15 C 398/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Vachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky 48 270 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení a) částku ve výši 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 11.1.2024 do zaplacení, b) částku ve výši 6 270 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že s žalovaným dne 7. 9., 8. 9. a 17. 9. 2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, kde žalovaný vyplanil registrační formulář, zaslal fotokopii svého dokladu totožnosti a k dokončení registrace zadal verifikační SMS kód. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 7. 9., 8. 9. a 17. 9. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba 1 Kč. Platba úvěru byla identifikována uvedením VS , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 7.1.2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 10.1.2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 11.1.2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Předmětem návrhu je tak nesplacená jistina 30 000 Kč, smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč nejpozději splatných dne 10. 1. 2024, to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V poslední upomínce ze dne 25. 10. 2022 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 10. 2022 a vyzván k jeho úhradě. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, bezúspěšně. , adresa, , Anonymizováno, Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 11.1.2024 do data odeslání předžalobní výzvy 7.8.2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 7.9.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované celkem částku 30 000 Kč, a to ve 3 platbách dne 7. 9., 8. 9. a 17. 9. 2023 po 13 000 Kč, 12 000 Kč, 2 000 Kč a 3 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Tento způsob byl sjednán ve Smlouvě, kdy úvěr měl podobu revolvingového úvěru a žalovaná mohla čerpat prostředky opakovaně až do výše celkového limitu 30 000 Kč. Úrok byl sjednán na 40% měsíčně (zjištěno ze Smlouvy). K ověření identifikace žalované a prokázání zájmu smlouvu uzavřít žalovaná zaslala žalobkyni 1 Kč jako ověřovací platbu s tím, platba byla identifikována uvedením VS , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované (zjištěno z výpisu z účtu). Žalovaná ničeho na dluh nezaplatila, žalobkyně proto úvěr ke dni 10. 1. 2024 zesplatnila.

5. Prověření osoby žalované v registru BRKI a NRKI nebylo soudu předloženo, stejně tak jiné doklady prokazující výdaje žalované. Jediným listinným důkazem prokazujícím příjmy žalované jsou výplatní pásky, ze kterých bylo zjištěno, že hrubý příjem žalované v 04-06/2023 byl ve výši minimální mzdy 17 300 Kč, kdy čistý příjem žalované v 06/2023 pak byl 15 371 Kč, 05/2023 činil 15 481 Kč a 04/2023 byl čistý příjem 15 306 Kč.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2662 o. z. a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný smlouvu uzavíral mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daném smluvním vztahu v postavení spotřebitele.

14. Žalobkyně je držitelem bankovní licence ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a předmětem její činnosti je tedy mimo jiné poskytování úvěrů. Vzhledem k předmětu své činnosti je tedy žalobkyně ve smyslu § 7 písm. a) z. s. ú. oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

15. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr, když soudu nebyly předloženy žádné listiny prokazující výdaje žalované (výpis z účtu, nájemní smlouva, výpis z katastru nemovitostí), popř. výpisy ze systémů evidencí dlužníků. Soud rovněž není známo, zda má žalovaná vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, zda pobírá nějaké sociální dávky apod. Jediným dokladem jsou výplatní pásky, kdy bylo zjištěno, že mzda žalované se rovná stanovené minimální mzdě za rok 2023.

16. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba smluvní ujednání účastníků o poskytnutí úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatná. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky úvěrované žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

18. Žalované byly na základě úvěrové (revolvingové) smlouvy žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 30 000 Kč, kdy žalovaná naopak uhradila 1 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni splnila, že jí povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 30 000 Kč (§ 2991 o. z.)) žalobkyni zaplatit.

19. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokazovala.

20. Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. má dále za následek, že povinnost úvěrovaného žalovaného vrátit peníze z takové smlouvy není vázána na výzvu úvěrující žalobkyně. Tato povinnost žalovaného je podmíněna případnou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že v dané věci splatnost účastníky dohodnuta nebyla, určil jí soud, v jak je uvedeno výše, v obecné třídenní pariční lhůtě. Proto není žalovaná v prodlení s plněním dluhu , částka, (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky , částka, od , datum, do zaplacení.

21. Konečně vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení jakéhokoliv smluvní pokuty , částka, či sjednaného úroku 40 % měsíčně (, částka, ), jehož výše je rovněž nepřiměřená.

22. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastnicemi rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v tomto případě nelze hovořit ani u jedné ze stran o převážném úspěchu či neúspěchu, navíc žalované žádné náklady nevznikly.