17 C 231/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Janem Uhlířem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 59 750 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 150 Kč ode dne , datum, do zaplacení a z částky 3 400 Kč ode dne , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 39 174 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 750 Kč ode dne , datum, do zaplacení. V průběhu řízení bylo řízení částečně zastaveno co do částky 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 Kč ode dne , datum, do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 Kč ode dne , datum, do zaplacení a z částky 3 400 Kč ode dne , datum, do dne , datum, . Zbývá proto rozhodnutou o částce 59 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 150 Kč ode dne , datum, do zaplacení a z částky 3 400 Kč ode dne , datum, do zaplacení.

2. Žalobu žalobkyně odůvodnila následujícím způsobem. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, , o velikosti , Anonymizováno, , na adrese , adresa, (dále jen „Smlouva o , Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “), která byla následně změněna dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, . , právnická osoba, s § 2 písm. a) bodem 1. zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s (dále jen „zákon“) je žalovaná jakožto vlastník Bytu a jeho pronajímatel považována za poskytovatele služeb. Žalobkyně na druhé straně je v souladu s § 2 písm. b) bodem 1. zákona, jakožto nájemce Bytu, příjemcem služeb. V souladu s § 7 odst. 1 zákona byla žalovaná povinna vyúčtovat žalobci skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby v zúčtovacím období a toto vyúčtování doručit žalobci nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Rozsah služeb, které je žalovaná povinna žalobci vyúčtovat, přitom vyplývá z § 3 zákona a ze Smlouvy o nájmu bytu. Povinnost vyúčtovat žalobci skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok , Anonymizováno, a , Anonymizováno, však žalovaná do dnešního dne řádně a včas nesplnila. Posledním dnem povinnosti předložit vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, bylo , datum, , pro rok , Anonymizováno, to bylo dnem , datum, . Ke dni podání žaloby je tak žalovaná v prodlení 780 dní s vyúčtováním za rok , Anonymizováno, , respektive 415 dní za rok , Anonymizováno, . Celkem se tedy jedná o prodlení v délce 1 195 dní prodlení. Celková výše smluvní pokuty tak činila ke dni podání žaloby 59 750 Kč.

