15 C 440/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr Romana Flanderky a přísedících JUDr. Anny Felcmanové a Michaela Roma ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 161 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 161 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 161 Kč od 8. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 161 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 5. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná byla zaměstnankyní žalobkyně, pracovní smlouva mezi nimi byla uzavřena dne 15. 12. 2017 a pracovní poměr žalované skončil dohodou ke dni 4. 3. 2018. Při nástupu do zaměstnání žalovaná převzala pracovní obuv [číslo] v hodnotě 293 Kč, kterou ale dle výstupního listu nevrátila, a zároveň neuhradila stravné za měsíc leden 2018 ve výši 1 317 Kč a za únor 2018 ve výši 1 640 Kč. Zůstatek neuhrazených částek byl žalované vyúčtován fakturou [číslo] ze dne 23. 4. 2018 na částku 2 161 Kč, a žalovaná i přes předchozí výzvy tuto částku neuhradila.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná byla na základě pracovní smlouvy, uzavřené dne 15. 12. 2017, zaměstnankyní žalobkyně, a to od 1. 1. 2018. V den nástupu do zaměstnání jí byla vydána mj. pracovní obuv v hodnotě 293 Kč, dle výstupního listu obuv nebyla po ukončení pracovního poměru vrácena. Náklady na stravování v závodní jídelně činily u žalované za měsíc leden 2018 částku 1 317 Kč a za únor 2018 částku 1 640 Kč. Fakturou ze dne 23. 4. 2018 pod [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované pohledávku za neodevzdané prádlo ve výši 293 Kč a za stravné ve výši 1 868 Kč, celkem tedy 2 161 Kč, splatnost faktury byla stanovena na 7. 5. 2020. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 255 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“) je zaměstnanec povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

6. Po právní stránce v souladu s výše citovanými ustanoveními žalovaná jako zaměstnankyně žalobkyně nevrátila pracovní pomůcku (obuv), která jí byla zaměstnavatelem na základě písemného potvrzení svěřena, přičemž důsledkem nevrácení této pracovní pomůcky u žalobkyně vznikla škoda na majetku stejná jako v případě, kdy by žalovaná svěřenou pracovní pomůcku ztratila, vedle toho se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila tím, že využívala služby poskytovaného závodního stravování, aniž by za tyto služby řádně zaplatila, přičemž s ohledem na povahu závodního stravování není vydání předmětu bezdůvodného obohacení možné. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za to, že žalobkyně prokázala nárok na nahrazení škody, resp. na náhradu za bezdůvodné obohacení žalované, když žalovaná nesporovala nárok žalobkyně ani netvrdila ani neprokázala, že by svěřenou pracovní obuv vrátila, že by její hodnotu nahradila, že uhradila cenu za poskytnuté závodní stravování nebo že by jí povinnost k úhradě těchto částek nevznikla. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu náhrady škody na svěřených pracovních pomůckách a bezdůvodného obohacení za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

7. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 8. 5. 2018 do zaplacení.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 161 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.