17 C 180/2019

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Janem Uhlířem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o výživné na manžela

I. Žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobce částku 5 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem, a to ode dne 10. 6. 2019 do dne 4. 11. 2020.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části návrhu žalobce na stanovení povinnosti přispívat na výživu žalobce další částkou 5 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem, a to ode dne 10. 6. 2019 do dne 4. 11. 2020.

III. Nedoplatek na výživném za období od 10. 6. 2019 do 4. 11. 2020 v částce 82 333 Kč je povinna žalovaná zaplatit žalobci ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Liberci částku 4 117 Kč za soudní poplatek, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu dne 10. 6. 2019, aby soud uložil žalované platit žalobci, co by nerozvedenému manželovi, výživné ode dne podání žaloby v částce 10 000 Kč měsíčně, se splatností vždy do každého 15. dne v měsíci. Žalobu odůvodnil následujícím způsobem. Manželství účastníků nadále trvá, avšak manžel žije v ÚSP [anonymizováno] [obec], má důchod včetně dávky na bezmocnost ve výši 20 000 Kč měsíčně, avšak pobyt v zařízení stojí 23 000 Kč měsíčně. Žalovaná má sice důchod podstatně nižší, ale z výnosu prodeje nemovitostí drží hotovost ve výši přibližně 3 000 000 Kč. Žalovaná kupní smlouvou ze dne 7. 2. 2017 prodala nemovitost za částku 3 150 000 Kč a současně manželé prodali podíl na pp. [číslo] v kat. území [příjmení] [jméno] za částku 50 000 Kč. Nemovitosti pp. [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa] žalovaná prodala jako samostatná vlastnice, neboť o tyto nemovitosti, které byly v režimu společného jmění, připravila žalobce následujícím způsobem. Nemovitost zakoupili účastníci v roce 1998 a nabyli do společného jmění. Následně se žalobce nechal v roce 2010 žalovanou přesvědčit, aby nemovitosti darovali synovi žalované, přičemž darovací smlouva byla uzavřena dne 1. 11. 2010. Z důvodu hrozící exekuce syn žalované daroval nemovitosti pouze žalované, a to darovací smlouvou ze dne 30. 1. 2016. Žalovaná poté uzavřela kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí za kupní cenu 3 150 000 Kč. Žalovaná v únoru 2019 zaplatila žalobci částku 50 000 Kč, tj. kupní cenu odpovídající ceně pozemku, který měli účastníci ve společném jmění. Žalobce není schopen hradit náklady související s pobytem v ÚSP [anonymizováno] [obec], přičemž žalovaná inkasovala částku 3 150 000 Kč a má tak výrazně vyšší životní úroveň, než žalobce, a proto se žalobce domáhá určení výživného na manžela.

2. Žalovaná vyjádřila se žalobou nesouhlas. Uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši 8 000 Kč měsíčně a jiné příjmy nemá. Co se týká částky 3 150 000 Kč, byl tento majetek výlučným majetkem žalované. Žalovaná nemovitosti prodala. Žalobce však opomíjí skutečnost, že v době prodeje navrhoval výstavbu mobilního domu, která byla realizována, a prostředky získané z prodeje nemovitosti byly použity na výstavbu tohoto domu. Poté bylo zjištěno, že se jedná o černou stavbu, která musela být dodatečně odstraněna. Tedy prostředky, které byly získány prodejem majetku žalované, byly použity na stavbu jiné formy bydlení a z důvodu nesprávného postupu doporučeného žalobcem, žalovaná o prostředky přišla. Nemá žádné naspořené finanční prostředky, a pokud by ji nepodporovaly děti, neměla by ani na uspokojení základních potřeb.

3. Žalobce dále doplnil, že mobilní dům byl zakoupen za částku 240 000 Kč a následně prodán za částku 180 000 Kč.