3. Žalovaná vyjádřila se žalobou, která jí byla doručena dne , datum, , nesouhlas a potvrdila, že je vlastnicí nemovitostí Bytu. Do data , datum, ovšem byl Byt předmětem nevypořádaného rozvodem zaniklého společného jmění manželů žalované a pana , jméno FO, , nar. , datum, , a teprve k označenému datu se na základě dohody bývalých manželů stal Byt výlučným vlastnictvím žalované. Žalovaná uzavřela (na straně pronajímatele) s žalobkyní (na straně nájemce) smlouvu o nájmu bytu ze dne , datum, (dále jen „Nájemní smlouva“), jejímž předmětem byl nájem Bytu. Nájemní smlouva, resp. její obsah, byl následně stranami změněn v důsledku dodatku č. , hodnota, k Nájemní smlouvě datovanému dne , datum, . Uvedenou Nájemní smlouvou se žalovaná jako pronajímatel zavázala přenechat žalobkyni jako nájemci, k užívání Byt na dobu neurčitou. Žalobkyně předmětný Byt užívala dlouhodobě, kdy vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu jí žalovaná řádně vyúčtovala (formou zpracovaného vyúčtování, které vyhotovila společnost , adresa, , když pro rok , Anonymizováno, vznikl na odběru služeb nedoplatek ve výši 1 879 Kč a pro rok , Anonymizováno, , Anonymizováno, vznikl nedoplatek ve výši 2 332 Kč. Jednotlivá vyúčtování žalobkyni zasílala poštovní zásilkou a ohledně nedoplatků s žalobkyní vedly elektronickou komunikaci. Mezi žalobkyní a žalovanou následně vznikl konflikt při uzavírání dodatku Nájemní smlouvy související s navýšením služeb s ohledem na předchozí vyúčtování, ve kterém nedoplatky za rok , Anonymizováno, a , Anonymizováno, hradila žalovaná. Žalobkyně se snažila z návrhu nájemní smlouvy odstranit zákonnou formulaci týkající se vyúčtování služeb, což bylo pro žalovanou neakceptovatelné. Na opakovanou upomínku ohledně nezaplaceného vyúčtování služeb ve výši 2 452 Kč za rok , Anonymizováno, žalobkyně nereagovala. Nájemní smlouva byla následně ukončena dohodou o skončení nájmu bytu, datovanou dne , datum, . Po dobu trvání žalovaná předávala žalobkyni řádné vyúčtování odběru služeb spojených s užíváním Bytu. Vyúčtování žalovaná vždy předávala formou poštovní zásilky či elektronické pošty, s čímž žalobkyně souhlasila a vyúčtování předkládaná touto formou přijímala. Shodně jako v minulých zúčtovacích obdobích žalovaná postupovala i v případě vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu v období roku , Anonymizováno, a roku, Anonymizováno, , Anonymizováno, , které žalobkyni zaslala řádně a včas. Žalobkyně ve věci vyúčtování služeb nevznesla žádnou námitku ohledně formy či obsahu předloženého dokladu. Žalovaná dne , datum, žalobkyni zaslala vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, podruhé, tentokrát elektronickou poštou na její emailovou adresu. Dne , datum, se žalovaná sms zprávou dotazovala žalobkyně, zda jí stihne poslat upravený dodatek Nájemní smlouvy a upozorňovala ji, že pokud ne, tak nemůže reagovat okamžitě, ale až koncem měsíce. Dále ji upozornila, že ji mailem zaslala vyúčtování služeb, nicméně žalobkyně reagovala pouze na dodatek nájemní smlouvy, zprávu o vyúčtování služeb opět ignorovala. Žalovaná nemůže než hodnotit postup žalobkyně ve vztahu k vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu v období roku , Anonymizováno, a roku , Anonymizováno, jako obstrukční a šikanózní, neboť její námitky, které vznáší proti předloženému vyúčtování nejsou důvodné, když pokud tvrdí, že jí nebylo předloženo vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu, je ze shora uvedeného jednoznačně patrno, že tomu tak nebylo. Žalovaná proto nemůže souhlasit s tvrzením žalobkyně, že nesplnila povinnost předložit mu jako nájemci vyúčtování odběru služeb za rok , Anonymizováno, a rok , Anonymizováno, řádně a včas. Nelze zásadně přijmout tvrzení žalobkyně, že v dané věci došlo ke vzniku oprávnění žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu ust. § 13 odst. 1 a odst. 2 zákona ve výši 50 Kč za každý den prodlení, a to v období od , datum, , resp. od , datum, , v celkové výši 59 750 Kč, neboť zmíněné vyúčtování bylo žalobkyni přeloženo opakovaně, vypracované do podrobnějších detailů, když žalovaná v tomto směru zdůrazňuje, že se vždy pokoušela nalézt ve vztahu s žalobkyní kompromisní řešení. V tomto ohledu brání vzniku nároku žalobkyně na zmíněnou smluvní pokutu nejenom řádnost a včasnost předloženého vyúčtování, ale i především postoj žalobkyně, která popírá doručení řádného vyúčtování služeb, ač o jejích pohledávkách na nedoplatcích za tyto služby byla mezi účastníky opakovaně vedena komunikace. V takovém ohledu je nutno poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1105/2020. Podle zmíněných ustanovení nepožívá právní ochrany zjevné zneužití práva a stejně tak nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo k bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. To znamená, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení pokuty z prodlení, jestliže jí na ni vzniklo právo v souvislosti s jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy. V intencích znění dotčeného rozhodnutí Nevyššího soudu ČR je nutno považovat jednání žalobkyně za jednání evidentně odporujícímu dobrým mravům, neboť to byla – a dosud i je – pouze ona, která kverulujícím způsobem popírá doruční řádného vyúčtování, ač o svých povinnostech byla řádně informována V takovém ohledu nelze připustit, aby žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty vznikl.

