15 C 257/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Flanderky a přísedících Michaela příjmení řešitele a anonymizováno jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o: neplatnost výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba o určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], kterou dala žalovaná žalobci, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 16 522,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobce doručené mu žalovanou dne [datum]. Žalobu odůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatků byl zaměstnán u žalované jako referent [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] mu bylo prvně vydáno osvědčení o odborné způsobilosti, druhé bylo vydáno dne [datum], a to vždy s platností [anonymizováno] let. Další zkouška, kterou měl vykonat, byla odložena z důvodu proticovidových opatření a následující termín byl v [anonymizováno] [rok]. Práci žalobce vykonával podle svých nejlepších sil a byl také často příjemcem prémií za vzorně vykonanou práci. Dne [datum], tedy v době, kdy ještě neskončila epidemie Covid19, obdržel od vedení žalované výzvu k doplnění dalších kvalifikačních požadavků a byla mu stanovena doba pro získání osvědčení do 31. 3. 2022. S ohledem na svůj věk a skutečnost, že [datum] odchází žalobce do starobního důchodu, požádal vedení žalované o udělení výjimky a aby mohl své zaměstnání vykonávat i nadále. Na to žalovaná reagovala tak, že dne [datum] předala žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu dle § 52 písm. f) zákoníku práce s tím, že pracovní poměr skončí dnem [datum] a žalobci z důvodu výpovědi odstupné nenáleží. Na výpověď reagoval žalobce jednak prostřednictvím e-mailové zprávy a jednak dopisem ze dne [datum] tak, že sice pozbyl odbornou způsobilost [anonymizováno] referenta [anonymizováno], avšak jako [anonymizováno] poradce nikdy nepracoval. Již po nástupu do zaměstnání byl informován, že další [anonymizováno] poradci nejsou evidováni na seznamu [stát. instituce]. Svoji odbornost v kontrole [anonymizováno] jedoucích po silnici v režimu [anonymizováno] žalobce neztratil, proto požádal o prominutí zkoušky, neboť již v minulosti došlo k prominutí zkoušky [anonymizováno] poradce. Žalobce proto s výpovědí nesouhlasil a dne [datum] požádal, aby mu bylo umožněno vykonávat zaměstnání podle pracovní smlouvy. Dopisem ze dne [datum] žalovaná reagovala, že výpověď byla dána oprávněně a pracovní poměr žalobce skončil ke dni [datum]. Pokud jde o důvod neplatnosti výpovědi, odkázal žalobce na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 17. 7. 2019, č. j. III ÚS 968/17, které řešilo obdobnou záležitost a je v něm uvedeno, že i když podmínky pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce byly formálně splněny, je racio decidendi napadaného rozsudku krajského soudu výhradně na závěru, že stěžovatelčin výkon práva (tedy dání bezchybné výpovědi) představuje skutečnost, že stěžovatelka ukončila s vedlejším účastníkem pracovní poměr v té fázi jeho produktivního života, ve kterém je vzhledem k blížícímu se datu vzniku nároku na starobní důchod obtížné nalézt jinou práci, a tím postupoval ve zjevném rozporu s jednou ze základních zásad pracovního práva, jíž je podle § 1 zákoníku práce zvláštní ochrana zaměstnance, čímž porušila dobré mravy.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla, aby byla v plném rozsahu zamítnuta, neboť je přesvědčena, že výpověď z pracovního poměru je platná. Na svou obranu uvedla zejména, že již dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla do pracovní smlouvy zakomponována povinnost žalobce splňovat kvalifikační požadavky a disponovat osvědčením o splnění kvalifikace obnovovaným v pravidelných [anonymizováno] intervalech. S účinností od [datum] byla původní pracovní smlouva v plném rozsahu nahrazena novou pracovní smlouvou. Ta vymezuje druh práce žalobce jako referent [anonymizováno] kontroly a v čl. III stanovuje povinnost žalobce po celou dobu trvání pracovního poměru splňovat podmínky a požadavky na kvalifikaci dané směrnicí č. 1/2017. V průběhu trvání pracovního poměru byl žalobce několikrát upomínán, že nesplňuje kvalifikační předpoklady pro výkon své pozice, resp. nesplňuje kvalifikační předpoklady stanované obecně závaznými předpisy, které jsou promítnuty mj. do směrnice žalované. Již dne [datum] byla žalobci dána dodatečná lhůta ke splnění kvalifikace do [datum] a následně byla také žalobci dána výpověď z pracovního poměru dne [datum]. Ta byla následně zrušena, když žalobce dodatečně prokázal splnění kvalifikačních předpokladů, které získal až po obdržení výpovědi. V této první výstraze byly žalobci vytknuty neuspokojivé pracovní výsledky a neplnění pracovních povinností. Kvalifikační předpoklady je přitom nutné obnovovat každých [anonymizováno] let. Opětovně tak byl žalobce upozorněn na nesplnění kvalifikačního požadavku po uplynutí 5 let, a to sice výstrahou ze dne [datum]. V ní byl rovněž upozorněn na skutečnost, že opakované přezkoušení v posledním roce způsobilosti absolvoval žalobce s nevyhovujícím