4. Žalovaná po vyžádání výpisu z účtů žalované změnila dne 3. 7. 2020 svá tvrzení tak, že finanční prostředky, které měla ke dni 12. 11. 2018, a které byly výtěžkem z prodeje nemovitostí, převedla na vnučku. Následně se však rozhodla, po dohodě s členy rodiny, že jednotlivým členům rodiny opatří finanční prostředky, které považuje za své výlučné prostředky získané z prodeje darované věci. Z těchto prostředků členům rodiny poskytla částku 100 000 Kč. Zůstatek pak použila na úhradu dluhů, které měla, dále na úhradu nákladů rehabilitace, které se musí téměř každý den podrobovat, kdy musí navštěvovat specializované zařízení, a nákladů lékařské a rehabilitační péče, která je každodenní. Žalovaná je odkázána také na péči svých dětí, které ji poskytují pomoc, oporu a zajišťují bydlení a stravu. Finanční prostředky již žalovaná nemá, neměla ke dni podání žaloby, a nelze očekávat, že by nějaké získala. Navíc žalovaná trpí částečnou ztrátou paměti, a proto si záležitosti před žalobcem způsobenou dopravní nehodou nepamatuje a i nyní má problémy s pamětí.

5. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že účastníci byly ke dni podání žaloby (10. 6. 2019) manželé a jejich manželství bylo k návrhu žalované rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 5. 2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 10. 2020, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2020. Z protokolu o jednání ze dne 7. 10. 2019, konkrétně výslechu manžela, se podává, že situace se mezi manžely zhoršila po autonehodě v roce 2017. Návrh na rozvod manželství z března 2019 bral žalobce zpět po poradě s právníkem, neboť mu bylo sděleno, že by rozvodem ztratil nárok na všechno, včetně možnosti nějakého příspěvku na živobytí. Z protokolu ze dne 7. 10. 2019 se dále podává, že byla vyslechnuta manželka, která uvedla, že k autonehodě došlo 15. 10. 2017. V době výslechu pobírala příjem 8 245 Kč představující starobní důchod. Dále k finančním prostředkům za prodej nemovitostí uvedla, že si nepamatuje, na jaký účet byly zaslány peníze, s tím, že se domnívá, že k tomuto účtu měli přístup oba účastníci. Nepamatuje si, co se s penězi stalo. Z protokolu o jednání ze dne 4. 5. 2020 bylo prokázáno, že byl vyslechnut jako svědek [jméno] [příjmení], syn žalované, který uvedl, že část peněžních prostředků za prodej nemovitostí byla použita na zařizování nového bydlení na sousedním pozemku a na zdravotní péči související s autonehodou. Svědek výslovně popřel, že by od žalované obdržel nějaké finanční prostředky z prodeje nemovitostí. Dále svědek uvedl, že žalovaná od listopadu či prosince 2019 bydlí u svědka. Konečně ze zprávy [anonymizováno], neurologické oddělení, vyplývá, že žalobce je léčen pro chronické neurodegerativní onemocnění s dominantním postižením motoriky s tím, že bude docházet k postupnému zhoršování.

6. Z kupní smlouvy ze dne 7. 2. 2017 bylo prokázáno, že žalovaná, co by vlastník pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], v obci [část obce], vše na [list vlastnictví], prodala tuto nemovitost za částku 3 150 000 Kč. Současně byl předmětem kupní smlouvy prodej podílu ¼ na pozemku parc. [číslo] v obci [část obce], na [list vlastnictví], ve společném jmění účastníků, a to za částku 50 000 Kč. Součástí kupní smlouvy bylo ujednání o úhradě kupní ceny 3 200 000 Kč s tím, že částka 200 000 Kč byla zaplacena kupujícími na účet úschov č. [bankovní účet], [variabilní symbol] a částka 3 000 000 Kč bude uhrazena na shodný účet do 20 dnů od doložení zápisu vlastnického práva. Dále se schovatel (JUDr. [jméno] [příjmení]) zavázal, že vyplatí straně prodávající do 2 dnů od uzavření smlouvy částku 200 000 Kč na č.ú. [bankovní účet], do 5 pracovních dnů od podání návrhu na vklad zprostředkovateli [jméno] [příjmení] částku 112 000 Kč, do 5 pracovních dnů od předložení výpisu z katastru nemovitostí částku 2 400 000 Kč straně prodávající na č. ú. [bankovní účet], částku 150 000 Kč na č. u. [bankovní účet] a do 5 pracovních dnů od prokázání, že byla nemovitost vyklizena a odevzdána straně kupující, částku 338 000 Kč na č. ú. [bankovní účet].

