15 C 401/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Vachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., zahraniční osoba registrovaná pod č. 001254524 sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 175 649,07 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 55 717,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 810,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 594,61 Kč, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 175 649,07 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 175 649,07 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 119 931,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 13 769,66 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně, společnost , Jméno žalobkyně, . domáhala po žalovaném zaplacení částky 175 649,07 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne 29. 11. 2019 elektronicky Smlouvu o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, , na základě níž žalovaný načerpal úvěr ve výši 300 000 Kč, který měl být splacen spolu se sjednaným pojištěním a příslušenstvím v 84měsíčních splátkách po 4 513,15 Kč k 23. dni v měsíci. Žalobkyně kvůli neplacení ze strany žalovaného prohlásila úvěr za splatný ke dni 23. 9. 2023 Žalovaný tak dluží na jistině částku 175 649,07 Kč, dále neuhrazený úrok z jednotlivých anuitních splátek dle Harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 8 810,82 Kč a neuhrazený úrok z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období zkapitalizovaný ke dni 24 2. 2023 na výši 24 594,61 Kč, spolu s úrokem ve výši 6,90 % p.a. z částky 175 649,07 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 175 649,07 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení.

2. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi , právnická osoba, . Žalovaný uvedl příjem 19 000 Kč, což žalobkyně zkontrolovala na základě příchozích transakcí na účtu žalovaného. Životní výdaje žalovaného stanovila žalobkyně podle svého interního ekonomického modelu, stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, po poskytnutí úvěru. Dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 6 327,05 Kč. Splátka nového úvěru činila 4 513 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalobkyně nezjistila žádnou skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, proto žádosti žalovaného vyhověla.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

4. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, /2019 ze dne 29. 11. 2019, všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platných a účinných, podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů , Anonymizováno, platných a účinných, sazebníku bankovních poplatků , Anonymizováno, – aktuálně nabízených produktů a historie položky soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . (žalobkyní) a žalovaným. Původní žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, převodem peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr v 84měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatkem za sjednání ve výši 4 513,15 Kč. Dle smlouvy byla úroková sazba stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, jako roční úroková sazba 6,9 % ročně. Dále byl ujednán poplatek za upomínku ve výši 50 Kč a poplatek za odstoupení od smlouvy ve výši 150 Kč. Ze smlouvy o vedení účtu u , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovaného bankovní účet a současně mu vydat k užívání platební kartu a to na základě žádosti ze dne 14. 12. 2014.

6. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, – předschválená nabídka, výpisu z bankovního systému původní žalobkyně a posouzení úvěruschopnosti původní žalobkyní bez uvedení data a bez podpisu žalovaného, soud zjistil, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 200 000 Kč a k této žádosti uvedl, že je svobodný, jeho měsíční příjem je 19 000 Kč, má 0 vyživovací povinnosti, žádné měsíční náklady na bydlení a jiné výdaje neuvedl.

7. Z listiny označené jako registr + schválení soud zjistil, že žalovaný má průměrný měsíční příjem 21 843,33 Kč, má revolvingový úvěr se splátkou 5 327,05 Kč, disponibilní příjem 18 936,66 Kč, celkovou částku zatížení disponibilního příjmu 6 237,05 Kč.

8. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 23. 9. 2023 vč. dodejky soud zjistil, že původní žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné pohledávky ve výši 9 183,96 Kč a nákladů vymáhání do 7 dnů od doručení, pokud k uhrazení v tomto termínu nedojde, původní žalobkyně odstupuje tímto od Smlouvy o , Anonymizováno, plus.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 8. 2024 vč. podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že právní zástupce původní žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 229 584,69 Kč dle smlouvy o hotovostním úvěru do 10 dnů od doručení dopisu a dále k úhradě nákladů právního zastoupení.

10. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Původní žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 300 000 Kč převodem na bankovní účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v 84 měsíčních splátkách. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, původní žalobkyně odstoupila od Smlouvy.

