15 C 301/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Vachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 31 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 21.6.2013 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,37 % ročně z částky 30 000 Kč od 4.3.2013 do zaplacení a smluvní pokutu 1 060 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 695 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 30 000 Kč od 21.6.2013 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,37% ročně z částky 30 000 Kč od 4.3.2013 do zaplacení a smluvní pokutu , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 21.2.2013 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . V souladu s čl. 2 odst. 2.3 smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo žalobcem odesláno oznámení o schválení úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému dne , datum, vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 30.000 Kč. Tento úvěr měl být žalovaným, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 2.526,- Kč počínaje měsícem dubnem 2013. Doposud neuhradil žalobci ani jednu splátku. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 14,37 % p.a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru delším než 60 dnů došlo dne 20.6.2013, v souladu s čl. 12.3 písm. b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru, k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Žalobce proto vedle obvyklých úroků požaduje taktéž úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 30 000 Kč, a to jako důsledek porušení zákonné povinnosti uhradit dluh řádně a včas. Tento úrok z prodlení žalobce požaduje ode dne následujícího po zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, tedy ode dne 21.6.2013. V čl. 12 odst. 12.1. bod a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 2.526*0,08=202,08) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 2.526*0,13=328,38). Za prodlení s úhradou splátek č. , hodnota, a č. , hodnota, byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 202,08 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 328,38 Kč. Celkem tak smluvní pokuty činí částku ve výši 1.060,92 Kč. Žalobce na smluvních pokutách, dle vystavených penalizačních faktur po zaokrouhlení dolů, požaduje částku 1 060 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal finanční možnosti žalovaného, kdy zjistil, že jeho příjem činil 16 993 Kč čistého, měsíční výdaje byly 7 800 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzván dne 4.7.2013, avšak na předžalobní upomínku nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nemá námitek. Vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.).

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že žalovaný požádal o žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč a naopak žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši každé 2 526 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje 20.4.2013. Úroková sazba činila 148,18% ročně, shodně RPSN. Podpisem Smlouvy žalovaný potvrdil, že byl seznámen se Smluvními ujednáními SRÚ (dále jen „Podmínky“), které jsou přílohou Smlouvy, a že s nimi bez výhrad souhlasí. Dle přehledu splácení žalovaný neuhradil ani 1 splátku. Z čl. 12 Podmínek soud zjistil, že si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru oprávnění žalobce požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství v případě, že klient se dostal do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V čl. 12. 1 Podmínek pak je stanoveno, že poruší-li klient svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, je žalobce oprávněn požadovat od klienta, aby zaplatil smluvní pokutu ve výši 8 % z každé splátky, s jejíž úhradou se dostal do prodlení více než 15 dnů a při prodlení splátky o více než 30 dní, je smluvní pokutu ve výši 13 % z výše splátky. Smluvní pokuta je splatná 10 dnů ode dne vzniku právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalovanému byl rovněž zaslán akceptační dopis o schválení úvěru, o čemž svědčí schválení, včetně kopie poštovní dodejky ze dne 7.3.2013. Protože žalovaný nedostál svému závazku splácet vyčerpané peněžní prostředky řádně a včas, k čemuž se zavázal ve Smlouvě, když nezaplatil ni jednu splátku, ke dni 20.6.2013 byl úvěr zesplatněn. Z výpisu z internetových stránek bylo zjištěno, že dle údajů České národní banky činila průměrná úroková sazba, za kterou banky v únory 2013 poskytovaly úvěry, byla 14,48% ročně. Předžalobní upomínka ze dne 4.7.2024 byla žalovanému zaslána téhož dne na shodnou adresu uvedenou ve Smlouvě , adresa, . (viz kopie přijímací knihy). Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložil pracovní smlouvou, výplatní páskou, hodnocení klienta.

4. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak.

5. Dle ust. § 497 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ust. § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

7. Dle ust. § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Dle odst. 2 téhož ustanovení mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky.

8. Podle § 504 obchodního zákoníku dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

9. Dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

10. Dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Dle § 273 odst. 1 část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

12. Dle ust. § 544 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle § 544 odst. 2 obč. zákoníku je možné sjednat smluvní pokutu pouze písemně a musí být v ujednání určena její výše nebo stanoven způsob jejího určení.

13. V daném případě při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná. Závazkový vztah mezi účastníky vzniklý na základě smlouvy o úvěru (revolvingovém úvěru) je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku upravující práva a povinnosti stran smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků této smlouvy, tedy zda se jedná či nejedná o podnikatele a vztah vzniklý při jejich podnikatelské činnosti, jak je dáno v ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla v únoru 2013 uzavřena platná smlouva o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30000 Kč, což dle výpisu z účtu splnil. Žalovaný však půjčené peněžní prostředky žalobci v pravidelných měsíčních splátkách od počátku neplatil, celý úvěr se tak stal splatným, a to včetně úroků a smluvní pokuty. Jelikož z předmětné smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky vznikl platný závazkový vztah, žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil, ale neučinil tak žalovaný, a jelikož soud shledal výši pohledávky oprávněnou, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 30 000 Kč, a to včetně obvyklého úroku (smluvní úrok žalobce nepožadoval) 14,37% ročně z částky 30 000 Kč od 4.3.2013 do zaplacení. Stejně tak má soud za to, že oprávněným je nárok i na smluvní pokutu ve výši 1 060 Kč, její výši neshledal nepřiměřenou.

14. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 369 odst. 1 obch. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože výše úroků z prodlení nebyla smluvena, je nutno při jeho stanovení vycházet z předpisů práva občanského – § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s nař. vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s těmito ustanoveními, je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 30 0000 Kč od 21.6.2013 do zaplacení (den následující po zesplatnění úvěru).

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění; má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci částku 1 243 Kč vynaloženou na zaplacení soudního poplatku. Při stanovení odměny soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud přitom vycházel z tarifní hodnoty 31 060 Kč, kdy za jeden úkon právní služby je dle vyhlášky § 14b a. t. sazba 500 Kč. Advokát ve věci učinil celkem 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (tzn. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), za které mu náleží odměna 1 000 Kč. Dále má advokát právo na náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (2x 100 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a tato částka k nákladům řízení patří (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), žalovaný je povinen nahradit žalobci i částku 252 Kč, která je 21 % daní z uvedených částek, vyjma soudního poplatku (§ 47 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Náklady řízení tedy celkem činí 2 695 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.

16. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.