15 C 388/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Flanderky a přísedících JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 510 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 4. 2021 do zaplacení, plynoucí z toho, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu, na základě níž byl žalovaný zaměstnán u žalobkyně na pracovní pozici řidič na dobu určitou do [datum], dodatkem [číslo] ze dne [datum] k pracovní smlouvě došlo ke změně trvání pracovního poměru žalovaného z doby určité na dobu neurčitou. V den uzavření pracovní smlouvy byla mezi stranami uzavřena rovněž dohoda o srážkách ze mzdy, kterou se žalobkyně se žalovaným dohodla na provádění srážek ze mzdy mj. ve výši podílu zaměstnance na stravování za kalendářní měsíc nebo za přečerpané stravenky. Pracovní poměr žalovaného skončil okamžitým zrušením ze dne [datum], a to ke dni [datum]. V rámci zúčtování mzdy za [anonymizováno] [rok] měla být žalovanému stržena srážkou ze mzdy částka 192 Kč za 12 ks stravenek, na které zaměstnanec přispívá částkou 16 Kč (z celkové hodnoty stravenek ve výši 80 Kč). Žalovaný dále ke dni ukončení pracovního poměru přečerpal 27 ks stravenek, na které mu nevznikl nárok, pročež je za tyto stravenky povinen uhradit žalobkyni částku 1728 Kč (27 ks stravenek × 64 Kč). Žalovaný rovněž dluží žalobkyni částku 1 590 Kč za odvod zdravotního pojištění z důvodu neomluvené absence v [anonymizováno] [rok] za období od [datum] do [datum], tato částka představuje 13,5 % z vyměřovacího základu ve výši 11 775 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani na základě výzvy ze dne 6. 4. 2020, upomínek ze dne 19. 5. 2020 a 31. 8. 2020 a předžalobní výzvy k plnění ze dne 25. 3. 2021.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, na jejímž základě byl žalovaný od [datum] zaměstnancem žalobkyně na pracovní pozici řidič, téhož dne byla mezi stranami uzavřena rovněž dohoda o srážkách ze mzdy, kterou se žalobkyně a žalovaný dohodli mj. na provádění srážek ze mzdy ve výši finančního podílu zaměstnance na stravování za kalendářní měsíc nebo za přečerpané stravenky zjištěné při vyúčtování, v hodnotě příspěvku zaměstnavatele vč. FKSP, pokud nebyly vráceny v pokladně. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] došlo ke změně trvání pracovního poměru žalovaného z doby určité na dobu neurčitou. Metodickým pokynem MP [číslo] bylo stanoveno, že zaměstnavatel umožní zaměstnanci stravování s příspěvkem zaměstnavatele na jedno hlavní jídlo za směnu, a to vč. poskytování stravenek. Hodnota stravenky byla metodickým pokynem stanovena ve výši 80 Kč, zaměstnavatel poskytne příspěvek maximálně do výše 44 Kč na jednu stravenku, příspěvek z FKSP je poskytován v jednotné výši 20 Kč. Úhrada zaměstnance na jedno jídlo nebo stravenku bude provedena formou srážky ze mzdy, v případě, že nelze ze zákonem stanovených důvodů realizovat úhradu zaměstnance srážkou ze mzdy, uhradí zaměstnanec částku v hotovosti. Pro vznik nároku na příspěvek na stravování musí zaměstnanec odpracovat neméně 3 hodiny v rámci směny. Žalovanému bylo dne [datum] vydáno 23 ks stravenek, dne [datum] obdržel žalovaný stravenkovou kartu. Pracovní poměr žalovaného skončil ke dni [datum]. Dle stravenkového systému žalobkyně vznikl žalovanému za [anonymizováno] [rok] nárok na 10 ks stravenek, avšak žalovaný reálně vyčerpal 21 ks stravenek, a za [anonymizováno] [rok] mu vznikl nárok na 0 ks stravenek, avšak žalovaný reálně vyčerpal 12 ks stravenek. 5 stravenek je evidováno jako rezerva, 1 stravenka je evidována jako převzatá z minulého období, žalovaný tak spotřeboval 27 ks stravenek, na něž mu nevznikl nárok, a u kterých činí příspěvek zaměstnavatele celkem 64 Kč, tj. celkem žalovaný spotřeboval stravenky v hodnotě 1 728 Kč. Výplatní páskou za [anonymizováno] [rok] byla žalovanému rovněž vyúčtována srážka za vydané stravenky ve výši 192 Kč, na výplatní pásce je evidován rovněž odvod na zdravotní pojištění ve výši 1 590 Kč z vyměřovacího základu ve výši 11 775 Kč. Žalovaný byl k úhradě částky ve výši 3 510 Kč vyzýván opakovaně, žalovanému byla rovněž dne 25. 3. 2021 zaslána předžalobní výzvy k plnění, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 3 510 Kč nejpozději do 10. 4. 2021.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“) zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů zaměstnavatel je plátcem části pojistného za své zaměstnance s výjimkou zaměstnanců, kteří postupují podle § 8 odst.

4. Zaměstnavatel je plátcem části pojistného z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků podle zvláštního právního předpisu zúčtovaných bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojistném“) výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období. Podle § 5 odst. 1 zákona o pojistném zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance. Podle § 3 odst. 1 zákona o pojistném vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. Podle § 3 odst. 6 zákona o pojistném minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda. Podle § 3 odst. 9 písm. a) zákona o pojistném minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období. Podle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění účinném do 31. 12. 2020, základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 87,30 Kč za hodinu nebo 14 600 Kč za měsíc.

6. Po právní stránce se žalovaný coby zaměstnanec žalobkyně bezdůvodně obohatil tím, že neuhradil žalobkyni příspěvek zaměstnance za stravenky, na které mu vznikl nárok, a tím, že čerpal stravenky, na které mu nárok pro neodpracování směn v rozsahu potřebném pro vznik nároku na stravenky nevznikl. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 16 Kč za každou stravenku, na kterou mu vznikl nárok a u níž neuhradil příspěvek zaměstnance, a ve výši 64 Kč (v souladu s Metodickým pokynem) za každou stravenku, na kterou mu nárok nevznikl. Dále se žalovaný obohatil na úkor žalobkyně tím, že za něj žalobkyně jako plátce pojistného odvedla pojistné na zdravotní pojištění ve výši stanovené podle zákona o pojistném (13,5 % z poměrné části minimálního vyměřovacího základu = minimální mzda 14 600 Kč / počet dní v měsíci 31 dní × doba skutečného trvání pracovního poměru 25 dní), přestože žalovaný již žádnou pracovní činnost z důvodu neomluvené absence pro žalobkyni nevykonával. Žalovaný nesporoval okolnosti skončení pracovního poměru, čerpání stravenek a provedení odvodu na zdravotní pojištění, ani netvrdil ani neprokázal, že by dlužné částky uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

7. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 11. 4. 2021 do zaplacení.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.