15 C 122/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zvýšení výživného

I. Žalovaná je povinna přispívat žalobkyni na výživu částkou 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 4. 2022, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni nedoplatek na výživném za období od 1. 4. 2022 do 31. 10. 2022 ve výši 18 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Tímto rozsudkem se mění II. výrok rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného, které bylo stanoveno posledně rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Výživné požadovala zvýšit od 1. 4. 2022 na částku 3 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila zejména tím, že od [anonymizováno] [rok] je v péči otce, který žalobkyni řádně vyživuje a zabezpečuje. Žalobkyně studuje formou denního studia na střední škole obor [anonymizována tři slova]. Nevlastní žádný majetek, a protože stále studuje, nemůže si opatřit dostatečné finanční prostředky. Příjem žalované není žalobkyni znám. Je jí známo, že žalovaná má další vyživovací povinnosti.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Z provedených důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; žalobkyně je dcerou žalované (prokázáno rodným listem). Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do péče otce a žalované bylo uloženo přispívat na její výživu částkou 300 Kč měsíčně, k rukám otce, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje dnem [datum] (prokázáno uvedeným rozsudkem). Ve školním roce [rok] [číslo] byla žalobkyně žákyní třetího ročníku denního studia oboru [anonymizována tři slova] na [anonymizována dvě slova] škole a [anonymizována dvě slova] škole [obec] (prokázáno potvrzením o studiu ze dne [datum]). Žalobkyně v rámci studia absolvovala specializační kurzy, ve třetím ročníku se jednalo o [anonymizováno] kurz za cenu 3 500 Kč (prokázáno potvrzením o finančních nákladech na specializační kurzy ze dne [datum]). Žalobkyně bydlí u otce a v týdnu během studia u své babičky, ke které dojíždí vlakem a platí jízdné, které za 1 cestu činí 37 Kč. U babičky je od neděle do pátku a posléze je zbylé dny u otce. Otec hradí babičce za pobyt žalobkyně u ní, původně se jednalo o částku 3 500 Kč měsíčně, nyní se tato částka pohybuje okolo 4 000 Kč měsíčně. Dále otec žalobkyni hradí obědy ve škole v částce [částka] měsíčně. Žalobkyně také nosí brýle, náklady na pořízení byly [částka], přičemž každé dva roky se v nich obměňuji dioptrie. Žalobkyně nemá žádný pravidelný příjem a nemá ani majetek, ze kterého by mohla mít zisk. Veškeré výdaje tak žalobkyni hradí její otec. Se svoji matkou se žalobkyně viděla posledně asi před 2 roky. Žalovaná neprojevuje žádný zájem o styk s žalobkyní. Jaké jsou majetkové poměry žalované či její výdělky, není žalobkyni známo (prokázáno výslechem žalobkyně). Z přehledu finančních nákladů a faktury za ošacení [číslo] bylo dále zjištěno, že otec platí žalobkyni kapesné ve výši 2 000 Kč měsíčně, další výdaje má žalobkyně v souvislosti s pořízením knih a také oblečení, jehož pořízení vyšlo na 3 000 Kč. Ohledně žalované soud zjistil toliko, že je vdaná od [datum] a má celkem [anonymizováno] dětí. Zletilá je žalobkyně, ostatní děti jsou nezletilé (prokázáno výpisem z centrální evidence obyvatel).

4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a s přihlédnutím ke všemu, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je dcerou žalované. Posledně bylo o vyživovací povinnosti rozhodnuto [název soudu] v roce [rok], který uložil žalované přispívat na tehdy nezletilou žalobkyni částkou 300 Kč měsíčně. V současné době žalobkyně studuje na střední škole ve třetím ročníku formou denního studia oboru [anonymizována tři slova]. Přes týden se žalobkyně zdržuje u své babičky, náklady žalobkyně na bydlení hradí babičce otec žalobkyně, ten také hradí veškeré další výdaje žalobkyně, a to jak související se studiem, tak ostatní výdaje. Žalovaná nemá zájem o styk s žalobkyní. Žalovaná je vdaná a má [anonymizováno] dětí, z toho je [anonymizováno] nezletilých.

5. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které uvedli účastníci, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Proti pravosti ani správnosti provedených důkazů neměl žádný z účastníků jakýchkoliv námitek. Výše provedené listinné důkazy zároveň v kontextu nesporných skutečností umožňují soudu ve věci rozhodnout.

6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 910 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti je zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby (samostatně se živit), ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek z pojistných systémů, např. starobního důchodu i nepojistných systémů, např. dávek státní sociální podpory. Tento základní předpoklad není jakkoliv omezen věkem osoby výživou oprávněné. Vyživovací povinnost rodičů k dětem tedy není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit. Od okamžiku nabytí schopnosti sám se živit má dítě své příjmové poměry objektivně ve svých rukou, je„ strůjcem svého štěstí“. Záleží zpravidla jen na něm (na jeho píli aj.), v jakých majetkových poměrech bude žít; pokud v tomto ohledu aktivní nebude, negativní důsledky si ponese sám. Smyslem a účelem tudíž je, že pokud je dítě již objektivně schopno si samo své potřeby uspokojovat, bylo by nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by rodiče byli povinni nadále své dítě živit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn.

I. ÚS 2306/12)

8. Soud shledal, že žalobkyně se nadále soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední škole. Nic tudíž nerozporuje oprávněnost očekávání, že po dokončení studijního oboru bude žalobkyně schopná samostatné obživy. Vyživovací povinnost žalované k žalobkyni tak i nadále trvá.

