18 C 176/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Kamilem Podholou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 500 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 500 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalováno ve věci bylo 3. 2. 2021 s tím, že žalobce je obchodní firmou zapsanou do obchodního rejstříku Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. B 1651 s rozsáhlým předmětem podnikání, především pak poskytování lůžkové, ambulantní a další zdravotní péče v rozsahu registrace podle zákona č. 160/1992 Sb., o poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních v platném znění. Žalovaný je fyzickou osobou, které byla poskytnuta lékařská péče. Žalobce poskytl žalovanému ošetření a následnou hospitalizaci v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici jak vyplývá z potvrzení o pobytu na záchytné stanici, kam byl žalovaný převezen dne 27.9.2019 20:12 hod. ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu a propuštěn dne 28.9.2019 v 06:30 hod. Žalobce současně provedl žalovanému vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky. Přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky byla u žalovaného prokázána, jak je rovněž uvedeno v potvrzení o pobytu na záchytné stanici. Žalovaný je povinen na základě § 17 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o opatřeních k ochraně před škodami“) dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici uhradit v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. Vzhledem k tomu, že přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky byla při vyšetření specifikovaném v odst. II. u žalovaného prokázána, žalovanému tak na základě § 17 zákona o opatřeních k ochraně před škodami vznikla povinnost toto vyšetření, jakož i dopravu, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici uhradit, když žalobce dokládá vyúčtování úkonů, které účtuje žalovanému, když se jedná o poplatek za služby spojené s péčí na záchytné stanici, který je stanoven paušální částkou dle ceníku anonymizována dvě slova v obec na částku 3.500 Kč a dále každý, kdo je hospitalizován na záchytné stanici, je mu provedeno toxikologické vyšetření na přítomnosti psychoaktivní látky v moči za částku 500 Kč dle ceníku a plynová chromatografie (toxikologické vyšetření na přítomnosti alkoholu v krvi) za částku 500 Kč. Vzhledem k výše uvedenému eviduje žalobce za žalovaným pohledávku ve výši 3.500 Kč, a to z titulu zákonné povinnosti uhradit ošetření a hospitalizaci v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v případě pozitivního výsledku vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky. Žalovanému byla po pobytu na záchytné stanici vystavena dne 30.9.2019 faktura č. 1890501 s datem splatnosti dne 14.10.2019, kdy faktura byla žalovanému zaslána obyčejnou poštou. Žalovaný tak je ode dne následujícího po dni splatnosti faktury v prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný na žalobcem zaslanou výzvu nijak nereagoval a za ošetření, vyšetření a hospitalizaci neuhradil ničeho, byl k jejich úhradě opětovně vyzván výzvou před podáním žaloby právním zástupcem žalobce dne 19.12.2019, která byla žalovanému zaslána obyčejnou poštou. Ve věci bylo rozhodnuto v písemném řízení podle § 115a o.s.ř. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, nárok nezpochybnil, zaplacení neprokázal. Ve zkráceném odůvodnění se uvádí, že skutkový stav, který byl shora citován z žaloby, byl také zjištěn a podle shora uvedeného právního posouzení bylo též důvodné žalobě vyhověno co do základu i zákonného příslušenství dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a ve spojení s nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b AT) a 3 paušály po 100 Kč (§ 14b AT), zvýšeno o 21% DPH dle § 137 o.s.ř. a za zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.