15 C 124/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 33 436 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 436 Kč s úrokem z prodlení -) ve výši 8,5 % ročně z částky 27 692 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení a -) ve výši 9 % ročně z částky 5 744 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 27 692 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 516 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 33 436 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o dodávce elektřiny, na jejímž základě dodávala žalované elektřinu do odběrného místa určeného žalovanou. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalované ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] na částku 19 827 Kč, splatnou ke dni 6. 4. 2018. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalované ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] na částku 5 744 Kč, splatnou ke dni 7. 7. 2018. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované poplatek za odpojení a za opětovné připojení na částku 1 815 Kč, splatnou ke dni 29. 5. 2018. Tato částka se skládá ze dvou dílčích poplatků, a sice z poplatku za odpojení ve výši 907,50 Kč a z poplatku za opětovné připojení ve výši 907,50 Kč, přičemž výše poplatku je uvedena v ceníku. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované deaktivační poplatek na částku 6 050 Kč, splatnou ke dni 13. 6. 2018. Deaktivační poplatek je smluvní pokutou za porušení smluvních povinností ze strany žalované a je uveden v obchodních podmínkách předchůdkyně žalobkyně, důvodem jeho vyúčtování bylo, že žalovaná opakovaně neuhradila své závazky, pročež ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k odstoupení od smlouvy. Žalovaná neuhradila na předmětná vyúčtování ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2020 předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [anonymizováno], na základě které se zavázala žalované dodávat sjednané množství elektřiny a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu řádně a včas platit dohodnutou cenu (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]). Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána též smluvní pokuta ve výši 6 050 Kč s DPH za porušení povinnosti umožnění dodávky po dobu trvání závazku a poplatek za přerušení dodávek a poplatek za znovupřipojení ve výši 907,50 Kč (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami předchůdkyně žalobkyně a ceníkem 2016 elektřina pro domácnosti). Fakturou [číslo] splatnou ke dni 6. 4. 2018, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalované ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] v celkovém množství 20,001 MWh s nedoplatkem 19 827 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Fakturou [číslo] splatnou ke dni 7. 7. 2018, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalované ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] v celkovém množství 2,94 MWh s nedoplatkem 5 744 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Fakturou [číslo] splatnou ke dni 29. 5. 2018, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované 2 × položku„ poplatek za odpojení“ v částce 2 × 907,50 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Fakturou [číslo] splatnou ke dni 13. 6. 2018, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované deaktivační poplatek v částce 6 050 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Smlouvou ze dne 7. 4. 2020 byla pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to s účinností k datu úhrady úplaty za pohledávky (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2020 a přílohou [číslo] předmětné smlouvy). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna v rámci zaslané předžalobní výzvy k plnění (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky – předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2020).

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu zaplatit cenu stanovenou. Fakturami [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalované, poplatky a smluvní pokutu, v celkové výši 33 436 Kč. Na žalobkyni přešla oprávnění plynoucí ze shora uvedené smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2020, uzavřené mezi žalobkyní a její předchůdkyní. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 2010 odst. 1 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

7. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou předchůdkyni žalobkyně vznikla povinnost dodávat žalované elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, předchůdkyni žalobkyně pak tím, že žalovaná nesplnila smluvní povinnost k umožnění dodávky elektřiny po dobu trvání závazku, vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty; následně došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by shora uvedené částky uhradila, že jí povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny a smluvní pokuty za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

8. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 33 436 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení. Při zkoumání uplatněného nároku soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepožaduje úrok z prodlení plně v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle učiněného závěru o skutkovém stavu věci se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jednotlivých faktur vždy den následující po datu jejich splatnosti, tedy s úhradou faktur [číslo] na částky v celkové výši 27 692 Kč se dostala do prodlení ve dnech 7. 4. 2018, 30. 5. 2018 a 14. 6. 2018. V první den kalendářního pololetí, kdy se žalovaná dostala do prodlení, tedy 1. 1. 2018, činila výše dvoutýdenní repo sazby ČNB 0,5 %, ačkoli tedy žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 3. 6. 2020 oprávněně, tak soud nemohl přiznat žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši uplatňované, neboť ta neodpovídá zákonnému stanovení úroku z prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl v tom rozsahu, že uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně (tedy dle příslušné repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů) z částky 27 692 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení a ve výši 9 % ročně z částky 5 744 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení (když do prodlení s placením faktury [číslo] se žalovaná dostala až 8. 7. 2018, kdy příslušná repo sazba již činila 1 procentní bod), a v rozsahu zbytku žalobou požadovaného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 27 692 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení žalobu zamítl.

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, když její neúspěch spočíval toliko v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 516 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 338 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 436 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

11. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.

12. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná.

13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.