15 C 364/2013

Plný text

: Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a přísedících přísedící ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 84.444 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba co do částky 77.404 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.040 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 7.040 Kč od 16.3.2012 do zaplacení v roční výši z prodlení ve výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 7% bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 23.323 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.</b> Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 84.444 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 77.404 Kč od 2.5.2012 do zaplacení, roční repo sazby stanovené [anonymizováno] pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, z částky 7.040 Kč ode dne 6.3.2012 do zaplacení, roční repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů a nákladů řízení v celkové výši 15.836 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným dne [datum] pracovní smlouvu s pracovním zařazením manažer hotelu. Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru s tím, že pracovní poměr skončí dnem následujícím po skončení pracovní neschopnosti žalobce. V uvedené dohodě bylo sjednáno, že žalobci bude v den skončení pracovního poměru vyplaceno odstupné ve výši dvojnásobku jeho průměrného výdělku, průměrný výdělek v rozhodném období činil 38.702 Kč. Pracovní neschopnost byla ukončena [datum] a dne [datum] byl pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným ukončen. K uvedenému dni pak mělo být žalobci vyplaceno odstupné v celkové výši 77.404 Kč, avšak nestalo se tak. Vedle toho vznikl žalobci za měsíc [anonymizováno] [rok] nárok na výplatu částky 7.040 Kč, která měla být vyplacena ve smyslu odst. 5 pracovní smlouvy nejpozději k 15. dni kalendářního měsíce po výkonu pracovní činnosti, tedy [datum], avšak ani tato částka nebyla žalobci vyplacena. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná. Výkon funkce jednatele, jakožto statutárního orgánu s.r.o., nemůže být vykonáváno na základě pracovní smlouvy. Z dikce pracovní smlouvy předložené žalobcem, kde pracovní zařazení žalobce bylo sjednáno na pozici„ manager hotelu“ a z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že žalobce byl zároveň jediným jednatelem žalovaného a že výkon zaměstnání manažera a výkon funkce jednatele jsou v daném případě totožné. Dále žalovaný namítal neplatnost pracovní smlouvy z existence rozdílných zájmů zaměstnance a zaměstnavatele s odkazem na rozhodnutí nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1634/2004 ze dne 4.11.2004, podle kterého je neplatný právní úkon, jímž společnost v pozici zaměstnavatele a její jednatel v pozici zaměstnance uzavřeli pracovní smlouvu, pokud tuto pracovní smlouvu podepsala za obě strany jedna a tatáž osoba. Rozpor se zákonem shledal nejvyšší soud v rozdílnosti zájmů zaměstnance a zaměstnavatele, s nimiž každá strana do pracovního poměru vstupuje. Pracovní poměr je specifický zvláštním postavením zaměstnance jako smluvní strany, přičemž obě strany se při vstupu do smluvního vztahu snaží sjednat smlouvu pro sebe co nejvýhodnější. Pokud jsou skutečné zájmy obou stran pracovního poměru natolik odlišné, že je nemůže dostatečně hájit jedna a tatáž osoba, vyvodil Nejvyšší soud ČR závěr, že není možné, aby jiného zastupoval ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, což ostatně vyplývá rovněž z § 22 odst. 2 obč.zák. Na podporu svého tvrzení, že žalobce svým jednáním porušil zákon a společenskou smlouvu, žalovaný uvedl několik důvodů, ze kterých lze uvedený závěr dovodit. Uvedl, že žalovaný měl prostřednictvím žalobce uzavřít s třetí osobou smlouvu o půjčce, na základě které měl žalovaný obdržet finanční prostředky ve výši 1.200.000 Kč. Takový úkon však společenská smlouva žalobci zakazovala. Žalovaný popřel, že by obdržel jakékoliv finanční prostředky od třetí osoby, neboť jeho finanční situace nevyžadovala potřebu finanční pomoci. S ohledem na skutečnost, že žalobce z pozice statutárního orgánu žalovaného byl odpovědný za přijímání a vyřizování korespondence, jako jediný měl přístup k datové schránce žalovaného, byla žalovanému odňata jakákoliv zákonná možnost bránit se návrhu na zahájení exekuce, když žalobce úmyslně neinformoval žalovaného (společník) o probíhajícím exekučním řízení. Dalším důvodem, který žalovaný uvedl, bylo, že žalobce