou. Proto další výzvu zaslanou zástupcem žalobkyně soud shledává jako nadbytečnou a náklad na ni za neúčelně vynaložený. Navyšování nákladů tímto způsobem soud považuje za neúčelný postup, a jestliže si tento rutinní úkon nechá jedna strana obstarat prostřednictvím advokáta, je na ní, aby si s tím spojené náklady také uhradila.

11. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.