9. Jde-li o vyživovací povinnost rodičů k dětem, zákon stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§ 915 o. z.). Vyživovací povinnost mají oba rodiče dítěte a každý z rodičů má tedy povinnost přispívat na výživné dítěte sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům, tak aby životní úroveň dítěte byla zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§ 914 občanského zákoníku). Nicméně nelze říci, že by rozsah vyživovací povinnosti byl podmíněn jen možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného, je totiž třeba vždy zohledňovat také hmotné a nehmotné potřeby dítěte, které se postupem času mění, míra potřeb je totiž zejména závislá na věku, [anonymizováno] stavu, způsobu přípravy na budoucí povolání, zálibách, koníčcích atd. Při zkoumání potřeb oprávněného dítěte je nutné vzít úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby se vyskytující se jen někdy. Účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb dítěte, ale všech potřeb prospěšných pro jeho všestranný vývoj (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Cz 42/88 ze dne 28. 2.1989 publikováno pod R 5/1991) a k těmto odůvodněným potřebám je nutno přihlížet při určování výše výživného.

10. Ohledně potřeb žalobkyně bylo prokázáno, že má náklady na bydlení u babičky, náklady související se studiem, náklady na stravu, jízdné a vedle toho má náklady na ostatní potřeby (brýle, [anonymizováno], obvyklé běžné výdaje apod.). Je zřejmé, že částka 3 000 Kč měsíčně, kterou žalobkyně požaduje, je odůvodněná jak jejím věkem, studiem, jakož i růstem spotřebitelských cen. Ze strany otce je žalobkyni poskytováno ubytování, osobní péče, přičemž v současné době otec žalobkyně hradí žalobkyni její veškeré náklady.

11. Pokud jde o majetkové poměry osoby žalované, podle § 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

12. Citované ustanovení plní v rámci vyživovací povinnosti rodiče k dítěti či jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, dvě základní funkce: motivační a sankční. Především motivuje povinného rodiče, příp. jiného předka, aby soudu rozhodujícímu o stanovení vyživovací povinnosti doložil řádným způsobem své příjmy tak, aby soud mohl rozsah výživného určit na základě zákonných kritérií (možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného). Sankcionuje ovšem toho povinného, který tuto povinnost řádně neplní, a tím soudu brání zjistit svou příjmovou fakticitu i potencialitu. Příjmy ve smyslu tohoto ustanovení je třeba rozumět všechny druhy příjmů, jak je uvádí ostatní veřejnoprávní a soukromoprávní předpisy (zvl. daňové zákony, pracovněprávní předpisy, autorskoprávní předpisy atd.). Pokud povinný neprokáže řádně skutečnou výši svých příjmů, projeví se sankční charakter ustanovení. Tehdy se uplatní nevyvratitelná domněnka, že jeho průměrný měsíční příjem činí pětadvacetinásobek částky životního minima pro jednotlivce.

13. V daném případě žalovaná zcela rezignovala na své povinnosti v rámci tohoto řízení. Do vlastních rukou ji byla doručena žaloba s výzvou, aby se ve věci vyjádřila. Žalovaná však nijak reagovala. Nereagovala ani na opětovnou výzvu, aby se k žalobě vyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavila.

14. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

15. V daném případě byl soud připraven postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy při nařízeném jednání vyzvat žalovanou, aby specifikovala a doložil řádným způsobem své příjmy tak, aby soud mohl rozsah výživného určit na základě zákonných kritérií. Žalovaná se však k tomuto jednání bez omluvy nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015).

16. Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalovaná nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalované dáno poučení směřující k vylíčení rozhodujících skutečností a k předložení důkazů potřebných k prokázání svých majetkových poměrů, neboť žalovaná se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalované potřebné poučení jiným způsobem. Ohledně schopností, možností a majetkových poměrů žalované soud rozhodoval za stavu informačního deficitu, který jde plně k tíži procesně pasivní žalované. Tudíž je zcela důvodné vycházet z toho, že žalovaná neprokázala řádně skutečnou výši svých příjmů, a tedy je na místě aplikovat sankční charakter ustanovení § 916 o. z. a vycházet z domněnky, že průměrný měsíční příjem žalované činí pětadvacetinásobek částky životního minima pro jednotlivce.

17. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022, částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 4 250 Kč. Podle § 2 uvedeného zákona ve znění účinném od 1. 7. 2022 částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 4 620 Kč.

18. Soud tudíž vycházel z toho, že průměrný měsíční příjem žalované činil od [datum] do [datum] částku [částka] a od [datum] částku [částka]. Při tomto příjmu i za situace, kdy je žalovaná vdaná a má dalších [anonymizováno] dětí, je žalovaná schopna přispívat žalobkyni na výživu částkou 3 000 Kč měsíčně. Z toho důvodu žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost přispívat žalobkyni na výživu částkou 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 4. 2022, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

19. Současně výrokem II. rozsudku bylo rozhodnuto po nedoplatku za období od 1. 4. 2022 do 31. 10. 2022 (s přihlédnutím k výživnému, které bylo stanoveno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Za uvedené období činí při částce 3 000 Kč měsíčně výživné celkem 21 000 Kč, při ponížení o výživné přiznané již zde uvedeném rozsudkem (7 x 300 Kč) tak činí nedoplatek 18 900 Kč. Protože došlo k navýšení výživného, bylo výrokem III. tohoto rozsudku současně rozhodnuto o změně II. výroku rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, když žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že však náhradu nákladů řízení nepožadovala, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.