15 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Vachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným distančním způsobem Smlouvy o , Anonymizováno, spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, . První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne , datum, v částce , částka, . Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a , Anonymizováno, obchodní podmínky, kdy žalovaný si dále zvolil následující služby: služba „, Anonymizováno, “ za poplatek , částka, a službu , Anonymizováno, za poplatek ve výši , částka, . Žalovaný se dle čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, a čl. , Anonymizováno, Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , Anonymizováno, % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, a čl. , Anonymizováno, Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši , Anonymizováno, % denně z nesplacené části jistiny. Proto dle čl., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaný má ke dni podání žaloby nesplacený dluh v celkové výši , částka, , přičemž žalovaná částka se skládá z: Jistina: , částka, , Poplatek za vyplacení tranší úvěru: , částka, , Smluvní úrok: , částka, , Poplatek za službu „, Anonymizováno, “: , částka, a Poplatek za službu „, Anonymizováno, “: , částka, . Žalovaný před podáním žaloby uhradil dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaný tak celkem uhradil , částka, , z toho , částka, započteno na jistinu a , částka, započteno na příslušenství.

2. Dále žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nejprve zjistila informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se žalovaným, počtu členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného a pravidelné čisté měsíční příjmy žalovaného. Žalobkyní zjištění čistý měsíční příjem žalovaného činil , částka, . K ověření výše příjmu žalovaný žalobkyni poskytl výpis svého bankovního účtu a výplatní pásky. Rovněž žalobkyně ověřila, zda žalovaný není evidován v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, rejstříku, registru , Anonymizováno, dokladů, registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, osob, registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, osob (registr , Anonymizováno, ), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registry historie klienta.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným , Anonymizováno, podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše , částka, jako spotřebitelský úvěr (dále v textu jen “Úvěr”), který lze čerpat postupně i opakovaně. Konkrétní částka, kterou je klient oprávněn čerpat k určitému okamžiku je dána , Anonymizováno, částkou k čerpání, která může být nižší než nevyčerpaná část Kreditního rámce. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem , Anonymizováno, % denně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, % z čerpané částky, počínaje , datum, , konče , datum, . Dále si strany sjednali službu „, Anonymizováno, “ za poplatek , částka, , a službu “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši , částka, denně; RPSN činilo , Anonymizováno, %.

6. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , a že na něj žalobkyně nahlédla dne , datum, .

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že ve společné domácnosti žijí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , částka, , na bydlení , částka, , nezbytné výdaje , částka, , zbylé výdaje , částka, , výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem , částka, , výše ověřeného příjmu , částka, . Žalobkyně přiřadila žalovanému regionální koeficient 1, zohlednila , Anonymizováno, členy domácnosti, přiřadila rezervu pro výdaje , částka, , vypočítala minimální výdaje , částka, a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu , částka, při doporučeném počtu prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné.

8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku celkem , částka, na účet č. , č. účtu, .

9. Z listiny označené a vypracované žalobkyní jako Identifikované příjmy bylo zjištěno, jaké kladné položky byly připsány na účet žalovaného v období od , datum, do , datum, , avšak pouze s uvedením data a částky a že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu má být , částka, .

10. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, , která byla zaslána dne , datum, .

11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce , částka, , které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

20. Poskytovatel je povinen postupovat s odbornou péčí, řádně a v potřebném rozsahu tak, aby skutečně nebyl důvod pochybovat o schopnosti úvěr splácet, a povinností soudu je toto v řízení ověřit. Ústavní soud ČR v řízení sp. zn. , Anonymizováno, dovodil, že pokud soud nezkoumal, zda poskytovatel úvěru při jeho poskytnutí prověřil schopnost úvěr splatit, pak zasáhl do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Tato povinnost je tak i v rovině ústavněprávní vnímána jako zcela zásadní, a nikoliv pouze formální, při které by poskytovatel úvěru mohl účinně argumentovat tím, že stačí, aby mu spotřebitel sdělil informace, na které by měl být oprávněn bez dalšího spoléhat. Povinnost aktivního přezkumu je nosnou myšlenkou evropské úpravy, která má legitimní a zcela pochopitelné cíle, a to vyhnout se dluhovým spirálám, které zatěžují nakonec celou společnost.

21. Bez ohledu na to, že každý má jednat poctivě, tedy uvádět pravdu v závazkových vztazích, a nemá se samozřejmě dopouštět trestné činnosti včetně úvěrových podvodů, je tak dána zcela konkrétní a na takovém nepoctivém či nezákonném jednání zájemce o úvěr nezávislá povinnost jeho poskytovateli. Negovat ji poukazem na to, že ani druhá strana nesplnila své povinnosti ostatně nepřipadá v úvahu ani v jiných situacích, kdy každý, pokud poruší sám uložené povinnosti, musí počítat s následkem, a to svým vlastním, bez ohledu na to, že i jiný se provinil.