4. Mezi účastnicemi je nesporné, že žalovaná, coby pronajímatelka, a žalobkyně, coby nájemkyně, uzavřely dne , datum, smlouvu o nájmu bytu o velikosti , Anonymizováno, 1 v budově na adrese , adresa, , na dobu neurčitou.

5. Ze smlouvy o nájmu bytu bylo prokázáno, že žalobkyni, mimo placení nájemného ve výši 8 800 Kč, stíhala povinnost hradit za dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod a za osvětlení společných prostor zálohy ve výši 700 Kč měsíčně.

6. Z výpovědi z nájmu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty z důvodu neobdržení vyúčtování služeb za užívání bytové jednotky za roky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve výši 50 Kč denně, a to konkrétně za vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, za období ode dne , datum, do dne , datum, v částce 35 800 Kč a za vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, za období ode dne , datum, do dne , datum, v částce 17 550 Kč. Datum splatnosti byl stanovena na den , datum, .

7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty z důvodu neobdržení vyúčtování služeb za roky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve výši 50 Kč, a to v celkové výši 56 150 Kč stanovené ke dni , datum, . Splatnost byla stanovena ve lhůtě do 14 dnů od doručení výzvy, která byla žalované odeslána dne , datum, a dodána do schránky žalované dne , datum, (dle detailní informace k zásilkám).

8. Podáním ze dne , datum, , které bylo doručeno žalované dne , datum, , žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty za období ode dne , datum, do dne , datum, v částce 3 400 Kč do 7 dnů od doručení.

9. Soud pro nadbytečnost zamítl provedení dalších důkazů navržených žalobkyní, neboť bylo možno rozhodnout ve věci samé i bez provedení těchto dalších důkazů.

10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, coby pronajímatelka, a žalovaná, coby nájemkyně, spolu uzavřely dne , datum, smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl nájem bytu o velikosti , Anonymizováno, v budově na adrese , adresa, , na dobu neurčitou, přičemž nájemní vztah trval v roce , Anonymizováno, i v roce , Anonymizováno, . Žalobkyně stíhala dle smlouvy povinnost hradit mimo jiné zálohy 700 Kč měsíčně na služby spojené s užíváním bytu, a to za dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod a za osvětlení společných prostor. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty v celkové částce 59 650 Kč, neboť žalobkyně, coby pronajímatelka, nedoručila žalované vyúčtování výše nákladů a záloh za služby spojené s užíváním bytu za roky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, se zákonem předepsanými náležitostmi. Konkrétně se jedná o 50 Kč denně za vyúčtování služeb za období ode dne , datum, do dne , datum, , tedy za 779 dní, o částku 38 950 Kč a za vyúčtování služeb za období ode dne , datum, do dne , datum, , tedy za 414 dní, o částku 20 700 Kč.

11. Soud po právní stránce věc posoudil následovně.

12. Účastnice uzavřely podle § 2235 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., nájemní smlouvu, na základě které přenechala žalovaná žalobkyni k zajištění jejích bytových potřeb byt o velikosti , Anonymizováno, v budově na adrese , adresa, . Účastnice si sjednaly v souladu s § 2246 odst. 1 o. z. nájemné a taktéž plnění spojená s užíváním bytu dle § 2247 odst. 1 o. z., přičemž žalobkyně se zavázala na tato plnění platit zálohy 700 Kč měsíčně. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb pak stanovuje dle § 2247 odst. 3 o. z. jiný předpis, jímž je právě zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále opět jen „zákon“).

13. Podle § 2 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy. Podle písm. b) téhož odstavce je příjemcem služeb nájemce bytu.

14. Podle § 7 odst. 1 zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odst. 3 téhož ustanovení finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Podle odst. 4 téhož ustanovení náklady na vyhotovení a doručení vyúčtování podle odstavce 1 nelze zahrnout do nákladů na služby.

