15 C 405/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Flanderky a přísedících Jaroslavy Tomášové a Mgr. Lukáše Kučery ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 17 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 535 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 6 130,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 17 535 Kč a příslušenství v podobě úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela pracovní smlouvu, podle které byl žalovaný ode dne datum zaměstnán u žalobkyně na pracovní pozici anonymizována dvě slova a anonymizováno; pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni datum. Žalovaný vykonával práci na prodejně anonymizováno obec anonymizováno a měl uzavřenu dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených k vyúčtování. Na pracovišti došlo nejprve ke ztrátě zboží v hodnotě částka, odpovědnost za ztrátu převzal žalovaný, sepsal se žalobkyní dohodu o srážkách ze mzdy a uznal svůj dluh. Na tento dluh nebyla provedena žádná srážka. Dále byla na pracovišti ve dnech anonymizováno a datum provedena mimořádná inventura, kterou byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách, podíl žalovaného na tomto schodku byl stanoven na částka. Žalovaný sepsal se žalobkyní dohodu o srážkách ze mzdy a uznal svůj dluh, byl sjednán splátkový kalendář, na základě něhož měla být žalovanému strhávána částka částka měsíčně, s poslední srážkou ve výši částka. První tři srážky v celkové výši částka byly provedeny ze mzdy žalovaného, následně došlo k ukončení pracovního poměru a žalovaný byl vyzván k tomu, aby pokračoval ve splácení dluhu, když dosud nebylo uhrazeno z částky částka ještě částka. Žalovaný ovšem ani přes opakované výzvy již ničeho neuhradil. Aktuální výše dluhů žalovaného činí 17 535 Kč.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný byl od datum zaměstnán u žalobkyně na pozici anonymizována dvě slova a anonymizováno, s místem výkonu práce obec, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou (prokázáno pracovní smlouvou ze dne datum). S účinností od datum bylo mezi stranami sjednáno, že žalovaný mj. přijímá odpovědnost za svěřené hodnoty a za schodek, který bude zjištěn inventarizací a porovnáním s účetní závěrkou, pokud neprokáže, že schodek nezavinil. Společná odpovědnost je sjednána, protože zaměstnanec pracuje na pracovišti s více zaměstnanci, kteří uzavřeli dohodu o odpovědnosti (prokázáno dohodou o odpovědnosti ze dne datum). Pracovní poměr zaměstnance skončil dohodou dne datum (prokázáno listinou„ ukončení pracovního poměru dohodou“). Dne datum žalovaný podepsal dohodu o srážkách ze mzdy a uznání dluhu, v níž prohlásil, že uznává částku částka jako dluh vzniklý na základě škody způsobené zaměstnavateli ztrátou přijatého zboží, součástí dohody je prohlášení žalovaného, že dluh uznává co do důvodu i výše (prokázáno dohodou o srážkách ze mzdy ze dne datum). Žalovaný dále podepsal dohodu o srážkách ze mzdy a uznání dluhu, v níž prohlásil, že uznává částku částka jako dluh vzniklý na základě škody způsobené zaměstnavateli, která byla zjištěna při řádné roční inventuře ve dnech anonymizováno – datum, součástí dohody je prohlášení žalovaného, že dluh uznává co do důvodu i výše, účastníci se dohodli, že závazek bude splněn ve splátkách po částka, s poslední splátkou ve výši 3 078 Kč splatnou dne datum (prokázáno dohodou o srážkách ze mzdy). Žalobkyně vyzývala žalovaného k pokračování ve splácení dluhu opakovaně, a to výzvami ze dne 10. 9. 2020 a 7. 10. 2020 (prokázáno předmětnými výzvami). Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní upomínka s poslední výzvou k plnění (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 12. 2020), která byla odeslána na adresu žalovaného dne 21. 10. 2020 (prokázáno dodejkou s podacím číslem anonymizováno).

5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl na základě pracovní smlouvy od datum zaměstnancem žalobkyně, od téhož dne měl sjednanou dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty a za schodek. Žalovaný uznal dluh plynoucí z této odpovědnosti ve výši částka a částka a zavázal se jej uhradit ve splátkách; splatnost poslední splátky byla stanovena na datum. Na dluh částka uhradil toliko částka. Na dluh částka neuhradil ničeho. Pracovní poměr žalovaného skončil dne datum dohodou. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k pokračování ve splácení dlužné částky a posléze k úhradě celého dluhu ve výši 17 535 Kč.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“) zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Po právní stránce žalovaný coby zaměstnanec žalobkyně uzavřel tzv. dohodu o hmotné odpovědnosti, na jejímž základě se zavázal k náhradě schodku na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Žalovaný následně uznal dluh co do důvodu a výše ve vztahu k závazkům ve výši částka a částka. Z částky částka však uhradil toliko částka. Žalovaný nesporoval uzavření smlouvy, sjednání dohody o hmotné odpovědnosti ani uznání dluhu, ani netvrdil ani neprokázal, že by dlužné částky uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu náhrady schodku na svěřených hodnotách za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl, když podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V první den kalendářního pololetí, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tedy 1. 7. 2020, činila výše dvoutýdenní repo sazby ČNB 0,25 %. Soud tedy žalobě vyhověl v tom rozsahu, že uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně (tedy dle příslušné repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů) z částky 17 535 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 130,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 535 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 240 Kč ve výši 890,40 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.