15 C 99/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně -) z částky 1 520 Kč od 12. 7. 2018 do zaplacení a -) z částky 1 520 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně -) z částky 1 520 Kč od 12. 7. 2018 do zaplacení a -) z částky 1 520 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 040 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně, plynoucí z toho, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem Dopravního podniku [územní celek], a.s., [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) -) dne [datum] bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč -) dne [datum] bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč a nemohl se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušil smluvní přepravní podmínky. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni neuhrazené jízdné ve výši 20 Kč a dále je povinen zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to za každou jízdu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný cestoval -) dne [datum] v [údaj o čase] hodin – linkou trolejbusu [číslo] -) dne [datum] v [údaj o čase] hodin – linkou autobusu [číslo] provozovanou předchůdkyní žalobkyně, bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 2 × 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 500 Kč na místě nezaplatil a byl upozorněn, že není-li uvedená přirážka k jízdnému zaplacena v dodatečně stanovené lhůtě, činí její výše 1 500 Kč. Z důvodu neuhrazení snížené přirážky v takto stanovené lhůtě vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na přirážku ve výši 1 500 Kč, a to za každou jízdu bez platné jízdenky. Smlouvou ze dne 29. 4. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 28. 5. 2019.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 18a odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“) řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě je cestující povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování, číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování. Podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdní doklad podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platného jízdního dokladu, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

6. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

7. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným předchůdkyní žalobkyně bez platné jízdenky, porušil smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovaného při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržel ustanovení § 2550 a následující občanského zákoníku upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak jeho povinnost zaplatit za to jízdné. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně pohledávku neuhradil, následně došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 520 Kč od 12. 7. 2018 do zaplacení a z částky 1 520 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení. Při zkoumání uplatněného nároku soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepožaduje úrok z prodlení plně v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle učiněného závěru o skutkovém stavu věci se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jízdného a přirážek k jízdnému vždy den následující po datu jejich splatnosti, přičemž tyto platby jsou splatné na místě na výzvu pověřené osoby. S úhradou jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu dne 26. 6. 2018 se tedy žalovaný dostal do prodlení dne 27. 6. 2018 a s úhradou jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu dne 27. 6. 2018 se tedy žalovaný dostal do prodlení dne 28. 6. 2018. V první den kalendářního pololetí, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tedy 1. 1. 2018, činila výše dvoutýdenní repo sazby ČNB 0,5 %, ačkoli tedy žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 12. 7. 2018, resp. od 13. 7. 2018 oprávněně, tak soud nemohl přiznat žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši uplatňované, neboť ta neodpovídá zákonnému stanovení úroku z prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl v tom rozsahu, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně (tedy dle příslušné repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů) z částky 1 520 Kč od 12. 7. 2018 do zaplacení a z částky 1 520 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení, a v rozsahu zbytku žalobou požadovaného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 1 520 Kč od 12. 7. 2018 do zaplacení a z částky 1 520 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, když její neúspěch spočíval toliko v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 040 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.