15. Podle § 13 odst. 1 zákona, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů pro vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odstavce 2 téhož ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

16. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná, coby poskytovatel služeb, splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtovala řádně a neučiní-li tak, přičemž není významné, zda služby nevyúčtovala vůbec nebo je nevyúčtovala řádně (v souladu s nájemní smlouvou a obsahující všechny náležitosti dle § 7 odst. 2 zákona), je v prodlení s touto svou povinností a je povinna zaplatit žalobkyni pokutu podle § 13 odst. 1 zákona v částce 50 Kč za každý započatý den prodlení (viz shodně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 vyslovil názor, že i při aplikaci § 13 odst. 1 zákona se prosadí závěr, že nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále. Pro závěr o správnosti vyúčtování služeb není přitom významné, že pronajímatel seznámil nájemce s doklady, o něž se vyúčtování opírá (jak bylo nejprve tvrzeno v tomto případě, tedy s vyúčtováním vyhotoveným společností , právnická osoba, ). Toto „seznámení“ slouží nájemci k tomu, aby mu byla umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování (srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015), a nikoli k tomu, aby byly zhojeny případné vady (nedostatky) vyúčtování. Pokutou podle § 13 odst. 1 zákona je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním stanovenými tímto zákonem, a to obou smluvních stran. Pokuta tak dopadá i na prodlení poskytovatele služeb provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb v předepsané lhůtě. V tomto řízení to přitom znamená, že žalovaná, která je dle zákona poskytovatelem služeb, musí prokázat řádné provedení vyúčtování za roky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a také to, že tato vyúčtování doručila žalované, dle zákona příjemce služeb, ve lhůtě do , datum, , resp. do , datum, . Žalované se však nepodařilo prokázat tvrzení, že doručila žalobkyni do , datum, vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, obsahující všechny zákonem předepsané náležitosti dle § 7 odst. 2 zákona a ani, že doručila žalobkyni do , datum, vyúčtování služeb za rok, Anonymizováno, , Anonymizováno, obsahující všechny zákonem předepsané náležitosti. Žalovaná předložila soudu e-mailovou korespondenci ze dne , datum, , ve které je sice obsažena věta, že žalovaná zasílá vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, , avšak z tohoto e-mailu se neprokazuje, zda skutečně bylo přílohou vyúčtování a pokud ano, jaké údaje vyúčtování obsahovalo. Sama žalovaná k tomuto vyúčtování služeb předložila tabulku, která však není řádným vyúčtováním poskytovatele služeb příjemci služeb (při jednání přitom žalovaná uvedla, že se jedná právě o tabulku zaslanou žalobkyni). Tato neobsahuje částku záloh uhrazených za předmětné období žalobkyní ani z ní nelze seznat, jak konkrétně žalovaná dospěla k tvrzenému nedoplatku 2 332 Kč. To samé platí o vyúčtování služeb za období od ledna do prosince , Anonymizováno, vyhotovené taktéž společností , právnická osoba, Tvrzení žalované neprokazuje ani další e-mailová korespondence mezi účastnicemi, čestné prohlášení nájemnice – , jméno FO, a sms účastnic, neboť z nich nelze dospět k závěru, že byla žalobkyni zaslána vyúčtování obsahující všechny zákonem předepsané náležitosti, resp. jaký byl konkrétní obsah vyúčtování. Konečně k prokázání tvrzení žalované nepostačuje ani výslech svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť tato sice potvrdila, že pomáhala žalované vytvořit vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a že byla přítomna situaci, kdy žalovaná vhodila obálky do poštovní schránky, avšak nepotvrdila, že by obsahem těchto zásilek byla vyúčtování v podobě, které žalovaná předložila jako přílohu k podání ze dne , datum, (a které již všechny náležitosti dle § 7 odst. 2 zákona obsahují) a ani neví zda a jak byl označen adresát těchto zásilek. Žalovaná byla soudem vyzvána při jednání podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení a předložení důkazů prokazující doručení vyúčtování za roky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, žalobkyni s poučením o následcích nevyhovění této výzvě, na tuto výzvu sice řádně reagovala označením a předložením důkazů, avšak tyto důkazy její tvrzení neprokázaly, a proto v tomto tzv. neunesla břemeno důkazní. I když žalovaná neprokázala, že by právní nárok na zaplacení smluvní pokuty neexistoval, mohla by se, jak stanovuje předmětné ustanovení § 13 odst. 1 zákona, zprostit povinnosti zaplatit žalobkyni smluvní pokutu tak, že by prokázala, že splnění této povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat (jedná se například o případy, kdy splnění povinnosti bránila nemoc či přírodní katastrofa, což na daný případ nedopadá, resp. žalovaná ničeho takového ani netvrdila) nebo že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (opět není ničeho takového tvrzeno). Co se týká námitky žalované, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty, protože jí na ni vzniklo právo v souvislosti s jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy a je zjevným zneužitím práva, soud uvádí, že není obecně vyloučeno, aby byla žaloba z těchto důvodů zamítnuta. Jak však bylo judikováno například v nedávno vydaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1835/2023, ze dne 13. 3. 2024, tak požadavek příjemce služeb na řádné vyúčtování podle § 7 odst. 1 zákona může sice být v rozporu s dobrými mravy či zjevným zneužitím práva, které nepožívá ochrany, bude se však jednat jen o zcela mimořádné a výjimečné případy, kdy půjde o výraz zneužití tohoto práva (např. v situaci, kdy pronajímatel ani žádné zálohy nepožadoval, absenci vyúčtování nezavinil apod.), a to v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do obecného principu, že každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat. Závěr, že je tento zásah na místě, se vždy musí odvíjet od důkladného posouzení individuálních okolností každého jednotlivého případu. V daném případě se o tento výjimečný případ jednat nemůže, neboť samotná skutečnost, že žalobkyně popírá doručení vyúčtování, tedy v podstatě tvrdí důvody odůvodňující nárok na úhradu smluvní pokuty, které stanovuje zákon (§ 13 odst. 1 zákona), bez dalších tvrzených výjimečných okolností uplatnění těchto výjimečných korektivů odůvodňovat nemůže.

