15 C 401/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 643 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 343 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 343 Kč od 8. 11. 2020 do 7. 7. 2021 kapitalizovaným částkou 19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 300 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 8. 11. 2020 do 7. 7. 2021 kapitalizovaným částkou 16 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 643 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 35 Kč. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl pojistný produkt„ ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE [příjmení] [příjmení] ZPŮSOBENOU ZAM.“, s počátkem pojištění od [datum]. Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalovanému závazek hradit sjednané pojistné ve výši 2 660 Kč ročně. Svoji povinnost však žalovaný porušil, když neuhradil pojistné splatné dne 21. 9. 2020. Z důvodu výpovědi smlouvy pojistníkem do 2 měsíců, doručené žalobkyni dne 29. 10. 2020, zaniklo pojištění ke dni 7. 11. 2020. Žalovaná částka představuje pojistné za období od 21. 9. 2020 do 7. 11. 2020 a poplatek ve výši 300 Kč za odeslání upomínky s upozorněním na možný zánik pojištění.

2. Ačkoliv žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, považoval soud uvedená tvrzení žalobkyně za zcela nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby mj. uvedla, z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě žalobou uplatněných poplatků a jakým způsobem k takovému sjednání došlo. Závěrem pak vytkl nedostatky tvrzení týkající se úroku z prodlení, když z žaloby není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozuje oprávněnost na úrok z prodlení z nákladů na upomínání. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že bude soud nucen nařídit ve věci jednání.

3. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 7. 12. 2021 upřesnila, že poplatek ve výši 300 Kč se opírají o čl. 10 odst. 12 Všeobecných pojistných podmínek VPP M [číslo] a vychází ze Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění, účinného od 1. 6. 2019 (dále jen„ Sazebník“), kdy poplatek 300 Kč za odeslání pokusu o smír po zániku pojištění ze dne 7. 12. 2020 je účtován dle položky 2 Sazebníku. Žalovaný podpisem pojistné smlouvy stvrdil, že se seznámil s pojistnými podmínkami, a to jak s všeobecnými, tak i se zvláštními a dodatkovými, tedy i se sazebníky. Veškeré materiály jsou poskytnuty klientům v tištěné brožuře, případně jsou dostupné v elektronické podobě, o čemž je žalovaný vždy řádně zpraven.

4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

5. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění od 21. 9. 2020, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli. Z uvedené smlouvy byl žalovaný zavázán hradit sjednané pojistné ve výši 2 660 Kč ročně. Žalovaný však žalobkyni neuhradil pojistné splatné dne 21. 9. 2020. Následně žalovaný dne 16. 10. 2020 odeslal žalobkyni výpověď pojistné smlouvy, tato byla žalobkyni doručena dne 29. 10. 2020. Z důvodu výpovědi pojištění pak pojistná smlouva ke dni 7. 11. 2020 zanikla, přičemž žalovaný dluží na pojistném částku 343 Kč (poměrná část pojistného za období od 21. 9. 2020 do 7. 11. 2020).

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z., pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 o. z., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle odst. 2 jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 2805 písm. a) o. z. pojistitel nebo pojistník může pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou do dvou měsíců ode dne uzavření smlouvy.

8. Po právní stránce byla v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena pojistná smlouva, ze které žalovanému plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu výpovědi pojištění ze strany pojistníka (žalovaného) pak v souladu s ustanovením § 2805 písm. a) o. z. smlouva zanikla dnem následujícím po uplynutí osmidenní výpovědní doby. Za dobu do konce trvání pojistné smlouvy má žalobkyně právo požadovat sjednané pojistné. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě.

9. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

10. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání žalobou uplatněného poplatku, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř, které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

11. Protože žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo ke sjednání žalobou uplatněného poplatku, kdy žalovaný jako spotřebitel nepodepsal předložený sazebník a samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění poplatku podle sazebníku sám o sobě nepostačuje, zamítl soud žalobu co do tohoto poplatku, jakož i úroků z prodlení z tohoto poplatku. V tomto směru tudíž žalobkyně neunesla důkazní břemeno, za což je procesně odpovědná.

12. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a za dobu od 8. 11. 2020 do 7. 7. 2021 činí z neuhrazeného pojistného celkem 19 Kč.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 53,34 %, žalovaný pak byl úspěšný v rozsahu 46,66 %. Vzhledem ke zcela nepatrnému rozdílu v poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, který je u žalobkyně i žalovaného téměř stejný (rozdíl činí 6,68 %), rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

14. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.