18 C 21/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Kamilem Podholou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vydání vyúčtování a zaplacení

I. Žalovaný je povinen provést a žalobkyni předat vyúčtování všech služeb spojených s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], [anonymizováno] [obec], za období od 1. 7. 2018 do 28. 4. 2020, nejpozději do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, podle které je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 41 150 Kč nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalováno ve věci bylo [datum], a to s tím, že žalovaný jako nájemce dal žalobkyni do podnájmu smlouvou z [datum] byt, tak jak je označený shora v I. výroku a podnájem byl sjednán od [datum] do [datum] a dodatkem z [datum] prodloužen do [datum], kdy dohodou účastníků podnájemní vztah skončil k bytu a byt byl předán [datum] s tím, že nájemné zde bylo 6 000 Kč měsíčně a dále zde bylo 4 500 Kč měsíčně zálohy na spojené služby, tedy vodné, stočné, TUV, teplo, elektrické energie společných prostor a úklid, a při uzavření podnájemní smlouvy byla dohoda, že nájemné a úhrada za služby za měsíc červen [rok] budou započteny proti úhradě za úpravy bytu, které žalobkyně provedla, tedy platby měly jít až od [datum], a všechny byly řádně placeny. Po skončení podnájemního vztahu pak žalovaný žalobkyni vrátil kauci 31 500 Kč, a dále zaplatil částku 4 843 Kč s tím, že jde o přeplatky za [rok] a [rok] na službách, ale problém je v tom, že nebylo předáno za uvedené roky žádné vyúčtování. Zde s odkazem na § 7 zákona č. 67/2013 Sb. má být tedy, pokud nebylo ve smlouvě dohodnuto jinak, vyúčtování nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období, tedy za rok [rok] to mělo být do [datum], a obdobně tomu mělo být i v následujících letech. Vyúčtování v předmětném domě prováděla firma [právnická osoba] Je tedy účtována pokuta za nedodání vyúčtování dle citovaného zákona, a to od [datum] do [datum], tedy 823 dní, celkem 41 150 Kč. A dále je žalováno, tak jak uvedeno shora v I. výroku, povinnost dodat vyúčtování za dva roky, jak je uvedeno shora. Byla provedena k důkazu výzva žalobkyně z 26. 5. 2020, kde žádá o vyúčtování, bylo to zasláno poštou jako doklad o odeslání je podací lístek, a jak vyplývá ze shora uvedeného, tato výzva je po skončení podnájmu. Této písemné výzvě pak předchází mail z 6. 5. 2020, kde se žádá vrácení kauce a zaslání vyúčtování. Pokud jde o předání bytu, tak zde byl předávací protokol z roku [rok] i z roku [rok], tedy jak na začátku, tak na konci užívání. Pokud pak jde o citovanou podnájemní smlouvu, tak tato byla uzavřena v parametrech, tak jak žaloba uvádí, tedy mezi stranami sporu na předmětný byt, a uvedená období, kdy je zde tedy doložen i dodatek. Pokud jde o vyúčtování, tak smlouva ustanovuje povinnost v č. III. provést vyúčtování jedenkrát ročně. Pokud jde o vrácení kauce uvedeného přeplatku, tak toto nebylo mezi stranami sporováno, nicméně je zde výpis z banky o provedení uvedených plateb. Jak uvedeno, žaloba se opírá o zákon č. 67/2013 Sb., zde tedy v § 7 je skutečně povinnost provést ve shora uvedené lhůtě tak, jak správně žaloba uvádí, vyúčtování, a pokud tak nebylo provedeno, tak žalobě bylo v této části vyhověno, pokud pak však jde o pokutu, ta je upravena v § 13, a je upravena mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, kdy tyto pojmy zákon sám definuje, a to v § 2, a poskytovatelem služeb je v daném případě vlastník a nebo společenství vlastníků a příjemce služeb nájemce anebo vlastník jednotky, a v daném případě tedy tento vztah se nestahuje na podnájemce jako příjemce služeb, tedy pokud strany podnájemní smlouvy ve smlouvě nemají definovanou pokutu obdobným způsobem jako je uvedeno v § 13 citovaného zákona, tak dle názoru soudu nelze této žalobě vyhovět, neboť chybí zákonná úprava pro tento nárok a žaloba byla v části týkající se zákonné pokuty, zamítnuta. Smlouva o podnájmu, jejíž uzavření, ale nebylo sporováno, je pak, ale lze pro úplnost dodat, upravena v § 2274 a následující OZ, tak jak je v ní samotné uvedeno. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak zde se vychází ze zásady úspěchu ve věci podle § 142 o.s.ř., žalobkyni nelze přiznat náhradu nákladů řízení, neboť v jednom nároku byla úspěšná, v jednom nároku nebyla úspěšná.