16 C 202/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Koškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví prodejem nemovitých věcí

I. Spoluvlastnictví žalobkyně , Jméno žalobkyně, , narozené , Datum narození žalobkyně, , a žalovaného , jméno FO, , narozeného , Datum narození žalovaného, , k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a ke stavbě č. p. , Anonymizováno, , rod. dům, jež je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, , v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a stavby č. p. , Anonymizováno, , rod. dům, jež je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, , v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , ve veřejné dražba s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi spoluvlastníky podle jejich spoluvlastnických podílů.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a ke stavbě č. p. , Anonymizováno, , rod. dům, jež je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, , v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobu odůvodnila zejména tím, že předmětné nemovitosti nabyla s žalovaným za trvání manželství do společného jmění manželů. Manželství účastníků byl rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Účastníci mezi sebou do tří let od rozvodu manželství neuzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů ani neproběhlo nebo neprobíhá řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Nemovitosti jsou tak dle ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb. V podílovém spoluvlastnictví a jejich podíly jsou stejné. Žalobkyně nemovitosti fakticky užívá, ale je pro ni především kvůli nedostatku finančních prostředků na jejich údržbu nemožné je nadále užívat. Žalovaný zde má hlášené trvalé bydliště, ale fakticky je neužívá a nezajímá se o ně. Nemovitosti nelze rozdělit na dva samostatné funkční celky. Žalobkyně se snažila o uzavření dohody, ze strany žalovaného k tomu však není žádná vůle. Žalobkyně není schopna podíl žalovaného na nemovitostech odkoupit. Žalovaný projevoval zájem o odkoupení jejího spoluvlastnického podílu, ale nepodnikl k tomu žádné kroky. Žalobkyně se domnívá, že žalovaný nedisponuje finančními prostředky pro odkup jejího spoluvlastnického podílu a nelze očekávat, že by je mohl získat, neboť ho na adrese nemovitosti hledali exekutoři. Žalobkyně vzhledem k tomu, že nemovitosti nemohou být reálně rozděleny ani je nelze přikázat žádnému ze spoluvlastníků, navrhla, aby soud nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato zjištění:

4. Z výzvy k poskytnutí součinnosti z 12. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného kontaktovala z důvodu vypořádání spoluvlastnictví, zejména, zda má zájem o odkup jejího spoluvlastnického podílu, či k udělení souhlasu s prodejem nemovitostí prostřednictvím zprostředkovatele.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá vlastnické právo účastníků k předmětným nemovitostem, kdy každý je vlastníkem podílu o velikosti ½.

6. Z emailové komunikace mezi právní zástupkyní žalobkyně a žalovaným z období od 12. 1. 2024 do 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky probíhala emailová a telefonická komunikace ohledně vypořádání spoluvlastnictví a přepisu vlastnictví nemovitostí z režimu společného jmění manželů na podílové spoluvlastnictví. Z komunikace dále vyplývá, že žalovaný projevil zájem o odkup spoluvlastnického podílu žalované, ale nečinil již další kroky.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 8. 2018.

8. Z odborného vyjádření – odhadu tržní hodnoty nemovitostí bylo zjištěno, že tržní cena předmětných nemovitostí byla odhadnuta cenovou odhadkyní na 9 480 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že se jedná o rodinný dům s jednou bytovou jednotkou9. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k těmto skutkovým a právním závěrům:

10. Podle ustanovení § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

11. Podle ustanovení § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

12. Podle § 1141 odst. 1 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Podle odst. 2 spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

13. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

15. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Podle § 1155 odst. 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky.

17. Aktivní a pasivní legitimace účastníků vyplývá z výpisu z Katastru nemovitostí, kdy je zřejmé, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, kdy žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnických podílů o velikosti ½ a žalovaný je rovněž vlastníkem spoluvlastnických podílů o velikosti ½.

18. Žalobkyně nemá zájem ve spoluvlastnictví dále setrvávat a požadovala jeho zrušení. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, své stanovisko k věci nevyjádřil a netvrdil, že by zde byla překážka, která by zrušení spoluvlastnictví bránila. Soud tedy při absenci (potenciálních) překážek vymezených v ustanovení § 1154 a § 1156 o. z., které by snad mohly tomu bránit, rozhodl o zrušení spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětným nemovitým věcem.

19. Protože soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví, pak v souladu s ustanovením § 1143 věty druhé o. z. zároveň rozhodl i o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Právní předpisy vymezují tři způsoby vypořádání spoluvlastnictví, a to: rozdělení společné věci, přikázání společné věci za přiměřenou náhradu jednou nebo více spoluvlastníkům, prodej společné věci ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky.

20. Prioritním způsobem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je podle § 1141 o. z. dohoda spoluvlastníků. Teprve nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků podle ustanovení § 1143 o. z. soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání. Podle právní úpravy je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci a není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy druhý způsob vypořádání, a sice přikázat společnou věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, pokud o věc jeví zájem jako o celek.

21. Žalobkyně uvedla, že rozdělení společné věci není možné, neboť se jedná o rodinný dům s jednou inženýrskou sítí, jedním schodištěm a jednou kuchyní. Skutečnost, že se jedná o jednu bytovou jednotku vyplývá i z popisu domu v odborném vyjádření ohledně tržní ceny nemovitosti. Žalovaný byl pasivní a ani ohledně případné dělitelnosti věci ničeho netvrdil. Soud proto dopěl k závěru, že rozdělení věci není dobře možné, neboť se jedná o rodinný dům s jednou bytovou jednotkou a zahradou.

22. Žalobkyně neměla zájem o přikázání věci do výlučného spoluvlastnictví. Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by měl o přikázání věci zájem a netvrdil ani neprokázal, že by bylo v jeho možnostech zaplatit žalobkyni vypořádací podíl. Soud proto v souladu s ustanovením § 1147 o. z. nařídil prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě. Výtěžek se poté rozdělí mezi spoluvlastníky podle velikosti spoluvlastnických podílů. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti ½, obdrží každý jednu polovinu výtěžku z prodeje.

23. S ohledem na výše uvedené soud zrušil spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a vypořádal jej tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k podané žalobě rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na nález Ústavního soudu č. II. ÚS 572/19 ze dne 12. 12. 2019, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliké od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jeho spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny. Je tak spravedlivé, aby každý ze spoluvlastníků si sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody, což soud v daném případě neshledal, a tudíž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí, tedy žádnému z účastníků řízení náklady nepřiznal.