7. Ze sdělení OSSZ Liberec ze dne 16. 9. 2019 bylo prokázáno, že žalobce pobírá starobní důchod ve výši 16 138 Kč měsíčně.

8. Ze sdělení Penzionu pro seniory [anonymizováno] ze dne 19. 9. 2019 se podává, že žalovaný hradí náklady za pobyt v Penzionu pro seniory [anonymizováno] ve výši 17 500 Kč měsíčně. [příjmení] zahrnuje nájemné, spotřebu energií, základní služby, plnou penzi a zálohu na služby osobní asistence. Nad rámec uvedených výdajů žalovaný hradí doplatky za léky, služby kadeřnice a pedikérky a další osobní útratu.

9. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že běžný účet č. [bankovní účet] je veden na jméno žalované a ke dni podání žaloby (10. 6. 2019) činil zůstatek částku 7 923,93 Kč. Z výpisu z tohoto účtu se mimo jiné podává, že byly připsány dne 8. 2. 2017 z účtu schovatele částka 350 000 Kč, dne 27. 3. 2017 z účtu schovatele částka 140 000 Kč, dne 20. 4. 2017 z účtu schovatele částka 338 000 Kč a dne 2. 5. 2017 z účtu schovatele částka 2 260 000 Kč, celkem tedy byla za prodej předmětných nemovitostí z účtu schovatele celkem připsána částka 3 088 000 Kč. Za období roku 2017 až 2020 pak byly připisovány měsíčně částky starobního důchodu ve výši 7 198 Kč (2017), 7 511 Kč (2018), 8 245 Kč (2019) a 8 875 Kč (2020) a jednorázově byly připsány dne 20. 2. 2017 z účtu žalované (č.ú. [bankovní účet]) částka 145 950 Kč, dne 3. 3. 2017 od [jméno] [příjmení] částka 40 000 Kč, dne 28. 4. 2017 od [právnická osoba] 69 100 Kč, dne 11. 12. 2017 za výplatu pojistné události částka 51 445 Kč, dne 15. 7. 2019 z Úřadu práce v [obec] doplatek na příspěvek na péči v částce 36 080 Kč. Poté byl pravidelně měsíčně zasílán na účet žalované příspěvek na péči v částce 4 400 Kč. Od května 2019 pobírá žalovaná také příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně. Co se týká odchozích plateb, tak mimo běžnou spotřebu byly po zaslání první platby za prodej nemovitostí odepsány následující částky. Dne 9. 2.2 017 žalovaná vybrala částku 100 000 Kč, dne 21. 2. 2017 byla odeslána částka 202 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 23. 2. 2017 žalovaná vybrala částku 150 000 Kč, dne 6. 3. 2017 částku 50 000 Kč, dne 28. 4. 2017 částku 69 100 Kč, dne 24. 4. 2017 částku 90 000 Kč, dne 3. 5. 2017 částku 68 000 Kč, dne 5. 5. 2017 částku 100 000 Kč, dne 16. 5. 2017 byla zaslána předčasná splátka úvěru ve výši 50 580,87 Kč a téhož dne zaslána částka 144 500 Kč na č.ú. [bankovní účet], dne 26. 5. 2017 byla vybrána částka 19 000 Kč a dne 31. 5. 2017 částka 100 000 Kč, v červnu 2017 vybrala žalovaná celkem částku 90 000 Kč, v červenci 2017 byla vybrána celkem částka 40 000 Kč a dne 28. 7. 2017 byla převedena částka 502 500 Kč na č.ú. [bankovní účet] a částka 505 000 Kč na č.ú. [bankovní účet], v srpnu 2017 byla vybrána částka 140 000 Kč a dne 8. 8. 2017 byla zaslána částka 400 000 Kč na č.ú. [bankovní účet], v září 2017 byla vybrána částka 145 400 Kč, v říjnu 2017 částka 30 000 Kč, v listopadu 2017 částka 20 000 Kč a v prosinci 2017 částka 60 000 Kč. Od ledna 2018, kdy činil zůstatek na účtu 389 619,90 Kč, výdaje nadále převyšovaly příjmy a ke dni zahájení řízení (10. 6. 2019) činil zůstatek pouze částku 7 923,93 Kč. Dne 11. 3. 2019 byla na účet žalobce zaslána částka 50 000 Kč. V období od června 2019 do listopadu 2019 žalovaná pravidelně měsíčně vydávala náklady za pojištění ve výši 79 Kč, za telefon ve výši 450 Kč, dále na zálohy [právnická osoba] částku 2 000 Kč, na zálohy [právnická osoba] (č.ú. [číslo]) částku 1 500 Kč a na zálohy [právnická osoba] (č.ú. [bankovní účet]) částku 607 Kč, a dále měsíčně hradila částku 7 300 Kč na účet č. [bankovní účet] (z platby ze dne 10. 5. 2019 vyplývá, že se jedná o náklady spojené s pobytem žalované na adrese [adresa žalobce]). V období od prosince 2019 žalovaná pravidelně měsíčně hradila částky celkem ve výši 5 136 Kč, a to za pojištění ve výši 79 Kč, za telefon ve výši 450 Kč, za internet ve výši 607 Kč a nově byl nastaven trvalý příkaz v částce 4 000 Kč s poznámkou poplatky [obec]. [příjmení] jiné dne 8. 7. 2019 hradila žalovaná platbu za nadstandardní pokoj ve výši 3 850 Kč.

10. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] se podává, že částky 505 000 Kč a 502 500 Kč, odepsané z účtu žalované dne 28. 7. 2017, žalovaná investovala do dluhopisů a tyto byly žalovanou prodány v červnu 2018 za celkovou částku 986 908, 06 Kč.

11. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] vyplývá, že finanční prostředky z prodeje dluhopisů v celkové částce 986 908,06 Kč byly dne 7. 6. 2018 zaslány na účet vedený na jméno žalované č. [bankovní účet]. Tento účet byl založen dne 8. 8. 2017, kdy byla na účet připsána částka 400 000 Kč z účtu žalované (viz odstavec 9 rozsudku). Účet byl zrušen poté, co byla z tohoto účtu zaslána dne 12. 11. 2018 částka 1 388 772,25 Kč na účet č. [bankovní účet].

12. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že účet č. [bankovní účet] je veden na jméno [jméno] [příjmení], [datum narození], a byl založen dne 12. 11. 2018 a zrušen dne 6. 5. 2019. Z výpisu z tohoto účtu bylo zjištěno, že z účtu prováděla výběry nikoli [jméno] [příjmení], ale žalovaná, kdy v březnu 2019 byl učiněn výběr hotovosti v částce 270 000 Kč a v dubnu 2019 celkem v částce 1 118 600 Kč.

13. Ze zprávy o ambulantním vyšetření vyplývá, že při vyšetření dne 4. 1. 2018 byla zjištěna zhoršená schopnost krátkodobé paměti žalované.

