15 C 370/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 223,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 223,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně -) z částky 69,89 Kč od 6. 1. 2018 do zaplacení, -) z částky 70 Kč od 6. 2. 2018 do zaplacení, -) z částky 70 Kč od 6. 3. 2018 do zaplacení a -) z částky 13,55 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 000 Kč zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 223,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [anonymizováno] pro domácnosti (dále také jen„ VOP“), s nimiž se žalovaná seznámila a zavázala se je dodržovat v rámci prohlášení, které je součástí smlouvy. Stejně tak je součástí smlouvy i ceník. Na základě uzavřené smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a zprostředkovat přístup ke službám třetích stran a žalovaná se zavázala platit sjednanou cenu za služby. Dále žalobkyně s žalovanou uzavřela nájemní smlouvu na zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 V2 ED3 WIFI [anonymizováno] * ([anonymizováno]) (dále jen„ Zařízení“), jehož převzetí žalovaná stvrdila podpisem na zakázkovém listu ze dne [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 70 Kč měsíčně. Žalovaná řádně neplnila povinnosti z výše uvedených závazků, když nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování. Žalovaná byla v prodlení s úhradou následujících vyúčtování: -) daňový doklad [číslo] s datem splatnosti 5. 1. 2018, ze kterého je požadována cena nájemného 69,89 Kč, -) daňový doklad [číslo] s datem splatnosti 5. 2. 2018, ze kterého je požadována cena nájemného 70 Kč, -) daňový doklad [číslo] s datem splatnosti 5. 3. 2018, ze kterého je požadována cena nájemného 70 Kč, -) daňový doklad [číslo] s datem splatnosti 5. 4. 2018, ze kterého je požadována v návaznosti na dobropisování daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti 20. 4. 2018 ponížená cena nájemného 13,55 Kč. Jelikož žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy tím, že nehradila řádně a včas poskytované služby, odstoupila předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne [datum]. V něm byla žalovaná upozorněna na povinnost uhradit dlužné částky a také vrátit Zařízení předchůdci žalobkyně. V souladu s čl. 7 VOP byla žalovaná povinna vrátit Zařízení nepoškozené a funkční do 14 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení Zařízení si strany sjednaly povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Protože žalovaná Zařízení nevrátila, vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na smluvní pokutu. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 6. 2019 přešla oprávnění z pohledávek předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

2. Soud považoval uvedená tvrzení žalobkyně za nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby uvedla, z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě smluvní pokuty a jakým způsobem došlo k jeho sjednání. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že bude soud nucen nařídit ve věci jednání.

3. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] upřesnila, že povinnost uhradit smluvní pokutu vyplývá přímo ze smlouvy, konkrétně z ustanovení f) smlouvy:„ Účastník prohlašuje, že pokud nevrátí Přijímací zařízení, tj. v daném případě výše specifikované Zařízení, včas a v pořádku (7.4 a 7.5 VOP) Poskytovatel je oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku.“ Žalovaná připojila svůj podpis přímo na listinu, na níž je formulována povinnost uhradit smluvní pokutu a ustanovení VOP, na něž je odkazováno, mají v daném případě pouze vysvětlující charakter za účelem výkladu pojmů„ řádně“ a„ včas.“ 4. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

5. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalované bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaná se následně k dnešnímu jednání nedostavila, ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] Součástí smlouvy se staly i VOP a ceník, jak uvedeno v závěrečných ujednáních smlouvy s návětím„ Účastník prohlašuje, že.“ Na základě této smlouvy byl žalované umožněn přístup k síti internet a poskytnut jí k tomu účelu MODEM TECHNICOLOR TC7200 V2 ED3 WIFI [anonymizováno] * ([anonymizováno]), který převzala dne [datum]. Dle smlouvy se žalovaná zavázala platit [právnická osoba] za poskytnutí tohoto Zařízení nájemné ve výši 70 Kč měsíčně. Na základě této smlouvy umožnila žalobkyně využívat žalované služby elektronických komunikací a užívat pronajaté Zařízení, přičemž žalované bylo vyúčtováno nájemné společně se službami elektronických komunikací, které nebyly předmětem žaloby, následujícím způsobem: -) fakturou [číslo] splatnou dne 5. 1. 2018, v částce 69,89 Kč (pronájem zařízení v období [datum] – [datum]), -) fakturou [číslo] splatnou dne 5. 2. 2018, v částce 70 Kč (pronájem zařízení v období [datum] – [datum]), -) fakturou [číslo] splatnou dne 5. 3. 2018, v částce 70 Kč (pronájem zařízení v období [datum] – [datum]), -) fakturou [číslo] splatnou dne 5. 4. 2018, v částce 70 Kč (pronájem zařízení v období [datum] – [datum]), přičemž fakturou [číslo] splatnou dne 20. 4. 2018, bylo na pronájem zařízení na původně fakturované období [datum] – [datum], ve kterém již ale předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila, dobropisováno 56,45 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána povinnost vrátit Zařízení, v čl. 7 VOP je uvedeno:„ Do 14 dnů po ukončení Smlouvy je nutné, abyste nám na vlastní náklady vrátil (a) pronajaté Přijímací zařízení. Zařízení můžete vrátit buď osobně na našich Kontaktních místech, jejichž aktuální seznam najdete na [webová adresa], nebo jeho zasláním na adresu našeho distribučního skladu, kterou naleznete na [webová adresa]. To platí i v případě, že ukončíte užívání jednotlivé Služby a Přijímací zařízení používáte jen pro její příjem. Aby se vracené Přijímací zařízení cestou k nám nepoškodilo (nebo pro případ, že se tak stane), doporučujeme Vám, abyste zásilku při odesílání pojistili dle výše smluvní pokuty pro příslušné Přijímací zařízení, která je uvedena v ceníku. Přijímací zařízení se považuje za vrácené v momentě, kdy ho převezmeme v našem distribučním skladu nebo na pobočce“ V čl. 7 VOP je pak uvedeno:„ Pronajaté zařízení chraňte proti poškození ale i ztrátou a krádeží. Vrátit nám jej musíte nejenom včas (7.4.) ale také v pořádku.“ Předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 9. 5. 2018. Žalovaná však Zařízení předchůdkyni žalobkyně nevrátila. Na žalobkyni přešla oprávnění plynoucí z této smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2019, uzavřené mezi žalobkyní a její předchůdkyní.

7. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 věty prvé o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

8. Po právní stránce byla v souladu s výše uvedenými předpisy uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s prvky smlouvy nájemní ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací, umožnit jí připojení k veřejné komunikační síti a poskytnout Zařízení, a žalovaná se na druhé straně zavázala za ně platit fakturované částky, včetně nájemného za poskytnutí Zařízení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila uplatňované nároky na žalobkyni. Žalobkyně svoje povinnosti splnila, umožnila žalované připojení k veřejné komunikační síti a poskytla jí zařízení. Žalovaná nesporovala uzavření smlouvy a netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni dluh uhradila, že jí povinnost k úhradě těchto částek nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni (resp. předchůdkyni žalobkyně) nezaplatila nájemné za poskytnuté zařízení, ačkoli výše této položky byla zcela konkrétním způsobem sjednána přímo ve smlouvě, kterou žalovaná podepsala, soud shledal žalobu v tomto rozsahu důvodnou a žalobě vyhověl.

9. Žalobkyně uplatňovala rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, přičemž své oprávnění dovozovala z bodu f) smlouvy. V tomto bodě je sice přesně vymezeno jednání žalované, které je kryto smluvní pokutou (nevrácení pronajatého Zařízení včas a v pořádku), ale výše smluvní pokuty je stanovena toliko odkazem na ceník. Bližší podrobnosti dále vymezují VOP, konkrétně body 7.4 a 7.

5. Ceník a VOP jsou sice součástí smlouvy, což žalovaná stvrdila i svým podpisem smlouvy, ale samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění smluvní pokuty podle ceníku sám o sobě nepostačuje, neboť žalovaná jako spotřebitel (přímo) nepodepsala předložené VOP a ceník. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou s těmito dokumenty dostatečně seznámila, a že tedy došlo ke sjednání uplatněné smluvní pokuty. Znění sjednaného a podepsaného závazku uhradit smluvní pokutu je zcela neurčité. Nelze z něj dovodit, v jaké konkrétní výši byla pro případ porušení povinnosti žalované sjednána smluvní pokuta, ani způsob, jakým bude její výše stanovena, přičemž se není možno spokojit s odkazem na ceník, v němž se výše jednotlivých položek, včetně smluvní pokuty, může v průběhu času (ze strany spotřebitele – žalované – nekontrolovaně) měnit. Ze smlouvy stejně tak nelze zjistit, jaké účinné znění VOP a ceníku bude pro případ porušení užito. Protože žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo ke sjednání žalobou uplatněné smluvní pokuty, zamítl soud žalobu v celém rozsahu. V tomto směru žalobkyně neunesla důkazní břemeno, za což je procesně odpovědná.

10. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

11. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání žalobou uplatněné smluvní pokuty, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015).

12. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nájemného za poskytnuté zařízení nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok v této části po právu, a soud žalobě v tomto směru vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 10,05 %, žalovaná pak byla úspěšná v rozsahu 89,95 %, vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu ve věci by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení (resp. jejich poměrné části) procesně úspěšnější žalovaná. Jelikož ale podle obsahu spisového materiálu žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

14. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.