15 C 344/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 8. 2020 do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Z uzavřené smlouvy plynula žalovanému mj. povinnost vrátit žalobkyni pronajaté zařízení – set-top box/CA Modu sériové číslo [anonymizováno], přičemž pro případ nesplnění této povinnosti byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána pokuta ve výši 5 000 Kč. Svoji povinnost žalovaný porušil, když po ukončení smlouvy dne 28. 2. 2019 na výzvu set-top box nevrátil. Žalovaná částka představuje sjednanou pokutu.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 9. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu na dobu 24 měsíců. Z uvedené smlouvy byl žalovaný zavázán mj. po ukončení smlouvy vrátit zařízení Set-top box NET Arris sériové číslo [anonymizováno]. Žalovaný však žalobkyni zařízení nevrátil. Ve smlouvě byla pro případ nesplnění uvedeného závazku sjednána sankce ve výši 5 000 Kč a tuto částku žalovaný žalobkyni dosud neuhradil.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2010 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyni tím, že žalovaný nesplnil smluvní povinnost k vrácení zařízení, vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty. Žalobkyně přitom v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by smluvní pokutu uhradil, že jeho povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti nebo že by ji měl soud snížit, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu smluvní pokuty za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

7. Jelikož termín pro úhradu smluvní pokuty nebyl stranami sjednán, mohla žalobkyně požadovat úhradu smluvní pokuty ihned a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen plnit bez zbytečného odkladu k její výzvě. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.