výsledkem. Žalovaná v rámci vstřícného postupu opět stanovila žalobci náhradní dodatečnou lhůtu v délce jednoho roku, přičemž žalobce svoji povinnost splnil až po výstraze dodatečným předložením osvědčení ze dne [datum]. Po uplynutí dalšího [anonymizováno] období platnosti kvalifikace bez jejího řádného obnovení byla žalovaná nucena žalobce opětovně vyzvat k jejímu doplnění, a to dne [datum]. Přitom k době, kdy žalobce mohl usilovat o získání kvalifikace bylo přičteno půlroční období prolongace platnosti osvědčení z důvodu eliminace dopadů coronavirové pandemie na základě mnohostranné dohody ze dne [datum]. Žalobci byla poskytnuta další dodatečná lhůta pro získání kvalifikace do [datum]. V této lhůtě se však žalobce ani nepokusil o znovunabytí kvalifikace a žalovaná tudíž opětovně vyzvala žalobce k nápravě dne [datum], avšak marně, bez jakékoliv snahy ze strany žalobce. V této výzvě byl žalobce upozorněn na konání zkoušky o příslušné kvalifikaci naplánované na den [datum] a byl vyzván k účasti na ní. Žalobce se však na zkoušku vůbec nedostavil. S ohledem na všechny výzvy, jakož i vynaložené finanční prostředky k úhradě školení a zkoušek žalobce i s přihlédnutím k počtu nadstandardně dlouhých lhůt stanovených pro doplnění kvalifikace byla žalovaná nucena přistoupit k podání výpovědi z pracovního poměru dne [datum] E-mailovou zprávou ze dne [datum] žalobce uznal ztrátu odborné způsobilosti, ale s výpovědí nesouhlasil, neboť jako [anonymizováno] poradce nikdy nepracoval. K ukončení pracovního poměru došlo v souladu s § 52 písm. f) zákoníku práce. Směrnice stanovuje kvalifikační požadavky pro jednotlivé pracovní pozice. Na směrnici odkazuje rovněž pracovní smlouva a jsou tak najisto postaveny povinnosti zaměstnance. Žalobce tyto povinnosti porušil opakovaně a opakovaně byl také vyzýván k nápravě. Není přitom rozhodné tvrzení žalobce, že jako [anonymizováno] poradce nikdy nepracoval, neboť kvalifikační požadavky na pozici referenta [anonymizováno] kontroly jsou v pracovní smlouvě i směrnici stanoveny zcela jasným způsobem. V případě nesplnění kvalifikačních předpokladů nemůže pracovní poměr dále trvat. Usnesení Ústavního soudu, na které žalobce odkazuje, podle žalované vychází z jiných skutkových zjištění, kdy výpověď byla dána pedagogickému pracovníkovi. Přitom zákon o pedagogických pracovnících upravuje také podmínky, za nichž může pracovník vykonávat pedagogickou činnost i pokud nesplňuje předpoklady odborné způsobilosti. Z toho důvodu je usnesení Ústavního soudu pro projednávanou žalobu neaplikovatelné. Vyhláška, kterou je v daném případě nutno aplikovat, totiž nestanovuje žádná ustanovení o výjimkách ze splnění podmínek výkonu [anonymizováno] poradce [anonymizováno] bez osvědčení o odborné způsobilosti. Navíc žalobcem citované usnesení řeší pouze nesplnění předpokladů stanovených právními předpisy, v projednávané věci se však jedná i o zřejmé porušení povinností zaměstnance plynoucích z pracovní smlouvy. Ústavní soud se nadto v usnesení nezabýval meritem věci, když respektoval zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů. Úmyslem žalované přitom nebylo způsobit žalobci újmu, ale napravit stav, kdy žalobce neplnil jeho stanovené povinnosti pracovní smlouvou, směrnicí i vyhláškou Ministerstva dopravy č. 478/2000 Sb.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne [datum] pracovní smlouvu [číslo] na základě které byl žalobce u žalované zaměstnán na pozici referent [anonymizováno] kontroly a touto byl založen pracovněprávní vztah. Nesporné bylo také uzavření dodatků k pracovní smlouvě, jakož i skutečnost, že původní pracovní smlouva byla dne [datum] s účinností od [datum] nahrazena novou smlouvou, která vymezuje druh práce žalobce jako referent [anonymizováno] kontroly. Nesporné také bylo, že žalovaná již dříve s žalobcem rozvázala pracovní poměr, a to sice dne [datum] z důvodu, že žalobce nesplňoval kvalifikační předpoklady však tato výpověď byla následně zrušena. Dále, že žalovaná vyzývala žalobce v roce [rok], aby splnil kvalifikační oprávnění a vykonal příslušnou zkoušku, přičemž tato zkouška nebyla ze strany žalobce dosud vykonána. Jakož i že dne [datum] dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru, podle které pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby ke dni [datum]. Žalobce také učinil nesporným, že na zkoušku, které se měl podrobit dne [datum] podle výzvy ze dne [datum] se nedostavil. K tomu žalobce dále uvedl, že v roce [rok] pro nesložení zkoušky v dobu sdělil ředitelce žalované, že už se na žádnou zkoušku nedostaví, neboť dříve bylo bývalým vedením její splnění prominuto dvěma zaměstnancům a již v [anonymizováno] či [anonymizováno] [rok] kdy se dostavil k náměstkovi pro kontrolu také jemu sdělil, že zkoušku již vykonávat nebude, neboť se blíží důchodovému věku a není typ na testy. Nesporné také bylo, že žalobci byly vypláceny odměny za vykonanou práci, a to za měsíc [anonymizováno] [rok] odměna ve výši [částka], za [anonymizováno] [rok] odměna ve výši [částka] a za [anonymizováno] [rok] odměna [částka]