14. Z ostatních provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného ve věci.

15. Soud po provedeném odkazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Příjmem žalobce v žalovaném období činil částku cca 20 500 Kč měsíčně (starobní důchod a příspěvek na péči v částce 4 400 Kč). Žalobce nevlastnil nemovitosti ani movité věci vyšší hodnoty. Náklady žalobce činily částku 17 500 Kč měsíčně za pobyt, stravu a péči v Penzionu pro seniory [anonymizováno] v [obec] a dále žalobce vynakládal náklady na další běžné osobní potřeby. Příjem žalované v žalovaném období (od 10. 6. 2019 do 4. 11. 2020) činil v roce 2019 částku 13 195 Kč měsíčně a v roce 2020 částku 13 825 Kč měsíčně, přičemž se skládal ze starobního důchodu, příspěvku na péči a příspěvku na mobilitu. Žalovaná nevlastní nemovitosti ani movité věci vyšší hodnoty. Pravidelné měsíční náklady žalované od června 2019 do listopadu 2019 činily částku 11 936 Kč a od prosince 2019, po přestěhování k synovi, činily částku 5 136 Kč s tím, že žalovaná dále musela vynakládat náklady na běžnou osobní potřebu (strava, oblečení, kosmetika apod.), náklady spojené s péčí o její osobu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a náklady vznikající z důvodu omezené mobility, které byly částečně sanovány příspěvkem na péči a příspěvkem na mobilitu. Žalovaná disponovala v březnu 2019 částkou 270 000 Kč a v dubnu 2019 částkou 1 118 600 Kč (v hotovosti).

1. Podle § 697 odst. 1, věta první, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen občanský zákoník, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Podle odst. 2 téhož ustanovení pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. Podle ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

2. V ustanovení § 697 občanského zákoníku se projevuje zásada rovnosti mezi mužem a ženou v manželství. Manželé opatřují potřeby rodiny podle svých schopností a možností, které nemusí být a zpravidla nejsou stejné, podílejí se stejnou měrou na hospodářských výsledcích své činnosti, a mají proto právo na stejnou životní úroveň. [obec] stejné životní úrovně neznamená pouhé poměření jejich příjmů a odůvodněných potřeb, ale zejména je třeba přihlédnout ke schopnostem a možnostem manželů. Soud proto vycházel nejen z příjmů účastníků, ale i osobních, rodinných a dalších majetkových poměrů každého z nich s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu manželů. Protože manželé nesdílí společnou domácnost, tak bylo třeba pohlížet na požadavek stejné životní úrovně u každého jinak, jelikož ten manžel, který bydlí mimo rodinnou domácnost, může mít větší náklady na zajištění životního standardu.

3. Soud, jak je uvedeno, nemůže pouze odečíst příjmy účastníků od jejich výdajů a tyto poměřit. Pokud by došlo k pouhému poměření příjmů a výdajů, tak je zřejmé, že měsíční příjmy slouží k uspokojování základních životních potřeb účastníků. Co se týká majetku, tak účastníci v žalovaném období nevlastnili žádný majetek. Zdravotní stav účastníků lze hodnotit u obou jako nepříznivý, omezující jejich pohyb, a tedy vyžadující nejen zvýšené náklady, ale taktéž, byť každý jinou měrou, nutnost pomoci jiných osob při zvládání základních životních potřeb, přičemž tyto náklady jsou u každého částečně hrazeny z příspěvku na péči. U žalobce je pak péče zajišťována v penzionu pro seniory a u žalované od prosince 2019 ve společné domácnosti u syna žalované. Pokud by soud vzal v potaz pouze uvedené poměry účastníků, bylo by nutné dospět k závěru, že účastníci měli v žalovaném období v podstatě stejnou hmotnou a kulturní úroveň, a nebylo by možné žalobě, byť částečně, vyhovět.