11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok v projednávaném případě představovaný kapitalizovanou částkou poplatku za sjednání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

19. Žalobkyně je držitelem bankovní licence ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a předmětem její činnosti je tedy mimo jiné poskytování úvěrů. Vzhledem k předmětu své činnosti je tedy žalobkyně ve smyslu § 7 písm. a) z. s. ú. oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

20. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil údaje o svém výdělku 19 000 Kč a svých životních nákladech neuvedl žádnou částku, stejně tak o svých závazcích. Žalobkyně tvrdila, že na základě provedených kontrol nevyplynuly žádné skutečnosti zpochybňující hodnověrnost věřitelem poskytnutých informací. Soud má však za to, že pokud žadatel o úvěr, a to v nikoliv malé výši, neuvede u výdajů na živobytí žádný údaj a stejně tak u splátek, přitom sám žalobce zjistí, že měsíčně splácí cca 6,5 tis. Kč měsíčně, vzbuzuje to pochybnosti o věrohodnosti dlužníka a jeho skutečném úmyslu úvěr splácet. Soudu žalobkyně doložila jakousi tabulku s matematickými výpočty dle zadaných údajů z , Anonymizováno, a dat u , Anonymizováno, , ale pokud soud přistoupil k podrobnějšímu náhledu na výpis z mkonta zjistil, že žalovaný nejméně od května 2019 pobíral jako stálý zdroj příjmu pouze nemocenskou cca do října včetně v průměru 19 200 Kč, poté mu chodily nepravidelné platby v řádu tisíc korun od osob shodného příjmení jako žalovaný (př. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), a zejména poté, co žalovaný obdržel na účet 28.6.2019 půjčku 100 000 Kč, jeho výdaje výrazně vzrostly, stejně tak poté, co mu 26.8. přišla půjčka 160 000 Kč. Stejně tak každý měsíc zasílal finanční prostředky osobě jménem p. , jméno FO, . Od těchto půjček výdaje byly výrazně vyšší než jediný stálý příjem – nemocenská. V žádosti úvěr žalovaný ani nenapsal zdroj svého příjmu. Za této situace žalobkyně tedy neprokázala, že by postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

21. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

22. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2 395 o. z., dle které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a svou povinnost splnila ve stejný den. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatkem v 84měsíčních splátkách po 4 513,15 Kč. V době od uzavření smlouvy do ukončení smlouvy ze strany žalobkyně žalovaný uhradila částku 180 068,70 Kč, následně od ukončení smlouvy do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda původní žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Původní žalobkyně pouze tvrdila, že tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho příjmovou a výdajovou stránku finančních poměrů, nahlédla do registrů CCB, CBCB, vlastního systému (přičemž uvedla, že původní věřitel uvedl běžný účet žalovaného, disponibilní příjem byl zjištěn 19 000 Kč) a použila interní ekonomický model (zohledňující statistická data a aktuální údaje životních nákladů a normativních nákladů na bydlení). S ohledem na shora zjištěné skutečnosti zejména z výpisu z účtu, neúplné údaje vyplněné žalovaným v Žádosti o půjčku, má soud za to, že poskytovatel úvěru (žalobkyně) neposuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, příp. z databází nebo jiných zdrojů a z údajů, které měla, úvěruschopnost nedostatečně, rizikově vyhodnotila. Tento požadavek vyplývá přímo z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění platném a účinném), nikoliv z výkladu judikatury. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovaného částku 300 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný uhradil 180 068,70 Kč, poté od ukončení smlouvy do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny úvěru v částce 119 931,30 Kč (300 000 Kč – 180 068,70 Kč) dle § 2 991 a násl. o. z. Ve zbývající části, tj. co do částky 55 717,77 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 175 649,07 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 175 649,07 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, když tyto představují úroky, poplatky za upomínání a zákonný úrok z prodlení (předcházející předžalobní výzvě), byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 769,66 Kč, přičemž tato částka představuje 36,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,28 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,72 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 026 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 175 649,07 Kč sestávající z částky 8 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 140 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 8 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 320 Kč ve výši 5 317,20 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.