17 C 491/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Janem Uhlířem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o vyloučení majetku z exekuce,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby z exekuce vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] byly vyloučeny nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v [katastrální uzemí] údolí, zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], postižené exekučním příkazem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vydaným soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byly z exekuce vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] vyloučeny nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v [katastrální uzemí] [anonymizováno], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], dále jen předmětné nemovitosti. Žaloba byla odůvodněna následujícím způsobem. V exekučním řízení bylo konstatováno, že vymáhaná pohledávka nepatří do společného jmění manželů (žalobkyně a povinného v exekučním řízení), neboť uzavřely dne [datum], formou notářského zápisu sp. zn. NZ [anonymizováno] [rok], NZ [číslo], sepsaným notářskou Mgr. [jméno] [příjmení], smlouvu, kterou zúžili společné jmění manželů. Byť soud konstatoval, že nemovitosti ve výlučném vlastnictví manželky povinného mohou být exekucí postiženy, žalobkyně má za to, že nemovitosti být postiženy nemohou. Spor s oprávněnou v exekučním řízení vznikl před platností nového občanského zákoníku, kdy povinný bez vědomí manželky přistoupil k dluhu dohodou s oprávněnou dne [datum], tedy za účinnosti smlouvy o zúžení společného jmění, a proto se lze domáhat vyloučení majetku z exekučního řízení dle § 267 o.s.ř. Vůči manželce povinného se jedná s pohledávku spornou a nelze jen konstatovat ustanovení § 42 exekučního řádu, který„ má za to, že se jedná o nesporné pohledávky“. Toto ustanovení je v rozporu s ustanovením § 710 občanského zákoníku. Žalobkyně dále uvedla, že o přistoupení manžela k závazkům žalované neměla tušení a nadto je dohoda„ na převzetí závazků“ neplatná od samého počátku, neboť žalovaná nebude schopna prokázat, že manžel dohodu podepsal. Jelikož manžel žalobkyně převzal závazek až po rozdělení majetku, tak exekuční titul není v souladu s výší dluhu, který je podstatně nižší, protože lze postihnout společné jmění jen do výše, jež by představoval podíl dlužníka, kdyby společné jmění bylo zrušeno a vypořádáno, a to dle § 742 o.z. Tento paragraf a celé znění se vztahuje i na společné jmění manželů zúžené na základě notářského zápisu. Je proto na místě zastavit exekuci již dle § 268 odst. 4 o.s.ř. Nemovitosti by měly být vyloučeny z důvodu neplatnosti exekučního titulu vůči žalobkyni, jelikož nebyl stanoven dluh ve správné výši dle § 732 o.z.

2. Žalobkyně dále doplnila, že pohledávka nevznikla v roce [rok], a vůči manželovi žalobkyně (povinnému v exekučním řízení) vůbec nevznikla, neboť žalující strana nezaslala manželovi žalobkyně souhlas s přistoupením dluhu. Má proto za to, že nadále je žalovaná věřitelem vůči [právnická osoba] s.r.o., [IČO], která byla vymazána z obchodního rejstříku. Seznam listin o manželském majetkovém režimu byl zaveden až od [datum], a proto nemohl být učiněn zápis v roce [rok]. Žalobkyně jako manželka povinného v exekučním řízení není povinna prokazovat, že věřitel o předmanželské smlouvě věděl nejpozději v době vzniku pohledávky, protože za trvání manželství o pohledávce nevěděla a nemohla tak v souvislosti s tím věřitele o předmanželské smlouvě informovat.

