15 C 275/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 581 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 581 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 581 Kč od 21. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení 581 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 29. 9. 2017 se žalovaný podrobil na vlastní žádost odběru krve ve zdravotnickém zařízení za účelem zjištění alkoholu v organismu, neboť u něho bylo podezření, ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný byl do zdravotnického zařízení dopraven [anonymizována tři slova] (dále jen„ Příslušníci“), kteří předtím u žalovaného provedli opakovanou dechovou zkoušku s pozitivním výsledkem na alkohol. Výsledkem provedeného laboratorního vyšetření krve bylo negativní zjištění přítomnosti alkoholu u žalovaného. Převoz žalovaného do zdravotnického zařízení za účelem odběru krve si vyžádal jízdu služebního vozidla [stát. instituce], [registrační značka], když služební vozidlo najelo celkem 3 km. Za pohonné hmoty žalobce účtoval částku 17 Kč. Za provedený odběr uhradil žalobce poskytovateli zdravotních služeb – Krajské nemocnici Liberec – částku 564 Kč na základě faktury [číslo]. Žalobce tedy vyúčtoval žalovanému částku 581 Kč, tj. náhradu nákladů vynaložených na provedení rozboru krve a dopravu do zdravotnického zařízení fakturou [číslo] se splatností 20. 11. 2017. Žalobce spatřoval oprávnění požadovat po žalovaném úhradu těchto nákladů v ustanovení § 67 odst. 4 věty čtvrté zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, neboť odběr krve žalovaného, byť s negativním výsledkem, byl proveden na jeho žádost. Žalovaný však ničeho žalobci neuhradil.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a jednalo se toliko o posouzení právní otázky, na jejímž řešení by nařízené jednání nemohlo ničeho změnit, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný se dne 29. 9. 2017 podrobil dechové zkoušce, kterou u něho provedli Příslušníci, neboť v jeho jednání spatřovali podezření ze spáchání přestupku v dopravě při řízení motorového vozidla. Po dvou pozitivních výsledcích na přítomnost alkoholu v krvi žalovaného, požádal žalovaný o provedení vyšetření žilní krve. Následně jej Příslušníci zavezli do zdravotnického zařízení, kde bylo provedeno laboratorní vyšetření krve žalovaného, ovšem s negativním výsledkem. Laboratorní vyšetření bylo vyúčtováno žalobci, který jej uhradil a spolu s vyčíslenými náklady za dopravu žalovaného k odběru krve do zdravotnického zařízení přeúčtoval fakturou [číslo] žalovanému.

5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 67 odst. 4 věty prvé zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o policii“), odběr krve musí být proveden, požádá-li o to osoba podezřelá z přestupku. Dle odst. 4 věty čtvrté části před středníkem téhož ustanovení náklady spojené s dopravou osoby do zdravotnického zařízení, odběrem krve a jejím následným rozborem hradí osoba, která o něj požádala. Dle § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o zdraví“), náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dle odst. 2 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Dle odst. 3 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba.

6. Žalobce své právo dovozoval z ustanovení § 67 odst. 4 věty čtvrté zákona o policii, které osobě podezřelé z přestupku ukládá povinnost uhradit náklady spojené s odběrem a vyšetřením krve a dopravou do zdravotnického zařízení k odběru (dále také jen„ Náklady na odběr“), pokud o provedení odběru sama požádala. Jazykové znění tohoto ustanovení je nepochybné. Podezřelý z přestupku hradí náklady na odběr krve a dopravu do zdravotnického zařízení neohlížeje se na výsledek rozboru odebrané krve. Okresní soud veden mj. i ustálenou judikaturou Ústavního soudu, dle které jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě a je neudržitelná aplikace práva toliko vycházející pouze z jazykového výkladu (srov. např. nález ÚS ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97), má za to, že je třeba citované ustanovení vyložit v širším smyslu i s ohledem na další právní předpisy.

7. Předmětná zákonná úprava odst. 4 zákona o policii byla přijata na základě novely zákona o policii provedené zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který mj. nahradil dosavadní zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Důvodem přijetí této úpravy údajně bylo, že dosavadní stav neřešil, kdo hradí odborné lékařské vyšetření a náklady s ním spojené (důvodová zpráva k zákonu č. 65/2017). Smysl této úpravy tak v kontextu právního řádu hledal soud jejím výkladem, ke kterému je z povahy své činnosti povolán, a došel k následujícím závěrům. Osobě podezřelé ze spáchání přestupku, v tomto případě na úseku dopravy řízením pod vlivem návykové látky, je stejně, jako např. osobě obviněné ze spáchání trestného činu, umožněno se náležitě a s využitím dostupných (zákonem aprobovaných) prostředků bránit proti takovému obvinění. Konkrétní ustanovení § 67 odst. 4 věty prvé zákona o policii mu takovou obranu umožňuje tím, že požádá-li o odběr krve, tento odběr bude (musí být) proveden. Na druhé straně však toto ustanovení„ jedním dechem“ využití tohoto prostředku obhajoby podezřelého, bez bližší specifikace (nebo odůvodnění vyplývajícího např. z důvodové zprávy)„ sankcionuje“ úhradou veškerých nákladů na jeho provedení, nutno opětovně dodat bez ohledu na jeho výsledek.

