15 C 281/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnictví motorového vozidla

I. Určuje se, že žalobce není vlastníkem osobního motorového vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], [VIN kód].

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 719 Kč, tuto povinnost je oprávněn splnit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných k rukám zástupce žalobce vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich, byť i jen v části.

1. Žalobce se domáhal určení, že není vlastníkem motorového vozidla tovární značky Honda Civic, [registrační značka], [VIN kód] (dále též jen„ Vozidlo“). Podanou žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným kupní smlouvu, na základě které prodal Vozidlo žalovanému za kupní cenu 4 000 Kč. Zároveň mu předal oba technické průkazy, registrační značky a plnou moc moc s ověřeným podpisem pro zapsání změny vlastníka do registru vozidel. Žalovaný však změnu vlastnictví v registru vozidel neprovedl, ačkoliv byl žalobcem opakovaně písemně i telefonicky vyzván. Žalobce věc řešil s [stát. instituce], kde bylo řízení zastaveno, žalobci tudíž vznikly náklady v souvislosti s řízením o vyřazení vozidla z provozu.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že skutečně od žalobce [příjmení] koupil a provozoval je, avšak dne [datum] jej prodal svému strýci [jméno] [jméno], kontaktoval žalobce za účelem vystavení nové plné moci pro přepis vozidla, plnou moc obdržel a předal ji strýci, načež se o věc přestal zajímat, a až od [stát. instituce] se dověděl, že k přepisu nedošlo. Strýc Vozidlo posléze přeprodal další osobě. Žalovaný má rovněž zájem na řešení věci, avšak nesouhlasí s tím, aby došlo k určení jeho vlastnictví, neboť učinil patřičné kroky k tomu, aby po prodeji Vozidla jeho strýci k přepisu došlo.

3. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpoklad žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), po procesní stránce spočívá tedy mimo jiné v tom, že účastníci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ten je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec (onen„ pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. V daném případě jde o žalobu na určení, že Vozidlo není ve vlastnictví žalobce, tedy osoby, která je v registru silničních vozidel evidována jako vlastník a provozovatel Vozidla, byť své vlastnické právo k Vozidlu převedl na žalovaného.

4. Naléhavý právní zájem na určení, že žalobce není vlastníkem Vozidla, je dán, neboť žalobce tvrdí, že není vlastníkem Vozidla, ačkoliv je jako jeho vlastník a provozovatel v registru silničních vozidel evidován. Registrace vozidla nemá sama o sobě žádné právní následky v oboru soukromého práva, především práva vlastnického, třebaže osoba vlastníka vozidla se v registru eviduje a údaje mj. i o vlastníku vozidla musí být v případě jejich změny uvedeny v předepsané lhůtě do souladu se skutečným stavem, přesněji řečeno musí být v předepsané lhůtě povinnou osobou požádáno o provedení změny údaje o vlastníku v registru. [příjmení] vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného či nikoli, je tedy osoba, která podle předpisů práva občanského, nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto nepozbyla. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na skutečnost, zda jsou v okamžiku nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel registrována či nikoli, platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné movité věci, neboť žádný k občanskému zákoníku speciální právní předpis nestanoví jinak (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 As 114/2015-39). Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 562001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel“) zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Podle § 8 odst. 3, odst. 4 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla obsahuje vedle obecných náležitostí podání údaje o novém vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla podle § 4 odst. 2 písm. a); je-li provozovatel totožný s novým vlastníkem silničního vozidla, údaje o provozovateli se v žádosti neuvádí. Žádost podle odstavce 1 písm. a) podaná v listinné podobě musí být opatřena úředně ověřenými podpisy žadatelů; to neplatí, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností při podání žádosti ověří totožnost žadatele nebo je žadatel zastoupen na základě plné moci. K žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží v případě převodu vlastnického práva technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu. Podle § 8 odst. 1, odst. 2 věta první zákona o podmínkách provozu vozidel došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Z uvedených ustanovení je zřejmé, že pokud žalobce nedisponuje technickým průkazem a osvědčením o registraci silničního vozidla a protokolem o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, není schopen docílit zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel. Existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva pro takový případ dovozuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, který uvádí, že:„ žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k silničnímu motorovému vozidlu, i když se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla); bez tohoto určení totiž nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla“.