22. Ústavní soud připomněl i dřívější závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, , že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale celé společnosti, na kterou mají vliv důsledky předlužení a případné insolvence. Je tomu tak proto, že nejen dlužník, ale i jeho blízcí se pak dostávají do postavení, které vyžaduje, aby stát začal plnit svou sociální roli, a celá společnost pak saturuje stav, který neměl vůbec nastat. Proto je na poskytovateli úvěru, aby náležitě před poskytnutím prověřil a posoudil schopnost žadatele ho splácet. Úvěr smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí úvěruschopnost posoudil, a z jeho zjištění je skutečně zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li toto dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

23. Porušení této povinnosti poskytovatele tak nejen odporuje zákonu, ale současně narušuje veřejný pořádek, neboť ochrana spotřebitele má předcházet negativním a nežádoucím celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti. Je třeba si uvědomit, že člověk v tíživé situaci často hledá jakékoliv řešení, a potlačuje informace, které mu ve vyřešení aktuálního problému brání. Řada osob pak nedokáže odhadnout ekonomickou situaci, zejména svoji vlastní objektivně, kdy jim chybí potřebné znalosti a zkušenosti, ale i schopnost určité kvalifikované ekonomické úvahy. Není tak na místě, aby poskytovatel mohl „rozdávat“ úvěry bez patřičného vyhodnocení, následně vymáhat plnění, a aby poté celá společnost nesla vzniklé následky na straně dlužníka a jeho rodiny na sociálních dávkách.

24. Výše uvedené závěry tak mají jasné opodstatnění, a poskytovatel úvěru jako silnější a odborněji vybavená strana, podnikající v této sféře, musí nést potřebnou míru odpovědnosti, aby na následky jejího podnikání nedoplácela společnost jako celek. Ona na první pohled možná vysoká ochrana jednotlivce žádajícího o úvěr, je ve skutečnosti požadavkem a tlakem na podnikatele ve finančním odvětví, aby při svém podnikání neprofitoval v konečném efektu na úkor celé společnosti. Ostatně Ústavní soud ve výše citovaném nálezu připomněl i to, že porušení povinnosti ověřit úvěruschopnost, je mj. i správním deliktem poskytovatele, jak rozhodl Nejvyšší správní soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, .

25. Mimo jakoukoliv pochybnost tak stojí závěr, že poskytovatel úvěru má aktivní povinnost zjistit jak příjmy, tak ale i výdaje žadatele o úvěr, ale tyto prověřit, a provést zcela konkrétní a přezkoumatelnou úvahu, která obstojí, že odborně a pečlivě učinil vše pro to, aby neposkytl úvěr žadateli, u něhož nebylo řádně prověřeno, že je schopen úvěr splácet.

26. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nelze učinit závěr, že žalobkyně prokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr.

27. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v registru neplatných dokladů, registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, osob, registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, osob (registr , Anonymizováno, ), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registry historie klienta, , Anonymizováno, rejstříku a centrální evidenci , Anonymizováno, , k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což je její procesní odpovědnost. Soudu byl pouze doložen žalobkyní sestavený dokument , Anonymizováno, o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . a dále seznam transakcí plusových transakcí od , datum, do , datum, . Z těchto listinných důkazů nelze učinit závěr o tom, co z toho je pravidelný měsíční příjem žalovaného a co nikoliv; ze stejných důvodu pak nelze určit výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Následně žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za období od , datum, . Pokud by žalobkyně tento listinný důkaz zkoumala podrobně, zjistila by, že žalovaný za tato období vzal několik půjček, kdy z výpisu nebylo zjištěno, že by je po jejich poskytnutí splácel. Příkladmo půjčka od , právnická osoba, , kdy během , Anonymizováno, dnů od , datum, žalovaný čerpal , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, . Stejně tak si žalovaný , datum, vzal půjčku , částka, od , Anonymizováno, a téhož dne , částka, opět od , právnická osoba, , dne , datum, si půjčil , částka, od , právnická osoba, . Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, dle soudu se žalobkyně spokojila s údajem na bydlení , částka, , a to, aniž by zkoumala skutečné výdaje, když žádný doklad, např. nájemní smlouvu nedoložila, na víc tato výše je při dnešních tržních cenách nereálná. Stejně tak bylo z výpisu z účtu zjištěno, že výdaje žalovaného velkou měrou přesahují minimální výdaje , částka, . Jelikož žalobkyně ničeho dalšího k ověření úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, lze mít za to, že nesplnila svou zákonnou povinnost ověřit schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet poskytovaný úvěr bez důvodných pochybností. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 z. s. ú. zcela nedostatečně a nedostála tak standardu odborné péče, který jí ukládá § 76 odst. 1 z. s. ú.

28. Žalobkyně tedy neprokázala, že by postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).

29. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

30. Žalovanému bylo na základě smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuto , částka, , což bylo v řízení prokázáno. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni více, než je částka celkem , částka, , uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (, částka, mínus , částka, ); ve zbývající částce , částka, žalobu zamítl.

31. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

32. Vzhledem k uvedenému žalovaný není v prodlení s plněním dluhu , částka, (§ 1968 o. z.), žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud výrokem I. žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky , částka, .

33. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení poplatků, úroku, ani smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl rovněž co do těchto nároků včetně jejich příslušenství.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. když v tomto případě to byl žalovaný, kdo měl ve věci převážný úspěch. Protože mu však žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.