8. Již na první pohled se zdá nespravedlivé, aby podezřelý ze spáchání přestupku nesl náklady na svoji obhajobu také v případě, že odborné vyšetření přítomnost návykové látky v krvi vyvrátí a podezřelý se přestupku nedopustí. Přesně takovou situaci však znění uvedeného ustanovení vyvolává, neboť k úhradě Nákladů na odběr je osoba podezřelá požádavší o provedení odběru krve povinna bez dalších doplňujících (dovysvětlujících) podmínek stanovených právním předpisem.

9. Do okamžiku účinnosti výše uvedené novely zákona o policii zákonem č. 65/2017 Sb. nebyla problematika úhrady Nákladů na odběr v rámci tohoto ustanovení výslovně upravena. Stalo se tak až touto novelou. Je třeba však poukázat na to, že samotný zákon č. 65/2017 Sb. ukládá úhradu Nákladů na odběr vyšetřované osobě pouze a jenom v případě, že se u ní prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky (§ 24 tohoto zákona). Jedná se tak o případ, kdy podezření z ovlivnění vyšetřované osoby alkoholem (jinou návykovou látkou) se ukáže být oprávněným. V opačném případě hradí uvedené náklady ten, kdo si toto vyšetření vyžádal (Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1).

10. S ohledem na nedostatek odůvodnění dané změny se soud může toliko domnívat, proč ji zákonodárce provedl, nicméně se patrně jednalo o důvody ekonomické a směřující k hospodárnosti odhalování a prošetřování přestupků. Je obecně známá snaha obviněných osob zužitkovat veškeré prostředky, které jim zákon poskytuje k jejich obraně – čímž se také zároveň naplňuje i jejich právo na obhajobu. Není však pochyb, že v některých případech dochází k nadužívání, nebo dokonce zneužívání těchto prostředků, což pochopitelně snižuje jejich obecnou účelnost a účinnost, a má i dopady do sféry ekonomické, kdy náklady na vedení řízení stále rostou. Jedním z nich může být i nadužívání krevních testů na přítomnost alkoholu v krvi, jejichž zneužívání se zákonodárce (pravděpodobně) snaží omezit právě tím, že náklady na jejich provedení mají být uloženy osobě, která tento institut zneužívá.

11. Dále soud považuje za vhodné poukázat na ustanovení § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, které stanoví, že správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Dle názoru soudu přitom lze po orgánech státu oprávněně požadovat, aby takovým způsobem postupovaly ve všech případech, kdy má být účastníkovi uložena povinnost. Byť se formálně o správní řízení nejedná. Proto dosah daného ustanovení dopadá také na situaci, kdy byl žalovaný podezřelý ze spáchání přestupku. Měl právo na to, aby se orgány žalobce stejnou měrou zabývaly okolnostmi svědčícími v jeho prospěch, tak jako se zabývaly okolnostmi svědčícími v jeho neprospěch. Jelikož se tak nedělo z úřední povinnosti, požádal je o provedení odběru krve z vlastní iniciativy sám žalovaný. Náklady na odběr přitom mají v podstatě povahu nákladů řízení o přestupku a jedná se o náklad na pořízení důkazu v rámci tohoto řízení. Přitom obecně platí, že správní orgán rozhodující o přestupku je oprávněn uložit náhradu nákladů řízení pouze obviněnému, který byl uznán vinným (srov. § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).

12. Proto má soud za to, že ustanovení § 67 odst. 4 věty čtvrté zákona o policii upravuje povinnost zaplatit Náklady na odběr pouze těm podezřelým osobám, u kterých byla přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky skutečně prokázána, tedy na základě téhož principu, který upravuje zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (65/2017). Opačný výklad by bez jakéhokoli zákonodárcem vyřčeného ukládal osobě, která nespáchala žádný přestupek, platit faktické náklady řízení, přestože takovou situaci např. zákon o přestupcích nezná a neupravuje. Ať se rozebraný nedostatek zákonné úpravy dostal do předmětného předpisu úmyslně, či omylem, nemůže se soud ztotožnit s tím, že by měl být k tíži osoby podezřelé, tj. v tomto případě žalovaného, u které se navíc přítomnost alkoholu (jiné návykové látky) v těle odběrem žilní krve ani neprokázala.

13. Ad absurdum by takový výklad mohl vést k závěru, že je čistě na vůli státu rozhodnout, zda je pro něj ekonomicky výhodné řidiče v případě pochybností o přítomnosti návykové látky poslat na vyšetření žilní krve, neboť„ řidič, který návykovou látku nepožil, si přece o odběr krve požádá aktivně sám“ a náklady státu uhradí v každém případě. Za použití ústavně-konformního výkladu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 10. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 5/96), proto soud dospěl k závěru, že žalobce proti žalovanému, u něhož nebyla odborným vyšetřením krve prokázána přítomnost alkoholu ani jiné návykové látky v těle, nemá právo na zaplacení nákladů spojených s tímto provedeným odběrem a vyšetřením krve a dopravou do zdravotnického zařízení, a žalobu v celém rozsahu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Procesně úspěšnému žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

15. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).