4. V daném případě je však nutné posoudit, zda žalovaná měla či neměla možnost a schopnost ponechat si majetek v takovém rozsahu, který by zásadním způsobem mohl ovlivnit její hmotnou a kulturní úroveň. Žalovaná v dubnu 2019, tedy necelé dva měsíce před podáním žaloby, disponovala částkou přesahující 1 100 000 Kč v hotovosti, a o měsíc dříve další částkou ve výši 270 000 Kč. Lze zcela přisvědčit žalované, že se jednalo o výhradní finanční prostředky žalované, a tato mohla s těmito prostředky naložit jakkoli dle své vůle. Z hlediska rozhodování o výživném mezi manželi je však rozhodné, jak s těmito prostředky bezprostředně před žalovaným obdobím naložila, a teda, zda se jich nevzdala bez důležitého důvodu (§ 913 odst. 2 občanského zákoníku). V průběhu řízení žalovaná měnila svá tvrzení o tom, jak bylo s peněžními prostředky naloženo, a to dle toho, co vyšlo v řízení najevo. Nejprve žalovaná tvrdila, že veškeré prostředky byly utraceny za mobilní dům. Poté, v řízení o rozvod manželství, uváděla, že si nepamatuje, jak bylo s penězi naloženo. Po opatření relevantních důkazních prostředků, které prokázaly, že peněžní prostředky zasílala na různé účty, a to i účet třetí osoby, přičemž nakonec částku 1 388 600 Kč vybrala v hotovosti, a není tak možné peněžní toky dále sledovat, změnila svá tvrzení, kdy již opět měla vědomost o tom, jak s těmito penězi naložila. Žalovaná tvrdila, že prostředky poskytla členům rodiny a zbývající část použila na úhradu dluhů a nákladů lékařské a každodenní rehabilitační péče. I když je toto tvrzení zcela nekonkrétní (bez uvedení například konkrétních smluv, konkrétní výše částek, dat úhrad, označení obdarovaných či věřitelů, kterým byly částky poskytnuty, apod.), a žalovaná neoznačila a nepředložila jediný důkaz o těchto platbách, soud pro nadbytečnost nepřistoupil k výzvám dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. Žalované přitom ničeho nebránilo, aby označila a předložila důkazy k prokázání změněných skutkových tvrzení, přičemž k tomuto byla přípisem soudu vyzývána. Nadto z výslechu syna žalované bylo prokázáno, že tento, v rozporu s tvrzením žalované, neobdržel žádné finanční prostředky. I kdyby však bylo prokázáno, že celá hotovost či její část byla poskytnuta jako dar příbuzným žalované, jednalo by se právě o vzdání se majetkového prospěchu bez důležitého důvodu ve smyslu § 913 odst. 2 občanského zákoníku. To samé platí pro situaci, kdy by žalovaná těmito prostředky hradila dluhy třetích osob. Za důležitý důvod lze samozřejmě považovat náklady na lékařskou a rehabilitační péči, avšak vzhledem k výši vybrané částky, krátkému časovému úseku mezi výběrem a podáním žaloby, a skutečností, že v celém žalovaném období je její lékařská a rehabilitační péče zajišťována, dle tvrzení žalované, i bez předmětných finančních prostředků, nemohla být předmětná částka na uvedené náklady spotřebována. Z uvedeného vyplývá, že bylo v možnostech a schopnostech žalované, aby v žalovaném období měla k dispozici částku přesahující 1 100 000 Kč, která by umožňovala vyšší hmotnou a kulturní úroveň, než jakou měl žalobce.

5. Jelikož výživné musí být stanoveno tak, aby žalobce měl zajištěnu zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň se žalovanou, lze dospět k závěru, že možnosti, schopnosti a majetkové poměry žalované, s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému, odůvodňují stanovit částku výživného ode dne podání žaloby, tedy ode dne 10. 6. 2019 do dne, kdy povinnost přispívat na výživné nerozvedeného manžela skončila, tedy do dne 4. 11. 2020, ve výši 5 000 Kč měsíčně (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

6. Nedoplatek výživného ve výši 82 333 Kč za období od 10. 6. 2019 do 4. 11. 2020, tedy za celé žalované období, je žalovaná povinna, vzhledem k její finanční situaci, zaplatit v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., věta za středníkem, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Nedoplatek se skládá z částky 1 666,67 Kč představující nedoplatek za období červen 2019, částky 80 000 Kč představující nedoplatek za období červenec 2019 až říjen 2020 a částky 667 Kč představující nedoplatek za listopad 2020.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný (co do poloviny žalovaného nároku).

8. Jelikož žalobce byl od zaplacení soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je podle § 2 odst. 3 téhož zákona povinna k zaplacení odpovídající části soudního poplatku žalovaná. Soud proto výrokem V. tohoto rozsudku uložil žalované zaplatit soudní poplatek ve výši 824 Kč podle položky 7 sazebníku poplatků, kdy předmětem je peněžité plněné odpovídající součtu všech opětujících plnění (§ 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), tedy částka 82 333 Kč.