15 C 276/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 21 819 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 21 819 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 3. 6. 2020 do zaplacení se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 21 819 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu/plyn do sjednaného odběrného místa. Žalovanému byly pravidelně vystavovány faktury za poskytnuté služby, avšak žalovaný dosud neuhradil fakturu za vyúčtování plynu ve výši 2 957 Kč, fakturu za vyúčtování elektřiny ve výši 4 947 Kč, deaktivační poplatek ve výši 12 100 Kč a poplatek za odpojení ve výši 1 815 Kč. Žalovaný na předmětná vyúčtování ničeho neuhradil.

2. Soud považoval uvedená tvrzení žalobkyně za nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby mj. uvedla, jak dospěla k výpočtu dlužné částky za vyúčtování elektřiny a plynu, za jaké období a za jakou službu byla faktura, příp. faktury vystaveny, aby uvedla její (jejich) číselné označení apod., kdy konkrétně a jakým způsobem byl žalovaný seznámen s deaktivačním poplatkem a poplatkem za odpojení, z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě daných poplatků a jakým způsobem k takovému sjednání došlo, jakým způsobem byl deaktivační poplatek (poplatky) a poplatek (poplatky) za odpojení žalovanému vyúčtován. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že bude soud nucen nařídit ve věci jednání.

3. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila ničeho. Z toho důvodu byla urgována k doplnění žaloby přípisem, který jí byl doručen dne 13. 9. 2021 Ani na tento přípis však nereagovala.

4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

5. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy účastníkům bylo předvolání k jednání řádně doručeno a ti se následně k jednání nedostavili, ani včas nepožádali z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila.

6. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

1. Vzhledem k neodstranění nedostatků žaloby, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyla žalobkyní doplněna žalobní tvrzení takovým způsobem, aby bylo možné o žalobě rozhodnout bez nařízení jednání na základě stávajících žalobních tvrzení a na základě listinných důkazů založených ve spise, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby doplnila žalobní tvrzení a aby prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k doplnění rozhodných tvrzení a předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

7. Ve svém rozhodnutí vycházel soud z toho, že žalobkyně, ačkoli byla opakovaně vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností, tuto povinnost nesplnila. Pokud jde o vylíčení, za co jsou konkrétně jednotlivé položky nárokovány, tak jediné, co žalobkyně uvedla, je to, že žalovanému byly pravidelně vystavovány faktury za poskytnuté služby dle smlouvy. Ohledně faktury (faktur) za vyúčtování elektřiny a plynu žalobkyně netvrdila ani období, za které byla elektřina a plyn vyúčtovány. Stejně tak neuvedla, kdy bylo vyúčtování vystaveno, kdy se vyúčtování dostalo do dispozice žalovaného, a kdy tedy měla nastat splatnost nedoplatku. Ani v případě žalobou uplatněných poplatků neobsahovala žaloba jakákoliv konkrétní žalobní tvrzení ohledně toho, zda se jednalo o smluvenou platbu či na základě čeho jiného by ten který poplatek měl žalobkyni náležet, jakým způsobem si strany povinnost k úhradě takových poplatků sjednaly, jakým způsobem k takovému sjednání došlo a jak byly poplatky žalovanému vyúčtovány. Jediné, co žalobkyně uvedla, byla výše jednotlivých nároků a slovní pojmenování, za co je ten který nárok uplatněn, s obecným odkazem na to, že mezi stranami byla uzavřena smlouva – která rovněž nebyla v rámci žalobních tvrzení jakýmkoliv způsobem označena a identifikována.

8. K žádnému ze žalobou uplatněných nároků neměl soud k dispozici ani základní skutková tvrzení, k takto absentujícím skutkovým tvrzením tak nemohl ani provádět dokazování souborem listin, které žalobkyně označila. Soud proto zamítl návrhy žalobkyně na provedení dokazování, neboť nebylo k čemu dokazování vést.

9. Po právní stránce by se žalobou uplatňované nároky opíraly o ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon), podle něhož se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Podle § 2010 odst. 1 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Žalobkyně uplatňovala nárok z blíže nespecifikované faktury za vyúčtování plynu ve výši 2 957 Kč, faktury za vyúčtování elektřiny ve výši 4 947 Kč, a rovněž nárok na blíže nespecifikovaný deaktivační poplatek ve výši 12 100 Kč a poplatek za odpojení ve výši 1 815 Kč. Žalobkyně ovšem v žalobě nevylíčila ani základní rozhodné skutečnosti tak, aby bylo z žalobních tvrzení zřejmé, jakého konkrétně individualizovaného nároku se svým podáním domáhá, na základě jakých skutečností; žalobkyně svůj nárok konkrétně nespecifikovala a vyjma zcela obecných a neurčitých formulací opodstatnění takového nároku neodůvodnila. Z žaloby není zřejmé, jaká smlouva (smlouvy) měla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jakým konkrétním způsobem byly žalovanému vyúčtovány jednotlivé žalobou nárokované částky, jakým způsobem došlo ke sjednání uplatněných poplatků, resp. na jakém jiném právním základě jsou tyto poplatky nárokovány. Není možno se spokojit s obecným tvrzením, že ceny komodit a služeb byly fakturovány dle ceníku a faktury nebyly reklamovány, resp. přiznat relevanci právnímu názoru žalobkyně, že netvrdí-li žalovaný žádné skutečnosti, rozporující nárok žalobkyně, lze objektivně důvodně předpokládat, že skutková tvrzení nezůstala sporná – pakliže žalobní návrh ani žádná dostatečná skutková tvrzení neobsahoval a nedostatky návrhu nebyly ani přes výzvu soudu odstraněny.

11. Protože žalobkyně neuvedla v žalobě skutková tvrzení, na jejichž základě by mohl soud žalobě vyhovět, zamítl soud žalobu v celém rozsahu. V tomto směru žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, za což je procesně odpovědná.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Jelikož ale podle obsahu spisového materiálu žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.