4. Základními spornou otázkou v rámci řízení mezi účastníky zůstalo to, zda žalovaná s ohledem na blížící se důchodový věk žalobce při výpovědi z pracovního poměru postupovala v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Konkrétně pak žalobce spatřoval rozpor s dobrými mravy v tom, že se blížil jeho důchodový věk a s ohledem na specifikaci jeho zaměstnání je obtížné najít si tak jiné zaměstnání, neboť pracovníci blížící se důchodovému věku jsou obtížně zaměstnatelní.

5. Soud má z provedených listinných důkazů dále za prokázané následující skutečnosti; Žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na dobu neurčitou se sjednaným druhem práce – referent [anonymizováno] kontroly, datum nástupu do zaměstnání bylo [datum], s účinností od [datum] se změnil druh práce na vedoucího [anonymizována tři slova] a dodatkem [číslo] účinným od 1. 10. 2013 se žalobce zavázal po celou dobu trvání pracovního poměru splňovat podmínky na kvalifikaci dané Směrnicí pro vzdělávání pracovníků Úseku kontrolní činnosti, také se zavázal prohlubovat svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce, především obnovovat v pravidelných [anonymizováno] intervalech osvědčení o odborné způsobilosti [anonymizováno] poradce. Další dodatek k pracovní smlouvě byl uzavřen dne [datum] (prokázáno pracovní smlouvou [číslo] ze dne [datum], dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] a dodatkem [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]). S účinností od [datum] byla pracovní smlouva v plném rozsahu nahrazena novou pracovní smlouvou se sjednaným druhem práce referent [anonymizováno] kontroly, přičemž v čl. 3 bylo sjednáno, že žalobce je povinen po celou dobu trvání pracovního poměru splňovat podmínky a požadavky na kvalifikaci dané Směrnicí pro vzdělávání zaměstnanců Úseku kontrolní činnosti [anonymizováno] (dále též jen„ Směrnice“). Bez splnění požadavků daných Směrnicí nemůže žalobce samostatně vykonávat práci, pro kterou je Směrnicí stanoven kvalifikační požadavek. Zároveň se žalobce zavázal prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce, přičemž je povinen postupovat zejména v souladu se Směrnicí, dále se zavázal obnovit v pravidelných [anonymizováno] intervalech osvědčení o odborné způsobilosti [anonymizováno] poradce pro [anonymizována tři slova] na [anonymizováno]. Žalobce vzal rovněž na vědomí, že v případě porušení těchto povinností bude dán výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce (prokázáno pracovní smlouvou ze dne [datum]). Dne [datum] žalobce převzal také popis pracovní náplně referenta [anonymizováno] kontroly, podle kterého je mj. součástí pracovní náplně samostatně provádět vysoce náročné kontroly ve specializované oblasti, zabezpečovat především expertní činnosti při provádění [anonymizováno] kontrolního [anonymizována tři slova], jakož i provádět expertní část kontroly, dodržování podmínek stanovených pro [anonymizována tři slova] po [anonymizováno] a provádět expertní část kontroly dodržování podmínek pro provozování [anonymizována tři slova] (prokázáno pracovní náplní). Směrnice, účinná od 2. 1. 2017 stanoví mj. kvalifikační požadavky na pracovní pozici žalobce, který je povinen mít osvědčení [anonymizováno] poradce [anonymizováno]. Úspěšné vykonání předepsané zkoušky z problematiky [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] po [anonymizováno] – pro získání osvědčení o odborné způsobilosti [anonymizováno] poradce pro přepravu [anonymizována dvě slova] po [anonymizováno] (dále též jen„ Osvědčení“) a jeho pravidelná obhajoba je podle směrnice kvalifikačním požadavkem na zaměstnance. Platnost Osvědčení je podle oddílu 4 Směrnice [anonymizováno] let ode dne vydání. Zaměstnanci jsou povinni v pravidelných [anonymizováno] intervalech platnost Osvědčení obnovovat, přičemž doba platnosti se prodlouží o [anonymizováno] let při úspěšném složení obnovovací zkoušky (prokázáno Směrnicí).