měl protiprávně uzavřít se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které požaduje po žalovaném zaplacení částky 200.000 Kč, a to přes výslovný rozpor s § 196a odst. 1 obch. zák., který stanoví, že smlouvu o půjčce může společnost se statutárním orgánem uzavřít jen se souhlasem valné hromady. Souhlas valné hromady nebyl dán a žalovaný žádnou půjčku nepřijal. Dále žalovaný namítal, že žalobce ve snaze domoci se svých neoprávněných nároků inicioval insolvenční řízení, domnívajíc se, že společnost provozující hotel vyhoví veškerým požadavkům ve snaze odvrátit značné negativní dopady insolvenčním řízení. Soudy ale posoudily návrh žalobce jako šikanózní a zamítly jej. Dále žalovaný namítal i neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, neboť ji za zaměstnavatele (žalovaného) podepsala osoba, jejíž podpis není totožný s podpisem žalobce, který byl ke dni [datum] jediným jednatelem žalovaného. Ať již podepsala za zaměstnavatele dohodu o rozvázání pracovního poměru jakákoliv osoba, nebyla k takovému úkonu oprávněna. Dohoda o zrušení pracovního poměru nebyla způsobilá ani přivodit účinky ukončení žalobcem předložené pracovní smlouvy (z [datum]), když předmětná dohoda ukončuje pracovní poměr založený pracovní smlouvou uzavřenou dne [datum]. Tato pracovní smlouva z [datum] však již byla zrušena, a to v důsledku jejího nahrazení novým závazkem v podobě pracovní smlouvy z [datum]. Soud provedl listinné důkazy, které účastníci navrhli, a to zejména pracovními smlouvami ze dne [datum] a [datum], dohodou o rozvázání pracovního poměru z [datum], mzdovými listy žalobce za období [rok] a [rok], výplatními páskami [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok], společenskou smlouvou z [datum], zápočtovým listem žalobce z [datum], propouštěcí zprávou z [anonymizována dvě slova] [obec] z [datum], zápisem z jednání valné hromady ze dne [datum], výpisem z obchodního rejstříku žalovaného z [datum], pracovní náplní manažera hotelu ze dne [datum], usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka]. Dále soud vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení]. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že jako pracovní zařazení žalobce si účastníci sjednali manager hotelu, ve smlouvě je uvedeno, že smlouva je aktualizací pracovní smlouvy ze dne [datum], a že si strany sjednaly, že touto smlouvou se plně nahrazuje předchozí pracovněprávní vztah. Podpisy na smlouvě jak zaměstnance, tak zaměstnavatele jsou stejné. Z dohody o rozvázání pracovního poměru soud zjistil, že jako datum vyhotovení je uveden [datum] a dohodou se rozvazuje pracovní poměr založený pracovní smlouvou uzavřenou dne [datum]. Dále bylo ujednáno, že pracovní poměr skončí dnem následujícím po skončení pracovní neschopnosti a že zaměstnanci bude v den skončení pracovního poměru vyplaceno odstupné ve výši dvojnásobku jako průměrného výdělku. Z důkazu výplatními páskami za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že za [anonymizováno] [rok] činila dobírka 0 Kč, za [anonymizováno] [rok] rovněž 0 Kč, za prosinec [částka], za [anonymizováno] [částka] a za [anonymizováno] [rok] činila dobírka 2.040 Kč. Ze mzdového listu za období [rok] soud zjistil, že je v něm evidována žalovaná náhrada mzdy 7.040 Kč, dále je uvedena položka převod na účet částkou ve výši 67.433 Kč a položka k výplatě částkou 25.948 Kč. Ve výplatní pásce za únor [rok] je pak uvedena srážka 5.000 Kč, dávky 7.040 Kč. Ze zápočtového listu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný evidoval dobu zaměstnání žalobce od [datum] do [datum], a to pro zaměstnání označeného„ jednatel společnosti“. Ze společenské smlouvy ze dne [datum] a zápisu z valné hromady ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl jednatelem žalovaného a [datum] byl z této funkce odvolán. Z obchodního rejstříku z [datum] soud zjistil, že žalobce byl jednatelem žalovaného od roku [rok] do [datum]. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalobce je jejím manželem a oba v [anonymizována dvě slova] pracovali 20 let. Práci jednatele manžel dělal většinou v noci, ve večerních hodinách, přes den bylo třeba hotel zásobovat, dělat receptury a další. Žalobce k práci v hotelu přistupoval jako jednatel, chtěl, aby hotel fungoval. Úkolován byl panem [příjmení], který hotel řídil a žalobci dával pokyny. Provozní otázky řešila svědkyně se žalobcem, v tom směru ho nikdo neúkoloval. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce vykonával u žalovaného funkci jednatele od roku [rok] do [datum]. V průběhu této doby žalobce uzavřel [datum] v postavení zaměstnavatele i v postavení zaměstnance pracovní smlouvu s pracovním zařazením„ manager hotelu“ s místem výkonu práce [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo]. Za svou činnost dostával podle pracovní smlouvy hrubou základní mzdu 43.000 Kč s možným max. 25% zvýšením jako výkonnostní odměny. Dne [datum] byl odvolán z funkce jednatele, s účinností k tomuto dni, přičemž předtím [datum] podepsal jako zaměstnanec dohodu o rozvázání pracovního poměru. Podle § 12 ZP ve znění zák.č. 187/2007 Sb. v době podpisu pracovní smlouvy, ke dni [datum], se zastoupení v pracovněprávních vztazích řídí § 22, 23, 24, 31, 32, 33a a 33b obč.zák. Podle § 22 odst. 2 obč.zák. v tehdy platném znění (v době podpisu pracovní smlouvy [účinnost]) nemůže zastupovat jiného ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že bylo určeno, aby jiného zastupoval ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Otázkou je, zda osoba v postavení jako jednatel společnosti, může sám se sebou uzavřít platně pracovní smlouvu na pozici manažer. Soud se ztotožnil se žalovaným a odkazuje rovněž na rozhodnutí nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1634/2004 a sp.zn. 21 Cdo 3061/2010, ze kterých vyplývá, že rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy, která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy jako zaměstnanec, neboť nemůže odpovídajícím způsobem současně hájit zájmy zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele. Na základě toho ve shodě s nejvyšším soudem dospěl soud k závěru, že pracovní smlouva z 1.8.2007 je neplatná podle § 22 odst. 2 obč.zák. v tehdy platném znění ve spojení s § 12 ZP a ve znění zák. č. 187/2007. Lze souhlasit se žalobcem, že pokud není platně sjednána pracovní smlouva, ale již došlo k výkonu práce, vzniká tzv. faktický pracovní poměr. O tzv. faktický poměr se pak jedná za situace, kdy fyzická osoba sice začala pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat, avšak v důsledku toho, že pracovní smlouva nebyla sjednána platně, nebyl zde právní úkon ve smyslu ust. § 33 ZP způsobilý založit pracovní poměr. Fyzické osobě však musí být vydáno bezdůvodné obohacení, které zaměstnavateli vzniklo tím, že přijal od fyzické osoby plnění z neplatného právního úkonu. Taktomu je, když za měsíc únor 2012 vznikl žalobci nárok na výplatu částky 7.040 Kč, jak vyplývá ze mzdového listu za rok [rok] a výplatní pásky za [anonymizováno] [rok], když tato částka nebyla žalobci vyplacena, resp. žalovaný její vyplacení neprokázal. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Protože žalovaný dlužnou částku nezaplatil ve lhůtě splatnosti, je v prodlení a žalobce má nárok na zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč.zák. v tehdy platném znění ve výši podle § 1 nař. vlády č. 142/1994 Sb. Jinak tomu je u žalobcem požadovaného odstupného v celkové výši 77.404 Kč Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 3061/2010 uvedl, že není-li platně sjednána pracovní smlouva, ale fyzická osoba začne pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat, vznikne tzv. faktický právem neaprobovaný vztah, který není pracovním poměrem ve smyslu zákoníkem práce, jehož vypořádání se řídí pracovněprávními předpisy, avšak neplatí pro něj ustanovení o skončení pracovního poměru, o délce výpovědních dob apod. To znamená, že žalobci při skončení práce ve faktickém pracovním poměru nemohl vzniknout nárok na odstupné ve smyslu zákoníku práce. Pracovní poměr mezi účastníky nikdy platně nevznikl, a proto nebylo možné jej dohodou o rozvázání pracovního poměru ani skončit. Odstupné je nárokem zaměstnance daným zákoníkem práce pouze při skončení pracovního poměru v taxativně vymezených případech. To ale vzhledem k výše uvedenému není případ žalobce. Žalobci nárok na odstupné nevznikl, a proto soudu nezbývalo nic jiného než žalobu na zaplacení odstupného ve výši [číslo] Kč s přísl. zamítnout. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšný žalovaný má nárok na jejich náhradu. Náklady řízení tvoří odměna za právní zastoupení žalovaného advokátem za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání z 29.11.2013, účast na jednání 14.6.2016 a 6.9.2016) po 4.500 Kč podle § 7 bodu 5 vyhl.č.177/1996 Sb., 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4.032 Kč Náklady řízení celkem představují částku 23.232 Kč.