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Kupní smlouvou ze dne [datum] žalobce převedl své vlastnické právo k Vozidlu na žalovaného. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný provede odhlášení vozidla na kupujícího do pěti pracovních dnů od podpisu smlouvy. V registru vozidel nebyla provedena změna vlastnictví podle uvedené kupní smlouvy. Kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaný převedl své vlastnické právo k Vozidlu na kupujícího [jméno] [jméno], [datum narození]. Mezi jmenovanými bylo sjednáno, že kupující provede přehlášení Vozidla v evidenci motorových vozidel a za tím účelem mu je udělena plná moc. Protože nedošlo k přepisu vlastnictví Vozidla, byla podána u [stát. instituce] (dále jen„ správní orgán“) žádost o zápis změny vlastníka i provozovatele v registru silničních vozidel. Řízení však bylo zastaveno, neboť k žádosti nebyly doloženy doklady vyžadované zákonem a nebyla zajištěna osobní účast nového vlastníka Vozidla. Vozidlo bylo postupně prodáváno, přičemž správní orgán zjistil, že podle poslední kupní smlouvy ze dne [datum] se stala nabyvatelem [příjmení] [jméno] [příjmení], která však neposkytla potřebnou součinnost, a proto bylo nutné řízení zastavit. Rozhodnutím správního orgánu bylo rozhodnuto o vyřazení Vozidla z provozu.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se vlastnické právo k věci určení jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak jednání nebo stanoveno zákonem. Podle § 2079 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

7. Převod je jedním ze způsobů odvozeného (derivativního) nabytí vlastnického práva, který předpokládá shodnou vůli stran převést vlastnictví z dosavadního vlastníka na nabyvatele. Převodem vlastnického práva dojde k pozbytí vlastnického práva na straně původního vlastníka a jeho nabytí na straně nabyvatele. Nabyvatel nabývá vlastnické právo v celém jeho rozsahu, tj. všechna oprávnění a povinnosti. Povinnost předat věc kupujícímu vznikne prodávajícímu věci na základě převodní smlouvy. Totéž platí o zaplacení kupní ceny kupujícím.

8. Mezi účastníky tedy byla platně uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce převedl vlastnické právo k Vozidlu na žalovaného. Okamžikem účinnosti kupní smlouvy žalobce pozbyl své vlastnické právo k Vozidlu a toto vlastnické právo nabyl žalovaný, neboť kupní smlouva neobsahuje ujednání odchylné od dispozitivní zákonné úpravy. Účinností kupní smlouvy se tedy žalovaný stal vlastníkem převáděného Vozidla. Ve shodě s ujednáním účastníků pak bylo na žalovaném, aby provedl přepis vlastnického právo k Vozidlu v registru silničních vozidel. Ačkoliv žalovaný své povinnosti nedostál a v tomto registru je jako vlastník a provozovatel nadále evidován žalobce, nemění to nic na skutečnosti, že účinností kupní smlouvy přestal být žalobce vlastníkem Vozidla a tímto se stal žalovaný.

9. Na základě shora uvedeného soud žalobě vyhověl, když shledal naléhavý právní zájem na určení, že žalobce není vlastníkem Vozidla. K převodu vlastnického práva došlo kupní smlouvou. Z toho důvodu soud ve výroku I.. určil, že žalobce není vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla tovární značky tovární značky Honda Civic, [registrační značka], [VIN kód].

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 719 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne 2. 12. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.

11. Soud umožnil žalovanému nahradit náklady řízení v souladu s § 160 odst. 1 větou druhou o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalovaného, jeho postoj k žalobnímu návrhu, a zároveň s ohledem na majetkové poměry žalovaného. Výši splátek soud stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalovaného náklady řízení splácet a na straně druhé soud přihlédl k výši těchto nákladů. Soud má v daném případě za to, že žalovaný není schopen zaplatit celou částku najednou, své povinnosti však bude schopen dostát v případě možnosti uhradit dluh po částech. Ve výroku uvedená výše splátek se jeví přiměřená výši nákladů řízení, které je žalovaný povinen žalobci nahradit, a tím i době, po kterou bude žalovaný po právní moci rozsudku dluh splácet. Stanovením náhrady nákladů řízení ve splátkách nedochází ani k neúměrnému znevýhodnění žalobce, když tento již cíle, sledovaného podáním žalobního návrhu, dosáhl tím, že byl vydán rozsudek obsahující určení, že žalobce není vlastníkem Vozidla. Vymezená částka není vůči celkové výši nákladů disproporční, umožní žalovanému, bude-li splátky řádně dodržovat, vyhnout se exekuci, ovšem aniž by toto neúměrně znevýhodnilo žalobce. Při rozhodování o výši splátek tudíž soud vzal na zřetel nejen situaci žalovaného, nýbrž i zájem žalobce, aby mu žalovaný náklady řízení nahradil v rozumné době – ostatně žalobce proti žalovaným navržené měsíční výši splátek, kterou soud stanovil, ničeho nenamítal. Nadto oprávnění žalovaného nahradit náklady řízení ve splátkách je podmíněno dodržením splátkového kalendáře, neboť v případě prodlení s jakoukoli jedinou splátkou byť o jediný den může žalobce po žalovaném žádat zaplacení celého zbývajícího dluhu najednou (ztráta výhody splátek). Z uvedených důvodů soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že žalovaný může náklady řízení nahradit ve splátkách za současného určení jejich výše a podmínek splatnosti.

12. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku se účastníci práva odvolání vzdali.