3. Žalovaná vyjádřila se žalobou nesouhlas s tím, že závazek, který je nyní v exekuci vymáhán, vznikl v roce [rok]. K rozdělení společného jmění manželů došlo až dne [datum] Dohoda o změně rozsahu společného jmění manželů by mohla být účinnou vůči žalované pouze v případě, že by byl obsah této dohody žalované znám před vznikem vymáhaného dluhu. Dohoda však byla uzavřena až po vzniku předmětného závazku a žalovaná se navíc o existenci takové dohody dozvěděla až při probíhajícím exekučním řízení. Ostatně žalobkyně kromě tvrzení nepředkládá jediný důkaz o tom, že by povinný žalovanou s obsahem dohody seznámil, nebo ji alespoň obeznámil o tom, že taková dohoda byla uzavřena. Uzavření dohody o úpravě rozsahu společného jmění manželů žalobkyně a povinného – jejího manžela tak nemůže jít k tíži žalované. Vzhledem k době vzniku závazku (rok [rok]) nelze argumentovat ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle § 3028 odst. 3 se řídí se jiné právní poměry vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva se tak řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Dle § 143a odst. 1 tohoto zákona sice manželé můžou zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů, nicméně dle § 143a odst. 4 se mohou vůči jiné osobě na smlouvu odvolat jen tehdy, jestliže jí obsah této smlouvy znám. Jak je výše zmíněno, povinný žalovanou o této dohodě neobeznámil. Dohoda do [datum] (po dobu 12 let od vzniku závazku) ani nebyla zapsaná v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Nelze se tudíž domáhat ani toho, že ji žalovaná znát mohla a měla. Povinný byl opakovaně poučen, a to jak soudním exekutorem, tak exekučním i odvolacím soudem v rozhodnutích vydaných ve věci, že k dohodám, jimiž se mění rozsah společného jmění manželů, se v exekuci nepřihlíží dle § 42 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu. Na nemovitosti, které jsou tedy nyní evidovány v katastru nemovitostí jako výlučné vlastnictví žalobkyně, se pro účely této exekuce pohlíží stále jako na společné jmění manželů povinného a žalobkyně a jako takové je lze v rámci exekuce postihnout a zpeněžit za účelem provedení exekuce.

4. Soud ve věci rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti strany žalující, neboť, ač byla řádně předvolána k jednání dne [datum], nedostavila se k jednání a ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto rozhodl v její nepřítomnosti vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. n. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne [datum] bylo zahájeno exekuční řízení podle exekučního návrhu žalované. Vůči manželovi žalobkyně byla poté nařízena exekuce ve prospěch žalované, a to na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dále jen exekuční titul. Z exekučního titulu se podává, že dluh vymáhaný v tomto exekučním řízení vznikl povinnému na základě písemného převzetí dluhu dne [datum]. Exekučním příkazem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byly v exekučním řízení postiženy předmětné nemovitosti.

6. Z notářského zápisu sp. zn. NZ [anonymizováno] [rok], [spisová značka] sepsaného notářkou Mgr. [jméno] [příjmení] se prokazuje, že žalobkyně a povinný v exekučním řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu, kterou zúžili své společné jmění.

7. Podle § 267 odst. 1 o.s.ř., ve znění do 31. 12. 2013, právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Podle odst. 2 téhož ustanovení obdobně podle odstavce 1 se postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů (§ 262a odst. 1), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství79) nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy, b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě.

8. Podle § 262a odst. 1 o.s.ř., ve znění do 31. 12. 2013, výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Podle odst. 2 téhož ustanovení při výkonu rozhodnutí se nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.

9. Podle § 42 odst. 1 o.s.ř., ve znění do 31. 12. 2013, exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Při provádění exekuce se také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.

10. Z výše uvedeného vyplývá, že právní řád v době zahájení exekučního řízení ([datum]) umožňoval manželce povinného, aby v případě, že byl neoprávněně postižen v exekučním řízení její majetek, podala jak návrh na zastavení exekuce, tak vylučovací žalobu. Vyhovět vylučovací žalobě manželky povinného přitom mohlo být v případě, že by byl v exekučním řízení postižen majetek manželky, přestože exekuci takového majetku právní řád neumožňoval.

