15 C 261/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 300,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 999,99 Kč od 19. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 300 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 100,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2300,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 999,99 Kč. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí je ujednání o koupi zařízení Huawei [anonymizováno] [rok] – Šedý, IMEI [číslo] („ dále jen Zařízení“). Kupní cena byla stanovena ve výši 3 189 Kč, cena zařízení po slevě činila 1 Kč, ve smlouvě bylo ujednáno, že na zařízení je poskytnuta podmíněná sleva ve výši 2 000 Kč, bylo sjednáno, že sleva je podmíněna dodržením sjednané doby trvání této účastnické smlouvy (24 měsíců). Žalovaná řádně neplnila povinnosti z výše uvedených závazků, když nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování, ke dni podání žaloby tedy dlužila na jistině celkem 2 000,05 Kč, sestávajících z nároků z: -) vyúčtování [číslo] ve výši 0,06 Kč (haléřové vyrovnání za období od [datum] do [datum]) -) vyúčtování [číslo] ve výši 1 999,99 Kč (vrubopis podmíněné slevy na zařízení). Smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 16. 7. 2018 postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovanou částku tvoří též náklady vymáhání ve výši 300 Kč.

2. Ačkoliv žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, považoval soud uvedená tvrzení žalobkyně za zcela nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby mj. uvedla, z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě nákladů vymáhání, co je jejich předmětem a jak byla žalovaná s jejich výší seznámena. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že bude soud nucen nařídit ve věci jednání.

3. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 12. 8. 2021 upřesnila, že částka ve výši 300 Kč představuje částku nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy se jedná o rozpočet režijních nákladů mezi jednotlivé pohledávky, které byly na žalobce postoupeny, náklady jsou stanoveny v paušalizované výši a jedná se o náklady, které průměrně připadají na každou z pohledávek; jedná se o náklady specifikované v přiloženém sazebníku, který obsahuje přehled jednotlivých druhů režijních nákladů a obsahuje vyčíslení celkového počtu minut, průměrně připadajících na určitý úkon.

4. Žalovaná zůstal v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

5. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalované bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaná se následně k jednání nedostavila, ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena účastnická smlouvu [číslo] k účastnickému číslu [tel. číslo]. Na základě této smlouvy umožnila předchůdkyně žalobkyně využívat žalované služby třetích stran. Nedílnou součástí účastnické smlouvy je kupní smlouva. Předmětem kupní smlouvy je zařízení Huawei [anonymizováno] [rok] – Šedý, IMEI [číslo] za kupní cenu 3 189 Kč, přičemž žalované byla poskytnuta podmíněná sleva ve výši 2 000 Kč. Součástí smluvních ujednání mezi žalobkyní a žalovanou je rovněž dohoda na tom, že sleva je podmíněna dodržením sjednané doby trvání této účastnické smlouvy (24 měsíců) a využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem ve výši základní ceny paušálu tarifu, v opačném případě je žalovaná povinna poskytnutou podmíněnou slevu vrátit. Výpověď smlouvy ze strany žalobkyně byla žalované zaslána 2. 7. 2018, v návaznosti na to byla vrubopisována sleva na Zařízení. Žalované byla vyúčtována platba haléřového vyrovnání a vrubopis ke slevě na Zařízení společně s cenou za služby telekomunikací následujícím způsobem: -) fakturou [číslo] splatnou dne 4. 7. 2018, v částce 0,06 Kč (haléřové vyrovnání), -) fakturou [číslo] splatnou dne 18. 9. 2018, v částce 2 000 Kč (vrubopis podmíněné slevy na Zařízení). Na žalobkyni přešla oprávnění plynoucí z této smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020, uzavřené mezi žalobkyní a její předchůdkyní. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích), službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

8. Soud věc po právní stránce hodnotil tak, že předchůdkyně žalobkyně poskytovala služby na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla v rámci jejich závazku rovněž v souladu s ustanovením § 2079 odst. 1 o. z. uzavřena kupní smlouva, kterou se předchůdkyně žalobkyně jako prodávající zavázala dodat žalované movitou věc – zařízení – a žalované byla poskytnuta podmíněná sleva. Předchůdkyně žalobkyně svoje povinnosti splnila a zařízení žalované poskytla, předchůdkyně žalobkyně rovněž žalované řádně vyúčtovala haléřové vyrovnání; následně došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by shora uvedené částky uhradila, že jí povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu haléřového vyrovnání a doplatku kupní ceny za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

9. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

10. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání žalobou uplatněných poplatků, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř, které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

11. Protože žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení o to, na základě čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě žalobou uplatněných poplatků – režijní náklady na vymáhání ve výši 300 Kč (doplnění žaloby obsahuje toliko neurčitý odkaz na sazebník žalobkyně), resp. neprokázala, že by mezi účastníky došlo k jejich sjednání, kdy žalovaná jako spotřebitel nebyla seznámena se sazebníkem režijních nákladů (ceníkem) žalobkyně a nijak neprojevila vůli být v případně nesplnění smluvních povinností vůči předchůdkyni žalobkyně vázána. Soud proto zamítl žalobu co do těchto poplatků. V tomto směru tudíž žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, za což je procesně odpovědná.

12. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z., nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje ve vztahu k doplatku kupní ceny výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100,67 Kč, přičemž tato částka představuje 73,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 300,05 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

14. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.