6. Již dne [datum] byla žalobci dána výstraha před ukončením pracovního poměru, neboť žalobce dosud nezískal Osvědčení, které je kvalifikačním předpokladem. K jeho získání byla žalobci stanovena lhůta do [datum]. Byl také upozorněn, že od nástupu k žalované výrazněji nepokročil v osvojení si potřebných znalostí a dovedností. A rovněž, že pokud ve stanovené lhůtě Osvědčení nezíská, bude jeho pracovní poměr ukončen výpovědí (prokázáno výstrahou před ukončením pracovního poměru ze dne [datum]). Z důvodu nezískání Osvědčení byla žalobci dne [datum] dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce (prokázáno výpovědí ze dne [datum]). Výpověď byla dne [datum] zrušena, neboť žalobce získal Osvědčení (prokázáno zrušením výpovědi ze dne [datum]). Dne [datum] vyzvala žalovaná žalobce ke získání Osvědčení, když poslední Osvědčení získal dne [datum], přičemž podmínkou jeho platnosti a této zvláštní způsobilosti je opakované přezkoušení v posledním roce platnosti Osvědčení, v případě žalobce v termínu do [datum], které žalobce absolvoval s nevyhovujícím výsledkem a pozbyl tak zvláštní způsobilost pro výkon sjednané práce. K opětovnému získání zvláštní způsobilosti byla žalobci stanovena lhůta do [datum] s tím, že jinak bude s žalobcem ukončen pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. f) zákoníku práce (prokázáno výzvou ke splnění požadavků ze dne [datum]). Osvědčení žalobce získal dne [datum] s platností do [datum] (prokázáno Osvědčením ze dne [datum]). Mnohostrannou dohodou ze dne [datum] byla doba platnosti osvědčení, jež měla končit mezi [datum] a [datum], prodloužena do 30. 9. 2021 (prokázáno Mnohostrannou dohodou Ministerstva dopravy [anonymizováno]). Dne [datum] byl žalobce znovu vyzván k doplnění stanovených dalších kvalifikačních požadavků, tedy získání Osvědčení, neboť odbornou způsobilost neúspěšným pokusem o obnovu Osvědčení žalobce pozbyl a ani půlroční prolongace platnosti z důvodu eliminace dopadů coronavirové epidemie u žalobce nevedla k opětovnému nabytí požadované odborné způsobilosti. Žalobci byla stanovena náhradní doba pro získání Osvědčení do [datum] a ředitelce bylo náměstkem navrženo snížit osobní příplatek žalobce (prokázáno výzvou ze dne [datum]). Při plánování činnosti na měsíc [anonymizováno] [rok] bylo také řešeno obnovení Osvědčení žalobcem a jeho neúspěšná zkouška (prokázáno pokyny k plánování ze dne [datum]). V rámci porady úseku kontrolní činnosti dne [datum] bylo v bodě [anonymizováno] řešeno další působení žalobce u žalované po jeho neúspěšné obnovovací zkoušce a následném vyjádření před komisí u [anonymizováno] [příjmení] i ředitelky, že další zkoušku již nebude absolvovat, přičemž jeho osvědčení je po prodloužení mnohostrannou dohodou platné do [datum] (prokázáno výsledky porady úseku kontrolní činnosti). Dne [datum] byl žalobce opětovně vyzván k doplnění stanovených dalších kvalifikačních požadavků, tedy získání Osvědčení, přičemž byl vyzván, aby se dne [datum] podrobil na [stát. instituce] předepsané zkoušce pro opětovné získání požadované odborné specializace (prokázáno výzvou ze dne [datum]). Protože se žalobce v požadovaném termínu k předepsané zkoušce pro opětovné nebytí požadované specializace žalobce nedostavil a pozbyl odbornou specializaci stanovenou Směrnicí a potřebnou k výkonu práce, byla žalobci dána výpověď dne [datum] z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce, kterou žalobce převzal dne [datum] (prokázáno výpovědí ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalobce uznal, že pozbyl odbornou způsobilost [anonymizováno] poradce, avšak jako [anonymizováno] poradce nikdy nepracoval. Je přesvědčen, že odbornou způsobilost při kontrolách [anonymizováno] neztratil. Také požádal o prominutí složení zkoušky k získání Osvědčení (prokázáno dopisem ze dne [datum]). Dne [datum] žalobce doručil žalované nesouhlas s výpovědí, ve kterém požádal o znovuzařazení dle pracovní smlouvy (prokázáno nesouhlasem s výpovědí ze dne [datum]). Žalovaná v reakci uvedla, že na podané výpovědi trvá, neboť ta byla dána oprávněně, když žalobce pozbyl odbornou způsobilost v oblasti [anonymizována dvě slova] věcí (prokázáno dopisem žalované ze dne [datum]).

7. Pokud jde o zkoušky k získání Osvědčení, žalobce vykonal neúspěšně zkoušku dne [datum] a následně dne [datum], úspěšně až dne [datum]. Další zkouška dne [datum] a následně i dne [datum] byla neúspěšná, rovněž tak zkouška dne [datum]. Úspěšně žalobce složil zkoušku až dne [datum] (prokázáno přehledem historie školení a zkoušek žalobce). Žalovaná na školení žalobce ve dnech [datum] až [datum] k získání Osvědčení vynaložila v případě žalobce náklady ve výši 8 550 Kč a na provedení školení – opakování před zkouškou dne [datum] náklady 1 800 Kč (prokázáno objednávkou na školení, vč. přílohy k žádosti o objednávku na školení, faktury [číslo] příkazu k fakturaci, a fakturou [číslo] vč, příkazu k fakturaci).

8. Ke splnění požadavků stanovených pro výkon práce – získání Osvědčení byl vyzván také další zaměstnanec žalované [příjmení] [příjmení], přičemž i on byl upozorněn na výpověď z pracovního poměru v případě nezískání Osvědčení. I jemu byla prodloužena lhůta k získání osvědčení, a to do [datum]. Následně s žalovanou uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru (prokázáno výzvou ke splnění požadavku ze dne [datum], vyjádření k žádosti ze dne [datum] a dohodou o rozvázání pracovního poměru).

9. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci; Žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze [datum] s datem nástupu do zaměstnání [datum] zaměstnancem žalované v pozici referent [anonymizováno] kontroly. Od [datum] došlo ke změně druhu práce na vedoucí [anonymizována tři slova]. Již od [datum] se žalobce zavázal po celou dobu trvání pracovního poměru splňovat podmínky na kvalifikaci dané Směrnicí a obnovovat Osvědčení. Od [datum] byla pracovní smlouva nahrazena zcela novou pracovní smlouvou se sjednaným druhem práce referent [anonymizováno] kontroly. Bylo sjednáno, že žalobce je povinen po celou dobu trvání pracovního poměru splňovat podmínky a požadavky na kvalifikaci dané Směrnicí a obnovovat Osvědčení. Směrnice přitom stanoví mj. kvalifikační požadavky na pracovní pozici žalobce, který je povinen mít Osvědčení a pravidelně jej obnovovat. Z důvodu absence Osvědčení, které je kvalifikačním předpokladem pro výkon práce žalobce, byla žalobci po předchozích výzvách k jeho získání již dne [datum] dána výpověď z pracovního poměru. Ta byla následně zrušena, neboť Osvědčení získal žalobce dne [datum]. Zkoušky k získání Osvědčení dne [datum] a následně i dne [datum] byly neúspěšné, rovněž tak zkouška dne [datum]. Dne [datum] vyzvala žalovaná žalobce k získání Osvědčení s upozorněním na možnost výpovědi. Osvědčení žalobce získal dne [datum] s platností do [datum], prodlouženou mnohostrannou dohodou do [datum]. K získání osvědčení byl žalobce znovu vyzván z důvodu jeho pozbytí dne [datum], přičemž mu byla poskytnuta lhůta do [datum]. Opětovně byl žalobce vyzván dne [datum] s tím, aby se dne [datum] podrobil předepsané zkoušce pro opětovné získání požadované odborné specializace. Na zkoušku se však žalobce nedostavil. Dne [datum] byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce, kterou žalobce převzal dne [datum]. V roce [rok] pro nesložení zkoušky žalobce sdělil ředitelce žalované, že už se na žádnou zkoušku nedostaví a požádal o její prominutí. Že se žalobce na zkoušku již neodstaví sdělil také začátkem roku [rok] náměstkovi.

10. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které účastníci učinili nesporné, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Z žádného z provedených důkazů neplynou skutečnosti, které by byly v rozporu se skutečnostmi zjištěnými z ostatních důkazů jak jednotlivě, tak ve svém kontextu. Provedené důkazy proto soud považuje za věrohodné, kdy ani žádný z účastníků proti provedeným důkazům neměl žádných námitek či připomínek.

11. Pro nadbytečnost soud zamítl další návrhy na provedení dokazování. V daném případě byl žalobcem navrhován jeho účastnický výslech, v rámci kterého měl žalobce objasnit, jakou práci vykonával a že k jejímu výkonu není potřeba žalovanou požadovaného Osvědčení. V daném případě je však podstatné, že povinnost disponovat platným Osvědčením plyne pro žalobce z pracovní smlouvy a Směrnice, náplň práce žalobce byla prokázána dokumentem – pracovní náplň. Subjektivní názory žalobce jsou naopak z hlediska předmětu řízení nepodstatné, a proto je jeho účastnický výslech nadbytečný. Navíc, důkaz výslechem účastníků může soud provést toliko za podmínky, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Z toho důvodu byl žalobce vyzván, aby uvedl, z jakého důvodu nelze skutečnosti, které mají být účastnickým výslechem dokázány, prokázat jiným způsobem. K tomu žalobce však neuvedl ničeho, pročež je jeho účastnický výslech rovněž nepřípustný. Jako nadbytečné soud vyhodnotil také důkazní návrhy formulářem při předání majetku, jakož i články, které se zabývaly žalobcem citovaným usnesením ústavního soudu, avšak žalovaná po výzvě soudu uvedla, že na provedení těchto důkazů již netrvá. Nadbytečné bylo provádět k důkazu rovněž doklady o finančních odměnách, neboť finanční odměny, které žalobce tvrdil v rámci prvního jednání, žalovaná nesporovala.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc z hlediska důvodů žaloby po právní stránce podle ustanovení zákoníku práce upravujících skončení pracovního poměru a výpovědi. Dle § 48 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákoník práce“ či„ ZP“), pracovní poměr může být rozvázán jen (a) dohodou, (b) výpovědí, (c) okamžitým zrušením, (d) zrušením ve zkušební době. Dle § 50 odst. 1 ZP výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Dle odst. 2 téhož ustanovení zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Dle odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Dle § 334 odst. 1 ZP písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Dle § 52 písm. f) ZP může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil. Dle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

13. Předně bylo třeba posoudit oprávněnost žalobce domáhat se určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru u soudu, přičemž zaměstnanec je oprávněn u soudu takové určení uplatnit nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Vzhledem k tomu, že k rozvázání pracovního poměru mělo dojít k 30. 6. 2022 a žaloba byla podána dne 9. 8. 2022, uplatnil žalobce své nároky v zákonem stanovené lhůtě.

14. Skončení pracovního poměru výpovědí je upraveno v § 50 a násl. ZP. Pro výpověď zákon předepisuje písemnou formu, a jedná se o jednostranné právní jednání, jehož účinky nastanou doručením druhé straně. Písemná výpověď učiněná zaměstnavatelem musí být doručena zaměstnanci do jeho vlastních rukou. Mezi další náležitosti patří dostatečné a dostatečně konkrétní vymezení výpovědního důvodu, kdy zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52, přičemž musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Jedná se o podstatnou náležitost výpovědi a jedině vylíčení výpovědního důvodu umožní, aby bylo možné uzavřít, zda zaměstnavatelův důvod k výpovědi je vskutku také důvodem, pro který zaměstnavatel smí rozvázat pracovní poměr výpovědí. Vylíčení výpovědního důvodu spočívá v jeho vymezení po skutkové stránce, a to v takové podobě, aby bylo mj. zřejmé, v čem výpovědní důvod vůbec spočívá. Výpovědní důvod musí být ve výpovědi z pracovního poměru náležitě konkretizován uvedením skutečností, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění skutkové podstaty uplatněného výpovědního důvodu. Skutkové vymezení výpovědního důvodu vylíčené ve výpovědi musí být současně natolik podrobné, aby nevyvolávalo pochybnosti (zejména z pohledu jeho určitosti nebo srozumitelnosti), jaký důvod byl za účelem rozvázání pracovního poměru výpovědí uplatněn, na druhé straně však nemusí být uváděny všechny podrobnosti, které zaměstnavatele vedly k podání výpovědi a které jen blíže osvětlují podstatné skutečnosti (srov. Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 1508 s ).

15. Co se týče podmínky náležitého a konkrétního vymezení výpovědního důvodu, tak aby jej nebylo možno zaměnit s důvodem jiným, včetně vymezení okolností, v nichž je spatřováno naplnění skutkové podstaty uplatněného výpovědního důvodu, i v tomto ohledu žalobkyně splnila veškeré formální náležitosti výpovědi pro výpovědní důvod dle § 52 písm. f) ZP, kdy bylo prokázáno, že výpověď byla odůvodněna tím, že žalobce byl vyzván k opětovnému získání Osvědčení, neboť Směrnice stanoví kvalifikační předpoklady a požadavky nezbytné pro výkon práce žalobce, přičemž podmínkou je vykonání předepsané zkoušky a získání Osvědčení. Protože žalobce Osvědčení nezískal, pozbyl odbornou specializaci potřebnou k výkonu své práce podle pracovní smlouvy.

16. Výpovědní důvod dle § 52 písm. f) ZP spočívá v důvodech na straně zaměstnance, a to buď nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce. Citované ustanovení umožňuje dát zaměstnanci výpověď ze dvou důvodů, které je třeba důsledně rozlišovat.

17. Zatímco předpoklady pro výkon sjednané práce stanoví právní předpisy (§ 272 odst. 1 zák. práce), požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce, stanoví zaměstnavatel sám; reflektují především konkrétní podmínky u konkrétního zaměstnavatele a jeho představy o tom, jaké nároky mají být kladeny na zaměstnance, který konkrétní druh práce (funkci) vykonává. Předpoklady pro výkon určitého druhu práce stanoví právní předpisy v zájmu zajištění odpovídající kvality práce, zabezpečení ochrany života a zdraví zaměstnanců a dalších fyzických osob a dodržení dalších pravidel, jejichž zachování nemusí odpovídat jen zájmům zaměstnavatele, ale také širším (obecným) zájmům společnosti. Předpoklady pro výkon sjednané práce spočívají zejména v dosažení určitého vzdělání, stupně kvalifikace nebo určitých dovedností, v osvědčení znalostí zaměstnance složením stanovené zkoušky nebo jiným povinným přezkoušením anebo se týkají osoby zaměstnance. Pro podání výpovědi není významné, zda ke stanovení předpokladů došlo právním předpisem již před vznikem pracovního poměru nebo teprve v době jeho trvání. Lze tedy dát úspěšně výpověď zaměstnanci, který nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, i když tyto předpoklady byly právním předpisem stanoveny teprve v době trvání pracovního poměru zaměstnance a při vzniku tohoto pracovního poměru nebyly ještě právním předpisem vyžadovány (srov. závěry býv. Nejvyššího soudu ze dne 19.6.1975 sp. zn. Cpjf 104, uveřejněné pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975). Předpoklady stanovené právními předpisy, které mají obecnou platnost, dopadají na všechny zaměstnance u všech zaměstnavatelů, kteří konkrétní funkci (druh práce) vykonávají; nesplňuje-li proto zaměstnanec předpoklady pro výkon sjednané práce, je důvod výpovědi podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce naplněn bez dalšího. Nesplňování stanovených předpokladů pro výkon sjednané práce ovšem nemusí být časově omezeno. Výpovědní důvod tu může být dán delší dobu, než se zaměstnavatel rozhodne jej uplatnit; musí však trvat ještě v době, kdy byla výpověď z pracovního poměru podána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2558/2011).

18. Zatímco předpoklady stanoví právní předpisy, požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce, stanoví zaměstnavatel sám; reflektují především konkrétní podmínky u zaměstnavatele a jeho představy o tom, jaké nároky mají být kladeny na zaměstnance, který konkrétní druh práce (funkci) vykonává. Podle druhu vykonávané práce se mohou dotýkat nejen kupř. zvláštních odborných znalostí, morálních kvalit zaměstnance či jeho řídících a organizačních schopností, ale mohou spočívat také v dosažení určitého vzdělání, stupně kvalifikace nebo určitých dovedností. Mohou vyplývat z pracovní smlouvy, organizačního řádu, vnitropodnikové směrnice, popř. z pracovních příkazů vedoucího zaměstnance, nebo může jít o požadavky, které jsou pro výkon určité práce všeobecně známé. Není ani vyloučeno, aby požadavky pro řádný výkon sjednané práce vyplývaly z rozhodnutí či stanoviska orgánu odlišného od osoby zaměstnavatele (nadřízeného orgánu), který má podle zvláštních předpisů oprávnění vykonávat vůči zaměstnavateli řídící působnost při plnění jeho úkolů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5302/2016). Zaměstnavatel může přistoupit k rozvázání pracovního poměru výpovědí také tehdy, pokud zaměstnanec nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon sjednané práce.

19. Požadavky na řádný výkon práce tudíž reflektují především konkrétní podmínky u konkrétního zaměstnavatele a jeho představy o tom, jaké nároky mají být kladeny na zaměstnance, který konkrétní práci vykonává. Může se jednat o požadavky na odbornou způsobilost, jazykové schopnosti, morální kvality, ale i specifické dovednosti a schopnosti, například schopnosti řízení, organizace, či požadavky na určitý způsob vystupování, vzhledu, oblékání aj. Požadavky zaměstnavatele se mohou týkat i morálních kvalit zaměstnance.

20. Uplatnění výpovědního důvodu dle § 52 písm. f) ZP nevyžaduje porušení pracovních povinností (i když není vyloučeno, že nesplňování požadavků může spočívat také v tom, že zaměstnanec některé své povinnosti porušuje); postačuje objektivní zjištění, že zaměstnanec nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce, aniž by bylo významné, zda tomu tak je v důsledku zaviněného jednání zaměstnance (alespoň ve formě nedbalosti). Je zcela nepodstatné, zda nesplňování požadavků zaměstnavatele je důsledkem zaměstnancovy neschopnosti, nezpůsobilosti, neodpovědného přístupu k plnění pracovních povinností apod. Podstatné je, že zde objektivně nesplňování požadavků zaměstnavatele existuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5302/2016).

21. Ačkoliv žalovaná má za to, že v daném případě žalobce nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, když uvádí, že tyto předpoklady plynou z vyhlášky Ministerstva dopravy č. 478/2000 Sb., a Směrnice zapracovává povinnosti týkající se [anonymizováno] poradců pro [anonymizováno 5 slov] stanovené v této vyhlášce, má soud za to, že žalobce především nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon práce referenta [anonymizováno] kontroly. V daném případě Směrnice stanoví pro referenta [anonymizováno] kontroly povinnost mít Osvědčení, přičemž úspěšné vykonání zkoušky z problematiky [anonymizováno] pro získání Osvědčení a jeho pravidelná obhajoba v předepsaném časovém cyklu je dle Směrnice kvalifikačním požadavkem mj. na zaměstnance žalované na pozici referent [anonymizováno] kontroly. Pracovní smlouva ze dne [datum] v čl. 3 stanoví, že žalobce je povinen po celou dobu trávní pracovního poměru splňovat podmínky a požadavky na kvalifikaci dané Směrnicí. Bez splnění požadavků daných Směrnicí nemůže žalobce samostatně vykonávat práci, pro kterou je Směrnicí stanoven kvalifikační požadavek. Zároveň se žalobce zavázal obnovit v pravidelných [anonymizováno] intervalech Osvědčení. Žalobce vzal v pracovní smlouvě rovněž na vědomí, že v případě porušení těchto povinností bude dán výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce. Je tudíž zřejmé, že žalovaná stanovila jako podmínku z hlediska požadavků na odbornou způsobilost zaměstnanců na pozici referent [anonymizováno] kontroly získání a pravidelné obnovování Osvědčení. V tomto směru je pak zcela nerozhodná námitka žalobce, že jako [anonymizováno] poradce nikdy nepracoval, neboť podmínku uvedeného osvědčení stanovila mj. pro referenty [anonymizováno] kontroly, tedy pro pracovní pozici žalobce. Nadto požadavky na získání Osvědčení stanovila již i původní pracovní smlouva ve znění dodatku, který byl [účinnost], přičemž v té době byl žalobce zaměstnán jako vedoucí [anonymizována tři slova], tedy také nepracoval jako [anonymizováno] poradce [anonymizováno], avšak platila pro něj povinnost disponovat platným Osvědčením.

22. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že žalobce pozbyl požadovanou kvalifikaci pozbytím platnosti Osvědčení, jehož platnost po prodloužení mnohostrannou dohodou byla do 30. 9. 2021. Přitom již po neúspěšném složení zkoušky v roce [rok] žalobce oznámil žalované, že na zkoušku se znovu nedostaví.

23. Pokud za této situace žalovaná přistoupila k ukončení pracovního poměru s žalobcem výpovědí z důvodu, že žalobce nesplňoval požadavky pro řádný výkon práce, postupovala v souladu s ust. § 52 písm. f) ZP, přičemž je zcela nevýznamné, zda nesplňování požadavků zaměstnavatele je důsledkem zaměstnancovy neschopnosti, nezpůsobilosti, neodpovědného přístupu k plnění pracovních povinností apod. Nerozhodná je rovněž skutečnost, že žalovaná (resp. její bývalé vedení) dříve prominulo určitým zaměstnancům povinnost disponovat platným Osvědčením.

24. Dále se soud zabýval posouzením, zda žalovaná s ohledem na blížící se vznik nároku žalobce na starobní důchod, a tedy fázi života, ve které je obtížné nalézt jinou práci, postupovala při podání výpovědi v rozporu s dobrými mravy, pročež by byla výpověď neplatná. Žalobce v daném případě poukazoval na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 968/17. V něm bylo konstatováno v rámci odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, že„ Ratio decidendi napadeného rozsudku krajského soudu totiž stojí výhradně na závěru, že stěžovatelčin výkon práva (tedy dání vedlejšímu účastníkovi bezvadné výpovědi z pracovního poměru) je vzhledem k rozhodným skutkovým zjištěním v rozporu s dobrými mravy, přičemž primární rozhodnou okolnost podle mínění okresního soudu i krajského soudu představuje skutečnost, že stěžovatelka ukončila s vedlejším účastníkem pracovní poměr v té fázi jeho produktivního života, ve které je vzhledem k blížícímu se datu vzniku nároku na starobní důchod nejobtížnější najít si ještě novou práci, a tím - podle obecných soudů - postupovala ve zjevném rozporu s jednou ze základních zásad pracovního práva, jíž je podle § 1a zákoníku práce zvláštní ochrana postavení zaměstnance. Jakkoli je proto možno stěžovatelce přisvědčit, že obecné soudy přikročily k extenzivnímu výkladu neurčitého právního pojmu "dobré mravy", Ústavní soud oproti tvrzení stěžovatelky v tomto postupu neshledává prvky svévole, neboť má za to, že napadený rozsudek krajského soudu – s jehož závěry se nemusí nutně ztotožňovat – je řádně odůvodněn. Veden zásadou minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů proto Ústavní soud neshledal, že by v posuzované věci byl dán prostor pro stěžovatelkou dovolávaný kasační zásah.

