16 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Koškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného o 146 654,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 146 654,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 137 460,89 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 157 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit částku o 146 654,64 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně právnická osoba., došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 150 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen , a to převodem z bankovního účtu předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného č. Anonymizováno/Anonymizováno. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10,29 % p.a. v 60 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 17. dni kalendářního měsíce ve výši dle smlouvy. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni 16.1. 2025. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.3.2025. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 137 460,89 Kč a smluvní úrok z úvěru do zesplatnění 9 193,757 Kč. Po nabytí pohledávky žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem odeslaným dne 19.9.2025 k tomu, aby svůj závazek uhradil. Předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný vyplnil žádost o úvěr, kde uvedl údaje nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti, zejména informace o jeho zaměstnání či podnikání a výši příjmů a výdajů, které byl povinen předchůdci žalobkyně doložit. Předchůdce žalobkyně dále získával informace o úvěruschopnosti žalovaného z registrů Sdružení SOLUS (Pozitivní registru a Registr FO), Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací. Předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jí požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Nedílnou součástí smlouvy byly Obecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro úvěry a Sazebník poplatků. Žalovaný o úvěr požádala tím způsobem, že si vybral parametry úvěru na webových stránkách předchůdce žalobce a následně vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že v žádosti o úvěr byly vyplněny údaje o zaměstnání žalovaného, jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně rovněž opatřila výpis z bankovního registru a registru SOLUS. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. Anonymizováno/2700. Úvěr, včetně úroku 10,29 % ročně měl být splácen a splacen celkem 60 pravidelnými měsíčními splátkami, které byly splatné každého 17. dne v měsíci, o čemž byl žalovaný informován v akceptačním dopise. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný řádně nehradil splátky úvěru. Žalovanému bylo proto předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 16. 1. 2025 oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z výpisu úvěrového účtu je zřejmé, že žalovaný dluží ke dni zesplatnění na jistině úvěru 137 460,89 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025, jejíž součástí byla příloha seznam pohledávek, postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 19. 9.2025 označeném jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ byl žalovaný žalobkyní dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Současně byla oznámena změna v osobě věřitele.

4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovaný vystupovala v pozici spotřebitele dle § 419 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy se na danou věc aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před poskytnutím úvěru byla ze strany předchůdce žalobkyně dle názoru soudu dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. Předchůdce žalobkyně jako úvěrující svoji povinnost ze smlouvy o úvěru řádně splnil, když poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný jej měl smluveným způsobem spolu se sjednaným úrokem a poplatky předchůdci žalobkyně vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Žalobkyně svá tvrzení prokázala listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil, vrácení úvěru neprokázal, a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl žalobkyni rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, § 1970 o. z.).

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 28 157 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 867 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty předmětu řízení , sestávající z částky 6 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. , z částky 6 980 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. , a z částky 6 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., to vše včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % . Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.