15 C 29/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 29 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 29 300 Kč s příslušenstvím se v plném rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 29 300 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] při spotřebě celkem 10,297 MWh s nedoplatkem 23 787 Kč, splatným ke dni 9. 7. 2018. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] při spotřebě celkem 2,211 MWh s nedoplatkem 5 513 Kč, splatným ke dni 9. 7. 2018. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, byla předchůdkyně žalobkyně nucena ukončit smluvní vztah se žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 předchůdkyně žalobkyně postoupila ke dni 5. 3. 2021 svoje pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 23. 3. 2021. Postoupenou pohledávku žalovaný neuhradil.

2. Žalovaný popřel, že s předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a uvedl, že faktury, které žalobkyně učinila předmětem řízení, mu nikdy nebyly doručeny.

3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalobkyni bylo předvolání k jednání řádně doručeno a ta se následně k jednání nedostavila, a svoji účast u jednání omluvila, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný popřel pravost podpisu na smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny a popřel, že by mu byla doručena vyúčtování, která jsou předmětem tohoto řízení, soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby doplnila žalobní tvrzení a aby prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k doplnění rozhodných tvrzení a předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

6. Žalobkyně v daném případě neunesla břemeno důkazní, které na ní spočívalo, když důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro účastníkovu nečinnost prokázána nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, která je na sporný vztah aplikována. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat a koho při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1110/2019)

7. K tomu soud uvádí, že smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny má povahu soukromé listiny. Pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. V rozsudku ze dne 17. dubna 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ [číslo], dovolací soud zaujal názor, že v případě, kdy účastník popře pravost, respektive správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004). Je-li tedy zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky.

8. Ve svém rozhodnutí vycházel soud z toho, že žalobkyně neprokázala pravost smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, ani že žalovanému řádně byly doručeny faktury, jejichž úhrady se podanou žalobou domáhá.

9. K žádnému ze žalobou uplatněných nároků neměl soud k dispozici důkazní návrhy ze strany žalobkyně, když ta své nároky odvíjela právě od smlouvy, jejíž pravost byla žalovaným řádně popřena. Za této situace soud nemohl ani provádět dokazování souborem listin, které by však byly relevantní toliko za situace, že by žalobkyně nejprve prokázala pravost smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, které žalobkyně označila. Soud proto zamítl návrhy žalobkyně na provedení dokazování, neboť bez prokázání pravosti předmětné smlouvy nebylo k čemu dokazování vést.

10. Protože žalovaný zároveň popřel, že mu byly faktury za dodávku elektřiny doručeny, uvádí soud dále, že dodávka elektřiny je službou, u níž není předem přesně známa částka, kterou je zákazník povinen uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník dozvídá nejen sumu ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním, které obsahuje všechny náležitosti stanovené právě vyhláškou, byl zákazník seznámen, resp. že se dostalo do jeho dispozice a on měl možnost se s ním seznámit, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil. Až pokud takovou možnost nevyužije, jde tato skutečnost k jeho tíži.

11. Po právní stránce by se žalobou uplatňované nároky opíraly o ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon), podle něhož se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 1879 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

12. Protože nebyly ze strany žalobkyně navrženy žádné důkazy k prokázání pravosti sporované smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, ani k doručení faktur žalovanému, soud žalobu pro neunesení břemene důkazního, které na žalobkyni spočívalo, zamítl. Jelikož se žalobkyně rozhodla jednání nezúčastnit, nemohl já soud poskytnout potřebná poučení, jak je shora podrobně rozepsáno. Svou neúčastí při jednání se žalobkyně, a to zcela na svou odpovědnost, výhody procesního poučení a možnosti reagovat na ně, vzdala. Povinností soudu je rozhodnout věc, nejsou-li dány skutečně závažné a objektivní důvody, při prvním jednání, k jehož skončení navíc nastává zákonná koncentrace řízení. Pro odročování jednání tak nebyl prostor. Nadto by ani tento postup nemohl na věci ničeho změnit, když žalobkyně by již nemohla žádné novoty v řízení uvádět ani navrhovat další důkazy. Subjektivní rozhodnutí neúčastnit se projednání věci není důležitým důvodem, pro který by mohla být poskytována další lhůta a prolamována koncentrace řízení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Jelikož však náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepožadoval, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.