15 C 420/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Vachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 498,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 034 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 498,22 Kč od 5. 5. 2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 464,22 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 1 135 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 12 498,2 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 498,22 Kč od 5. 5. 2023 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že dne 4. 4. 2023 uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 100 Kč s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná úvěr čerpala vyplacením částky 10 100 Kč dne 4.4.2023 na účet , č. účtu, . Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, kdy žalovaný si dále zvolil následující služby: služba “, Anonymizováno, , Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 110 Kč, “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 165 Kč a službu „informační SMS servis“ 29 Kč. Žalovaný má ke dni podání žaloby nesplacenou pohledávku ve výši: 12 498,22 Kč, z toho jistina 10 100 kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 094,22 Kč (původní výše ve Smlouvě 2 730 Kč), poplatek za klidné spaní 110 Kč, presto 165 Kč a informační SMS servis 29 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou elektronicky podepsána dne 4. 4. 2023. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované 10 100 Kč převodem na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu poplatkem za sjednání úvěru 2 730 Kč do 4. 5. 2023. Dále si strany sjednali uhrazení služby „presto“ za poplatek 165 Kč, za klidné spaní za 110 Kč a dále poplatek za SMS servis za 29 Kč a Celkově měla žalovaná uhradit částku 13 134 Kč, RPSN činilo 1 737,30%.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti žijí 3 osoby, z toho 2 mají příjem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 0 Kč, na bydlení 1 500 Kč, nezbytné výdaje 500 Kč, ostatní zbylé výdaje 500 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 32 407 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 40 000 Kč. Žalobkyně přiřadila žalované regionální koeficient 1, zohlednila nepracující členy domácnosti, přiřadila rezervu pro výdaje 600 Kč, vypočítala minimální výdaje 3 605 Kč a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu 28 800 Kč při doporučeném počtu prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné. Ze scanu občanského průkazu plyne, že se jedná o občanský průkaz žalované.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované částku 10 100 Kč dne 4. 4. 2023 na účet č. , č. účtu, .

8. Z výzvy a podacího lístku ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 12 498,22 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů a tuto výzvu odeslala žalované téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě.

9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok v projednávaném případě představovaný kapitalizovanou částkou poplatku za sjednání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

18. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

19. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nelze učinit závěr, že žalobkyně prokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Přestože byla žalobkyně vyzvána k doplnění konkrétních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a označení důkazů, na výzvy nereagovala. Soud tedy vycházel z listin připojených k žalobě.

20. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registry historie klienta, NRKI a BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což je její procesní odpovědnost. Soudu byl pouze doložen žalobkyní sestavený dokument „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“. I přes to, že jde o listinný dokument vyhotovený žalobkyní, jde zřejmě o souhrn kladných plateb na účtu žalované od června 2021 do května 2022. Pokud žalobkyně částky sečetla a vydělila je počtem měsíců, aby získala průměrný příjem, takto postupovat nelze. Navíc bez výpisu z účtu nelze ani zjistit, zda v případě kladných plateb dne 14.3.2022 ve výši 207 000 Kč a 5.1.2021 ve výši 155 000 Kč se rovněž nejednalo o půjčky sjednané žalovanou. Z tohoto důkazu ani není možno zjistit výdaje žalované, zda na účtu měla kladnou hodnotu nebo byla v mínusu. Žádná pracovní smlouva o pravidelném přísunu peněz také nebyla předložena. Navíc těžko uvěřit, že výdaje na bydlení je v současné době pouze 15000 kč, žalobkyně žádnou nájemní smlouvu či jiný titul prokazují takto nízké náklady na bydlení žalovanou nedoložil.

21. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že by postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

22. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

23. Žalované bylo na základě smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuto 10 100 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni celý dluh splnila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil výrokem II. povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 464,22 Kč (10 100 Kč mínus uhrazených 635,78 Kč na poplatcích).

24. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

25. Vzhledem k uvedenému žalovaný není v prodlení s plněním dluhu 13 000 Kč (§ 1968 o. z.), žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud výrokem I. žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

26. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení poplatků za sjednání úvěru, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou výrokem I. zamítl rovněž co do těchto nároků včetně jejich příslušenství.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 135 Kč, přičemž tato částka představuje 50,4 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 498,22 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

28. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.