17. Žalobkyni tak vznikl podle § 13 odst. 2 zákona nárok na zaplacení smluvních pokut v žalovaném rozsahu. Soud k tomu dále uvádí, že ačkoli se již řádná vyúčtování dostala do sféry vlivu žalobkyně a žalovaná vzniklý nedoplatek dokonce nepožaduje po žalobkyni uhradit, tak ani toto nemůže mít vliv na uplatněný nárok žalobkyně, neboť nárok na pokutu vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené lhůty, následný výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv (jak bylo opakovaně judikováno – například také v již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2998/2020, ze dne 10. 2. 2021)., Anonymizováno, Soud nemohl ani aplikovat ustanovení § 2051 o. z., neboť nebyly splněny podmínky k možnosti postupu soudu dle uvedeného ustanovení.

18. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo než návrhu v celém rozsahu vyhovět, a to i co do požadavku na zákonný úrok z prodlení požadovaný v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť úrok z prodlení byl nárokován až poté, co se žalovaná dostala do prodlení s úhradou žalovaných smluvních pokut.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce 39 174 Kč, neboť její neúspěch byl pouze v poměrně nepatrné části. Žalobkyni náleží náhrada za soudní poplatek ve výši 2 390 Kč a za náklady ve výši 36 784 Kč za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT, sestávající z částky 3 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, podání ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , podání ze dne , datum, a 2 x účast na jednání dne , datum, , neboť jednání překročilo dvě hodiny), včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 400 Kč ve výši 6 384 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , neboť tímto žalobkyně reagovala na výzvu dle § 118a o.s.ř., ač mohla a měla uvést úplná skutková tvrzení již v žalobě a zároveň tímto podáním brala žalobu částečně zpět z důvodu na straně žalobkyně.