11. V daném případě by mohla být žalobkyně úspěšná se svojí žalobou, pokud by prokázala, že žalované byl v době vzniku vymáhané pohledávky dne [datum] znám obsah notářského zápisu sp. zn. NZ [anonymizováno] [rok], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým žalobkyně a její manžel zúžili své společné jmění. Dle této smlouvy, uzavřené formou notářského zápisu, přestaly být předmětné nemovitosti součástí společného jmění a staly se výlučným majetkem žalobkyně. Lze přitakat žalobkyni, že v exekuci je vymáhán pouze závazek/dluh manžela žalobkyně. To znamená, že lze postihnout v rámci exekučního řízení pouze výlučný majetek manžela a dále také majetek náležející do společného jmění. I když předmětné nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, tak v rámci nařízené exekuce postiženy zásadně být mohou, neboť zákon výslovně stanovil, že pro účely vymezení rozsahu majetku patřícího do společného jmění manželů se ke smlouvě zužující zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nepřihlíží. Jediná výjimka by byla, pokud by byl žalované v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy zužující společné jmění. Žalobkyně se mýlí, pokud uvádí, že není povinna tuto skutečnost prokazovat. Navíc ani nemusí být věřiteli obsah smlouvy sdělen pouze manželkou povinného, ale i odlišnou osobu, případně může věřitel nabýt vědomost o obsahu smlouvy i jiným způsobem. Soud byl při jednání připraven dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučit žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení tak, že uvede, zda, jakým způsobem a k jakému datu se seznámila žalovaná o obsahu smlouvy o zúžení společného jmění, a aby k doplněným skutkovým tvrzením označila a předložila důkazy. Dále byl soud připraven žalobkyni poučit o následcích neuposlechnutí výzvy. Žalobkyně a obecný zmocněnec se svojí absencí při jednání připravili o tuto možnost, a proto lze dospět k závěru, že strana žalující v tomto směru tzv. neunesla břemeno tvrzení a důkazní.

12. K námitce žalobkyně, že pohledávka vůči manželovi žalobkyně nevznikla, neboť dohodu o přistoupení k závazku nepodepsal, že je exekuční titul neplatný vůči žalobkyni, a že případně nelze dlužnou částku vymáhat vůči žalobkyni v celé výši, neboť lze postihnout společné jmění jen do výše, jež by představoval podíl dlužníka, kdyby společné jmění bylo zrušeno a vypořádáno, soud uvádí následující. V tomto řízení se soud nemůže zabývat tím, zda dluh, který je povinen manžel žalobkyně dle exekučního titulu uhradit, vznikl, neboť jakmile je o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednána znovu (§159a o.s.ř.). Nadto žalobkyně nebyla ani účastníkem nalézacího (původního) řízení, který se případně může proti rozhodnutí bránit řádnými či mimořádnými opravnými prostředky. Nepřípadný je taktéž žalobkyní uváděný odkaz na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z., a její citace části § 732 o.z., neboť tento se vztahuje až na dluhy (dříve závazky), vzniklé po 1. 1. 2014.

13. Vzhledem k výše uvedenému soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout v celém rozsahu.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč. Náklady tvoří odměna za poskytování právních služeb v částce 12 342 Kč. Tato částka je tvořena částkou 9 300 Kč (3 x 3 100 Kč) jako odměna za zastupování advokátem, kdy za tarifní hodnotu se považuje částka 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen vyhl.), a to za tři úkony právní služby, tedy převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl.), vyjádření k žalobě a účast při jednání, dále částkou 900 Kč představující náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. a částkou 2 142 Kč představující 21 % DPH z částky 10 200 Kč. Výší tarifní hodnoty a odměny v řízeních o vylučovací žalobě se zabýval například Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 7. 12. 2011 sp. zn. I. ÚS 1622/10 a dovodil, že řízení o vylučovací žalobě je v podstatě sporem určovacím o tom, zda budou uvedené věci vyloučeny z výkonu rozhodnutí. Za tarifní hodnotu v této věci, v níž je předmětem vyloučení nemovitá věc, se proto považuje částka 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl.