15 C 26/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 168 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně -) z částky 633 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení a -) z částky 835 Kč od 5. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 168 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o odběru zboží. Žalovaný přitom neuhradil fakturu za odebrané zboží číslo na částku 633 Kč, splatnou dne 28. 5. 2019, a dále fakturu za odebrané zboží číslo na částku 835 Kč, splatnou dne 4. 6. 2019. Faktury žalovaný neuhradil navzdory několika upomínkám. Žalovaná částka je dále tvořena smluvní pokutou ve výši 700 Kč, i za překročení termínu splatnosti faktur o více než 30 dnů, jak bylo sjednáno v manuálu kosmetického poradce.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 16. 5. 2019 dodala žalobkyně žalovanému zboží (kosmetické produkty), za což vystavila fakturu číslo na částku 633 Kč, splatnou dne 28. 5. 2019, a dne 23. 5. 2019 dodala žalobkyně žalovanému další zboží (kosmetické produkty), za což vystavila fakturu číslo na částku 835 Kč, splatnou dne 4. 6. 2019 Tyto faktury žalovaný přes opakované výzvy neuhradil. V Manuálu kosmetického poradce, se žalovaný zavázal při překročení termínu splatnosti svých závazků o více než 30 dnů zaplatit žalobkyni sankci ve výši 700 Kč do 7 dnů od doručení výzvy k její úhradě, uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit jako smluvní pokutu.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Po právní stránce byla v souladu s výše citovanými ustanoveními mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kupní smlouva, z níž plynul žalovanému závazek zaplatit kupní cenu za převzatou věc, tento závazek žalovaný nesplnil. Vedle toho byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta, a žalobkyni tím, že žalovaný nesplnil smluvní povinnost k zaplacení kupní ceny ve lhůtě její splatnosti, vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty. Žalobkyně přitom v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by kupní cenu nebo smluvní pokutu uhradil, že jeho povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu neuhrazené kupní ceny a nezaplacené smluvní pokuty za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

7. Jelikož termín splatnosti kupní ceny byl v obou fakturách stanoven na konkrétní datum, žalovaný byl podle § 1958 odst. 1 o. z. povinen svůj dluh plnit i bez vyzvání věřitele. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě kupní ceny v obou případech nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 168 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.