16 C 46/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Koškem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 17 664 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 664 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 664 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 030 Kč, a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 17 664 Kč od 18. 9. 2021 do 16. 12. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení 17 664 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru 3 360 Kč, poplatek za možnost odkladu splatnosti úvěru až o dva měsíce 110 Kč, poplatek za expresní vyplacení úvěru 165 Kč, poplatek za informační SMS servis 29 Kč, a to jednorázově do 17.9.2021. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nesplnil řádně a včas, když ničeho neuhradil. Dále se žalovaný zavázal ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení s úhradu dluhu zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za období 90 dní od prvního dne prodlení 18.9.2021 do 16.12.2021. Žalovaný nárok sestává z dlužné jistiny 14 000 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně od 18.9.2021 do 16.12.2021 z částky 17 664 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 360 Kč, poplatků za sjednané služby 304 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky 2 030 Kč (paušálně ve výši 35 Kč denně krát 58 dní - tato částka je dána rozpočtením nákladů na osoby, které se podílejí na řešení prodlení žalovaného, a to prostřednictvím telefonu, e-mailu či korespondence, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky). Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ze stávajícího dluhu. Do podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného vedených Czech Non-Banking Credit Bureau (NRKI a BRKI), dále insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně posoudila informace o transakcích na účtech žalovaného. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 19 666 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jí požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Prostřednictvím této smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal danou částku vrátit žalobkyni do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 360 Kč spolu s poplatky za služby 304 Kč („ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, služba„ [anonymizováno]“ 165 Kč, Informační SMS servis 29 Kč). Žalovaný o úvěr požádal tím způsobem, že se zaregistroval na webových stránkách [webová adresa], kde se označil adresou, emailovou adresou, telefonním číslem, rodným číslem a bankovním účtem. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že byl vyplněn výpis o posouzení úvěruschopnosti. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dne [datum] žalobkyně odeslala částku 14 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný dlužnou částku spolu s poplatky ve lhůtě splatnosti, tj. do 17.9.2021, neuhradil, a to ani částečně. Dle čl. 6 všeobecných obchodních podmínek má proto žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Tuto žalobce uplatnil toliko za 90 dní z částky 17 664 Kč od 18.9.2021 do 16.12.2021. Žalobce má rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáhacím procesem, kdy tento je uplatněn v paušální výši 35 Kč za den vymáhání dle ceníku, a to za 58 dní, tj. v částce 2 030 Kč. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 26.11.2021, na kterou žalovaný nereagoval. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

5. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

10. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem.

11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Posouzením všech žalobkyní předložených listinných důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 419 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se na danou věc aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před poskytnutím úvěru byla ze strany žalobce dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. Žalobkyně jako úvěrující svoji povinnost ze smlouvy o úvěru řádně splnila, když poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný pak měl povinnost tento uhradit ve lhůtě splatnosti včetně poplatků za sjednané služby. Protože žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, soud žalobě vyhověl, když žalovanému vedle dlužné jistiny uložil zaplatit i smluvní pokutu, když tuto soud shledal platně sjednanou ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku a dále i náklady účelně vynaložené s vymáháním pohledávky ve výši 2 030 Kč. Jelikož z předmětné smlouvy o úvěru vznikl platný závazkový vztah, žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil, ale neučinil tak žalovaný, a jelikož soud shledal výši pohledávky za oprávněnou, když nebyla žalovaným ani zpochybněna, zavázal soud žalovaného uhradit žalobkyni žalovanou částku. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o. z.). Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, § 1970 o. z.).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 664 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

16. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.