Okresní soud v Liberci · Rozsudek

15 C 418/2021

č. j. 15 C 418/2021-46

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-06-28 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSLI:2022:15.C.418.2021.1

Citované zákony (9)

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 3. 2021 do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu; ke smlouvě byl dne [datum] sjednán dodatek. Z uzavřené smlouvy a dodatku plynula žalovanému mj. povinnost vrátit žalobkyni do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajatá zařízení – Set-top box / [anonymizována dvě slova], sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box / [anonymizována dvě slova], sériové číslo [anonymizováno], přičemž pro případ nesplnění této povinnosti byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána pokuta ve výši 5 000 Kč za každé zařízení. Předmětná smlouva byla ukončena ke dni 31. 7. 2020. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služby internetu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služby přístupu k internetu. Z uzavřené smlouvy plynula žalovanému mj. povinnost vrátit žalobkyni do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajaté zařízení – Modem [anonymizována dvě slova] [číslo], přičemž pro případ nesplnění této povinnosti byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána pokuta ve výši 5 000 Kč. Předmětná smlouva byla ukončena ke dni 31. 8. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení technických zařízení a modemu a k úhradě smluvní pokuty dne 10. 3. 2021. Žalovaná částka představuje sjednanou pokutu za nevrácení technických zařízení a modemu.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., žalobkyně se k této výzvě taktéž nevyjádřila, ačkoliv výzva byla doručena jejímu zástupci ve smyslu § 32 odst. 3 a § 50b odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací – kombinovaná televize [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému za sjednaných podmínek veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Žalovaný se za ně zavázal hradit sjednanou odměnu, poplatky a náklady. V rámci smlouvy byl sjednán rovněž pronájem zařízení Set-top box / [anonymizována dvě slova], sériové číslo [anonymizováno]. Žalovaný souhlasil se sjednáním smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení (prokázáno smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]). Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek ke smlouvě [číslo] v rámci něhož byl sjednán rovněž pronájem zařízení Set-top box / [anonymizována dvě slova], sériové číslo M91811ED5027. Žalovaný souhlasil se sjednáním smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení (prokázáno dodatkem ke smlouvě [číslo]). Dle čl. 4 podmínek pro službu kombinované televize je v případě ukončení smlouvy účastník povinen technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dle čl. 4 podmínek pro službu kombinované televize se vrácením technického zařízení ze strany účastníka rozumí jeho odeslání a doručení na adresu skladů DCZ uvedených na stránkách DCZ, protokolární odevzdání technikovi, nebo odevzdání v provozovně DCZ (prokázáno zvláštními podmínkami pro službu Kombinované televize DIGI TV). Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným rovněž smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému za sjednaných podmínek veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Žalovaný se zavázal za ně zavázal hradit sjednanou odměnu, cenu za nájem koncového zařízení a další poplatky. V rámci smlouvy byl sjednán rovněž pronájem modemu TP-Link [anonymizováno] [číslo]. Žalovaný souhlasil se sjednáním smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč mj. za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčeného koncového zařízení (prokázáno souhrnem smluvních podmínek pro uzavření smlouvy [číslo]). Dle čl. 13 podmínek pro službu internetu je v případě ukončení smlouvy účastník povinen koncové zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dle čl. 13 podmínek pro službu internetu se vrácením koncového zařízení rozumí jeho odeslání a doručení na adresu skladů DCZ uvedených na stránkách DCZ, protokolární odevzdání technikovi, nebo odevzdání v provozovně DCZ (prokázáno zvláštními podmínkami pro službu DIGI INTERNET). Dne 5. 7. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazků ze smlouvy [číslo] s tím, že v případě neuhrazení dlužné částky v dodatečné lhůtě do dne 31. 7. 2020 smlouva bez dalšího končí jejím marným uplynutím (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 5. 7. 2020). Dne 5. 8. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazků ze smlouvy [číslo] s tím, že v případě neuhrazení dlužné částky v dodatečné lhůtě do dne 31. 8. 2020 smlouva bez dalšího končí jejím marným uplynutím (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 5. 8. 2020). Dne 10. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení smluvních pokut ve výši 15 000 Kč za nevrácení zařízení, a k vrácení předmětných zařízení, a to nejpozději do 22. 3. 2021 (prokázáno výzvou ze dne 10. 3. 2021).

5. Na základě předložených důkazů, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu na dobu 24 měsíců; dne [datum] byl k této smlouvě uzavřen dodatek. Z uvedené smlouvy a dodatku byl žalovaný zavázán mj. po ukončení smlouvy vrátit zařízení Set-top box / [anonymizována dvě slova], sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box / [anonymizována dvě slova], sériové číslo [anonymizováno] Smlouva byla ukončena dne 31. 7. 2020, žalovaný však žalobkyni zařízení nevrátil. Ve smlouvě byla pro případ nesplnění uvedeného závazku sjednána sankce ve výši 5 000 Kč za každé zařízení a tuto částku žalovaný žalobkyni dosud neuhradil. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dále dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služby přístupu k internetu na dobu 24 měsíců. Z uvedené smlouvy byl žalovaný zavázán mj. po ukončení smlouvy vrátit zařízení Modem TP-Link [anonymizováno] [číslo] Smlouva byla ukončena dne 31. 8. 2020, žalovaný však žalobkyni zařízení nevrátil. Ve smlouvě byla pro případ nesplnění uvedeného závazku sjednána sankce ve výši 5 000 Kč a tuto částku žalovaný žalobkyni dosud neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a vrácení technických zařízení a modemu do 22. 3. 2021.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2010 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaného ustanovení § 2010 odst. 1 o. z., když mezi žalobkyní a žalovaným byly sjednány smluvní pokuty a žalovaný smluvní povinnosti, utvrzené těmito pokutami, porušil, čímž žalobkyni vznikl nárok na uhrazení smluvních pokut. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by smluvní pokuty uhradil, že jeho povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu smluvních pokut za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

8. Jelikož termín pro úhradu smluvních pokut nebyl stranami sjednán, mohla žalobkyně požadovat úhradu této částky ihned a žalovaný byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen plnit bez zbytečného odkladu k její výzvě. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

11. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování žalobního návrhu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy, den jejího uzavření a zániku a označení poskytnutých zařízení. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.

12. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu).

13. Soud konečně neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela odměna a paušální náhrada hotových výdajů. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Pokud jde o sdělení žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila skutková tvrzení a předložila důkazy k prokázání svých tvrzení, pak žalobkyně tímto sdělením toliko plnila povinnost tvrzení a povinnost důkazní, která ale měla být splněna již v podané žalobě. Podání, kterým byly toliko odstraňovány nedostatky podaného žalobního návrhu, nelze považovat za samostatný úkon právní služby, za který by zástupci žalobkyně náležela odměna.

14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.