15 C 416/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 439 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1039 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně -) z částky 744 Kč od 24. 4. 2019 do zaplacení a -) z částky 295 Kč od 24. 4. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 400 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 1 439 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 4. 2019 do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dvě pojistné smlouvy, a to jednak [číslo] jejímž předmětem bylo škodové pojištění rodinných domů a bytových jednotek (dále jen„ smlouva [číslo]“), a jednak [číslo] jejímž předmětem bylo škodové pojištění Domácnost s asistencí (dále jen„ smlouva [číslo]“). Obě smlouvy byly s počátkem pojištění stanoveným na 19. 12. 2015. Z uzavřených pojistných smluv plynul žalovanému závazek hradit sjednané pojistné ve výši 2 160 Kč ročně ze smlouvy [číslo] ve výši 855 Kč ročně ze smlouvy [číslo]. Svoji povinnost však žalovaný porušil, když neuhradil pojistné ve lhůtě jeho splatnosti. Toto pojistné neuhradil v obou případech ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku obou pojištění v případě obou smluv ke dni 23. 4. 2019. Žalované částky představují pojistné za období od 19. 12. 2018 do 23. 4. 2019, a poplatky ve výši 2 × 200 Kč (vycházející z všeobecných obchodních podmínek VPP B 2014/01) za odeslání upomínky s upozorněním na možný zánik pojištění.

2. Lustrací v insolvenčním rejstříku bylo soudem zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne [datum] v [údaj o čase] hodin byl zjištěn úpadek žalovaného a insolvenční soud povolil řešení úpadku oddlužením. S ohledem na skutečnost, že nárok uplatněný touto žalobou je dluhem žalovaného vzniklým po prohlášení úpadku, resp. skončení lhůty k přihlášení pohledávek a jako takový nepodléhá omezení podle § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon), není uvedené insolvenční řízení překážkou pro projednání a rozhodnutí této věci.

3. Ačkoliv žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, považoval soud uvedená tvrzení žalobkyně za zcela nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby mj. uvedla, z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě žalobou uplatněných poplatků, jakým způsobem k jejímu sjednání došlo. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že bude soud nucen nařídit ve věci jednání.

4. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 8. 12. 2020 mj. upřesnila že poplatky za upomínání a vymáhání dlužného pojistného vycházejí z všeobecných obchodních podmínek a aktuálně platného Sazebníku administrativních poplatků (dále jen„ Sazebník“), tj. v daném případě za dvě upomínky k zaplacení pojistného s upozorněním na možný zánik pojistné smlouvy ve výši 200 Kč, přičemž žalovaný podpisem pojistné smlouvy stvrdil, že se seznámil s pojistnými podmínkami, a to jak s všeobecnými, tak i se zvláštními a dodatkovými, tedy i se Sazebníkem, a podpisem na smlouvě žalovaný vyjádřil vůli být těmito podmínkami vázán.

5. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

6. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovaným byly dne 18. 12. 2015 uzavřeny dvě pojistné smlouvy s počátkem pojištění od 19. 12. 2015, jejichž předmětem bylo pojištění domácnosti s asistencí a pojištění bydlení s asistencí na adrese [adresa]. Z uvedených smluv byl žalovaný zavázán hradit sjednané pojistné ve výši 2 160 Kč ročně, resp. ve výši 855 Kč ročně. Žalovaný však žalobkyni v obou případech neuhradil pojistné splatné dne 19. 12. 2018. K jeho úhradě byl vyzván upomínkou, v níž byl upozorněn na možnost zániku pojištění po marném uplynutí lhůty k zaplacení. Pro nezaplacení dlužného pojistného pak pojistné smlouvy ke dni 23. 4. 2019 zanikly, přičemž žalovaný dluží na pojistném v součtu částku 1 039 Kč.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Dle § 2758 odst. 2 o. z. není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2804 o. z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

9. Po právní stránce byly v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřeny smlouvy o pojištění, ze kterých žalovanému plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 2804 o. z., smlouvy zanikly dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Za dobu do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, má žalobkyně právo požadovat sjednané pojistné. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě.

10. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

11. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání žalobou uplatněných poplatků, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř, které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

12. Protože žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo ke sjednání žalobou uplatněných poplatků, kdy žalovaný jako spotřebitel nepodepsal předložený sazebník a samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění poplatků podle sazebníku sám o sobě nepostačuje, zamítl soud žalobu co do těchto poplatků. V tomto směru tudíž žalobkyně neunesla důkazní břemeno, za což je procesně odpovědná 13. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje ve vztahu k dlužnému pojistnému výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč, přičemž tato částka představuje 44,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 439 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.

15. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela odměna a paušální náhrada hotových výdajů. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V případě sepsání předžalobní upomínky, za kterou zástupce žalobkyně požaduje rovněž přiznat odměnu, jde o úkon činěný ještě před zahájením řízení – nejedná se tedy o náklad řízení. Smyslem této upomínky je právě to, aby žádné náklady řízení nevznikaly. V daném případě je zřejmé, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky již samotnou žalobkyní, v této upomínce byl upozorněn, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho vymáhání soudní cestou. Přitom předžalobní výzva má představovat poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na nějž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení. Výzva zaslaná žalobkyní tyto náležitosti splňuje. Proto další výzvu zaslanou zástupcem žalobkyně soud shledává jako nadbytečnou a náklad na ni za neúčelně vynaložený. Navyšování nákladů tímto způsobem soud považuje za neúčelný postup, a jestliže si tento rutinní úkon nechá jedna strana obstarat prostřednictvím advokáta, je na ní, aby si s tím spojené náklady také uhradila.