25. Za podstatné považuje soud nejprve k citovanému usnesení Ústavního soudu uvést, že odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné neznamená potvrzení zákonnosti právního názoru obsaženého v rozhodnutí napadeném ústavní stížností. Množina ústavně nesouladných rozhodnutí je (řádově) menší než množina rozhodnutí nezákonných:„ ne každá nezákonnost zakládá též protiústavnost, resp. porušení základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06).

26. Citované usnesení Ústavního soudu také řešilo odlišný případ, neboť v něm se jednalo o účastníka, jenž v rozhodné době neměl potřebnou kvalifikaci pedagogického pracovníka požadovanou v § 3 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Přitom § 32 odst. 1 uvedeného zákona umožňuje osobám, které nesplňují předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b), vykonávat přímou pedagogickou činnost i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud jsou k tomu splněny zde uvedené podmínky. Navíc Ústavní soud také konstatoval, že výklad pojmu dobré mravy byl obecnými soudy extenzivní a poukázal, že ačkoliv se se závěry rozsudku krajského soudu nemusí nutně ztotožňovat, neshledal prostor pro dovolávaný kasační zásah.

27. Výklad pojmu "rozpor s dobrými mravy" podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně (např. rozsudek ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5, roč. 2001, rozsudek ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, rozsudek ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Konstatoval, že jimi lze rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Uvedený výklad je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněném pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

28. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalovaná při ukončení pracovního poměru s žalobcem výpovědí v rozporu s dobrými mravy nepostupovala. V daném případě je zjevné, že žalobce by důchodového věku dosáhl dne [datum], když podle přílohy zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, u mužů narozených v roce [rok] činí důchodový věk [anonymizováno] let. Soud je však přesvědčen, že žalovaná, ačkoliv přistoupila k rozvázání pracovního poměru žalobce v době blížící se vzniku nároku na starobní důchod, nepostupovala v rozporu s dobrými mravy. Naopak, z provedených důkazů nebylo zjištěno nic, co by o takovém rozporu svědčilo. Především bylo prokázáno, že žalovaná postupovala vůči žalobci vstřícně a poskytovala mu dodatečný prostor ke získání Osvědčení, byť doba platnosti předchozího osvědčení již zanikla. Žalobce byl opakovaně vyzýván k získání potřebné kvalifikace. Nelze ani přehlédnout, že již jednou žalovaná pro absenci Osvědčení přistoupila k výpovědi z pracovního poměru, když žalobce [příjmení] nezískal ani přes předchozí výzvy. Protože však žalobce poté, co mu byla doručena výpověď ze dne [datum], dodatečně Osvědčení získal, žalovaná vstřícně přistoupila ke zrušení této výpovědi. Toto Osvědčení platilo do [datum] avšak před uplynutím doby jeho platnosti žalobce zkoušku úspěšně nevykonal. Žalovaná žalobce tudíž znovu vyzývala k opětovnému získání zvláštní způsobilosti a upozorňovala, že pokud tuto způsobilost nezíská, bude nucena přistoupit k rozvázání pracovního poměru. Osvědčení žalobce získal dne [datum] s platností do [datum], následně prodlouženou do [datum]. I v tomto případě žalobce Osvědčení před vypršením platnosti původního nezískal a pozbyl požadovanou zvláštní způsobilost. Žalovaná přitom opět v rámci vstřícného přístupu poskytovala žalobci možnost Osvědčení získat a poskytovala mu k získání dodatečnou lhůtu a vynakládala výdaje v souvislosti se školením k získání potřebné kvalifikace. Žalobce však místo toho, aby se pokusil v takto poskytnuté lhůtě Osvědčení získat, sdělil žalované, že zkoušku již absolvovat nebude a na předepsanou zkoušku se ani nedostavil. Pokud žalovaná za této situace přistoupila k rozvázání pracovního poměru s žalobcem výpovědí, neboť žalobce nesplňoval požadované kvalifikační předpoklady, nelze v jejím postupu spatřovat nic, co by svědčilo o jednání v rozporu s dobrými mravy.

29. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu jako nedůvodnou, a protože veškeré předpoklady pro naplnění skutkové podstaty výpovědního důvodu dle § 52 písm. f) ZP byly splněny, přičemž ani neshledal na postupu žalované žádné vady, žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 522,91 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající -) z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., -) z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě ze dne 26. 9. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a -) z částky 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč) za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., neboť délka jednání přesáhla 2 hodiny, pročež má zástupce žalované nárok na odměnu za dva úkony právní služby včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 455,30 Kč za 230 ujetých km v částce 1 855,30 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 655,30 Kč ve výši 2 867,61 Kč (když advokátní kancelář žalované je u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu registrována jako plátce daně z přidané hodnoty). Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.