15 C 349/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 079 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 079 Kč od 3. 7. 2019 do 11. 9. 2019 kapitalizovaný částkou 21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 079 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne 8. 2. 2016 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [anonymizováno], na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal hradit dohodnutou cenu elektřiny. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému ve zúčtovacím období od 15. 6. 2018 do 3. 6. 2019 s nedoplatkem ve výši 5 300 Kč, splatnou ke dni 2. 7. 2019. Žalovaný fakturu částečně uhradil dne 11. 9. 2019, a to v částce 4 221 Kč, na předmětnou fakturu mu tedy zbývá uhradit 1079 Kč, na výzvu žalobkyně ale žalovaný nereagoval a tuto částku dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě písemně vyjádřil tak že dne 11. 9. 2019 uhradil fakturu v plné výši; k tomu předložil výpis z účtu, obsahující potvrzení o odeslání platby ve výši 5 300 Kč na účet žalobkyně, platba byla označena variabilním symbolem [číslo] a zprávou pro příjemce ve znění„ [anonymizováno 5 slov]“.

3. S ohledem na potvrzení úhrady částky ve výši 5 300 Kč ze strany žalovaného soud žalobkyni vyzval k doplnění žalobních tvrzení a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby objasnila, z čeho dovozuje, že žalovanému dosud zbývá uhradit částku 1 079 Kč a z čeho dovozuje, že žalobou uplatněný nárok je po právu.

4. Žalobkyně k výzvě soudu v duplice na vyjádření žalovaného uvedla, že na podané žalobě trvá, žalobkyně žalovaným uváděnou platbu započetla v části ve výši 4 221 Kč na úhradu faktury, která je předmětem žaloby, a v části ve výši 1 079 Kč na úhradu opravného daňového dokladu [číslo] ze dne 26. 7. 2019, splatného dne 12. 8. 2019, který tak byl zcela uhrazen. Žalovaný uhradil částku pod variabilním symbolem zákaznického účtu, a nikoli pod variabilním symbolem daného vyúčtování; i kdyby žalobkyně započetla celou částku na úhradu faktury [číslo] dlužil by žalovaný částku 1079 Kč za fakturu [číslo] ze dne 26. 7. 2019 a předmětem žaloby by tak byla stejná částka, jako je tomu nyní.

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 8. 2. 2016 uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [anonymizováno], na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Fakturou s variabilním symbolem [číslo], splatnou ke dni 2. 7. 2019, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému ve zúčtovacím období od 15. 6. 2018 do 3. 6. 2019 v celkovém množství 7 385 kWh s nedoplatkem 5 300 Kč. Žalovaný dne 11. 9. 2019 uhradil na účet žalobkyně částku 5 300 Kč v platbě označené variabilním symbolem [číslo].

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 1908 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) splněním dluhu závazek zaniká. Podle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalovaného za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaný následně tvrdil, že fakturu uhradil, a své tvrzení prokázal výpisem z účtu, dokládajícím uhrazení částky dne 11. 9. 2019. Pakliže žalobkyně tvrdila, že platba nebyla řádně označena variabilním symbolem, nemohl soud jejímu argumentu přiznat důvodnost s ohledem na skutečnost, že určení dluhu, na který dlužník plní, může spočívat i v tom, že dlužník poskytne věřiteli plnění ve výši, jež odpovídá právě výši jednoho (a nikoli i jiného) z více dluhů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1291/2003); i z vyjádření žalovaného je zřejmé, že při zadání platby ze dne 11. 9. 2019 bylo jeho úmyslem uhrazení faktury [číslo] nikoli dluhu jiného, výše plnění odpovídá částce, na kterou zněla předmětná faktura, a naopak částka z opravného daňového dokladu [číslo] na níž měla žalobkyně dle svého tvrzení započíst část poskytnutého plnění, je od výše poukázaného plnění zcela odlišná. Nad rámec toho je třeba uvést, že i pokud by žalovaný výší zaslaného peněžního plnění neprojevil vůli uhradit právě závazek vyúčtovaný fakturou [číslo] postup žalobkyně při započtení plnění by nerespektoval posloupnost ustanovení § 1933 odst. 1 o. z., podle něhož by se takové plnění započetlo (při stejné míře zajištění závazků) nejprve na závazek nejdříve splatný. Soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že žalovaný žalobou uplatňovaný závazek k úhradě ceny elektřiny splnil.

8. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

9. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o tom, že by žalovaný neuhradil cenu za dodanou elektřinu, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř, které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

10. Protože žalobkyně sice prokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, z níž žalovanému plynul závazek hradit dohodnutou cenu elektřiny, avšak žalovaný prokázal, že cenu elektřiny uhradil, byť po lhůtě splatnosti, zamítl soud žalobu co do žalobkyní uplatňovaného nedoplatku za elektřinu ve výši 1 079 Kč z faktury [číslo]

11. Protože se však žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, když na dluh plnil až po lhůtě jeho splatnosti, a to sice dne 11. 9., 2019, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok v této části po právu a soud žalobě v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 1 079 Kč od 3. 7. 2019 do 11. 9. 2019 kapitalizovaný částkou 21 Kč.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla v řízení úspěch v pouze nepatrném rozsahu, žalovaný pak byl úspěšný v rozsahu většiny předmětu řízení, vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu ve věci by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení (resp. jejich poměrné části) procesně úspěšnější žalovaný. Jelikož ale podle obsahu spisového materiálu žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění, 14. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.