17 C 393/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Janem Uhlířem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem 8. března 21, PSČ obec V - Kristiánov o zaplacení částky 18 964 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 18 964 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 254,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 18 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 18 964 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila následovně. Zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení] (dále jen jako„ zaměstnanec žalované“) v důsledku svého protiprávního jednání způsobil vozidlem [registrační značka] (vozidlo ve vlastnictví žalované) škodu na vozidle Škoda Octavia, [registrační značka], ve vlastnictví [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“). Ke škodné události došlo dne [datum]. Pojistná událost byla nahlášena dne 2. 2. 2017, pod [číslo] v hlášení bylo mj. uvedeno, že zaměstnanec žalované podnikl předmětnou jízdu se souhlasem vlastníka - žalované. Z titulu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou pak žalobkyně dne 11. 4. 2017 vyplatila poškozenému pojistné plnění ve výši 18 964 Kč. Výše pojistného plnění byla určena dle kalkulace nákladů na opravu vozidla. Dle zjištění žalobkyně měl zaměstnanec žalované v době nehody uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě částky 18 964 Kč, kterou plnila poškozenému, a to dopisem ze dne 14. 8. 2018 a také předžalobní výzvou ze dne 13. 3. 2020. Žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradila.

2. Žalovaná podala proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém uvedla, že uplatněný nárok neuznává a považuje jej za sporný. Žalovaná považuje za nesporné, že dne 8. 4. 2016 došlo ke škodné události, kterou byla způsobena škoda na vozidle poškozeného, přičemž tato byla způsobena protiprávním jednáním zaměstnance žalované, který řídil vozidlo [registrační značka], ve vlastnictví žalované. Žalovaná v podání ze dne [datum] rovněž uvedla, že považuje za nespornou výši nákladů na opravu poškozeného vozidla. Žalovaná však namítala nedostatek její pasivní legitimace, neboť zaměstnanec žalované již není jejím zaměstnancem, nadto o zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel nevěděla. Ze strany zaměstnance žalované jí bylo sděleno, že disponuje řidičským oprávněním, k tomuto též předložil platný řidičský průkaz. Žalovaná tedy postupovala s veškerou opatrností a pečlivostí. Jelikož si od svého zaměstnance vyžádala dokumenty prokazující jeho způsobilost pro výkon povolání, jeho protiprávní jednání spočívající v řízení motorového vozidla přes uložený zákaz činnosti nemohla ovlivnit.

3. Žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasily, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Mezi stranami bylo nesporné, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které byla způsobena škoda na vozidle Škoda Octavia, [registrační značka], ve vlastnictví poškozeného [jméno] [příjmení], a to v celkové výši 18 964 Kč. [příjmení] byla způsobena protiprávním jednáním zaměstnance žalované, který řídil vozidlo ve vlastnictví žalované. Poškozenému byla žalobkyní vyplacena částka 18 964 Kč na náklady za opravu poškozeného vozidla.

5. Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] se podává, že strany mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla Volvo [anonymizována dvě slova], [registrační značka].

6. Z kopie hlášení pro pojišťovnu [anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 2. 2. 2017 byla nahlášena výše uvedená dopravní nehoda, přičemž v hlášení je dále uvedeno, že jízda, při které došlo k nehodě, byla podniknuta se souhlasem vlastníka vozidla – žalované.

7. Z kalkulace nákladů na opravu včetně potvrzení o platbě bylo zjištěno, že částka 18 964 Kč byla proplacena poškozenému dne 11. 4. 2017.

8. Dle sdělení Policie ČR ke zprávě o osobě [jméno] [příjmení] byl tento zaměstnancem žalované v období od 4. 4. 2016 do 31. 3. 2017.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne [datum] a úředního záznam k šetření dopravní nehody ze dne 8. 4. 2016 bylo zjištěno, že zaměstnanec žalované v době předmětné dopravní nehody neměl řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel, neboť mu bylo na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče odebráno. Oznámení o dosažení 12 bodů bylo zaměstnanec žalované doručeno, přičemž zaměstnanec žalované se bránil námitkami, o kterých bylo rozhodnuto [stát. instituce], a to rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka]. Odvolání zaměstnance žalované proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto dne 18. 12. 2015 pod [číslo jednací], v právní moci dne 23. 12. 2015.

10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne 8. 4. 2016 řídil zaměstnanec žalované vozidlo [registrační značka], jehož vlastníkem byla žalovaná, a to přestože ode dne 23. 12. 2015 nedisponoval řidičským oprávněním. Zaměstnanec žalované při plnění pracovních úkolů pro žalovanou způsobil dopravní nehodu, při které došlo k poškození vozidla [registrační značka] ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Celková škoda činila 18 964 Kč a tato částka byla dne 11. 4. 2017 vyplacena poškozenému coby náhrada škody, a to z titulu pojistné smlouvy uzavřené mezi účastnicemi. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 18 964 Kč.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

12. Na právní vztah účastnic dopadá ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), podle kterého má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění (srov. KOVALČÍKOVÁ, Daniela, ŠTANDERA, Jan. Zákon o provozu na pozemních komunikacích. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 277; právním důsledkem dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení je ztráta řidičského oprávnění a tím i zákaz řízení na dobu jednoho roku). Podle § 2 písm. f) zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Zaměstnanec žalované, aniž by měl k tomu příslušné řidičské oprávnění, řídil vozidlo žalované při výkonu pracovních povinností pro žalovanou. Tímto vozidlem způsobil poškozenému škodu, kterou žalobkyně uhradila z titulu pojistné smlouvy uzavřené s žalovanou. Jelikož žalobkyně pojistné plnění poškozenému vyplatila, je oprávněna tuto částku s odkazem na § 10 odst. 1 písm. g) zákona požadovat po žalované, zaměstnavatelce zaměstnance žalované. Žalovaná totiž odpovídá podle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za jednání svých zaměstnanců při výkonu činností vyplývajících ze zaměstnaneckého poměru, neboli předmětné škodní jednání zaměstnance žalované je přičitatelné přímo žalované. Žalovaná je proto v daném případě pasivně legitimována. Z toho zároveň vyplývá, že žalovaná neodpovídá za pohledávku pojistitele na náhradu škody coby provozovatel vozidla (§ 2 odst. 16 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), a není tak ani na místě prokazovat, zda mohla jednání zaměstnance žalované ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 zákona ovlivnit.

13. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu. Povinnost zaplatit úrok z prodlení soud vyslovil s ohledem na ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jelikož žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 254,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 964 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé a vyjádření se k odporu ze dne 7. 10. 2020) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 640 Kč ve výši 1 814,40 Kč.